Onemocněli jste a lékař vám vystavil dočasnou pracovní neschopnost. V takovém případě byste pracovat neměli, naopak vám přísluší dodržovat režim práce neschopného zaměstnance. V praxi se setkáváme spíše s jeho porušováním a následným postihem zaměstnanců než se situací, kdy zaměstnanec i během pracovní neschopnosti vykonává svou práci. I to pak má své důsledky.
- Jak jsou potom modifikovány vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem?
- Je zaměstnanec během pracovní neschopnosti chráněn před výpovědí?
- Může tedy dostat při dobrovolném výkonu práce během dočasné pracovní neschopnosti výpověď pro porušení pracovní kázně?
Zadaný úkol ohrožoval zdraví pracovníka. Ten odmítl úkol splnit a dostal výpověď
Zaměstnavatel se rozhodl rozvázat pracovní poměr se svým zaměstnancem, což mu oznámil dopisem datovaným k 28. 4. 2020. Důvodem bylo závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci.
Zaměstnanec pracoval jako operátor nové inovativní technologie průmyslového čištění. Pět dní předtím, než dostal výpověď, pracoval na čištění kotle R5 pomocí tlakové pistole a poté, co odpracoval cca 1,5 hodiny ze své pracovní doby, odmítl v práci nadále pokračovat. Sdělil svému nadřízenému, že odmítá provádět práci, s odkazem na bezpečnost práce, kdy namítal, že jde o práci za přítomnosti formaldehydu s teplou vodou ve výšce a že k tomu nevlastní výškařský průkaz.
Zaměstnavatel nezajistil odpovídající podmínky z hlediska bezpečnosti práce
Zaměstnanec se výpovědi bránil a podanou žalobou se domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru s tím, že odmítl pokračovat ve výkonu práce oprávněně kvůli obavě o své zdraví, jehož ochrana nebyla řádně zajištěna ze strany zaměstnavatele odpovídajícími ochrannými pomůckami. Po nástupu na směnu dne 23. 4. 2020 a po odpracování cca 1,5 hodiny ze své směny začal mít zdravotní problémy projevující se pálením očí, podrážděnou a pálící pokožkou obličeje a dýchacími potížemi.
Při čisticích pracích docházelo k reakci formaldehydu na zvýšenou teplotu vody z vysokotlaké pistole ve stísněném prostoru nádoby, přičemž uvolňující se výpary pronikaly skrze filtr pracovníkovy celoobličejové masky. Pokud by byl dále vystaven kyselinovým výparům, hrozilo by mu nebezpečí pádu z výšky 6 metrů. Ochranné pomůcky sice typově odpovídaly, avšak konkrétní měly nedostatky, které žalobce nahlásil svému nadřízenému, ale reakcí byla odpověď, že nebude-li pokračovat v práci, bude následkem výpověď.
Zaměstnanec by mohl práci odmítnout, i kdyby nebyl v pracovní neschopnosti
Soud prvního stupně žalobě vyhověl. Vyšel z toho, že stejnou práci vykonával i jiný zaměstnanec, který uvedl, že jej při práci pálil obličej, na pálení kůže si stěžoval i další zaměstnanec vykonávající stejnou práci. Ještě před tím, než začal práci vykonávat propuštěný zaměstnanec, odmítli výkon této práce jiní dva zaměstnanci.
Podle znaleckého posudku Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví je formaldehyd rozpustný ve vodě a při jeho odstraňování pomocí vysokotlaké pistole se mohl zachytit v kapičkách vodního aerosolu.
Začne-li zaměstnance pálit obličej v důsledku práce v prostředí zamořeném formaldehydem, došlo k tomu, že jeho koncentrace i uvnitř masky byla nejméně 2,5krát vyšší, než je povolený hygienický limit. Vystavení této koncentraci po dobu delší 15 minut může vést k ohrožení zdraví exponované osoby.
Soud prvního stupně uzavřel, že je povinností zaměstnavatele vytvářet bezpečné podmínky pro výkon práce. Nesplnil-li zaměstnavatel tuto povinnost, byl zaměstnanec oprávněn odmítnout pokračovat v práci, dokud nebudou přijata příslušná bezpečnostní opatření a zajištěny řádné ochranné pomůcky. Odmítnutím práce se proto zaměstnanec nemohl dopustit závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci.
Pracovní neschopnost je překážkou v práci na straně zaměstnance
Zaměstnavatel se proti rozsudku odvolal, ale odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Nadto ještě doplnil dokazování o rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance. Tento důkaz byl navržen včas v řízení před soudem prvního stupně.
Soud uzavřel, že zaměstnanec byl od 12. 3. 2020 uznán dočasně práce neschopným, přičemž lékařem bylo o ukončení jeho dočasné pracovní neschopnosti rozhodnuto ke dni 4. 5. 2020. Dočasná pracovní neschopnost je jednou z důležitých osobních překážek v práci a představuje právem uznanou dočasnou nemožnost plnění základních pracovněprávních povinností. Podle odvolacího soudu je proto nerozhodné, z jakého důvodu odmítl zaměstnanec další výkon práce.
Zaměstnavatel se obrátil na Nejvyšší soud. Ten se zabýval především právě otázkou, zda se zaměstnanec dopustí porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci tím, že poté, co nastoupil do práce v průběhu své dočasné pracovní neschopnosti, odmítne v práci přidělené zaměstnavatelem pokračovat.
V době od 12. 3. 2020 do 4. 5. 2020 byl zaměstnanec všeobecným praktickým lékařem uznán dočasně práce neschopným. Porušení pracovní kázně se měl dopustit 23. 4. 2020. Nejvyšší soud tedy řešil poněkud neobvyklou otázku, zda zaměstnanec, který vykonává práci během své dočasné pracovní neschopnosti, může odmítnout další výkon práce právě za trvání dočasné pracovní neschopnosti.
Takovou situaci bychom nejspíš čekali u nějaké kancelářské práce, třeba když by zaměstnanec s respiračním onemocněním i přes pracovní neschopnost pracoval na účetní závěrce a podobně, nikoliv u fyzicky namáhavé práce. Nicméně už soud prvního stupně dospěl k tomu, že výpověď je neplatná, aniž by se touto otázkou zabýval, neboť zaměstnanec odmítl výkon práce, pro kterou zaměstnavatel nezajistil vhodné podmínky – pracovní pomůcky – z hlediska ochrany zdraví a bezpečnosti práce.
Co na to říkají zákony?
- Od vzniku pracovního poměru je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru (ust. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce).
- Zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti podle zvláštních právních předpisů (ust. § 191 zákoníku práce).
- Dočasnou pracovní neschopností se rozumí stav, který pro poruchu zdraví nebo jiné v tomto zákoně uvedené důvody neumožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost (ust. § 55 odst. 1 písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění).
- O vzniku a o ukončování dočasné pracovní neschopnosti rozhoduje ošetřující lékař (ust. § 57 a § 59 zákona o nemocenském pojištění).
Podstatou pracovní neschopnosti je suspenze pracovního závazku
Vlastní podstatou dočasné pracovní neschopnosti jako důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance je, že představuje právem uznanou dočasnou nemožnost plnění základních pracovněprávních povinností a vzhledem k tomu rovněž suspenzi pracovního závazku.
Zaměstnanec po tuto dobu není povinen vykonávat práci podle pracovní smlouvy a zaměstnavatel není povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy a platit mu za vykonanou práci mzdu. Zaměstnanec, který byl v době, kdy byl ošetřujícím lékařem, popřípadě lékařem orgánu nemocenského pojištění, uznán dočasně práce neschopným, nevykonává práce dohodnuté v pracovní smlouvě, se proto nedopouští (ani se nemůže dopustit) porušení povinností, které mu vyplývají z pracovního poměru, a jeho jednání nezakládá důvod pro rozvázání pracovního poměru.
Práce během dočasné pracovní neschopnosti? Musíte dodržovat pracovní kázeň, ale můžete odmítnout pokračování v práci
Situací, kdy zaměstnanec v době, kdy byl uznán dočasně práce neschopným, osobně vykonává pro zaměstnavatele podle jeho pokynů (a s jeho vědomím) ve stanovené pracovní době a ve sjednaném místě práce podle pracovní smlouvy, nebo vykonává v době trvání této překážky v práci pro zaměstnavatele práci podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě z vlastní iniciativy, ačkoliv tak v době této překážky v práci zaměstnanec není povinen činit, se již judikatura Nejvyššího soudu zabývala.
A to v tom smyslu, že činí-li tak zaměstnanec (byť dobrovolně), musí přitom dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Rozhodne-li se zaměstnanec v době trvání své dočasné pracovní neschopnosti vykonávat práci, musí při výkonu práce (pro kterou se sám rozhodl) dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.
Otázkou však zůstává, zda takový zaměstnanec může, či nemůže, odmítnout další výkon práce, trvá-li stále jeho dočasná pracovní neschopnost. Rozhodující je zde objektivní existence této důležité osobní překážky, přičemž dočasná pracovní neschopnost trvá do té doby, dokud není zákonným způsobem ukončena.
Proto ani dobrovolný nástup zaměstnance do práce nemění nic na suspenzi pracovního závazku během dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance. Zaměstnanec stále není povinen vykonávat práci a zaměstnavatel ji není povinen přidělovat.
I po nástupu do práce za trvání této překážky se může zaměstnanec rozhodnout práci dále nevykonávat, aniž by odmítnutí dalšího výkonu práce bylo porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, které by mohlo založit důvod pro rozvázání pracovního poměru,
vyložil Nejvyšší soud ČR nově v rozsudku (spis. zn. 21 Cdo 2518/2022, ze dne 31. 5. 2023). Poněkud netypický spor tedy skončil vítězstvím zaměstnance. Výpověď, kterou dostal, je neplatná, jak potvrdil po rozhodnutích soudu prvního stupně a soudu odvolacího i Nejvyšší soud.
