Pohledávky. Jak je účinně vymáhat, prodat či odepsat z daní?

Pohledávku, kterou definuje občanský zákoník, lze vlastně chápat jako takový obchodní úvěr, kdy prodávající či poskytovatel umožní kupujícímu odklad platby za své služby. Tato lhůta bývá zpravidla určena smlouvou, ve které je jasně uvedeno, do kdy má být pohledávka uhrazena. Pokud v příslušném termínu zaplacena není, dostává se dlužník do prodlení.

V případě pohledávky je totiž třeba vycházet z definice závazku, o kterém hovoří občanský zákoník. Podle něj má věřitel vůči dlužníkovi právo na určité plnění, zatímco dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Tento závazek pak vzniká:

• ze smlouvy,
• z protiprávního činu,
• z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

Svého závazku je pak dlužník povinen dostát tím, že něco dá, vykoná, něčeho se zdrží anebo něco strpí. Věřitel má samozřejmě právo tyto povinnosti od něj vyžadovat. Uzavřením smlouvy tedy podle občanského zákoníku vzniká oběma stranám závazek i pohledávka. Dodavatel je zavázán dodat zboží či službu a zároveň mu vzniká pohledávka na zaplacení tohoto zboží za smluvenou cenu. Odběratel má pohledávku na ono zboží a závazek toto zboží zaplatit.

Vznik pohledávky

Pohledávka typicky vzniká z obchodního vztahu. Setkáváme se s ní koneckonců každý den, například v momentě, kdy jdeme nakoupit do obchodu. V takovém případě vám jako kupujícímu vzniká nárok na přítomné zboží, zatímco druhé straně, tedy obchodu, vzniká právo na zaplacení kupní ceny (pohledávka).

Jak už zaznělo výše, pohledávkou může být rovněž míněno dodání zboží či služby. Typickým příkladem vzniku pohledávky je například uzavření hypotečního úvěru, kdy bance vzniká právo na jeho splacení v řádném termínu. Podobně je to i s nájemníky a vlastníky nemovitostí, kdy uzavřením nájemní smlouvy vzniká vlastníkům pohledávka na placení nájemného. Třetím příkladem pak mohou být energetické společnosti, které se zavazují dodáváním energií, ale zároveň mají pohledávku na jejich zaplacení.

Zjednodušeně se dá říct, že pohledávka obvykle vzniká podepsáním smlouvy, zkrátka a dobře dnem, kdy se obě strany na uzavření obchodního vztahu domluvily. V této smlouvě by mělo být konkrétní datum, do kdy jste povinni dohodnutou částku uhradit.

Na základě doby splatnosti pak pohledávky rozdělujeme na:

• krátkodobé – splatnost do jednoho roku,
• dlouhodobé – splatnost delší než jeden rok.

Vymáhání pohledávky

Co se stane v případě, že dlužník svůj závazek zaplatit za produkt či službu do určitého data nesplní? Pak přichází na řadu vymáhání pohledávky. To může probíhat jak vlastními silami, tak pomocí specializovaných agentur. Obecně ale platí, že pokud se pohledávku nedaří získat, přichází na řadu obvykle právníci, žaloby a soudy. To vše může končit exekucí či dražbou.

Jak tedy správně na vymáhání pohledávek? Je jasné, že se může jednat o složitý a velmi zdlouhavý proces, nemá navíc přesný návod, podle kterého by se věřitel mohl řídit. Zřejmě každého, kdo se vymáhání rozhodne řešit vlastními silami, jako první napadne podat žalobu na dlužníka. Ještě předtím je však dobré neplatiče na neuhrazenou částku upozornit pomocí upomínky.

Je také dobré si dlužníka prověřit, konkrétně zjistit, jestli se nenachází v insolvenci nebo třeba v několikanásobné exekuci. V takovém případě je nutné zvážit, jestli má podání žaloby vůbec smysl. Pokud se dlužník nachází v insolvenci, vezmete si na něm něco jen těžko, a to i za předpokladu, že by svůj dluh vůči vám přiznal.

V opačném případě, tedy po zjištění, že je váš dlužník dostatečně majetný, a tedy i schopný pohledávku uhradit, mu zašlete předžalobní výzvu, která dlužníka upozorní na to, že v případě neuhrazení pohledávky jste připraveni s ním jít k soudu. Aby výzva splnila svůj cíl, měla by být ideálně odeslána advokátem. Mnoho dlužníků na advokátní dopis slyší a po jeho obdržení se rozhodne dluh raději uhradit. 

V případě, že předžalobní výzva nepomůže, nezbývá nic jiného, než se obrátit na soud. Žaloba se zpravidla podává k obvodnímu soudu, který se nachází v místě trvalého bydliště či sídla dlužníka. K žalobě je potřeba připojit veškeré dokumenty, smlouvy, e-maily, dopisy a další listinné důkazy.

Připravte se na to, že soudní řízení může trvat i několik týdnů či měsíců. Pokud na konci něj soudce rozhodne ve váš prospěch, získáváte právo vymáhat svůj dluh pomocí exekutora. Dobrou zprávou je, že spousta dlužníků v takové situaci dobrovolně upřednostní možnost splatit svůj dluh pomocí peněžité částky, aniž byste na ně museli exekutora posílat.

Může se ale stát, že ani v tomto případě nebude dlužník ochotný dluh zaplatit. Pak už vám nezbývá nic jiného než podat návrh na nařízení exekuce u zvoleného exekutora. Ten vám s vymáháním pohledávky pomůže například postižením mzdy dlužníka, obstavením bankovních účtů či prodejem movitých i nemovitých věcí.

Vymáhání nepeněžitých pohledávek

Ačkoli se pod pojmem pohledávka skrývá většinou peněžitý dluh, výjimkou není ani pohledávka nepeněžitého typu, která dlužníkovi ukládá povinnost něco vykonat, strpět nebo se nějakého jednání zdržet. Lze ji provést čtyřmi způsoby:

• vyklizením nemovitosti, kterou dlužník neoprávněně užívá,
• odebráním věcí,
• rozdělením společné věci,
• provedením práce a výkonu.

Kapitalizace pohledávky

Kapitalizace pohledávky je operace, která slouží k výměně majetkových hodnot. Konkrétně se jedná o proces, během kterého věřitel promění pohledávku vůči dlužníkovi, typicky společnosti, ve vlastnický podíl v ní. Jde o obecně uznávaný způsob, jakým dochází ke snížení zadluženosti podniku. Jeho dluh totiž zaniká výměnou za poskytnutí podílu, čímž se zvyšuje jeho základní kapitál. Tento proces se uplatňuje zejména v případě hrozícího úpadku.  

Aby ke kapitalizaci mohlo dojít, musí však nejprve existovat pohledávka vůči podniku. Ta vlivem kapitalizace zanikne. Věřitel se následně stává společníkem, anebo, pokud již společníkem byl, zvyšuje svůj podíl, či dokonce získává podíl zcela nový.

Postoupení pohledávky

Další z možností, jak se věřitel může dostat ke svým penězům, je prodej pohledávky, kdy její původní držitel na vás tuto pohledávku takzvaně postoupí. V tom okamžiku vstupujete do práv a povinností původního vlastníka. To znamená, že pokud pohledávku koupíte, všechna rizika, ale také případné zisky a příjmy, přecházejí na vás. Tato pravidla se vztahují pouze na pohledávku jako takovou. Takže i když je pohledávka například vázaná na nějakou nemovitost, odkup této pohledávky vám automaticky nezaručí, že se k dané nemovitosti dostanete.

K postoupení se lidé nejčastěji uchylují v momentě, kdy:

• nechtějí pasivně čekat na splacení dluhu,
• dlužnou částku nutně potřebují na pokrytí jiných výdajů,
• chtějí ušetřit na výdajích za právníky.

Cena za odkup se pak odvíjí od pravděpodobnosti toho, že bude pohledávka skutečně splacena, popřípadě v jaké výši tak bude učiněno a za jak dlouhou dobu.

Promlčení pohledávky

Pohledávka může zaniknout hned z několika důvodů. Jedním z nich je uplynutí promlčecí doby. Ta je podle občanského zákoníku dlouhá tři roky. Obě smluvní strany si však mezi sebou mohou sjednat dobu podstatně delší. Promlčecí lhůta může být v tomto případě dlouhá 1–15 let s tím, že běží od doby, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, tedy od chvíle, kdy se o něm oprávněná osoba dozvěděla (či dozvědět měla nebo mohla).

Soud navíc nemá povinnost dlužníka o promlčení dluhu informovat, a tak se může stát, že bude věřitel svůj dluh vymáhat i v případě uplynutí promlčecí doby. V takovém případě je nutné, aby dlužník vznesl námitku promlčení.

Vzhledem k tomu, že možnost uplatnit své právo existuje pouze po časově vymezené období, je dobré s vymáháním pohledávek začít co nejdřív. S uplynulým časem totiž šance na úspěch klesají.

Odpis pohledávky

Odpisem pohledávky se rozumí snížení její hodnoty na příslušném účtu pohledávek. Jde o jeden ze způsobů daňového zvýhodnění nedobytných pohledávek. Rozlišujeme přitom daňově účinný a daňově neúčinný odpis.

K tomuto procesu se přistupuje zpravidla v momentě, kdy má účetní jednotka pochybnosti o tom, že k zaplacení pohledávky vůbec někdy dojde. Pokud nabude téměř jistého dojmu, že hrazena nebude ani v budoucnu, lze použít institut odpisu pohledávky. Provést odpis pohledávky pak lze rovněž na popud účetní jednotky (věřitele), a to na základě vnitřního předpisu.

K účetnímu odpisu pohledávky je třeba se uchýlit v momentě, kdy dojde k jejímu právnímu zániku. Dobrovolně je pak možné odpis provést v případě, že se věřitel již nemůže domoci úhrady a výdaje za pokusy o to by převýšily předpokládaný výnos z vymožené pohledávky. Účetní odpis nemá vliv na daňový základ věřitele.

Pokud by si chtěl věřitel pohledávku daňově účinně odepsat, nesmí být promlčená a musí splňovat podmínky tvorby opravných položek, a to do výše hodnoty pohledávky. Ještě před tím, než k odpisu dojde, by si měl věřitel zjistit, zda nebyla k pohledávce vytvořena opravná položka. V takovém případě lze za daňově účinný náklad považovat pouze odpis do výše opravné položky. Tu je současně třeba zúčtovat ve prospěch výnosů.

Zánik pohledávky

Pohledávka zpravidla zaniká uhrazením dlužné částky věřiteli. V případě zaplacení pouze části dluhu zanikne pouze tato odpovídající část. Pokud se jedná o peněžitý závazek, může být splacen hotovostně i platbou na účet, přičemž v obou případech lze dluh rozložit na splátky.

Dalším způsobem zániku pohledávky je její započtení. Jedná se o situaci, kdy vůči sobě mají vzájemné závazky stejného druhu dlužník i věřitel. Započtením tyto pohledávky zaniknou, a to do výše, do které se vzájemně kryjí, přičemž důvod vzniku a povaha obou pohledávek může být rozdílná. Jinými slovy, lze například započíst pohledávku z půjčky na pohledávku z náhrady škody.

Důležité také je, aby obě pohledávky byly k započtení způsobilé, tedy aby je šlo uplatnit před soudem. To ovšem neplatí, pokud k započtení pohledávky dochází pouze na základě dohody obou účastníků. V takovém případě lze započíst i závazky, které takto způsobilé nejsou (nestanoví-li zákon jinak).

Co ovšem započíst nelze, je pohledávka, která byla promlčená. Rovněž je zákonem zakázáno započtení výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný, stejně tak proti pohledávce na náhradu újmy na zdraví (nejedná-li se o vzájemnou pohledávku stejného druhu). Od února 2017 také není možné započíst pohledávky na mzdu, plat a odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce, která mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem zakládá obdobný závazek, a náhrady mzdy nebo platu ve výši, jež přesahuje jejich polovinu.

K zániku pohledávky pak může dojít i na základě dalších právních skutečností, a to konkrétně:

• dohodou mezi smluvními stranami,
• prominutím dluhu,
• výpovědí,
• novací,
• narovnáním
• smrtí dlužníka nebo věřitele,
• splynutím dlužníka a věřitele v jeden subjekt,
• promlčením.