Podnikání za starého mocnářství

Sjednocení měr a vah

Pro moderní obchod je nezbytné vytvořit jednotné a přehledné právní prostředí; obchodování je závislé i na kvalitní a jednotné úpravě používaných měrných jednotek. Této skutečnosti si byli i zákonodárci ve starém mocnářství vědomi, a proto přistoupili k radikální jednotné úpravě a k odstranění dosavadních regionálních a mnohdy středověkých měr a vah. Znamenalo to odstranit sáhy, míle, stopy, měřice, libry a kdo ví jaké do té doby používané jednotky, podle krajů a zvyků tam zavedených…

K radikálnímu opatření bylo přistoupeno zákonem z 23. 7. 1871. Byly jím zavedeny nové míry a váhy. Ačkoliv v zákoně uvedené definice již nejsou přesné a dávno neplatí, vkráčel tehdy poprvé do našich zemí metr a kilogram.

Zákon stanovil, že základem řádné míry a váhy jest metr, který je jedničkou míry na délku; z něho se odvádějí jedničky plochomíry a tělomíry. Kilogram byl uvedeným zákonem definován jako váha kostkového decimetru překapávané vody v prostoře vzduchoprázdné při temperatuře +4 stupně stodílného teploměru. Metr byl hůlka skleněná, kteráž se nachází u c. a k. vlády, a kteráž měřena jsouc v ose svých konců sférických při temperatuře jihnoucího sněhu a nalezena rovna 999.99764 milimetru metru prototypního chovaného ve francouzském státním archivu v Paříži. Prvotní váhou pak jest kilogram z křišťálu nacházející se u c. a k. vlády, který byl rovněž odvozen od obdobného kilogramu pařížského.

Jen v našich časech dnes obvyklé kvaltování se zaváděním uvedené novoty se nekonalo – zákon stanovil užívání definovaných měr až od 1. 1. 1876, tedy po pěti letech!

Živnost k provozování kinematografů

Již v září 1912 reagovalo ministerstvo vnitra tehdejšího rakouského mocnářství vydáním nařízení č. 191/1912 Zákoníku říšského na nový jev – zavádění kin. Proto bylo uvedeným nařízením upraveno provozování veřejných představení kinematografických. K této činnosti byla udělována veřejná licence příslušným politickým zemským úřadem po splnění podmínek v uvedeném nařízení stanovených.

Provozovatel kina musel splnit nejen celou řadu technických předpokladů, ale i patřičnou zkoušku promítače – operatéra a zabezpečení stavebních a bezpečnostních prvků promítacího sálu, včetně protipožárních předpisů.

Předpis se zabýval i cenzurními hledisky, když zakazoval promítání obrazů, jež nebyly schváleny povolujícím orgánem. Proto k posouzení obrazů a výjevů, které byly uspořádány za účelem kinematografického zobrazení, byl u každého povolujícího orgánu zřízen čtyřčlenný poradní sbor, jenž po předvedení obrazů na zkoušku podal o nich dobré zdání. Případný škodlivý vliv na mládež byl ochráněn tím, že na určitá představení mohl být uvedeným orgánem zakázán přístup osobám mladším 16 let.

Babičství a jeho podmínky

Činnost, kterou dnes zabezpečují porodní asistentky, byla za starého mocnářství svěřena bábám porodním, které mohly provozovat babičství na základě zákona č. 32/1875 Zákoníku říšského. Báby porodní" – podle něj – "musely vést počestný a rozšafný život, musely býti střízlivy a musely rodičkám, které o jejich pomoc požádaly, ve dne i v noci ochotně a pilně potřebné pomoci poskytnouti. Zákon rovněž upravoval charakter jejich odborného vzdělání, odbornou praxi a složení příslušných zkoušek.

Pohřebnictví pod dohledem zákona

Záležitosti posledních věcí člověka byly odnepaměti spojovány s činností specializovaných institucí, které v průběhu kapitalistického vývoje společnosti nabyly charakteru živností upravovaných závaznými právními normami.

Na počátku 20. století tuto živnost upravoval příslušný živnostenský řád a nařízení č. 183/1907 ZŘ k němu vydané o koncesované živnosti podniků pro pohřbívání mrtvol. Že již tehdy vznikla problémy s účtováním přiměřených částek za obstarávání pohřbů a služeb s nimi spojených, dokládá ustanovení jeho pátého paragrafu, kde se dočteme o regulaci poplatkových sazeb, které podléhaly schválení živnostenským úřadem a musely být jím odmítnuty tehdy, nejsou-li přiměřené místním poměrům.