Tentokrát si posvítíme na dva, nebo vlastně čtyři právní instituty – dvě dvojice institutů, protože oba se tu trochu, tu více od 1. 1. 2014 změnily, jejich znalost se vám může hodit.
Co je to odpůrčí žaloba? Jaké nároky mají vůči škůdci pozůstalí po oběti?
Tím prvním je tzv. odporovatelnost právních úkonů (dle zrušeného občanského zákoníku), jejíž současnou obdobou je institut odpůrčí žaloby dle aktuálního občanského zákoníku.
Neutíkejte od článku, že to bude nějaká nesrozumitelná právničina, že je to složité, že vás odrazují uvedené pojmy. Složité to nebude, právničina ano, ale pokusíme se ji vysvětlit co nejsrozumitelněji a vám se vyplatí ji trošku znát, aspoň o ní vědět, abyste znali svá práva a nároky a vyhledali odborníka – právníka, advokáta, který vám už pomůže s jejich uplatněním.
První dvojice institutů slouží k tomu, aby se ten, kdo vám dluží peníze, nevyhnul placení tím, že svůj majetek převede na někoho jiného a pak bude tvrdit, že nic nemá, tudíž nemůže vaše nároky uspokojit. Můžete toho využít, ať už z jakéhokoliv důvodu.
Nemusíte využít jen při smrti blízkého, ale při vymáhání jakéhokoliv jiného dluhu
Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, takže vám uplatnění toho druhého institutu, resp. druhé dvojice institutů ve vašem životě nepřejeme, ale znát je můžete. Je jím jednorázové odškodnění pozůstalých podle zrušeného občanského zákoníku, který se změnil na náhradu za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké.
Můžeme lapidárně shrnout a zjednodušit, že máte nárok na odškodnění smutku, žalu, strádání, pokud vám někdo zabil-usmrtil, nebo dokonce zavraždil osobu blízkou.
Nárok na odškodnění vzniká automaticky, nemusíte nic nikde uplatňovat, nárokovat, hlásit
Jeden pachatel trestného činu byl uznán vinným z vraždy a odsouzen k trestu odnětí svobody. Zároveň mu bylo uloženo zaplatit pozůstalé paní 250 952 Kč a dalším třem příbuzným lidem po 240 000 Kč. Jenže darovací smlouvou uzavřenou v době, kdy byl teprve ve vazbě v souvislosti s podezřením ze spáchání uvedeného trestného činu vraždy, daroval obviněný, posléze odsouzený, své sestře rozestavěný rodinný dům s pozemkem.
A právě tento právní úkon, tento významný majetkový převod chtěli pozůstalí příbuzní negovat, aby z majetku, který byl jeho předmětem, mohly být uspokojeny jejich nároky na náhradu za smrt blízké osoby, kterou zavinil.
Smyslem jejich žaloby bylo dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že je vůči nim neúčinný dlužníkem (pachatelem) učiněný právní úkon (ona darovací smlouva). Rozhodnutí soudu, kterým by bylo odpůrčí žalobě vyhověno, by pak představovalo podklad k tomu, aby se jako věřitelé mohli na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu), vydaného proti dlužníku, domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co odporovaným (právně neúčinným) právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku, a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, tedy vůči obdarované. Soud prvního stupně jejich žalobu zamítl, odvolací soud už však určil, že darovací smlouva je vůči pozůstalým žalobcům neúčinná.
Spor se dostal k Nejvyššímu soudu, protože žalovaná strana se pochopitelně pokusila rozhodnutí odvolacího soudu ještě zvrátit. Ale Nejvyšší soud ČR jej ponechal v platnosti, když v rozsudku zhodnotil, že odporovaný právní úkon (jednání) – darovací smlouva byl učiněn v době po usmrcení osoby blízké oprávněným osobám, tedy v době, kdy již došlo ke vzniku nároku (pohledávky) na jednorázové odškodnění za smrt blízké osoby.
Nejvyšší soud ČR dále vyložil, že vznik nároku na jednorázové odškodnění pozůstalých (pohledávky z tohoto důvodu) se vázal toliko na objektivní skutečnost usmrcení; pro jeho vznik nebylo třeba ani vědomosti, ani žádného aktivního jednání oprávněných osob. Osoba, která má nárok na jednorázové odškodnění za smrt blízkého člověka, je věřitelem dlužníka. Pohledávkou, která z osoby blízké dělá tohoto věřitele, je právě nárok na jednorázové odškodnění.
Není přitom významné, zda vůbec a kdy svůj nárok oprávněná osoba také uplatnila. Vznikl jí automaticky. Pro posouzení, zda věřitel měl vůči dlužníku pohledávku v době, kdy učinil odporovaný úkon (jednání), postačuje, že v době učinění odporovaného úkonu (jednání) již došlo k usmrcení osoby blízké.
Přesuny majetku na jiné osoby člověkem, který je povinen k odškodnění lidí, kterým usmrtil osobu blízkou, lze proto uvedenými způsoby, pokud k nim došlo po smrti oběti, negovat, aby se povinný nevyhnul placení odškodnění.
Autorský text prošel redakční (editorskou) úpravou, a proto jeho případné nepřesnosti a chyby mohou být způsobeny redakcí. Titulek redakční.
