Hlavní navigace

Kdy máte nárok na odškodnění úrazu na zledovatělém nebo zasněženém chodníku a kdy ne?

8. 2. 2021
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Na zasněženém nebo zledovatělém chodníku buďte opatrní – nemusíte se dočkat odškodnění úrazu. Co říká zákon? Jak k tomu přistupují soudy? Kdo odškodnění za úraz získal a kdo ne? (PŘÍKLADY)

Ilustrativní soudně řešený případ sporu o odškodnění úrazu, který si přiblížíme, se odehrál v lednu 2014 v Teplicích, což je dvojnásob pikantní. Jednak vidíme, jak dlouho trvá řešení případů úrazů a z nich vzešlých soudních sporů (a to se přitom vůbec odškodnění nemusíte dočkat). A jednak to byl právě zesnulý bývalý primátor Teplic Jaroslav Kubera, který se zasadil (tehdy ještě jako senátor, a ne předseda Senátu) o zrušení povinnosti, aby chodníky přiléhající k nemovitostem (pozemkům a domům) uklízeli vlastníci právě těchto přilehlých nemovitostí, nikoliv však samotný vlastník chodníku, což je zásadně obec (město).

Se zrušením sice dlouhodobě zavedené, avšak doslova otrocké (nijak třeba na dani z nemovitosti nekompenzované) povinnosti uklízet chodník (tj. cizí nemovitost) pro vlastníky přilehlých nemovitostí nelze než souhlasit. Bylo to správné opatření. Určitě. O tom z mé strany žádná.

Nesouhlasit může snad jen ten, kdo si nevyzkoušel na vlastní ruce bez pořádné techniky, a tu nemá každý k dispozici, a rozhodně ji neměl v minulosti – prostě jen s hrablem a lopatou – uklízet po sněhové kalamitě. Ale má v praxi neblahé důsledky.

Obce (a města) svou povinnost neplní, resp. mnohdy a mnohde neplní. Raději vydávají vyhlášky o tom, které komunikace se v zimě neuklízejí, neudržují, což jim ale zákon umožňuje.

Jenže někdy toho zneužívají přespříliš: Opravdu to přehánějí s tím, jaké ulice vyloučí ze zimního úklidu, jak jsme o tom psali: Co když se zraníte na chodníku, který obec v zimě neudržuje? Máte nárok na odškodnění? Nebo se radši pojistí pro případ odpovědnosti za úraz. Pojištění totiž vyjde levněji než zajištění úklidu sněhu a odstraňování ledu.

Případ neodškodněného úrazu

Jistá paní ve večerních hodinách, kdy osvětlení bylo zajištěno pouze pouličními lampami, přecházela v Teplicích v ulici Kollárova šikmo silnici, a poté co vstoupila ze zálivu na parkování na kluzký chodník, upadla a utrpěla zlomeninu pravého kotníku.

Ulice byla v danou dobu vzhledem k panujícím povětrnostním podmínkám celá namrzlá a chodník byl v místě pádu žalobkyně kluzký. Město provádělo v místě pravidelnou zimní údržbu podle schváleného plánu, napadaný sníh byl v danou dobu z chodníků odstraněn, avšak v místě vstupu poškozené (zraněné paní), a to v okolí odstavených kontejnerů na odpad, se na něm vyskytovaly viditelné sněhové zmrazky. Na tomto místě se paní zranila a v důsledku toho požadovala odškodnění ve výši 163 667, 20 Kč (a příslušenství).

Jenže soud prvního stupně zhodnotil situaci tak, že paní nevyužila možnosti jít po chodníku a na druhou stranu přejít po přechodu pro chodce, potažmo vstoupit na chodník v místě bez odstavených kontejnerů a mimo záliv pro parkování.

Nevím, jak vy, ale já po zimním nečasu – vánici nebo při náledí v zastavěném území obce chodím všelijak, měním směr, tempo, abych se dostal tam, kde je uklizeno, i když je mnohdy jen „nasoleno“, což škodí přírodě, nebo se zdá bezpečno, i když to vždy neodhadnu, různě přecházím z místa na místo, z jedné strany ulice na druhou, a koneckonců v nouzi i porušuji pravidla silničního provozu, když to nejde bezpečně po chodníku, jdu radši po silnici, protože ty se uklízejí dříve.

Soud zhodnotil, že poškozená paní si i přes velmi chladný ráz počasí a s ním spojené riziko námrazy vybrala cestu sice nejkratší, avšak nikoli nejméně nebezpečnou, neboť byla spojena se změnou terénu. Takže paní svým počínáním porušila povinnost přizpůsobit chůzi panujícím povětrnostním podmínkám.

Naopak město své zákonné povinnosti prý řádně plnilo prováděním pravidelné zimní údržby předmětné komunikace pluhováním a solením, a to v přiměřených lhůtách stanovených v nařízení obce.

Soud prvního stupně proto uzavřel, že za vzniklou újmu na zdraví město neodpovídá, neboť si ji paní způsobila především sama vlastním neopatrným jednáním. Soud odškodnění poškozené paní tedy nepřiznal, její žalobu zamítl.

Odvolací soud potvrdil rozhodnutí prvostupňového soudu. A dovolání Nejvyšší soud ČR zamítl svým rozsudkem (spis. zn. 31 Cdo 1621/2020, ze dne 9. 12. 2020).

Takže paní se odškodnění nedočkala, jen ji to stálo některé soudní výlohy.

Co říká zákon

Vlastník místní komunikace nebo chodníku odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit ani na ni předepsaným způsobem upozornit (§ 27 odst. 3 silničního zákona o provozu na pozemních komunikacích).

Obec přitom stanoví (má právo stanovit) nařízením rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti chodníků, místních komunikací a průjezdních úseků silnic.

V zastavěném území obce jsou místní komunikace a průjezdní úsek silnice schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům, přičemž povětrnostními situacemi a jejich důsledky, které mohou podstatně zhoršit nebo přerušit sjízdnost, jsou

  • vánice a intenzivní dlouhodobé sněžení,
  • vznik souvislé námrazy,
  • mlhy,
  • oblevy,
  • mrznoucí déšť,
  • vichřice,
  • povodně a přívalové vody
  • a jiné obdobné povětrnostní situace a jejich důsledky.

Závadou ve schůdnosti se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům (§ 26 Zákona 13/1997).

Co připomenul a potvrdil Nejvyšší soud ohledně výkladu zákona

Míra předvídavosti coby definiční znak „závady ve schůdnosti“ je odvozena od celkového stavu komunikace, který je každý chodec povinen vyhodnotit, připomíná Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí.

Požadavek, aby s obvyklou mírou pozornosti zvážil, v jakém stavu se přibližně nachází úsek komunikace, kam hodlá vstoupit, tak nemůže být pro chodce nijak nepřiměřený, nečekaný či překvapivý.

„Závadou ve schůdnosti“ je pak pouze místo, které se celkovému stavu komunikace a okolním poměrům vymyká svou sníženou kvalitou, v čemž je právě ona nepředvídatelnost pro chodce, který jinak volí způsob chůze přizpůsobený obecně panujícím podmínkám.

Ze závěru, že odpovědnost podle silničního zákona má objektivní charakter, neplyne, že by vlastník komunikace odpovídal za veškerou újmu způsobenou chodcům závadami ve schůdnosti komunikací (jsou jím vyjádřeny pouze základní rysy tohoto typu odpovědnosti, pro nějž je typický především vznik bez ohledu na protiprávnost a zavinění).

I v těchto případech totiž silniční zákon vlastníku komunikace umožňuje zprostit se vzniklé odpovědnosti tím, že prokáže naplnění některého z liberačních důvodů (popsaných v § 27 odst. 3 tohoto zákona).

V úvahu bude vždy přicházet i závěr o možné spoluúčasti poškozeného na způsobení újmy, bude-li prokázáno, že vznikla, respektive se zvětšila, také následkem jemu přičitatelných okolností (jež odůvodňují poměrné snížení či vyloučení povinnosti vlastníka komunikace k náhradě ve smyslu § 2918 OZ).

Soudy mají zkoumat všechny rozhodné okolnosti případu, tj. např. zda chodec zvolil ze všech dostupných cest tu nejbezpečnější, zda použil správnou obuv, přizpůsobil tempo své chůze stavu chodníku, zda nebyl pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek apod.

Případy uznaného odškodnění úrazu

Naplnění pojmu závady ve schůdnosti ve smyslu silničního zákona, s nímž se pojí vznik objektivní odpovědnosti vlastníka chodníku (místní komunikace), tak bylo v minulosti shledáno např:

V případě chodce, jenž utrpěl úraz při chůzi na jinak rovném chodníku po zakopnutí o prorůstající kořeny stromu vysazeného na vedlejším pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 25 Cdo 1304/2006).

V případě chodkyně zraněné při pádu na zledovatělé ploše bílého dopravního značení přechodu pro chodce za situace, kdy okolní komunikace byly suché a námraza nebyla pouhým okem rozpoznatelná (usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 25 Cdo 4126/2014).

V případě chodce, který uklouzl na ojediněle vytvořené ledové plotně, jež nebyla vidět pro zakrytí nepatrným sněhovým popraškem (rozsudek Nejvyššího soudu spis. zn. 25 Cdo 3886/2014).

V případě chodkyně, která utrpěla úraz poté, co uklouzla na pásu zmrzlé vody vytékající z okapu, přičemž zdroj vody a náledí nemusel být při běžném tempu chůze zřejmý a samotný led nebyl pro zakrytí sněhem viditelný (usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 25 Cdo 542/2014).

V případě chodce, jenž utrpěl úraz v důsledku podklouznutí a pádu na ojedinělé a neočekávané, nepatrně zalomené ploše s prohlubní a náledím, jejíž existence byla i bez zasněžení zjistitelná jen se zvýšeným vizuálním úsilím (usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 25 Cdo 3042/2016).

Případy zamítaného odškodnění úrazu

Naopak absence závady ve schůdnosti ve smyslu silničního zákona, a tedy i z ní plynoucí objektivní odpovědnosti vlastníka komunikace, byla pro předvídatelnost vzniklé závady deklarována typicky v případech chodců zraněných při pádu na chodnících pokrytých souvislou vrstvou námrazy nebo sněhu.

skoleni_4_3

Příklady:

Nebo například při pádu chodce na sice ojedinělé, avšak při vynaložení obvyklé opatrnosti rozpoznatelné zledovatělé části chodníku, jíž bylo možno se vyhnout (usnesení Nejvyššího soudu spis. zn. 25 Cdo 3701/2009).

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).