Jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalých (po zaměstnanci, který zemřel v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání) podle § 271i odst. 1 zákoníku práce (ZP) náleží:
- manželovi (event. registrovanému partnerovi) zemřelého zaměstnance,
- dítěti zemřelého zaměstnance (a to nejen dítěti nezaopatřenému, ale i dítěti zletilému čili tzv. dospělému, a to i výdělečně činnému),
- rodiči zemřelého zaměstnance (a to i když nežili se zaměstnancem ve společné domácnosti).
Jednorázová náhrada nemajetkové újmy náleží i dalším osobám v poměru rodinném nebo obdobném, které smrt zaměstnance pociťují jako vlastní újmu (§ 271i odst. 3 ZP). Půjde především např. o družku zaměstnance nebo druha zaměstnankyně.
Odškodnění duševních útrap ve výši dvacetinásobku průměrné mzdy
Výše náhrady je odvozena od dvacetinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém vznikne pozůstalému právo na jednorázovou náhradu. Rozhodující je den úmrtí zaměstnance (§ 271i odst. 2 ZP).
Výši průměrné mzdy vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů, a to na základě údajů Českého statistického úřadu (§ 271i odst. 4 ZP).
Vázanost na výši průměrné mzdy v národním hospodářství zajišťuje pravidelnou valorizaci částky, zatímco dlouhodobě až do konce roku 2020 včetně bylo jednorázové odškodnění vyčísleno pevnou a nevalorizovanou částkou 240 000 Kč.
A to přesto, že vláda byla oprávněna provést navýšení, avšak po 1. 1. 2007, kdy nabyl účinnosti nový zákoník práce, k ní právě až do r. 2020 nikdy nedošlo (krom samotné valorizace právě od 1. 1. 2007).
K přijetí stávající právní úpravy došlo právě až v r. 2020 a k navýšení odškodnění na jejím základě došlo poprvé za účinnosti zákona č. 262/2006 Sb. až od 1. 1. 2021, a to na základě zákona č. 285/2020 Sb., novelizujícího zákoníku práce.
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 426/2022 Sb., o vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí roku 2022, pro účely zákoníku práce stanoví výchozí částku (průměrnou mzdu) ve výši 39 306 Kč.
Pro rok 2023 tak činí jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalých 786 120 Kč a po zaokrouhlení na celé stokoruny nahoru ve smyslu § 271i odst. 2 ZP 786 200 Kč oproti dosavadním 741 000 Kč pro rok 2022.
Nárok má každý pozůstalý samostatně, ale oba žijící rodiče se spolu musí rozdělit
Na uvedenou částku v plné její výši má nárok každý z pozůstalých (manžel, popř. registrovaný partner, dítě, event. jiná osoba v poměru rodinném nebo obdobném, která újmu – smrt – zaměstnance pociťuje jako vlastní újmu). Je-li však náhrada vyplácena oběma rodičům, vyplatí se každému z nich polovina částky čili 393 100 Kč.
Jednorázová náhrada nemajetkové újmy se liší od pozůstalostní renty
Zmíněná jednorázová náhrada není totéž co pravidelná renta pozůstalým, které zemřelý zaměstnanec vyživoval. Tedy náhrada nákladů na výživu pozůstalých poskytovaná zejména vdovám, vdovcům a sirotkům po zaměstnanci, popř. dalším osobám, kterým zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat (§ 271h ZP).
Pravidelná renta je určena na úhradu nákladů živobytí, jednorázové odškodnění kompenzuje nehmotnou újmu (duševní útrapy).
Ovšem i náhrada nákladů na výživu pozůstalých je pro rok 2023 valorizována, ale navýšení se děje podle jiných principů a prostřednictvím jiného mechanismu (a to analogicky ke zvýšení důchodů čili na základě parametrických změn v důchodovém pojištění).
Čtěte také:
Stravné v zahraničí 2023: Kolik dostanete od zaměstnavatele jako náhradu za jídlo?
Stravné v zahraničí 2023: Kolik dostanete oproti vyhláškovým sazbám? (Příklady)
Průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady se nově při aktuální valorizaci prováděné na základě nařízení vlády č. 413/2022 Sb. od 1. ledna 2023 upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady, popřípadě zvýšený podle pracovněprávních předpisů, se zvyšuje o 5,1 %.
Takto se v rámci aktuálně prováděné valorizace upravuje průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady (již případně v minulosti i opakovaně valorizovaný). Správný postup při valorizaci tak spočívá v tom, že příslušnou procentní sazbou (a o pevnou částku) se zvyšuje rozhodný průměrný výdělek, nikoliv samotná náhrada.
Za základ výpočtu se bere průměrný výdělek před vznikem škody, který byl v převážné většině případů již dříve valorizován. Valorizace se týká náhrad, na které vznikl nárok do 31. 12. 2022, neprovede se u náhrad, na které vznikl nárok 1. 1. 2023 a později.
Náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pochopitelně jen těm pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku (§271h odst. 1 ZP).
Náhrada se vyplácí ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám.
Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé se však odečte důchod přiznaný pozůstalým z důvodu smrti zaměstnance. K případnému výdělku pozůstalých se nepřihlíží (§ 271h odst. 2 ZP).
Náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí úhrnem převýšit částku, do které by příslušela zemřelému zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku (po skončení pracovní neschopnosti) podle § 271b odst. 1 ZP, a nesmí být poskytována déle, než by příslušela zemřelému zaměstnanci podle § 271b odst. 6 ZP (§ 271h odst. 3 ZP).
Podle stejných zásad je dle nařízení vlády č. 413/2022 Sb. valorizována i náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, náležející samotnému zaměstnanci (§ 271b ZP).
Jakkoliv příslušnou rentu ZP nazývá náhradou za ztrátu na výdělku „po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity“, resp. ji takto charakterizuje, v praxi nemusí vzniku nároku na rentu pracovní neschopnost nutně předcházet (a nutně ani uznání invalidity), neboť ne vždy to zdravotní stav poškozeného zaměstnance vyžaduje. Nicméně takto nazvané dlouhodobé plnění se terminologicky odlišuje od dočasného dorovnání výdělku v podobě náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (§ 271a ZP).
Valorizaci úrazových rent, tedy dlouhodobému odškodnění zaměstnanců poškozených na zdraví v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, se podrobně věnujeme v samostatném článku.
Náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem ve výši 1,5násobku průměrné mzdy
Podobně jako jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalých (§ 271i ZP) se valorizuje i výše náhrady přiměřených nákladů spojených s pohřbem (§ 271g ZP).
Limit této náhrady už není vyčíslen pevnou částkou 20 000 Kč, jako tomu bylo do konce roku 2020. (I když i tady měla vláda ČR možnost částku valorizovat, což rovněž nevyužila.)
Náhrada je poskytována do výše nejméně jedenapůlnásobku průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího roku, ve kterém na tuto náhradu vznikne právo (§ 271i odst. 2 ZP), takže i tady dochází k pravidelné valorizaci na základě údajů vyhlášených Ministerstvem práce ve Sbírce zákonů (§ 271g odst. 3 ZP).
Maximální částkou náhrady přiměřených nákladů spojených s pohřbem je tak pro rok 2023 částka 58 959 Kč čili po zaokrouhlení na celé stokoruny nahoru 59 000 Kč oproti dosavadním 55 600 Kč pro rok 2022.
Od přiměřených nákladů spojených s pohřbem se odečítá pohřebné. Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil (§ 271g odst. 1 ZP).
ČLÁNKY DO MAILU