Hlavní navigace

Odložili jste si kabát na věšák a je fuč. Kdo a kdy vám nahradí škodu?

Autor: Depositphotos
Richard W. Fetter

Přijdete o svršky v kadeřnictví nebo v práci. Kdo vám nahradí škodu? Jaká jsou pravidla podle občanského zákoníku a podle zákoníku práce? Co musíte udělat? Jak se postupy liší?

Doba čtení: 7 minut

Institut náhrady škody na věci odložené vám poskytuje jakožto zákazníkům provozů různých služeb ochranu před rizikem vznikajícím v důsledku toho, že jste při návštěvě provozu nuceni odkládat své věci, abyste mohli nabízenou službu využít, a ztrácíte tak svůj přehled a kontrolu nad nimi. Škoda, která musí být nahrazena, může spočívat nejen v odcizení věci, ale i v jejím zničení nebo poškození. Podobně jste chráněni i jako zaměstnanci, abyste se v práci mohli nerušeně věnovat plnění pracovních úkolů.

Varují vás, ale za škodu stejně odpovídají

Kdo se nesetkal s cedulkou prohlašující ZA ODLOŽENÉ VĚCI NERUČÍME? I když zásadně není pravdivá, nelze proti ní nic namítat, zakázaná není. Jednak nás upozorní, abychom si na své věci dávali pozor. A jednak neznalé odradí od požadavku na náhradu škody za odcizené věci. Ale vy se už odradit od svých nároků nenecháte: Každý, kdo provozuje činnosti, s nimiž je zpravidla spojeno odkládání věcí, odpovídá podle občanského zákoníku návštěvníkům za škodu na věcech odložených na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se tyto věci obvykle odkládají. 

Za odložené věci vám takto jako hostům a zákazníkům odpovídají třeba v restauraci, v kadeřnictví, v divadle, na poliklinice. Jestliže provozovatel neurčí zvláštní místo k odkládání zavazadel a svršků (např. šatnu, uzamykatelné skříňky), stačí, abyste věci odložili na místě k tomu obvyklém – na volně přístupné věšáky, police atp. Vývěska prohlašující ZA ODLOŽENÉ VĚCI NERUČÍME provozovatele odpovědnosti nezbavuje.

Provozovatel za škodu prostě odpovídá

Provozovatel podniku, zařízení, živnosti za škodu na věcech, ať už je odcizil nebo poškodil kdokoliv, jeho pracovník nebo jiný návštěvník, prostě odpovídá. Má však právo, aby pro odkládané věci vyhradil určité místo. Pokud odložíte věci jinam, může se provozovatel odpovědnosti zprostit. Soudy však vyložily text zákona, že jestliže nemáte objektivní možnost odložit věci na místě určeném k odkládání věci (např. proto, že věšáky na šaty, které jsou určeny k odkládání věci, jsou zcela přeplněné), odpovídá provozovatel i za škodu na věcech odložených na místě, kam se v takovém případě obvykle odkládají.

Má-li provozovna několik místností, např. čekárnu a vlastní provozní místnosti, a vyžaduje-li provoz podniku a povaha služeb, abyste se zdržovali postupně ve více místnostech, může provozovatel vyhradit místo na odkládání věcí tak, že požaduje, abyste odložili své věci vždy v té místnosti, v níž se podle povahy služeb právě zdržujete, a že tedy jste povinni si je brát vždy s sebou. Pokud tak neučiníte, provozovatel vám za škodu neodpovídá.

Škodu musíte aspoň nahlásit nebo uplatnit nejpozději do 15 dnů

S uplatněním práva na náhradu škody, chcete-li se nějakých peněz dočkat, nesmíte moc otálet. Musí být uplatněno bez zbytečného odkladu. Nejpozději do 15 dnů, kdy jste se o škodě dozvěděli. To neznamená, že je třeba podat hned žalobu k soudu, stačí vyzvat provozovatele k náhradě škody. Jestliže provozovatel nezaplatí dobrovolně, žalobu lze podat později.

Pokud ale lhůtu 15 dnů prošvihnete a nárok na odškodnění neuplatníte, stačí provozovateli, aby to namítl vám nebo před soudem, a nic hradit nemusí. Podobně je tomu i v zaměstnání. Jestliže jste coby zaměstnanec škodu na odložených věcech neohlásili zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy jste se o škodě dozvěděli, tak se vaše právo na náhradu promlčí. Rozdíl je ale v tom, že ve lhůtě 15 dnů musíte provozovatele přímo vyzvat k náhradě škody, kdežto zaměstnavateli stačí ve lhůtě 15 dnů jenom škodnou událost oznámit, nemusíte hned požadovat náhradu škody.

Ještě nedávno (do 30. 9. 2015) vaše právo zaměstnance, pokud jste škodu neohlásili zaměstnavateli do 15 dnů, propadalo. Pokud jste tedy soudu neprokázali, že jste škodu včas nahlásili, soud žalobu na odškodnění zamítl. I když zaměstnavatel nic nenamítal, soud přihlížel k zániku práva automaticky. To už teď neplatí, soud vám nevyhoví, jen když zaměstnavatel neohlášení škody na odložených věcech namítne.

Ovšem pokud jste svou ohlašovací povinnost v patnáctidenní lhůtě nesplnili, nemá cenu se náhrady škody domáhat, protože lze předpokládat, že zaměstnavatel v rámci své obrany promlčení namítne. Je na něm, zda vás odškodní. Pokud vám nevyhoví mimosoudně, tak vám zajisté nevyhoví, ani pokud ho budete žalovat. (Rozdíl mezi propadnutím práva a jeho promlčením jsme si vysvětlili v článku Kdy pracovní práva zanikají a kdy se „jen“ promlčují?) Totéž určitě platí i pro provozovatele služeb, i on se jistě vašemu požadavku bude bránit kvalifikovaně.

Existují nějaká omezení cenou věci?

Zaměstnavatel vám tedy také odpovídá za škodu na věcech, a to v plné výši. Ale to jen ohledně věcí, které se obvykle nosí do práce a které jste si odložili při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém. Za věci, které obvykle do práce nenosíte a které zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, odpovídá zaměstnavatel jen do částky 10 000 Kč. Jestliže se však zjistí, že škodu na těchto věcech, které se obvykle do práce nenosí, způsobil jiný zaměstnanec, nebo došlo-li ke škodě na věci, kterou zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy, je povinen zaměstnavatel uhradit zaměstnanci škodu v plné výši.

Z hlediska rozsahu odškodnění tedy rozlišuje zákoník práce odpovědnost za věci, které do zaměstnání obvykle nosíte (ta limitována není), a věci, které obvykle do práce nenosíte (ta zásadně limitována je). Při posuzování, zda jde o věc, kterou do zaměstnání obvykle nosíte, anebo nikoliv, se bude přihlížet k tomu, zda běží o věc, která je obvyklá u většiny ostatních zaměstnanců.

Obvykle nošenými věcmi jsou veškeré svršky, oděvy, obuv, které odkládáte před zahájením práce, a dále např. hodinky, mobilní telefony, tašky, kabelky, běžné osobní předměty, včetně např. prstenů nebo náušnic. Nikoliv však už, jak jsme naznačili u odpovědnosti provozovatelů na věcech zákazníků, třeba klenoty (šperky) mimořádné ceny nebo ojedinělé umělecké hodnoty, určené k užití výjimečně při zvláštních (společenských) příležitostech. U věcí, které do zaměstnání obvykle nenosíte, se dále rozlišuje, zda je zaměstnavatel převzal, či nepřevzal do zvláštní úschovy.

Za věci, které se do zaměstnání obvykle nenosí, odpovídá zaměstnavatel jen do částky 10 000 Kč. Jestliže by je však zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy či vyšlo najevo, že škoda na těchto věcech byla způsobena jiným zaměstnancem zaměstnavatele, hradil by zaměstnavatel škodu bez omezení, stejně jako při poškození věcí obvykle nošených, tedy v plné výši.

Pro automobily a věci zanechané v nich platí podobná pravidla
Je automobil a jiný dopravní prostředek, kterým jezdíte do práce, věcí obvyklou, nebo neobvyklou? Máte nárok na odškodnění, pokud vám ho ukradnou nebo poškodí před firmou, kde pracujete? Tomu jsme se věnovali podrobně a samostatně v článku Odpovídá zaměstnavatel za vaše auto během pracovní směny? A vůbec, jak je to s odpovědností za zaparkovaný vůz a věci v něm na parkovištích a v garážích? O tom jsme psali v článcích:

Obvyklé a neobvyklé věci se rozlišují jen v práci, ale soud může náhradu snížit

U provozovatelů podniků služeb se věci na obvyklé a neobvyklé nerozlišují. Provozovatelé odpovídají za odcizení a poškození věci v plné výši. Ovšem v případě, že se případ se škodnou událostí dostane k soudu, ten má možnost redukovat výši náhrady škody z důvodů hodných zvláštního zřetele. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům toho, kdo za škodu odpovídá, jakož i k poměrům vás jako poškozeného.

Tato moderace výše náhrady škody se uplatní například za situace, kdy se budete domáhat náhrady škody na věci, která se svoji hodnotou zcela vymyká charakteru daného provozu. Asi by soud přijal obranný argument provozovatele – jeho námitku, že drahý šperk, který se nosí při mimořádných společenských příležitostech, jste si nemuseli s sebou brát třeba na koupaliště či plaveckého bazénu, byť jste jej uzamkli v šatní skříňce, a přiznal by vám jen částečnou kompenzaci. Jakkoliv je odpovědnost za odložené věci odpovědností objektivní, nezkoumá se tedy, zda provozovatel něco zavinil, nebo nezavinil, soud při rozhodování o výši náhrady škody může přihlédnout též k tomu, zda jste k ní nepřispěli i vy sami.

diners_2.3.

Zaměstnavatel odpovídá, i když nic neporušil

Zaměstnavatel je za škodu odpovědný i v případě, kdy neporušil žádnou právní povinnost. Je odpovědný i za škodu způsobenou jinými zaměstnanci nebo třetími osobami (např. návštěvníky, hosty, klienty zaměstnavatele). S ohledem na podpůrnou platnost občanského zákoníku i pro pracovněprávní vztahy lze zřejmě jeho pravidla použít i na náhradu škody vám jako zaměstnanci, pokud nejsou v rozporu se základními pravidly zákoníku práce.

Podrobnosti se někdy dozvíme z rozhodovací praxe soudů. Až bude k dispozici nějaké významné všeobecně aplikovatelné autoritativní rozhodnutí vyššího soudu, určitě vás o něm budeme informovat.

Našli jste v článku chybu?