Ústavní soud, resp. jeho příslušný senát, rozhodl svým nálezem spis. zn. II ÚS 199/10 dne 18. března 2010 v případu, kdy se na něj s ústavní stížností obrátil zaměstnanec, s nímž byl rozvázán pracovní poměr jeho okamžitým zrušením pro porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Dopustil se ho tím, že přijal hodnotný dar od obchodního partnera svého zaměstnavatele.
Skutkový základ sporného případu
Zaměstnavatel Volksbank CZ a.s. se stěžovatelem – zaměstnancem dne 14. 5. 1999 okamžitě zrušil pracovní poměr. Zvlášť hrubé porušení pracovní kázně zaměstnavatel spatřoval v tom, že stěžovatel ve dnech od 19. 3. 1999 do 4. 4. 1999 absolvoval cestu do Austrálie v hodnotě minimálně 50 000 Kč, jež byla financována společností Debis OASA IT Services s.r.o., která je v obchodním spojení s jeho zaměstnavatelem.
Stěžovatel byl jako pracovník oddělení automatizace pověřen projednáváním některých smluv s dodavateli, výběrem nejvhodnějších nabídek a zpracováváním návrhů pro představenstvo. Jeho základní povinností v tomto případě je postupovat loajálně a vždy hájit zájmy zaměstnavatele. Právě proto vyhodnotil zaměstnavatel přijetí plnění od dodavatele banky jako jednání neetické, odporující základním zájmům zaměstnavatele a zavazujícím zaměstnance vůči obchodnímu partnerovi banky.
Napadeny názory obecných soudů
Stěžovatel napadl předchozí rozsudky soudu prvního stupně a odvolacího soudu, které nevyhověly jeho žalobě na neplatnost rozvázání pracovního poměru, kterou proti zaměstnavateli podal. Poukazoval na to, že jeho soukromá, neveřejná aktivita v době dovolené byla soudy vyhodnocena jako zvláště hrubé porušení pracovní kázně a posouzena jako důvod pro okamžité ukončení pracovního poměru, a to za situace, kdy zaměstnavateli nevznikla škoda (nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by stěžovatel kteréhokoliv obchodního partnera při plnění pracovních úkolů zvýhodnil, poskytl mu jakoukoliv výhodu či se zavázal ji v budoucnu poskytnout). Stěžovatel nesouhlasil ani s názorem soudů, že se měl dopustit jednání vzbuzujícího pochybnosti o řádném plnění pracovních povinností, a že tyto pochybnosti poškozují dobré jméno zaměstnavatele.
Přečtěte si také: Nový trestní zákoník zvýšil tresty pro neplatiče výživného
Co bylo prokázáno
Při řešení tohoto sporného případu bylo provedeno obecnými soudy důkladné dokazování, na jehož základě byl dostatečně zjištěn skutkový stav, který opravňoval obecné soudy k přijetí rozhodnutí ve věci. Z provedeného dokazování vyplynulo, že stěžovatel přijal od obchodního partnera svého zaměstnavatele plnění ve formě úhrady cesty a pobytu na konferenci v zahraničí ve výši cca 50 000 Kč (plnění ve stejné výši bylo poskytnuto i jeho manželce). Zaměstnavateli stěžovatele byl následně pořadatelem konference vyúčtován registrační poplatek ve výši 1150 USD, čímž mu vznikla škoda.
Stěžovatel nejdříve tvrdil, že si cestu hradil ze svých prostředků a teprve po předložení dokladu společnost Debis OASA IT services s.r.o. připustil, že cesta byla převážně financována uvedenou společností. Generální ředitel této společnosti jako svědek uvedl, že účast na školení byla vázána k nějakému produktu nebo technologii. Obecné soudy dovodily, že stěžovatel, který bez vědomí zaměstnavatele přijal plnění od společnosti, která se zúčastnila výběrových řízení u zaměstnavatele stěžovatele a zajišťovala pro něj např. pilotní projekty pro bankomaty přes IP, pilotní projekt NC a další, jednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.
Obecné soudy se rovněž dostatečně zabývaly otázkou, zda se v daném případě jednalo o jednání, které mohlo být pro svou intenzitu kvalifikováno jako zvlášť závažné a hrubé porušení pracovní kázně, a na zaměstnavateli tak nebylo možné spravedlivě požadovat, aby stěžovateli umožnil setrvat v práci po dobu výpovědní lhůty. V tomto směru byla provedena řadu důkazů jak listinných, tak výslechem svědků, z nichž vyplynulo, že stěžovatel byl veden jako zástupce vedoucího oddělení automatizace. Za rozhodující však odvolací soud považoval okolnost, že bez ohledu na funkční zařazení se stěžovatel s ohledem na svou odbornost podílel na výběru nejvhodnějších nabídek.
Proces výběru dodavatele přitom nelze chápat jen jako konečné rozhodnutí o dodavateli, ale jako proces, při němž jsou posuzovány všechny došlé nabídky z hlediska technického a finančního. Stěžovatel připustil, že předložené nabídky hodnotil z technického hlediska, proto dospěl soud k závěru, že se podílel na rozhodování o výběru dodavatele, neboť posuzoval, zda předložené nabídky splňují technické požadavky. Rovněž bylo prokázáno, že v období března 1999 firma Debis oaza IT services s.r.o. zajišťovala pro zaměstnavatele stěžovatele několik zakázek.
Shrňme si to tedy. Stěžovatel se podílel na výběru nejvhodnějších nabídek, zaměstnavatele neinformoval o cestě, která bude nejen pro něj, ale i jeho manželku z převážné části financována obchodním partnerem zaměstnavatele a zaměstnavateli vznikla škoda v důsledku fakturace registračního poplatku. S ohledem na to dospěly soudy k závěru, že se v dané věci jednalo o zvlášť hrubé porušení pracovní kázně.
Právní kvalifikace
Skutečnost, že stěžovateli vytýkané jednání není konkrétně kvalifikováno jako jednání hrubě porušující pracovní kázeň přímo v zákoně, pracovní smlouvě nebo vnitřním předpise (event. takové jednání není konkrétně zakázáno) automaticky neznamená, že se jej pracovník může dopouštět bez jakéhokoliv postihu. Zákoník práce, ani předpisy na něj navazující nebo z něj vycházející, nemůže výslovně řešit všechny situace, k nimž dochází v rámci pracovněprávních vztahů.
Zákoník práce při stanovení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru spočívajícího v porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem proto ponechává velmi široký prostor pro úvahu soudu. Ten zvažuje, zda ve vazbě na konkrétní skutková zjištění je uvedený pojem naplněn. Obsah porušení pracovní kázně je možné hledat jak v porušení pracovních předpisů zaměstnavatele, v jeho interních předpisech. Ale třeba i v pracovní náplni konkrétního zaměstnance, ale i v jiných skutečnostech, které jsou schopné dostatečně objektivním a srozumitelným způsobem vystihnout specifika dané věci.
Posouzení případu
V projednávané věci je očividné, že stěžovatel přijetím plnění od obchodního partnera zaměstnavatele ve výši získal prospěch. Ten s ohledem na pracovní úkoly stěžovatele vzbuzoval pochybnosti o nestrannosti zaměstnavatele při výběrových řízeních, a mohl tak poškodit dobré jméno společnosti. Jeho zaměstnanec, tj. stěžovatel, byl totiž bezpochyby zavázán vůči obchodnímu partnerovi zaměstnavatele.
Stěžovateli přitom nic nebránilo, aby o zamýšlené zahraniční cestě a podmínkách jejího financování svého zaměstnavatele předem informoval. Pokud tak neučinil, nezbývá, než aby nesl důsledky svého jednání, i když se mu subjektivně jeví, že zaměstnavateli žádná škoda nevznikla, či že postih byl nepřiměřený. Ostatně stěžovatel si musel být nekorektnosti svého jednání vědom, neboť nejdříve popíral, že by náklady na zahraniční cestu financovala společnost Debis OAZA IT services s.r.o.
Ústavní soud uzavřel, že stěžovatel neprokázal porušení základních (ústavních) práv, jichž se dovolává. Ústavní soud odmítl návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný.
Ne vždy musí být nutně přijetí daru zaměstnancem od obchodního partnera zaměstnavatele nežádoucí, vždy lze ale doporučit, aby zaměstnanec případné přijetí daru konzultoval se svým zaměstnavatelem.
Použitá literatura: Randlová, N., Chlada, O.: Přijetí daru od obchodního partnera zaměstnavatele jako zvláště hrubé porušení pracovní kázně zaměstnancem, PSK Linde č. 6/2010
ČLÁNKY DO MAILU