Hlavní navigace

Nelegální práce nebo prostá občanská výpomoc?

25. 11. 2014
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Isifa.com
Můžete podnikateli vypomoci bez pracovní smlouvy, aniž byste se vystavovali postihu za nelegální práci?

Do prodejny textilu přišla 3. dubna 2012 kontrola inspekce práce za účelem kontroly dodržování zákazu výkonu nelegální práce. V provozovně byla zrovna přítomna jen neteř majitelky obchodu, která obsluhovala zákazníky, kasírovala peníze a vydávala zboží. Když se jí kontrolní pracovník prokázal telefonicky, přivolala svou tetu, majitelku prodejny; ta do protokolu uvedla, že nikoho nezaměstnává a že neteř u ní nepracuje – pouze jí vypomáhá, když ona jako majitelka prodejny právě není na pracovišti.

Následujícího dne kontrolní pracovník majitelku prodejny poučil, že se v daném případě jedná o výkon nelegální práce, a písemně jí uložil odstranit zjištěné nedostatky do 6. dubna 2012. Proto majitelka prodejny ještě téhož dne sepsala se svou neteří (žalobkyní) dohodu o provedení práce. V průvodním dopise ze dne 5. dubna 2012, kterým tuto dohodu zaslala inspektorátu na vědomí, vysvětluje, že vůbec nevěděla, že porušuje zákon. Neteř s ní bydlí v bytě, a proto jí hlídá prodejnu vždy, když je ona sama jako majitelka pryč (konkrétně v době provedené kontroly byla na obědě). Protože ji však inspektorát práce poučil, že i takovouto krátkodobou výpomoc musí mít ošetřenu pracovní smlouvou nebo dohodou o provedení práce, uzavřela majitelka prodejny se svou neteří (žalobkyní) dohodu o provedení práce do konce dubna 2012, „aby měla prodejnu v pořádku“, přičemž v budoucnu, když bude potřeba, zaměstná zaměstnance na pracovní smlouvu.

Inspektorát následně zahájil správní řízení o přestupku spočívajícím ve výkonu nelegální práce. Neteř se prostřednictvím svého právního zástupce hájila tím, že nevykonávala závislou práci mimo pracovní poměr, jelikož nebyla ke své tetě ve vztahu podřízeném, neměla stanovenu pracovní dobu a nepobírala za svou výpomoc žádnou odměnu. S těmito argumenty však neuspěla. Inspektorát jí uložil svým rozhodnutím ze dne 18. května 2012 za výkon nelegální práce pokutu ve výši 15 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1000 Kč. Nepomohly ani opravné prostředky – rozhodnutí oblastního inspektorátu práce potvrdil Státní úřad inspekce práce a žalobu podanou proti jeho rozhodnutí zamítl krajský soud.

Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně – stěžovatelka kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. V ní znovu uvedla, že své tetě poskytovala pouze výjimečnou výpomoc. Podle stěžovatelky není takováto krátkodobá výpomoc, kterou poskytuje například majitel jedné provozovny majiteli provozovny sousední, v běžném životě nijak výjimečnou událostí. Nemohlo jít o nelegální práci, jelikož stěžovatelka nebyla ke své tetě ve vztahu podřízenosti a nedostávala žádnou odměnu.

Nejvyšší správní soud uvedl, že smyslem právní úpravy (definice závislé práce a zákazu nelegální práce) je nepochybně odlišit závislou práci od jiných aktivit, přičemž tento cíl vystupuje na povrch zejména tehdy, když správní orgán zkoumá, zda zaměstnavatel neporušil svou zákonnou povinnost tím, že neumožnil zaměstnanci vykonávat závislou práci v pracovněprávním vztahu, který je k tomu určen. Pojem závislé práce tak musí být vykládán tak, aby obsáhl veškeré formy zastřených pracovních vztahů, stejně jako práci vykonávanou bez náležité protihodnoty, např. práci „na zkoušku“ nebo práci vykonávanou pod hrozbou násilí či jiné újmy. Čtěte: Práce na zkoušku? A zadarmo? Ne ve zkušební době

Zároveň však nesmí tento pojem zcela ztratit obrysy, aby správní orgány nezaměňovaly závislou práci s ryze obchodními vztahy, s nefalšovaným samostatným podnikáním nebo s upřímnou mezilidskou výpomocí, ať již v podobě úsluhy blízkému člověku či nezištné laskavosti.

Nadřízenost a podřízenost jsou znaky závislé práce

Znakem závislé práce je vztah nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance – podřízenost zaměstnance typicky vyvěrá z osobní (ať již ekonomické či jiné) závislosti zaměstnance na zaměstnavateli a pomáhá odlišit závislou práci od mezilidské výpomoci. Proto je nutno v souvislosti s posuzovaným případem věnovat tomuto znaku a jeho prokazování zvláštní pozornost.

Rozhodující je zejména to, zda zaměstnanec sám vnímá své postavení jako podřízené, a to je důvodem, proč respektuje pokyny zaměstnavatele. Je nezbytné odlišovat závislou práci od mezilidské výpomoci. Takzvaná občanská výpomoc není sice v současnosti v žádném účinném právním předpise definována, avšak ust. § 384 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 1991, ji charakterizovalo takto: „Jestliže občan pro jiného občana na jeho žádost provede nějakou práci, poskytne mu půjčku, anebo mu jinak vypomůže, jde o občanskou výpomoc.“ 

Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), kromě klasické příkazní smlouvy v ust. § 2430 a násl., v ust. § 700 a násl. upravuje tzv. rodinný závod, který vymezuje následujícím způsobem: „Za rodinný se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob.“ V tomto případě se dokonce počítá jak se soustavnou prací členů rodiny, tak i s jejich odměňováním ve formě podílu na zisku, to vše mimo režim zákoníku práce. A tak i tyto instituty, dřívější či současné, jsou projevem skutečnosti, že vzájemná mezilidská výpomoc či ryzí dobrovolnická činnost byly a jsou součástí sociální reality, kterou nemůže právo ignorovat, anebo dokonce popírat. Jde o vztahy přirozené a žádoucí, jež nemohou být demokratickým právním státem postihovány.

Závěr

Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 13. 2. 2014, čj. 6 Ads 46/2013 – 35, kterým zrušil rozhodnutí krajského soudu i Státního úřadu inspekce práce, jemuž vrátil věc k dalšímu řízení, uzavřel, že společným rysem všech znaků závislé práce je osobní či hospodářská závislost zaměstnance na zaměstnavateli.

dan_z_prijmu

Tyto znaky slouží k odlišení závislé práce od jiných ekonomických aktivit (zejména samostatného podnikání), ale také od aktivit jiného charakteru (zejména mezilidské výpomoci). Proto musí správní orgány při postihování nelegální práce v řízení obviněnému prokázat naplnění všech těchto znaků – zaměstnanec osobně a soustavně vykonává práci jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů, přičemž se vůči zaměstnavateli nachází v podřízeném vztahu.

Odměna sice nepředstavuje samostatný definiční znak závislé, resp. nelegální, práce, avšak pokud jedna osoba poskytne nebo přislíbí druhé za její činnost odměnu, jde o významnou skutečnost pro posouzení, zda mezi nimi existuje vztah nadřízenosti a podřízenosti vyplývající z hospodářské závislosti zaměstnance na zaměstnavateli. Tip: Jak odlišit nelegální práci (švarcsystém) od legální závislé práce? Tip: Jak odlišit nelegální práci (švarcsystém) od legální závislé práce?

Měl by se Švarcsystém legalizovat?

  • Ano.
    76 %
  • Pouze zčásti.
    7 %
  • Ne.
    17 %

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).