Zákazník uzavřel 11. 8. 2015 jako objednatel se zhotovitelem smlouvu o dílo. Zhotovitel mu podle ní zhotovil zápustný bazén a k tomu měl dodat a namontovat, což také učinil, do žlábku bazénu i dva kusy LED pásků v hodnotě 33 980 Kč (bez DPH), které tvořily součást bazénu. Hotové dílo bylo předáno zákazníkovi 14. 9. 2015.
V květnu 2016 ovšem zákazník reklamoval dodané LED osvětlení bazénu. A s reklamací uspěl. Firma mu sdělila, že reklamované LED osvětlení bylo staženo z prodeje kvůli jeho nefunkčnosti, a nabídla mu proto kompenzaci v podobě výběru jiného zboží z její nabídky v hodnotě reklamovaného osvětlení.
Jelikož zákazník trval na vyřízení reklamace výměnou LED osvětlení, zhotovitel mu vyhověl a ve dnech 15. 8. 2016 a 26. 8. 2016 vyměnil stávající LED osvětlení bazénu za nové LED osvětlení jiného typu.
Běží po výměně zboží nová a celá záruční doba?
Jenže co dneska vydrží – aspoň tu záruční dobu, že? Další reklamaci LED osvětlení bazénu, kterou zákazník uplatnil 5. 6. 2018, už zhotovitel zamítl s tím, že byla uplatněna po uplynutí záruční doby. A tak zákazník zhotovitele zažaloval – požadoval slevu z ceny díla ve výši 39 077 Kč, tj. v hodnotě nefunkčního LED osvětlení bazénu včetně DPH. Požadovanou slevu ovšem, jak je vám určitě jasné, firma neuhradila.
Velkorysý, ale chybující soud prvního stupně aneb První vyhrání z kapsy vyhání
Soud prvního stupně měl za to, že zákazník právo z vadného plnění (LED osvětlení) uplatnil včas. Tím, že žalovaná firma v srpnu 2016 vadu odstranila tak, že vadné LED osvětlení vyměnila za nový typ LED osvětlení, začala dnem dodání nového typu LED osvětlení běžet nová 24měsíční lhůta pro uplatnění práva z odpovědnosti za vady.
Vytkl-li tedy žalobce v červnu 2018 vadu LED osvětlení, reklamoval vadu včas, nárok na slevu z ceny díla soud proto shledal opodstatněným. Ovšem soud odvolací verdikt změnil a žalobu zamítl. Věc se dostala k Nejvyššímu soudu na základě dovolání zákazníka.
Jak se vyvíjela záruka? V neprospěch zákazníka… Jak jinak, že? Spotřeba musí běžet…
Nejvyšší soud připomenul, že původní právní úprava obsažená ve zrušeném občanském zákoníku stanovila, že kupujícímu vznikají práva z vad, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době (záruka); obecná záruční doba byla nastavena v délce šesti měsíců a zpravidla začala běžet od převzetí věci kupujícím.
Po transpozici směrnice č. 1999/44/ES, o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, došlo od 1. 1. 2003 ke změně. Ochrana kupujícího byla rozšířena tím, že u spotřebního zboží byla stanovena záruční doba 24 měsíců pro případ, že se v této době projeví vada jako rozpor s kupní smlouvou. Jenže…
Délka zákonné povinnosti z vadného plnění je (stejně jako u zákonné záruky upravené v občanském zákoníku z roku 1964) v novém-současném občanském zákoníku stanovena na 24 měsíců. V rámci dvacetičtyřměsíční zákonné povinnosti z vadného plnění má kupující limitovaný nárok na to, aby mu prodávající dodal novou věc bez vad, tedy věc, která bude značkou, typem, provedením, výbavou apod. shodná s původně koupenou věcí. (Nárok na doplacení rozdílu v ceně, pokud by prodávající dodal věc technologicky vyspělejší, prodávající nemá.)
Podle (nového) občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 však neplatí, že výměnou věci začne běžet nová záruční doba, jak tomu bylo v § 627 odst. 2 (zrušeného) občanského zákoníku. Podle „starého“ tehdy platilo, že došlo-li k výměně, začala běžet záruční doba znovu od převzetí nové věci, což platilo i v případě výměny součástky, na kterou byla poskytnuta záruka.
Jak o tom informuje a vysvětluje Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku (ze dne 29. 10. 2020, spis. zn. 33 Cdo 416/2020), je tomu tak z toho důvodu, že zákonná povinnost z vadného plnění se váže k závazku prodávajícího zajistit, aby mohl kupující po určitou dobu (dvaceti čtyř měsíců) věc bezvadně užívat, a neváže se tedy na věc jako takovou (na věc samotnou).
Řešení případu sporné reklamace
Proto Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud nepochybil, vztáhl-li počátek běhu lhůty pro uplatnění práva vyplývajícího ze zákonné povinnosti z vadného plnění k okamžiku převzetí předmětu díla (bazénu, jehož součástí bylo LED osvětlení) – a ne až k výměně, která proběhla později.
8 + 22 není 24
Zákazník poprvé reklamoval vadu LED osvětlení po 8 měsících od převzetí bazénu a během zbývajícího času lhůty pro uplatnění práv z vady pokračoval poté, co firma reklamaci vyřídila.
Vytkl-li zákazník podruhé vadu LED osvětlení 22 měsíců od jeho výměny, učinil tak zjevně až po uplynutí 24měsíční lhůty od převzetí bazénu (předmětu díla). Na uvedeném ničeho nezmění fakt, že firma vyměnila původní LED osvětlení za jiný výrobek stejného druhu z důvodu, že původní typ byl stažen z prodeje, dodal Nejvyšší soud.
LED osvětlení totiž bylo od počátku součástí bazénu (předmětu díla), přičemž firma je povinna zajistit bezvadnou funkčnost věci (zde díla) jako celku po dobu 24 měsíců, čemuž dostála. Rozhodnutí odvolacího soudu, které zákazníkovi nevyhovělo, tak shledal Nejvyšší soud správným a jeho dovolání zamítl.
Závěrečné shrnutí
Doba k uplatnění práva z vady, tj. doba 24 měsíců od převzetí, nezačíná běžet znovu, je-li zjednání nápravy vadného plnění provedeno dodáním nové věci bez vad (výměnou věci) nebo výměnou součásti věci. (§ 2165 OZ)
Zákonná povinnost z vadného plnění se váže k závazku prodávajícího zajistit, aby kupující mohl po určitou dobu (24 měsíců) užívat věc bez vad; neváže se na věc samotnou.
