Zaměstnankyně dostala od zaměstnavatele výpověď. Zaměstnavatel ji zdůvodnil tím, že paní je pro práci dlouhodobě zdravotně nezpůsobilá (použil § 52 písm. e) zákoníku práce), načež se paní rozhodla, že se bude bránit u soudu.
Zaměstnavatel tedy použil „obecný zdravotní“ výpovědní důvod (tj. výpovědní
důvod pro „obecné onemocnění zaměstnance, které mu brání ve výkonu práce pro zaměstnavatele“). Zmíněný výpovědní důvod se obvykle použije, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb, nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost.
Výpověď ze zdravotních důvodů padla 5 dnů před uznáním nemoci z povolání
Sepsání výpovědi bylo datováno a současně byla i výpověď doručena zaměstnankyni 30. srpna 2017. Zaměstnavatel vyšel z toho, že o týden dříve, 24. srpna 2017, zaměstnankyně dlouhodobě ztratila způsobilost vykonávat dosavadní práci.
Jenomže následně, 4. prosince 2017, byl zaměstnankyni vydán lékařský posudek, v němž jí byla uznána nemoc z povolání s datem zjištění nemoci ke dni vyšetření, a to právě 4. září 2017. Zaměstnankyně tedy dostala výpověď podle zmíněného paragrafu jen pouhých 5 dnů před tím, než bylo lékařsky uznáno, že trpí nemocí z povolání.
Jenomže na takovou situaci už dopadá jiný výpovědní důvod (dle ust. § 52 písm. d) zákoníku práce), s nímž je spojen nárok na odstupné, a to dokonce ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku.
A to je rozdíl.
Tento výpovědní důvod se použije, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.
Musí být tedy každému zřejmé, proč zaměstnankyně usilovala o zneplatnění výpovědi. Pokud by byla původní výpověď pro „obecný zdravotní výpovědní důvod“ prohlášena za neplatnou, mohla by zaměstnankyně získat nárok na odškodnění za neplatné rozvázání pracovního poměru, ale především by bylo namístě nové rozvázání pracovního poměru pro specifický zdravotní důvod, a to pro onemocnění nemocí z povolání.
Zaměstnankyně ostatně argumentovala tím, že skutečným důvodem výpovědi byla nemoc z povolání, nikoli obecné onemocnění. Jenže tak zaměstnavatel nepostupoval, aby se vyhnul povinnosti platit vysoké odstupné.
Nemoc z povolání není pracovní úraz, nevzniká v okamžiku, ze dne na den, ale dlouhodobě
Nemoc z povolání přece nevzniká ze dne na den, to není pracovní úraz, který se stane v určitém okamžiku. Jestliže bylo uznáno, že zaměstnankyně trpní nemocí z povolání k 4. září 2017, nemohla jí netrpět o 5 dnů dříve, tedy ke dni, kdy dostala výpověď, což znamená k 30. srpnu 2017. Ostatně to vyplynulo i z názoru znalců, lékařů. Zaměstnankyně však neuspěla ani u soudu prvního stupně, ani u soudu odvolacího.
Zastal se jí až Nejvyšší soud, který vydal mimořádně významný rozsudek, jenž musí zajímat zaměstnance, kteří onemocněli nemocí z povolání (sp. zn. 21 Cdo 2964/2021, ze dne 25. 5. 2022).
Vyhláška stanoví náležitosti posudku a určuje i den vzniku nemoci z povolání
Za den vzniku nemoci z povolání považuje den zjištění nemoci, kterým je den vyšetření, při kterém bylo poprvé prokázáno onemocnění uznané později za nemoc z povolání (ust. § 4 písm. c) vyhlášky č. 104/2012 Sb., o posuzování nemocí z povolání).
To je dost formalistické, pokud se vyjde jen z doslovného znění právního předpisu, a soudy z něj po výtce vycházely. Advokátka zaměstnankyně logicky argumentovala tím, že vznik nemoci z povolání nelze formálně posuzovat k okamžiku aktu uznání nemoci z povolání. Takové posuzování nezohledňuje skutečnost, že nemoc z povolání je výsledkem dlouhodobějšího vývoje zdravotního stavu, ani existenci objednacích lhůt k lékařskému vyšetření.
Jak už jsme řekli, nemoc z povolání přece nevzniká ze dne na den, v určitém okamžiku, není to pracovní úraz. A tento argument vyslyšel až Nejvyšší soud ČR, který zaměstnankyni vyhověl.
Stačilo jiné pořadí vyšetření a nemoc z povolání by byla uznána již před výpovědí
Nejvyšší soud vzal v potaz i zjištění, že zaměstnankyně byla podrobena vícero vyšetřením v nemocnici. Nemoc z povolání byla, jak už víme, zjištěna až vyšetřením ze dne 4. září 2017, tedy poté, co padla výpověď. Formálně z pohledu zmíněné vyhlášky je třeba považovat za datum zjištění nemoci z povolání toto datum.
Ale všechno mohlo být jinak a nemoc z povolání by byla zjištěna a uznána dříve, kdyby testy zdravotního stavu zaměstnankyně byly prováděny v jiném pořadí. Kdyby druhý, klíčový text nebyl prováděn jako druhý, ale jako první, nemoc z povolání by byla zjištěna a její vznik určen již k 29. srpnu 2017, tedy ještě před podáním výpovědi.
Dle Nejvyššího soudu tedy nižší soud vycházel z nesprávného výkladu významu data zjištění nemoci z povolání jako určující skutečnosti pro účely posouzení existence výpovědního důvodu (§ 52 písm. d) zákoníku práce).
Nejvyšší soud zhodnotil, že za uvedené situace sice nelze nic vytknout závěru, že poprvé byly podmínky existence nemoci z povolání zaznamenány skutečně až vyšetřením dne 4. září. 2017, a tedy z pohledu vyhlášky je třeba považovat za datum zjištění nemoci z povolání toto datum. Avšak při opačném pořadí provedení testů by byl závěr o datu zjištění nemoci z povolání vztažen již na 29. srpna 2017. Proto, byť formálně správný, závěr nižšího soudu o datu vzniku nemoci z povolání nelze akceptovat.
Co řekl Nejvyšší soud o stanovení data lékařského posudku?
Pro platnost výpovědi z pracovního poměru z obecného zdravotního důvodu, popřípadě výpovědi z důvodu následku pracovního úrazu či nemoci z povolání, s nímž je však spojen nárok na odstupné, je určující objektivní zjištění, že zaměstnanec nebyl ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru schopen pracovat z příčiny dlouhodobé pracovní nezpůsobilosti. A to bez ohledu na závěry lékařského posudku, který byl k doložení existence výpovědního důvodu zaměstnavatelem použit.
I když podle výše uvedené vyhlášky vyplývá, že povinnou náležitostí lékařského posudku o uznání nemoci z povolání je i datum zjištění nemoci, kterým je den vyšetření, při kterém bylo poprvé prokázáno onemocnění uznané později za nemoc z povolání, není jeho uvedení pro závěr o (ne)existenci výpovědního důvodu v době předcházející tomuto datu určující.
Toto ustanovení vyhlášky stanoví jen jednu z více obsahových náležitostí lékařského posudku, jejíž uvedení neznamená, že by se soud nemohl zabývat
tím, zda zaměstnanec nemocí z povolání trpěl i v době před takto formálně uvedeným datem jejího zjištění.
A k tomu ještě dodejme, že s užitím výpovědního důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání je spojen nárok na odstupné nejméně ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku (dle ust. § 67 odst. 2 zákoníku práce).
