Nakupujte zlato a stříbro, nebude!

I když mezi ekonomy neexistovala shoda, zda výsledkem bude deflace, inflace, stagflace nebo hyperinflace, v každém z možných Maloneyho scénářích budoucího vývoje měla kupní síla zlata a stříbra narůstat. I když důvody mohou znít jakkoli rozumně, platí i zde že jakákoli investiční doporučení je zapotřebí přijímat s chladnou hlavou.

Deflační hrozba?

Mezi možné scénáře budoucího vývoje byla zařazena mírná inflace, deflace, velká inflace a inflace. Jsou to vlastně i scénáře toho, jak by zlato a stříbro mohlo a mělo fungovat. Je zde scénář mírné a velké inflace, kdy by inflace dále mohla ve světle rostoucího zadlužení a zvyšujícího se množství úvěrů pod taktovkou měnového uvolňování nadále pokračovat. Zde platí, že za velké inflace se zdá, že se všechny investice zvyšují, ale mnohé ve skutečnosti co do hodnoty klesají. Investice za těchto okolností sice mohou nabízet nominální výnosy, ale vyjádřeno v reální kupní síle to prý za moc nestojí. Hyperinflační scénář, kdy by třeba dlužník s fixovanou hypotékou mohl zaplatit nemovitost tím, co se rovná několikaminutové práci, znamená situaci, kdy se vše centrálním bankám jaksi vymkne z rukou. Pak už ceny rostou tak rychle, že tiskárny ani nestíhají tisknout nové peníze s vyššími nominály. Čtvrtý předložený scénář představuje deflaci – situaci, kdy se dlužníci pod tíhou dluhu patřičně prohýbají.

Podle Maloneyho pak prý platí, že inflace se děje národu spořivců a deflace se děje národu velkých utrácečů. V moderní době se i z národů velkých střádalů vytváří národ utrácečů, a tak je prý deflačnímu vývoji dlážděna cesta. Jenže když až díky vleklé a přetrvávající recesi nastane nutnost přijmout snížené platy, dopadá to na schopnost splácet dluhy – nastupuje dluhová deflace. A pak už jen krůček bude zbývat k tomu, aby se pramínky bankrotů a zabavování majetku kvůli neschopnosti splácet“ změnily „v bouřkové mraky, které se stávají dokonalou bouří.

A jak vypadá skutečná deflace? Dejme opět slovo Maloneymu: Tato dokonalá bouře bankrotů a zabavování majetku kvůli neschopnosti splácet způsobí, že měnová zásoba se scvrkne, protože obrovská úvěrová bublina praskne a všichni ti velcí utráceči se stanou velkými spořivci. Když lidé spoří svou měnu, ta přestane obíhat. Ekomickému stroji dojde nafta a celá věc se zmrazí.

Dokonalá bouře na obzoru?

Přicházející ekonomická bouře by měla vést k růstu hodnoty a kupní síly drahých kovů. Problémem všeho jsou prý globální obchodní nerovnováhy (obchodní přebytky a deficity, kdy některé státy chtějí vyvážet, ale střeží se dovozů), rozpočtové deficity (zadlužující se veřejné rozpočty), horečná tvorba měny (centrální banky oslabují své měny a „tisknou“ peníze) a bankovnictví částečných rezerv (měnová zásoba se zvyšuje poskytováním úvěrů) i nekryté závazky vlád (nesplnitelné sliby zvyšující celkové zadlužení). Jsou země, které je za lehkomyslného deficitního financování budoucím generacím slibují sociální zabezpečení (Maloney hovoří výslovně o Spojených státech), a to i když lze očekávat pokles pracovníků na plný úvazek, platících daně. K tomu všemu se navíc přidává derivátové monstrum, kde jsou potenciální problémy a rizika skrytá. Jenže deriváty mohou být největší hrozbou pro světový finanční systém a neexistuje žádný efektivní způsob, jak (je) kontrolovat, dokonce ani sledovat. Když se k tomu přičte možný globální přenos problémů bankovním sektorem, jde o vcelku výbušný koktejl.

I současný vývoj naznačuje, že centrální banky udělají vše pro to, aby zúčtování oddálili. Budou chrlit stále více nekrytých peněz a monetizovat dluh – nakupovat dluhopisy za nově vydané peníze. Dluh pak vlastně skrytě dotován nízkými úrokovými sazbami: Když se reálná úroková míra stane zápornou (úroková míra je nižší než míra inflace), lidé si na sebe vezmou příliš velký dluh a také obrovské riziko, protože to je přesně to, co od nich bankovní systém chce.

A co tedy Maloney, když hovořil o bouři, předpovídal? Nakonec si myslím, že nás čeká divoká jízda s několika prohrami. Nejprve hrozba deflace, po níž přijde shazování papírových peněz z helikoptéry, následované velkou inflací, a pak opravdu velkou inflací, a nakonec hyperinflací Až lidé přestanou šetřit a začnou prodávat svá aktiva, začne se ukazovat proroctví „bohatého táty“, a dojde k největšímu krachu na burze v historii. Pak se nahromaděná energie z nadměrné tvorby měny uvolní. Proběhnout to může třeba následujícím způsobem. Až se lidé přiblíží k důchodu a zjistí, že se jejich rezervy na penzi znehodnotily, budou šetřit každý desetník. Když ale ucítí, že ušetřili dost, začnou ve velkém utrácet. Ceny začnou dramaticky růst, může vypuknout inflace na steroidech, tedy hyperinflace. Burza zahájí neviditelný krach impozantních rozměrů, jedině ceny zlata a stříbra vystřelí na Měsíc. Snadno dojde k dominovému efektu, kdy ani žádná strana nebude schopna platit; světový finanční systém může zamrznout: Nejde o to, jestli se něco takového může stát znovu. Spíš jde o to, kdy to bude.

Průšvih dnešního měnového systému a cykly aktiv

Jsou země, které chtějí držet svou export vysoko a hodnotu měny nízko – sem patří od pověstného oslabení koruny třeba i Česká republika. Než by třeba Japonsko mělo trpět dlouhou, pomalou a mučivou deflací, emituje jeny, aby nakupovalo dolary – získané dolary jsou parkovány v amerických vládních dluhopisech. Měnová zásoba jenů je rozšiřována a vlastně i skrytě spolufinancuje americký dluh. Kurz jenu je stlačován dolů a kurz dolaru nahoru, japonské exporty jsou udrženy. Nadměrné množství deviz je tak neutralizováno či sterilizováno nákupem zahraničních vládních dluhopisů. A tak je chybou je myslet si, že dnes třebas Spojené státy financují deficit běžného účtu spoléháním na úspory jiných zemí – je financován především z peněz vytvořených centrálními bankami jiných zemí. (…).

Pokud americká centrální banka mající výsadu rezervní měny udržuje úrokové sazby dlouhodobě nízko, vyvolává to vlnu tvorby peněz a úvěrů. Každý nově vytištěný dolar rozšiřuje globální zásobu měn, může posloužit jako podkladové aktivum pro emisi korun, jenů nebo třeba jüanů. Často přehlíženým faktem je, že objem měnových rezerv v centrálních bankách světa netvoří ve skutečnosti peníze, ale dluhopisy (…). Stručně řečeno, je vytvořeno více peněz, a do trezoru centrální banky putují zahraniční dluhopisy. Taková sterilizace ovšem způsobuje měnovou inflaci (například když množství korun a jiných na vlně měnového uvolněných měn roste) – bankovní úvěrování může vesele nafukovat nějakou cenovou bublinu v domácí ekonomice. Když banky v konkurenčním boji polevují ve standardech kladených na dlužníky, zadělává se na problém. A až se na obzoru objeví mraky, finanční instituce zpanikaří a úvěry dojdou. Dodnes platí, že banky nám rády půjčí deštník, ale jen když neprší.

Je to vlastně model zabránění ekonomickému propadu, cosi jako to pověstné shazování peněz z helikoptér. Ukažme si to na příkladu českých korun. Koupí-li někdo v eurozóně něco, co bylo vyrobeno v Česku, platí v eurech. Český vývozce převádí eura na koruny, část z těchto eur třeba skoupí za nově vydané koruny ČNB a nakoupí za ně dluhopisy v eurech. Představte si velkou místnost, píše Maloney, když vysvětluje, jak dluhopisy tvoří základ světového měnového systému. V této místností pak sedí šéfové ministerstev financí a centrálních bank světa, všech komerčních bank a spousta elit. Tito horlivě vytvářejí dlužní úpisy, které si vzájemně předávají, jak jen to nejrychleji dokáží. To je podstata současného světového měnového systému. Jenže jak dochází k rozšiřování měnové zásoby centrálními bankami, energie se hromadí a ve finále může vést k obrovskému převodu bohatství.

Stinnou stránkou celého mechanismu jsou nízké úrokové sazby a levný úvěr, s čímž souvisí nafukování cenových bublin. Asi ne náhodou s poklesem úrokových sazeb hypotečních úvěrů a uvolněním úvěrových standardů aktuálně v Česku rostou ceny rezidenčních nemovitostí. Nerad vám to říkám, ale tento měnový systém se obrací proti Vám, snaží se ve čtenáři vyvolat zvídavost Maloney. Pokud jste průměrný občan, který tvrdě pracuje a spoří své peníze v bance, jste tím nejméně úspěšným účastníkem v tomto systému. Jsou-li vydány nové a další peníze, hodnota je odebrána ze stávajících peněz a převedena na nově vytvořené peníze. Samotná síla tvorby peněz poskytuje převod velkého bohatství těm, kdo využívají jejího vlivu moudře. Snadný úvěr a nekrytý měnový systém jsou daní uvalenou na chudé a střední třídu, uzavírá Maloney. Ve výsledku se také množství bohatství přesouvá z jiných tříd aktiv do majetku spekulativního. Jsou oblasti, kde se peníze vybírají, zde se aktiva mohou stávat podhodnocenými, chytří investoři ochotní spekulovat začínají převádět peníze z nafouklé třídy aktiv do aktiv aktuálně podhodnocených.

Zítřejší záchrana před bouří, nebo hledání odbytu pro zlato a stříbro?

Dalším důvodem proč by drahé kovy měly poskytnout bezpečný přístav pro každého investora, je měnová inflace vynucená bobtnajícím státem: Tvorba peněz je také jedním ze způsobů, jakým třída aktiv může přejít od podhodnocené k nadhodnocené. Když nově vytvořené peníze vstoupí do konkrétního sektoru aktiv, řekněme nemovitostí, způsobí, že se sektor aktiv nafoukne. Během cyklické změny, popisuje Maloney, tedy když jedna třída aktiv dosahuje vrcholu, zatímco druhá je na nejnižší úrovni – neprobíhá intenzita převodu bohatství, který se již děje, bez povšimnutí. Vzniká investiční horečka a dav vidí, že jiní lidé dosáhli obrovských zisků, a o ni chtějí také nějaké. Veřejnost se nadále žene za včerejší žhavou investiční třídou, i když velkých zisků už bylo dosaženo. Jasná síla úplného převodu bohatství je viditelná teprve poté, co je téměř celý převod dokončen…na konci toho cyklu a na začátku nového. Lidé tedy vidí, jak narůstá vlna bohatství, a skočí na ni, obvykle na hřeben vlny, těsně předtím, než se zřítí dolů.

Výsledná bouře, kterou temné mraky mají přinést, má mít dopady pro ty, kdo jsou finančně neinteligentní, (ale) je prý skvělou novinou pro investory do drahých kovů. Dobrou zprávou je, že ještě můžete zachránit sebe a svou rodinu, píše Maloney. Jsou jen dvě věci podle něho skutečné peníze – zlato a stříbro. Právě zlato a stříbro umí přenést kupní sílu do budoucna. Zbývá už jen upozornit, že Maloney spoluvlastní firmu, která zlato a stříbro prodává. Pokud si toto uvědomíme, pak musíme dávat pozor, abychom získaná doporučení posoudili s patřičným odstupem: Jedním z nejlepších způsobů, jak se chránit před nadcházející bouří, je převést své bohatství do tříd aktiv, které vydrží příliv a odliv. Podle mého názoru je nejlepší třídou aktiv právě téma této knihy – drahé kovy. Jestliže jste dostatečně moudří, abyste zakotvili svou loď v bezpečném přístavu zlata, stříbra a dalších komodit, odoláte bouři.

Středem pozornosti mají být drahé kovy ve fyzické podobě, vždyť stříbro a zlato v podobě cenného papíru může být snadno znehodnoceno a úzce se pojí s finanční pozicí emitenta. Pokud vás napadá, že by v zájmu autora knihy mohlo být vyvolat nákupní horečku po zlatě a stříbře, je vaše domněnka namístě. Tak jako tak dát veškerý majetek do drahých kovů není investice, ale pošetilost. Investovat do zlata a stříbra není pro řadového člověka, který přežívá od výplaty k výplatě, opravdu rozumné. Skutečnost, že do zlata i stříbra je nutné otevřít pozice ve vhodnou dobu a jen v rozumné míře je v Maloneyho knize sice zmíněna, ale na rozdíl od úderných zdůvodnění podporujících poptávku po zlatě a stříbře zmíněna spíše mezi řádky. Výzva zní ale jasně: neexistuje žádný pravděpodobný scénář, v němž by zlato a stříbro nestoupalo. Nakupujte, nebude!

Citovaná literatura: Malloney, M.: Investujte do zlata a stříbra. Pragma 2010