Dne 12. 7. 2011 došlo k dopravní nehodě, při níž nepojištěné vozidlo Ford Mondeo narazilo zezadu do vozidla Mercedes GL ve vlastnictví žalobkyně – obchodní společnosti. Při nehodě byl podle zápisu o poškození vozidla poškozen zadní nárazník včetně výztuhy, spoiler a odrazka zadního nárazníku, zámek zadní kapoty, parkovací čidlo, koncovka výfuku, turbo, střední a zadní díl výfuku, levé a pravé paroží výfuku.
Poškozené vozidlo žalobkyně bylo předáno do opravy společnosti AUTO TURMAN, s. r. o., u níž si žalobkyně „zapůjčila“ na dobu opravy náhradní vozidlo rovněž tovární značky Mercedes GL. Doba „zapůjčení“ byla 33 dnů. Sazba za „půjčení“ činila 5 900 Kč za den plus DPH, žalobkyně tudíž zaplatila za nájem náhradního vozidla celkem 194 700 Kč bez DPH a za opravu 203 183 Kč bez DPH, včetně DPH tak bylo zaplaceno celkem 477 460 Kč.
Náklady rostly kvůli čekání na pojišťovnu
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně se může vůči žalované České kanceláři pojistitelů domáhat vyplacení pojistného plnění ve výši náhrady za poškození vozidla způsobené nepojištěným automobilem i náhrady za nájem vozidla. Soud shledal nutnými a účelně vynaloženými náklady (po odpočtu plnění 109 404 Kč žalovanou dobrovolně vyplaceného) v částce 159 909 Kč. Zdůraznil, že hlavní vinu za nepřiměřeně dlouhé trvání opravy nese Česká kancelář pojistitelů, respektive jí určená pojišťovna, když bylo prokázáno, že po nehodě bylo vozidlo dopraveno do servisu, pojistná událost byla nahlášena, s opravou se však na základě pokynu České kanceláře pojistitelů čekalo do provedení prohlídky servisním technikem České podnikatelské pojišťovny, kterou vyřízením pojistné události pověřila.
K první prohlídce došlo až 3. 8. 2011, tedy po 21 dnech a po opakovaných urgencích servisu. Samotná oprava pak trvala 12 dnů. Soud odmítl námitky České kanceláře pojistitelů, že si žalobkyně mohla rozsah poškození zdokumentovat sama nebo že mohla požádat pojistitele poškozeného o prohlídku, neboť podle soudu postup pojišťovny nemůže jít k tíži žalobkyně, která se řídila pokyny žalované.
Účelnost nákladů vynaložených na nájem náhradního vozidla soud dovodil z potřeby žalobkyně užívat každodenně „zapůjčený“ vůz, který nemohl být nahrazen vozem užívaným jednatelkou žalobkyně, neboť tento vůz neodpovídal (zejména velikostí zavazadlového prostoru) parametrům poškozeného vozidla nezbytným pro zajištění podnikatelských aktivit žalobkyně.
Úspornější byl též dlouhodobý pronájem vozidla než opakovaný pronájem kratší. Za důvodné považoval též přerušení doby opravy od 4. 8. do 25. 9. 2011 a přechodné užívání nedoopraveného poškozeného vozidla, které bylo vynuceno tím, že náhradní vozidlo se specifickými parametry bylo na uvedenou dobu rezervováno pro jiného zákazníka.
Soudy byly shodného názoru
Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž podle odvolacího soudu plyne, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených, tedy v daných souvislostech za zapůjčení srovnatelného vozidla na nezbytně nutnou dobu. Spornou otázku, zda v době od 13. 7. do 3. 8. 2011 šlo o náklad účelně vynaložený na vypůjčení náhradního vozidla, posoudil odvolací soud tak, že v daném případě šlo o škodu vyvolanou škodnou událostí umocněnou žalovanou jako osobou vyřizující nárok žalobkyně na vyplacení pojistného plnění.
Zdůraznil, že vozidlo nebylo užíváno na pokyn České kanceláře pojistitelů, která žalobkyni vyzvala, aby s opravou vyčkala do prohlídky technikem. Lze tak podle soudu pochopit, že žalobkyně z obavy, aby nepřišla o předpokládané pojistné plnění, vozidlo do prohlídky nepoužívala a stěží jí Česká kancelář pojistitelů může klást k tíži, že se neřídila jejími pokyny. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně v tom, že poškozené vozidlo plnilo pro žalobkyni nezastupitelnou funkci, tedy že bylo každodenně užíváno pro své užitné vlastnosti, přičemž ostatní vozidla žalobkyně sloužila k jiným účelům a žádné z nich nemělo odpovídající velikost zavazadlového prostoru.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala Česká kancelář pojistitelů dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který jej zamítl svým rozsudkem spis. zn. 25 Cdo 4868/2014, ze dne 1. 6. 2015.
Pokud jste vynaložili vyšší náklady na „vypůjčení“ automobilu ve srovnání s náklady, jež byste vynaložili na provoz svého automobilu, který jste nemohli použít v důsledku poškození, je škůdce povinen vám nahradit náklady.
Právní úprava a dřívější judikatura
Rozsah plnění, k němuž je Česká kancelář pojistitelů povinna podle ust. § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je dán rozsahem způsobené škody. Jak již dříve dovodila judikatura, újma spočívající v tom, že poškozený vynaložil vyšší náklady na „vypůjčení“ osobního automobilu ve srovnání s náklady, jež by jinak vynaložil na provoz svého automobilu, který nemohl použít v důsledku poškození, je skutečnou škodou, kterou je škůdce povinen nahradit v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1990, spis. zn. 1 Cz 86/90).
Soudní praxe (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2010, spis. zn. 25 Cdo 3911/2007) je ustálena v názoru, že vy coby poškození máte právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na vypůjčení či pronájem vozu (zejména po dobu opravy vlastního motorového vozidla, je-li skutečně opravováno). Tato náhrada ale zásadně nesmí přesahovat obvyklou cenu pronájmu obdobných aut v daném místě a čase.
Skutečnou škodu, spočívající v nákladech na vypůjčení náhradního vozu, jež převyšují náklady na provoz vlastního vozu, je odpovědný subjekt povinen nahradit jen v rozsahu, v jakém náklady byly vynaloženy nutně a účelně na vypůjčení náhradní věci. I u srovnatelného náhradního vozidla platí, že rozsah náhrady, k níž je škůdce povinen, je omezen hlediskem účelnosti. Výši náhrady škody, za niž škůdce odpovídá, je třeba stanovit s ohledem na obvyklé ceny pronájmu obdobných osobních aut v daném místě a čase.
Výše náhrady není totiž dána částkou skutečně vyplacenou v jakékoliv výši, ale výší částky účelně vynaložené. Totéž platí, i pokud jde o dobu použití náhradního vozidla. Otázkou, zda náklady na nájem náhradního vozidla byly nutné a účelné, závisí na posouzení konkrétních okolností případu. Délka nutné doby se posuzuje vzhledem k individuálním skutkovým okolnostem (stav vozidla, rozsah opravy, existence tzv. totální škody) a k postupu obvyklému při řešení následků obdobných nehod.
Ačkoli rozsah pojistného plnění České kanceláře pojistitelů se zásadně odvíjí od rozsahu škody způsobené osobou, která za škodu odpovídá, neznamená to, že je vždy shodný. Pojistné plnění má svá specifika, stanovená zákonem č. 168/1999 Sb. i pojistnými podmínkami.
Zhodnocení případu
V projednávaném případě k prodlení s opravou poškozeného vozidla došlo z důvodu pokynu žalované České kanceláře pojistitelů, aby se s opravou počkalo do provedení prohlídky servisním technikem žalovanou zvolené a pověřené pojišťovny. V této souvislosti se dovolací soud ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že nelze klást k tíži žalobkyni, že se řídila pokynem žalované České kanceláře pojistitelů (což je její povinností ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.), když právě postup žalované České kanceláře pojistitelů byl příčinou zvýšených nákladů za nájem tohoto vozidla.
Není rozhodné, že žádný právní předpis ani smlouva neukládá žalované České kanceláři pojistitelů (jí pověřené pojišťovně) vyslat k prohlídce poškozeného vozidla technika a jeho prostřednictvím stav vozidla zadokumentovat. Pokud žalovaná Česká kancelář pojistitelů vyzvala žalobkyni, aby s opravou bylo vyčkáno do prohlídky vozidla servisním technikem, dala tím najevo, že právě takový postup pokládá za splnění povinnosti žalobkyně prokázat svůj nárok ve smyslu ust. § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., a proto zvýšení nákladů na opatření náhradního vozidla, jež je nepochybně v příčinné souvislosti s postupem žalované, musí zatěžovat žalovanou Českou kancelář pojistitelů.
Dovolací soud, tedy Nejvyšší soud ČR, zastává názor, že dojde-li ke zvětšení škody takovýmto postupem žalované České kanceláře pojistitelů, je žalovaná povinna i tuto škodu pojištěnému uhradit, a to bez ohledu na okolnost, že samotný původce dopravní nehody za tuto škodu neodpovídá.