Občan vystavil 21. 3. 2007 směnku, kterou se zavázal zaplatit dne 30. 4. 2009 nebankovní úvěrové společnosti (nebudeme ji jmenovat, koho zajímá, o jakou společnost šlo, může si tuto informaci vyhledat na internetové stránce Nejvyššího soudu ČR) částku 75 000 Kč. Směnka byla vystavena k zajištění „nároků“ úvěrové společnosti ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 3. 4. 2007. Ve smlouvě o úvěru na dva roky bylo dohodnuto, že občanovi budou poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a, pochopitelně též, že se občan zavazuje tento úvěr splatit a dále že musí zaplatit odměnu za poskytnutí úvěru 6000 Kč a poplatek za správu smlouvy o úvěru 18 800 Kč.
Přísné sankce za nesplácení úvěru
Občan se zavázal dluh splácet v osmnácti po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 3600 Kč. V případě prodlení dlužníka s úhradou kterékoli jednotlivé splátky nebo její části nebo v případě jeho prodlení se zaplacením jakéhokoli peněžního závazku vyplývajícího z oné smlouvy o úvěru je věřitel oprávněn požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení, jakož i zaplacení smluvní pokuty, a to ve výši odpovídající sedmi splátkám.
Při prodlení dlužníka s úhradou kterékoli splátky nebo její části trvajícím více než 10 dnů je navíc věřitel oprávněn požadovat od dlužníka zaplacení smluvní pokuty ve výši (celkem) čtrnácti splátek. Nepřehlédněte, že byl sjednán smluvní úrok ve výši 0,5 % denně – tj. ve výši 182,5 % ročně! (O zákonných úrocích na straně jedné a smluvních úrocích z prodlení jsme psali.)
Tedy jak vidíte, šlo o velmi razantní a vysoké sankce. Jestliže si tedy už někdo musí půjčit za takových podmínek, budiž mu varováním, aby si dobře rozmyslel, zda dokáže svým závazkům dostát, aby nemusel platit takto vysoké sankce nebo se jim případně bránit u soudu.
Nepřekvapí vás asi, že dlužník splácení nezvládl, a tak po něm byla vymáhána částka 64 800 Kč (neuhrazený úvěr 40 000 Kč, odměna za poskytnutí úvěru 6000 Kč a poplatek za správu úvěru 18 800 Kč), částka 50 400 Kč (z titulu smluvní pokuty v rozsahu čtrnácti splátek) a náklady (rozhodčího) řízení v částkách 4798,10 Kč (poplatek za rozhodčí řízení) a 27 490 Kč (plus 5223,10 Kč z titulu daně z přidané hodnoty), a to jako náklady právního zastoupení – věřitele.
Dále pak šestiprocentní směnečný úrok z dlužných částek počítaný do doby, než své dluhy uhradí. K tomu posléze přibyly další soudní výlohy. Jistě i dlužník sám měl výlohy na vedení sporu, v němž po něm bylo zaplacení dluhu vymáháno. Čili hodně drahý úvěr. Nejde o nijak výjimečný případ nesplaceného úvěru, a proto se nebudeme zabývat tím, jak vše dopadlo, protože zašmodrchaný spor dospěl až k Nejvyššímu soudu, který svým rozsudkem (spis. zn. 29 Cdo 415/2018, ze dne 30. 7. 2019) zrušil některá rozhodnutí nižších soudů v dané věci, tudíž se věc ještě řeší.
Podíváme se raději na všeobecné výklady, jak se může dlužník bránit, jaké námitky může vznášet, když je po něm vymáháno splnění směnkou zajištěného závazku, jak je Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí připomenul.
Jak probíhá soudní řízení o směnečném závazku
Předloží-li žalobce-věřitel soudu v prvopisu směnku, tedy její originál, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat (nebudí na první pohled např. dojem zfalšované listiny), a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud (automaticky) směnečný platební rozkaz, v němž žalovanému dlužníkovi uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá.
Nepodá-li žalovaný dlužník včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podá-li žalovaný dlužník včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet.
Nedokazuje žalující, ale žalovaný dlužník
Zásadně musí před soudem dokazovat žalobce, tedy ten, kdo něco po někom požaduje – říká se tomu, že nese nebo že jej tíží důkazní břemeno. Ovšem důkazní břemeno k prokázání tzv. kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, tj. námitek majících původ v mimosměnečných vztazích účastníků, tíží žalovaného směnečného dlužníka – nikoliv žalujícího směnečného věřitele. (To je rozdíl od situace, kdy věřitel vymáhá dluh, který není zajištěn směnkou.) Směnka je totiž tzv. abstraktní cenný papír, ke svému vzniku tedy nepotřebuje právní důvod (tzv. kauzu), obstojí sama o sobě. Prostě podepsali jste směnku, vystavili jste směnku, má se za to, že dlužíte, i kdyby to nebyla pravda, ale to pak musíte dokazovat právě vy.
Jakými námitkami se můžete bránit placení
Jestliže se chce žalovaný dlužník bránit placení, a chce tedy vznášet takové (tzv. kauzální) námitky (tedy vysvětlovat okolnosti a vznik svého případu, původ, důvod vystavení směnky), musí vylíčit obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky. Musí pro soud vymezit skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. že pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání, popř. že peníze, které mu měly být půjčeny, nikdy nedostal apod.).
Byť obecně platí, že směnka představuje abstraktní a nesporný závazek a její majitel nemusí při jejím předložení k placení ani při případném vymáhání plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné směnky, nelze vyloučit, že se dlužník ubrání povinnosti směnku zaplatit i tehdy, neunese-li sice důkazní břemeno ohledně svých tvrzení, jakou pohledávku směnka zajišťovala, ale současně bude zjevné, že směnka nemůže obstát s ohledem na důvod svého vzniku (např. tehdy, kdy směnka byla vystavena k zajištění pohledávky, u níž to zákon výslovně zakazuje (viz například § 112 odst. 1 a ust. § 128 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), nebo tehdy, je-li nepochybné, že směnkou zajištěná pohledávka nemohla platně vzniknout např. z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).
ČLÁNKY DO MAILU