Hlavní navigace

Můžou vás vyhodit z práce během karantény?

Autor: Depositphotos
Zákoník práce chrání zaměstnance před propuštěním v dočasné pracovní neschopnosti, tedy v nemoci. Ale jak je to s jejich ochranou před rozvázáním pracovního poměru, jestliže jim byla nařízena karanténa?
Tomáš Zilvar
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Nárok na sociální dávky je stejný jako v pracovní neschopnosti, ale…

Už jsme si (v souvislosti s opatřeními proti nebezpečí nákazy koronavirem) připomněli (například v tomto článku), že zaměstnanci může být nařízena karanténa státním orgánem, respektive orgánem veřejného zdraví, kterým je příslušná krajská hygienická stanice, dále pak může karanténu nařídit i lékař. Všem praktickým lékařům je v souvislosti s opatřeními proti nákaze koronavirem nařízeno, aby rozhodli o karanténě v délce 14 dnů u osob, o kterých jim příslušná krajská hygienická stanice sdělí, že byly v kontaktu s pacientem, u kterého byla potvrzena nákaza koronavirem.

Ovšem zaměstnavatel sám karanténu nařizovat nemůže, může se leda se zaměstnancem na obdobném opatření, jako třeba zaměstnancově práci z domova, dohodnout. Během karantény, a to od jejího 15. dne, má zaměstnanec-pojištěnec nárok na nemocenské, resp. předtím v prvních 14 dnech na náhradu mzdy od zaměstnavatele za stejných podmínek, jako kdyby byl v pracovní neschopnosti (podrobně o nárocích z nemocenského pojištění zaměstnanců v roce 2020 jsme psali v tomto článku). Pakliže by ale během karantény pracoval z domova, má nárok na běžnou mzdu či plat.

…ochrana před vyhazovem je omezená, platí jen prvních 14 dnů karantény

Karanténou se rozumí oddělení zdravé fyzické osoby, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy, a je tedy podezřelá z nákazy, od ostatních fyzických osob. Karanténu je třeba odlišovat od izolace, kterou rovněž nařizuje orgán ochrany veřejného zdraví, ta se týká osob, které již onemocněly nebo vykazují příznaky nemoci. Takoví lidé jsou v pracovní neschopnosti. Logicky musejí být v dočasné pracovní neschopnosti, protože jsou práce neschopni pro nemoc. (Ošetřující lékař rozhodne podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona o nemocenském pojištění o vzniku dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav pro nemoc nedovoluje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost.)

Nicméně § 347 odst. 4 ZP říká, že pro účely tohoto zákona (zákoníku práce) se karanténou rozumějí též izolace a mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku podle zákona o ochraně veřejného zdraví, jde-li o zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami a o zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku, brání-li tyto zákazy, omezení nebo nařízení zaměstnanci ve výkonu práce. (Podobně tak stanoví i § 167 zákona o nemocenském pojištění.) 

Chráněni jste jen ve zkušební době

Jenže ani tohle ustanovení zákoníku práce nemá vliv na plnou ochranu zaměstnance před rozvázáním pracovního poměru. Podle § 66 odst. 1 ZP zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, jak už jsme vás informovali v tomto článku.

Zaměstnavatel nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance. A to je vše. Zaměstnanec, kterému byla nařízena karanténa, je chráněn před rozvázáním pracovního poměru toliko ve formě jeho zrušení ve zkušební době, a to jen v prvních 14 dnech, kdy mu náhradu mzdy je povinen vyplácet zaměstnavatel. Zákoník práce neupravuje ochranu zaměstnance v nařízené karanténě před výpovědí, protože § 53 odst. 1 písm. a) říká toliko, že zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným.

O karanténě se však nezmiňuje. Taktéž zákoník práce neupravuje ve svých dalších (následujících) ustanoveních nic o zákazu okamžitého zrušení pracovního poměru se zaměstnancem v karanténě. Podle § 55 odst. 2 ZP zaměstnavatel nesmí okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené, zaměstnancem nebo zaměstnankyní, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.

Když později onemocníte

Takže ani individuálně nařízená karanténa, ani plošně nařízená ochranná zdravotnicko-hygienická opatření nechrání zaměstnance před rozvázáním pracovního poměru ze strany zaměstnavatele jako dočasná pracovní neschopnost, s výjimkou zrušení pracovního poměru ve zkušební době v době prvních 14 dnů karantény, i když nároky v oblasti nemocenského pojištění jsou principiálně stejné. 

Neměli byste dostat na výběr, protože mezi dočasnou pracovní neschopností a karanténou je rozdíl, ale pokud byste snad mohli volit mezi karanténou a pracovní neschopností, v zájmu jistoty udržení zaměstnání v současné situaci je vhodnější dočasná neschopnost než karanténa. V pracovní neschopnosti je zakázáno dát zaměstnanci výpověď pro:

Pokud byste ale byli v karanténě, dostali výpověď a teprve posléze onemocněli a byli uznáni dočasně práce neschopnými a váš pracovní poměr by měl skončit během pracovní neschopnosti uplynutím výpovědní doby, tak se doba pracovní neschopnosti podle § 53 odst. 2 ZP do výpovědní doby nezapočítává. Pracovní poměr skončí teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení pracovní neschopnosti – dojde tak k prodloužení výpovědní doby a celého pracovního poměru (jak jsme vysvětlovali v tomto článku), ledaže byste o takovou ochranu nestáli a sdělili zaměstnavateli, že na prodloužení netrváte.

Příklad

Zaměstnanci byla s ohledem na jeho návrat z ciziny nařízena karanténa od 8. 4. 2020, v níž byl do 23. 4. 2020. Ať už by mu zaměstnavatel dal (doručil) výpověď během nařízené karantény – např. 15. 4. 2020, nebo počkal až na její skončení a dal mu ji až 24. 4. 2020, výpovědní doba by začala plynout 1. 5. 2020 (neboť podle § 51 odst. 2 ZP výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce), pracovní poměr měl proto skončit uplynutím dvouměsíční výpovědní doby 30. 6. 2020.

Jenže se zjistilo, že testy byly neprůkazné, a zaměstnanec přece jenom onemocněl, a to ještě před počátkem výpovědní doby – ode dne 27. 4. 2020, kdy byl uznán práce neschopným, a to až do 19. 7. 2020 včetně. 61 dnů trvání pracovní neschopnosti (od 1. 5. 2020, kdy měla počít běžet výpovědní doba, do dne 30. 6. 2020, kdy měl skončit pracovní poměr) se přičte ke dni, kdy skončí pracovní neschopnost (ochranná doba), tj. k 19. 7. 2020; pracovní poměr proto skončí 18. 9. 2020.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).