Pokud nejde o nějaký formální a více či méně povinnou loajalitou, či dokonce servilitou vynucený dárek, jako třeba nadřízenému nebo šéfovi firmy, kde pracujete, k narozeninám, darování je radost, a ne povinnost.
Z dárku mají radost obě strany. Snad obdarovaný, když se mu dárek hodí, když se trefí dárce do vkusu a potřeb obdarovaného a nadto jej dokáže překvapit. A pak ještě větší dárce, když vidí radost obdarovaného. Tím více by to mělo platit pro děti. Jakkoliv i děti jsou čím dál tím více komerčně a spotřebně založeny, a to, co jejich rodiče, prarodiče považovali za mimořádnost, ony považují za standard, co prostě mít musí. A to ať už to tak cítí samy, nebo jen proto, že to mají jiné děti (ve škole či školce), tak snad ty nejmenší – co jsou ve věku, že opravdu ještě věří na Ježíška nadělujícího dárky, projevují opravdovou, upřímnou, nefalšovanou radost, nepoměřují dárky jejich cenou, momentální módou, nediktují si.
Prožívají radost z překvapení a vy pak radost z jejich radosti. Jenže nic není zadarmo: Dárky nenajdete na ulici, nerostou v obecním parku. Třeba vás napadne, že když na ně padla skoro celá vaše listopadová výplata a třeba i prosincová záloha, včetně celoročních odměn, nebo úspory (snad ne zbytečná komerční půjčka na spotřební zboží…), že by vám třeba bývalý protějšek mohl odpustit prosincovou platbu (splátku) výživného, kterou mu na společné děti poukazujete.
Jistěže máte své děti rádi, ale všichni víme, že děti jsou často zbraní proti expartnerovi, když skončí partnerství nebo manželství. A mnohdy z výživného pro děti, které jim rádi dopřejete, ba mnohem více, slouží k potřebám expartnera nebo expartnerky (exmanželky nebo exmanžela) a jeho pohodlnějšímu životu, a tak vás i přes rozzářené dětské oči u vánočního stromečku (ať už dárky dáváte ve své domácnosti, nebo děckám na Štědrý den jen zavoláte či vám pošlou fotky) napadne, zda by se nedalo ušetřit.
Položíte si třeba otázku: Nelze cenu dárků započíst na výživné?
Dárky nejsou běžným plněním
Zklameme vás, nelze. Měsíční splátka alimentů vyjadřující výši určené vyživovací povinnosti může být snížena jedině rozhodnutím soudu. (A jak je to složité, jsme přiblížili v článku Zvýšit výživné lze rychle, ale na snížení budete čekat.)
Hodnota dárků pro děti se do výživného, resp. do plnění alimentační povinnosti nepočítá.
Samozřejmě, pokud i nadále po rozchodu nebo rozvodu udržujete přátelské vztahy, může ten, kdo má děti svěřeny do péče a k jehož rukám je poukazováno výživné na děti, přihlédnout k vaší velkorysosti a výživné vám odpustit. Jenže tam, kde to opravdu v bývalé rodině takto funguje, se neptají, nekladou si otázky, jaké pokládáme my a odpovídáme na ně.
Přesto ale, protože nikdy nevíte, co si kdo kdy vymyslí a kdy poruší ústní gentlemanskou dohodu (o jednom takovém pikantním případu jsme psali v článku S výživným neexperimentujte. Jednorázové odbytné vám neprojde a „vyplatit“ se nejde), bude lepší si navzájem vystavit nějaké písemné potvrzení o dohodě, že namísto poukázání pravidelné měsíční splátky jste se dohodli na tom, že dětem budou zakoupeny takové a takové dárky v takové a takové hodnotě.
Nikdy prostě nevíte, kdy bývalý partner použije cokoliv jste udělali, ať již špatného, nebo dobrého, a dokonce i dobrého pro společné děti – proti vám. (Jak už řekl někdo zkušený v dějinách nějak takto: Střez se přátel, nepřátele si ohlídáš…)
Výjimka je možná, ale ne u dárků
Zásadně se alimenty platí v penězích, ale Nejvyšší soud ČR uvedl: V zásadě je sice možno připustit plnění vyživovací povinnosti rodiče k nezletilému dítěti v naturální podobě, ale pouze pod podmínkou, že takovýmto plněním jsou plně a včas kryty odůvodněné potřeby nezletilého dítěte.
Právní úprava výživného, resp. její výklad vrcholnou soudní instancí tedy připouští možnost namísto výživného dítěti zakoupit např. jídlo, ošacení či jiné věci, kterými by byly kryty odůvodněné potřeby dítěte, tedy byly nezbytné pro jeho výživu.
Ale takovým plněním nebudou vánoční dárky. Jistěže děti mají právo na radost i z nadstandardních hmotných věcí, ale děti – přece jenom, aspoň v našich zeměpisných šířkách a délkách, nežijeme v dobách a poměrech chudoby, válek, hladomorů – se nebudou radovat z obyčejného jídla, ošacení a pomůcek denní potřeby a spotřeby.
Písemné potvrzení gentlemanské dohody se vám může hodit
V žádném případě (nikdy, ani o svátcích, ani jindy) byste však neměli svou vyživovací povinnost svévolně měnit a nahrazovat naturálním plněním – zakoupením např. ošacení, učebních, zdravotních pomůcek apod. (Předpokládáme, že v době, kdy máte děti tzv. u sebe, jestliže jsou jinak svěřeny do péče druhému z rodičů, jim automaticky poskytujete jídlo a další potřebné věci.)
Druhý rodič, ten, jemuž ve prospěch dětí posíláte peníze, by to mohl vůči vám snadno zneužít, poskytnutí naturálního plnění je těžko prokazatelné. Děti snadno věci poškodí, ztratí. A to už vůbec nemusíme hovořit o tom, že věci, které děti dostaly od jednoho z rodičů, ten druhý prostě zatají, nepřizná.
Vánoční ani jiné dárky – k narozeninám, svátku, ocenění při příležitosti nějakého úspěchu dítěte ve škole, sportu, kultuře – tedy nelze na běžné (soudem určené) výživné započíst a ani o ně nelze alimentační povinnost snížit. To však určitě neznamená, že se nebudete snažit udělat svým dětem radost právě i dárky v podobě hmotných věcí.
