Hlavní navigace

Musíte zaplatit exekutorovi, když dluh zaplatíte sice pozdě, ale dobrovolně?

Autor: Shutterstock
Richard W. Fetter

Může po vás exekutor požadovat náklady exekuce, když zaplatíte sice pozdě, ale bez vědomí, že je proti vám navržena exekuce, tedy stále dobrovolně? A co účelné reálné náklady, které opravdu věřiteli vznikly?

Dne 21. 11. 2014 podala oprávněná věřitelka návrh na zahájení exekučního řízení pro částku 3388 Kč. Dne 10. 2. 2015 ji dlužnice celou uhradila formou bezhotovostní platby bankovním převodem na účet právního zástupce věřitelky. Návrh na zahájení exekuce byl dlužnici doručen 6. 3. 2015 do datové schránky společně s vyrozuměním o zahájení exekuce k vymožení částky 3388 Kč (kterou měla zaplatit na náhradě nákladů soudního řízení) a společně s výzvou k dobrovolnému plnění, na což povinná zareagovala žádostí o zastavení exekuce z důvodu uhrazení dlužné částky.

Soud prvního stupně exekuci zastavil pro částku 3388 Kč na jistině, avšak jinak návrh na zastavení exekuce zamítl s odůvodněním, že nebyly zaplaceny náklady exekuce ani náklady oprávněné, na něž prý mají oprávněná i soudní exekutor právo, když k úhradě pohledávky došlo až po nařízení exekuce. Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. V žádném z rozhodnutí však nebylo určeno, v jaké výši má povinná stanoveno uhradit náklady exekuce a náklady oprávněné.

Dne 17. 10. 2015 byl povinné doručen příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 9. 10. 2015, kterým jí bylo přikázáno zaplatit náklady exekuce ve výši 7865 Kč a náklady oprávněné ve výši 484 Kč. Dne 24. 10. 2015 byl stěžovatelce dále doručen příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 21. 10. 2015, kterým byl předchozí příkaz ve výroku o nákladech oprávněného změněn tak, že náklady oprávněné činí 3388 Kč. Proti těmto příkazům podala dlužnice námitky, které soud zamítl.

Dlužnice proto napadla ústavní stížností toto rozhodnutí soudu a příkazy k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora. Dlužnice namítla, že dluh vůči oprávněné věřitelce sice uhradila až po zahájení exekučního řízení, avšak ještě před tím, než jí bylo doručeno vyrozumění o zahájení exekuce. Splnila-li tedy dluh dobrovolně, mimo rámec exekučního řízení, je částka pro vypočtení odměny soudního exekutora ve smyslu ust. § 5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměnách a náhradách soudního exekutora, ve znění pozdějších předpisů nulová. Na takovou situaci se tudíž nemůže uplatnit ani ust. § 6 odst. 3 vyhlášky, podle kterého náleží exekutorovi minimální stanovená odměna ve výši 3000 Kč, neboť tato paušální částka by náležela exekutorovi pouze v případě, že by vymohl alespoň něco.

Analogicky je pak třeba přistupovat k paušální částce pro náhradu hotových výdajů exekutora.

Částka nákladů exekuce nebyla bagatelní

Ústavní soud konstatoval, že se v daném případě jedná o částku, která se velmi blíží hranici bagatelnosti 10 000 Kč, neboť jde celkem o 11 253 Kč. Nicméně připomněl, že částka 10 000 Kč není absolutní a oprávněnost stěžovatele k podání stížnosti je třeba vždy posuzovat individuálně v kontextu intenzity zásahu, resp. s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem napadených rozhodnutí.

Pokud proto Ústavní soud sezná, že se sice jedná objektivně o částku nižší, nicméně i tak způsobilou citelně zasáhnout vaši životní situaci (např. z hlediska celkových sociálně-finančních poměrů), je namístě podle dosavadní judikatury připustit meritorní přezkum. A to je – jak plyne z celkových okolností dané věci, podle názoru příslušného senátu Ústavního soudu – právě případ této stěžovatelky.

Dobrovolnost zaplacení je třeba zohlednit

V nálezu spis. zn. Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. 3. 2007 (vyhlášen pod č. 94/2007 Sb.) Ústavní soud při posuzování ústavnosti vyhlášky č. 330/2001 Sb. zformuloval základní zásady odměňování exekutorů. Podle Ústavního soudu není možno vám coby dlužníkovi způsobovat nepřiměřenou újmu, a proto je třeba zohlednit jistý stupeň dobrovolnosti ve splnění vymáhané povinnosti, byť až o nařízení exekuce, avšak stále ještě před jejím vynuceným provedením.

V judikatuře Ústavního soudu, na kterou poukázala stěžovatelka, se ustálil právní názor, ve kterém Ústavní soud zohlednil skutečnost, že dlužník plnil dobrovolně zcela mimo rámec exekučního řízení ještě předtím, než se sám o exekuci dozvěděl tím, že mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce. Protože za této situace již soudní exekutor nemohl nic vymoci, byla základem pro určení jeho odměny částka nulová. Z tohoto důvodu nebylo relevantní ani ust. § 6 odst. 3 vyhlášky stanovící exekutorovi částku 3000 Kč jako nejnižší odměnu.

Tato částka by se totiž mohla uplatnit jen tehdy, bylo-li v exekučním řízení vymoženo alespoň něco. V nálezu spis. zn. II. ÚS 1540/08 Ústavní soud konstatoval, že byla-li konstrukce exekučního řízení a jeho nákladů v rozhodné době taková, že bylo, resp. muselo být zohledněno dobrovolné splnění vymáhané povinnosti poté, kdy bylo povinnému doručeno usnesení o nařízení exekuce, ale ještě předtím, než byl vůči majetku povinného uplatněn exekuční nástroj v podobě exekučního příkazu, o to více z povahy věci muselo být zohledněno, že povinný plnil dobrovolně zcela mimo rámec exekučního řízení ještě předtím, než se sám o exekuci dozvěděl tím, že mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce.

Jen opravdu reálné a účelně vynaložené náklady

Ve vyjádření k ústavní stížnosti soudní exekutor uvádí, že řádné pověření mu bylo doručeno teprve dne 2. 3. 2015, přičemž k zaplacení dluhu došlo již dne 10. 2. 2015. Dlužnice tedy měla a mohla, jak konstatoval Ústavní soud, v období od 10. 2. 2016 do období 6. 3. 2016 o uhrazení celé pohledávky informovat soudního exekutora, čímž by se zamezilo vzniku dodatečných, zjevně neúčelně vynaložených nákladů. Náklady, které mohly reálně vzniknout na straně oprávněné, a které tedy mohl soudní exekutor skutečně vymáhat, mohly být toliko převzetí zastoupení a sepsání návrhu na zahájení exekučního řízení stran právního zástupce oprávněné věřitelky.

Za vymožení ničeho nulová odměna, když nulová odměna, tak žádná paušální náhrada

Skutečnost, že dlužník splnil svou povinnost dobrovolně bez přímé exekuce, je třeba zohlednit, neboť základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky je podle ust. § 5 odst. 1 vyhlášky výše exekutorem vymoženého plnění.

Stěžovatelka svou povinnost v daném případě splnila dobrovolně, a to ještě před tím, než jí došlo vyrozumění o zahájení exekuce, tj. dříve, než mohlo dojít k jejímu vynucenému provedení. Protože soudní exekutor nemohl vymoci nic, neboť vymáhaná peněžitá pohledávka již zanikla, musí být základem pro určení její odměny částka nulová. Podle názoru Ústavního soudu je nutno též náhradu hotových výdajů soudního exekutora podle ust. § 13 odst. 1 posuzovat analogicky k odměně za provedení exekuce podle ust. § 5 a násl. předmětné vyhlášky.

V případě dobrovolného splnění dlužné částky, kdy exekutor již nemohl vymoci nic, a proto je základem pro určení jeho odměny částka nulová, je proto nezbytné vyčíslit náhradu hotových výdajů nikoliv paušální částkou, nýbrž pouze na základě prokazatelných výdajů, které vznikly soudnímu exekutorovi do okamžiku, než bylo stěžovatelkou dlužné plnění uhrazeno. Jinak řečeno, není-li možno soudnímu exekutorovi přiznat paušální odměnu ve výši 3000 Kč, tím spíše mu není možno přiznat paušální náhradu hotových výdajů ve výši 3500 Kč.

Ústavní soud proto ústavní stížnosti zcela vyhověl svým nálezem spis. zn. II.ÚS 262/16, ze dne 13. 12. 2016, a uložil soudnímu exekutorovi vyhodnotit pouze účelně a prokazatelně vynaložené náklady, které mu mohly vzniknout do doby, než stěžovatelka dobrovolně splnila dluh vůči oprávněné. Analogicky k tomuto bude úkolem soudního exekutora určit pouze účelně a prokazatelně vynaložené náklady oprávněné, které jí mohly vzniknout do doby, než stěžovatelka dobrovolně splnila dluh vůči ní.

Co z toho plyne?

V případě vašeho dobrovolného splnění dlužné částky ještě předtím, než se o exekuci dozvíte, a kdy proto exekutor již nemohl vymoci nic, je základem pro určení jeho odměny částka nulová a náhradu hotových výdajů je nutno vyčíslit nikoliv paušální částkou, nýbrž pouze na základě prokazatelných výdajů, které vznikly exekutorovi do okamžiku, než bylo dlužné plnění uhrazeno.

(Podle nálezu Ústavního soudu spis. zn. II.ÚS 262/16, ze dne 13. 12. 2016.)

Našli jste v článku chybu?