Záložna MSD bez licence se brání: „Šlo o předem domluvený likvidační scénář“

Banky expandovaly a záložny jim úspěšně konkurovaly

Dříve než se podíváme na zoubek samotnému Metropolitnímu spořitelnímu družstvu, napišme si krátce o bankovní expanzi v minulých letech. Vstup nových bank a agresivní nástup záložen způsobil, že o vklady začaly vést banky a záložny skutečný konkurenční boj. Nově vstoupivší banky se začaly předhánět, která z nich nabídne na spořicích účtech vyšší úrok. Nejvyšší úrok, především na termínovaných vkladech, však stále dokázaly nabídnout záložny. Na druhé straně však musely zájemcům nabízet dražší a tedy i riskantnější úvěry.

Vkladatele však problémy záložny trápit nemusely. Jistotu jim dával Fond pojištění vkladů, alespoň do výše 100 000 euro, do které jsou vklady u nás pojištěné. I v případě, že tuto částku překročíte, pak můžou být vaše vklady pojištěné. Stačilo si založit účty u vícero bank či záložen a tam peníze rozvrstvit do výše 100 000 euro. Ač si o tomto systému, který vytvářel značný morální hazard, můžeme myslet cokoliv, teoreticky mohli mít vkladatelé pocit, že se o své peníze bát nemusejí. Tuto zdánlivou iluzi však narušila blokace účtů MSD.

MSD ztratila licenci. Co bude dál?

Koncem dubna byly záložně zablokovány účty a tato „patová situace“ trvala až do 18. prosince 2013, kdy se Česká národní banka rozhodla odebrat MSD licenci. Nejdříve se argumentovalo tím, že existují podezření, že se ze záložny odvádějí peníze. K tématu čtěte více: ČNB si posvítila na záložny. K penězům možná povede dlouhá cesta. Nyní se jako argument k odebrání licence dozvídáme, že záložna nedostatečně řídila úvěrové riziko:

MSD poskytovalo úvěry ve výši desítek i stovek miliónů korun k financování nekonkrétních, neověřených i nereálných podnikatelských záměrů, neprověřovalo přitom řádně bonitu žadatele o úvěr, jeho předpoklady pro řádné a včasné splacení úvěru, ignorovalo vazby svědčící o možném propojení jednotlivých žadatelů o úvěr a nezabývalo se dalšími riziky spjatými s úvěrovými obchody, uvádí se v tiskové zprávě ČNB. Při těchto úvěrech však spoléhala na poskytnuté zajištění, jehož hodnotu akceptovalo navzdory zřejmým nesrovnalostem při jejím určování: Pro poskytnutí úvěru MSD neprověřovalo, zda poskytnuté prostředky byly využity v souladu s deklarovaným účelem a nakolik reálné bude jejich splacení. Tento přístup družstva znemožnil, aby kategorizace pohledávek plnila svou úlohu v systému řízení rizik, včetně tvorby opravných položek a dalších kapitálových dopadů, píše ČNB.

Klienti se však ke svým penězům stále nedostanou, nejdříve by totiž měl být ze strany Městského soudu v Praze jmenován likvidátor. Ten zhodnotí majetek a závazky záložny, a pokud majetek bude nižší než závazky vůči vkladatelům, pak vůči nim začne plnit Fond pojištění vkladů, u kterého jsou veškeré vklady pojištěny do výše 100 000 eur (přibližně 2 750 000 Kč). To ale může trvat i několik měsíců.

U velkých bank by byl zcela jistě uplatněn rychlejší přístup

Česká národní banka jako „banka bank“ by měla mít jako jeden z primárních cílů, alespoň v systému dnešního bankovnictví částečných rezerv, zachování důvěry v bankovní sektor. Koneckonců, objem vkladů je nižší, než celkové závazky bank a jen drobná nejistota ve stabilitu bankovního sektoru by mohla mít katastrofální následky. V případě, že by nastal run na banky a vkladatelé začali mohutně vybírat své vklady, pak by banky měly značné problémy a je otázka, zdali by přežily. Pokud se objeví podezření na nějaké nesrovnalosti v bance a bude nutné v bance zavést nucenou správou, pak by tato „nucená správa“ měla být rychlá a efektivní, výplata vkladatelům by měla být zajištěná.

V případě Metropolitního spořitelního družstva však došlo Vrchním státním zastupitelstvím v Praze (které dodnes nevysvětlilo důvody) k zablokování většiny hlavních účtů, čímž se záložna byla zcela paralyzovala. Na Metropolitním spořitelním družstvu sice nezávisí stabilita českého bankovního sektoru, na druhé straně však nelze v tomto případě činit rozdíly. Pokud by nucená správa zasáhla nějakou velkou banku, pak by ztráty byly v řádech miliard korun a ohrožena by byla stabilita celého bankovního sektoru. Ke stabilitě bankovního systému tedy kroky ČNB příliš nepomohly.

MSD neusnulo na vavřínech

Samotní představitelé MSD se několikrát snažili bojovat proti ČNB, ale bez úspěchu. Jednu z posledních významných „ofenzív“ zahájili dne 25. 10. 2013, kdy MSD doručilo ČNB odůvodnění rozkladu proti nepravomocnému rozhodnutí ČNB o odnětí povolení působit jako družstevní záložna ze dne 19. 9. 2013 a písemné námitky proti Protokolu o kontrole, které MSD podalo na ČNB 31. 10. 2013.

Oba rozsáhlé odborné materiály podle představitelů MSD obsahovaly celou řadu důkazů, jež vyvracejí účelové závěry ČNB. Odůvodnění rozkladu bylo přitom obsáhlým dokumentem – mělo 80 stran, námitky proti Protokolu o kontrole pak 197 stran. Z dosavadního průběhu řízení dle našeho názoru vyplývá, že našim námitkám a argumentům nebyla ze strany ČNB věnována patřičná pozornost, vysvětloval předseda představenstva MSD Petr Jánský.

Rozhodnutí o odnětí povolení bylo také velmi podrobné: .Je proto minimálně zarážející, že ČNB byla schopna rozhodnutí o odnětí povolení působit jako družstevní záložna, které obsahuje 124 stran textu, vyhotovit za necelých 9 dnů, z nichž 2 navíc připadly na víkend. Z rychlosti, s jakou pracovníci ČNB toto rozhodnutí vyhotovili, se tudíž bohužel nemůžeme zbavit dojmu, že toto rozhodnutí bylo ČNB připraveno dávno před tím, než ČNB obdržela výše uvedené vyjádření MSD poukazující na rozpory ve zjištěních ČNB a obsahující důkazy o nesprávnosti těchto zjištění, dodává Petr Jánský. Kampelička se také snažila vyplácet klienty z prodeje cenných papírů: Kampelička brzy nebude mít na výplaty klientům. Fond pojištění vkladů je tentokrát nezachrání