Hlavní navigace

Měnový „had v tunelu“ a červ v hadovi. Aneb o vývoji měnových kurzů EU

28. 8. 2019
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Měnová a hospodářská spolupráce dnešní Evropské Unie se rodila velmi dlouho. V její historii je plno zajímavých momentů, které z dnešního pohledu mohou působit až bizarně. Pojďme si je přiblížit.

Hlavním cílem tohoto textu je popsat jeden pozoruhodný okamžik ve vývoji měnových kurzů dnešní Evropské unie, takzvaného hada v tunelu. Měna se chápe jako peněžní jednotka, která byla zákonem stanovena jako měřítko cen a která tvoří základ měnové soustavy. Měna žádného státu se nevyskytuje samostatně, ale její hodnota je porovnávána s měnami jiných států.

Jak vznikla Wernerova zpráva

Všechno to začalo v roce 1969, když byl dán podnět k vytvoření hospodářské a měnové unie v rámci Evropských společenství (zkráceně ES; jednalo se o předchůdce EU). Na tomto základě vypracovala skupina expertů pod vedením lucemburského ministra financí Pierre Wernera a potom dne 8. října 1970 předložila Radě ministrů tzv. Wernerovu zprávu, nazývanou taktéž Wernerův plán.

Tento dokument obsahoval společnou koncepci fungování hospodářské a měnové unie, která měla proběhnout ve třech etapách v průběhu deseti let (první etapa měla být zavedena v letech 1971–1973).

Wernerova zpráva počítala s:

  • úplnou a neodvolatelnou směnitelnosti národních měn při dané stabilitě měnových kurzů a také při neměnnosti měnových parit,
  • jednotnou měnovou politikou, která bude řízena centrální měnovou institucí,
  • s centralizovaným rozhodováním o rozpočtové politice,
  • liberalizací pohybu kapitálu,
  • sjednocením daňových systémů.

Proti tomuto plánu se postavila pouze Francie, která se s navrženou koncepcí neztotožnila, protože ji považovala za příliš velký zásah do svojí národní suverenity. Na jejím nesouhlasu také realizace Wernerova plánu ztroskotala.

Bolestivý zrod měnové unie

Kompromisním řešením vzniklé situace měla být Rezoluce Rady ministrů a zástupců vlád členských zemí ES z března 1971 o etapovitém přecházení na fungování pravidel hospodářské a měnové unie. Prakticky se jednalo jenom o projev vůle vytvořit v průběhu následujících deseti let ve třech etapách hospodářskou a měnovou unii („rezoluce“ totiž nepředstavovala právně závazný dokument). S výjimkou první etapy, která měla začít 1. ledna 1971 a která měla trvat tři roky, nebyly zbývající dvě etapy obsahově ani termínově rozpracovány.

Nicméně plnění jakéhokoli plánu vytváření hospodářské a měnové unie bylo výrazně narušeno vypuknutím velké mezinárodní měnové krize v polovině roku 1971, která byla důsledkem oslabení pozice amerického dolaru a výrazného růstu nedůvěry v tuto měnu.

Příliv spekulativního kapitálu do Evropy totiž vedl:

  • k opuštění systému pevných měnových kurzů 
  • k přechodu na systém volně pohyblivých kurzů (nejprve u západoněmecké marky a u nizozemského guldenu a po zrušení směnitelnosti amerického dolaru za zlato i u ostatních měn členských zemí Evropských společenství).

Měnový had

Rozšíření oscilačního pásma měnových kurzů na ± 2,25 % v rámci Mezinárodního měnového fondu přispělo k dočasnému uklidnění situace na mezinárodních finančních trzích. Stalo se rovněž významným impulzem pro realizaci dalších kroků na cestě k hospodářské a měnové unii v rámci Evropských společenství. Uvedené rozpětí se ovšem zdálo pro potřeby prohlubování integračního procesu ES příliš široké.

Proto byla dne 21. března 1972 přijata nová Rezoluce Rady ministrů a zástupců vlád členských zemí ES, která usilovala o vytvoření svébytného měnového prostoru v rámci mezinárodního měnového systému. Na jejím základě byly centrální banky členských zemí Evropských společenství vyzvány, aby na devizových trzích intervenovaly tak, aby
udržovaly kurzy měn svých zemí vůči americkému dolaru v rozpětí ± 2,25 % a aby
zúžily oscilační pásmo, ve kterém se mohou pohybovat vzájemné kurzy měny zemí Evropských společenství, na ± 1,125 % od základní parity.

Kurzy měn členských zemí ES se tak měly pohybovat vůči americkému dolaru v tunelu, jehož šíře byla 4,5 % (což byl rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším kurzem, odvozeným z měnových parit) a jehož směr byl závislý na vývoji amerického dolaru. Vzájemné kurzy národních měn členských zemí Evropských společenství pak tvořily hada, jehož šíře byla 2,25 % (neboli 2 × 1,125 %). Dohoda o zúžení kurzového rozpětí mezi měnami členských zemí Evropských společenství pak vstoupila v platnost dne 24. dubna 1972 a tento měnový systém vstoupil ve známost jako had v tunelu.

Červ v hadovi

Země tzv. Beneluxu (tedy. Belgie, Nizozemí a Lucemburska) navíc zúžily oscilační pásmo hada v tunelu svých národních měn na ± 0,75 % od jejich základní parity. Tímto rozhodnutím vznikl měnový systém, který byl označovaný jako červ v hadovi v tunelu.

Centrální banky států, zapojených do tohoto měnového systému, byly povinny intervenovat vůči americkému dolaru při dosažení hranice oscilačního pásma neboli tunelu. Při dosažení hranice oscilačního pásma pro hada měly tuto povinnost pouze centrální banky států se slabou měnou.

Z důvodu pokračujícího znehodnocování amerického dolaru zprostila Rada ministrů v březnu 1973 centrální banky zemí ES povinnosti intervenovat ve prospěch amerického dolaru. Měnový had tak vstoupil z tunelu a měny členských zemí ES se mohly volně pohybovat vůči americkému dolaru. Tímto způsobem vzniklo nové měnové uspořádání, označované jako měnový had, ke kterému se připojily také dvě nečlenské země Evropských společenství (jednalo se o Švédsko a o Norsko), ale nepodílely se na něm Velká Británie, Irsko a Itálie.

Evropský fond měnové spolupráce

Jak už bylo řečeno, v zájmu udržování národních měn členských zemí ES byly jednotlivé centrální banky povinny intervenovat na devizových trzích. Rostoucí počet těchto intervencí a zároveň i jejich značná finanční náročnost vyvolaly potřebu vytvoření nadnárodní instituce, která by tyto operace koordinovala.

dan_z_prijmu

Proto byl 6. dubna 1973 vytvořen Evropský fond měnové spolupráce (FECO neboli Fond European de Cooperation Monetaire). Svoji činnost zahájil již 1. června 1973. Jeho úkolem bylo koordinovat devizové intervence centrálních bank a zúčtovávat z nich vyplývající závazky a pohledávky. Za tímto účelem byla zavedena zúčtovací měnová jednotka, nazvaná eurco (neboli European Composite Unit).

Hodnota této měnové jednotky byla odvozována na základě koše měn, ve kterém byly zastoupeny měny členských států Evropských společenství. Podíl jednotlivých měn v tomto koši závisel na podílu hrubého domácího produktu na celkovém hrubém domácím produktu zemí ES. Vycházelo se rovněž ze vzájemných kurzů jednotlivých národních měn v době vzniku zúčtovací měny tak, aby její zlatý obsah odpovídal zlatému obsahu předdevalvačního amerického dolaru (neboli 0,88867083 gramu zlata). Tento fond ukončil svoji činnost ke 31. prosinci 1993 a jeho úkoly přešly na Evropský měnový institut.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se dlouhodobě věnuje tématům bankovních služeb.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).