Pro výpočet výše odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek (§ 67 odst. 3 zákoníku práce – ZP). Celá řada nároků zaměstnance, a to nejen na odstupné, se odvíjí od výše průměrné měsíční mzdy. Například i zmíněné odstupné, přičemž jeho výše pro různé situace je přepsána jako minimální (zaměstnavatel se může dobrovolně rozhodnout, že dá zaměstnanci více) v násobcích průměrného výdělku.
Výše odstupného při organizačních výpovědních důvodech se odvíjí od délky poměru
Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem (nebo dohodou) z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) ZP čili:
- ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část (v níž zaměstnanec pracuje),
- přemísťuje-li se (stěhuje se) zaměstnavatel nebo jeho část jinam,
- pro nadbytečnost zaměstnance,
má zaměstnanec nárok na to, aby mu zaměstnavatel při skončení pracovního poměru vyplatil odstupné ve výši nejméně:
- jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže pracovní poměr trval méně než 1 rok,
- dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže pracovní poměr trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,
- trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže pracovní poměr trval alespoň 2 roky.
Při nároku na odstupné kvůli pracovnímu úrazu či nemoci z povolání se platí roční příjem
Zaměstnanec, s nímž je rozvazován pracovní poměr výpovědí danou zaměstnavatelem nebo dohodou z důvodů uvedených v § 52 písm. d) ZP nebo dohodou z týchž důvodů, má nárok na odstupné nejméně ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku.
Jde o případy, kdy zaměstnanec nesmí (dle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává) dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí. Totéž platí pro situaci, kdy dosáhl na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.
Násobky při počítání odstupného se rozumí násobky průměrného měsíčního výdělku
Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek (§ 67 odst. 3 ZP). Ostatně kdekdo ví, že v souvislosti s odstupným a jeho výší se hovoří o násobcích právě průměrného měsíčního výdělku.
Co je to průměrný výdělek, jaký má význam a jak se počítá
Šířeji jsme se významu průměrného výdělku věnovali už dříve.
I výše náhrady škody se odvíjí od výše průměrného měsíčního výdělku
Na druhou stranu např. výše požadované náhrady škody způsobené zaměstnancem z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu (§ 257 odst. 2 ZP).
Limit 4,5násobku průměrného výdělku ohledně výše náhrady škody, kterou musí zaměstnanec zaplatit, chrání zaměstnance. A zajisté je významný nejen stanovený násobek, ale i výše průměrného výdělku, který je třeba zohlednit. (Tento limit však neplatí, způsobil-li zaměstnanec škodu úmyslně, třeba ze msty, nebo v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.)
Přepočet průměrného hodinového výdělku na měsíční průměrný výdělek
Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce (§ 356 odst. 2 ZP). Průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů.
Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.
Jenomže při tom může vzniknout problém s týdenní pracovní dobou. S čím počítat? Co třeba přesčasy atp.?
Pojem týdenní pracovní doby není zákoníkem práce výslovně definován (viz zejména § 78 ZP).
Pod pojmem týdenní pracovní doby ve smyslu § 356 odst. 2 věty druhé ZP je nutné rozumět dobu, kterou byl zaměstnavatel povinen zaměstnanci rozvrhovat v rozhodném období. Může se jednat o stanovenou týdenní pracovní dobu, zkrácenou týdenní pracovní dobu nebo kratší pracovní dobu, jak vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 26. 10. 2022 (spis. zn. 21 Cdo 2483/2021). Součástí týdenní pracovní doby přitom není práce přesčas, vyplývá dále z uvedeného rozsudku NS ČR.
Náhrada mzdy za ztrátu na výdělku čili úrazová renta
Uvedený rozsudek se zabývá počítáním náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (tzv. úrazové renty) za jednotlivé dny.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity (úrazová renta) náleží zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu (§ 271b odst. 1 ZP).
Úrazové renty naše čtenáře zajímají a často se na ně dotazují, a proto jsme o nich psali již vícekrát, naposledy o jejich valorizaci k 1. lednu 2023, přičemž jsme rekapitulovali i předchozí valorizace v roce 2022.
Nejvyšší soud ČR v již zmíněném rozsudku zhodnotil, že má-li dojít ke stanovení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za jednotlivé dny, v nichž zaměstnavatel nepřiděloval práci kvůli ztrátě zdravotní způsobilosti zaměstnance ke sjednané práci z důvodu pracovního úrazu (a zároveň zaměstnavatel neměl možnost ho převést na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu), je nevýznamná úvaha o „nějakém dosažitelném pravděpodobném výdělku“ zaměstnance, jenž je stále u zaměstnavatele zaměstnán (spis. zn. 21 Cdo 2483/2021).
Rozsah práce, kterou zaměstnanec neodpracoval (a v němž tedy došlo ke ztrátě výdělku), je dán tím, v jakém rozsahu mu byl zaměstnavatel povinen přidělovat práci (ve smyslu § 38 odst. 1 písm. a) ZP a § 34b odst. 1 ZP).
Pro určení doby, po kterou docházelo ke ztrátě na výdělku, není proto významné, zda zaměstnavatel nařídil či požadoval práci přesčas.
Zohlednění přiznaného invalidního důchodu
Invalidní důchod se poskytuje v měsíční výši (srov. § 41 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění), připomíná Nejvyšší soud ČR v rozsudku z 26. 10. 2022 (spis. zn. 21 Cdo 2483/2021).
Vznik nároku na invalidní důchod nezávisí na tom, jestli pojištěnec stále pracuje, či nikoliv (srov. § 38 zákona o důchodovém pojištění), a pojištěnci vzniká nárok (stejně jako se mění jeho výše či nárok zaniká) k určitému dni bez ohledu na to, zda jde u pojištěnce o den pracovní, či nikoliv (srov. § 54 a § 56 zákona o důchodovém pojištění).
Proto i při stanovení náhrady za ztrátu výdělku (za jednotlivé dny) je nutné vycházet z poměrné části invalidního důchodu připadající na kalendářní den, a nikoliv na den pracovní, vyložil Nejvyšší soud ČR (spis. zn. 21 Cdo 2483/2021).
ČLÁNKY DO MAILU