1. Zahraniční obchod a bilance obchodu | Exporty k vítězství
V roce 2022 vnější nerovnováhu české ekonomiky prohlubovaly drahé suroviny z dovozu, energie. A zpomalení české i světové ekonomiky bylo pověstným strašákem. Bude-li se dařit exportům, obchodní bilanci, bude se dařit i koruně. Naděje umírá poslední, recese v eurozóně nemusí být hluboká, ekonomická nálada se může zlepšit.
Když tomu tak bude, mohlo by se dařit i českým exportům. A když se hodně vyváží, je to fundament, který znamená příliv deviz a tlak na posílení koruny.
Jde o vyhlídky fungování české ekonomiky a zahraničního obchodu. Překvapením, draze vykoupeným tuzemskou inflací, už bylo hospodářské zotavení v době odeznívající pandemie. Podobné překvapení se může klidně udát i v době války na Ukrajině.
2. Kurzová politika ČNB. Politika slabší koruny
Česká koruna funguje v režimu řízeně plovoucího kurzu. Je určován trhem, ale ČNB jako centrální banka ho může ovlivnit. Jakkoliv se kurz CZK mění v závislosti na poptávce a nabídce po korunách, nepřehlédnutelným způsobem ji ovlivňuje a ovlivňovala kurzová politika ČNB.
Náhlé a skokové posílení či oslabení měnového kurzu je šokem, rizikem a centrální banka je nachystána proti excesům a nadměrným výkyvům zasáhnout. Stalo se loni, v roce 2022 byl měnový kurz koruny ovlivňovaný přímými devizovými intervencemi. ČNB prodávala cizoměnová aktiva a „stahovala“ tím nadměrné koruny. Nabídka korun byla uzavíráním otevřených devizových pozic ČNB ovlivněna. Ovlivněn byl kurz korun, a tedy i jejich cena.
Kurz koruny díky použití tohoto nástroje monetární politiky neoslaboval. Ano, měnový kurz čas od času úřad centrální banky ovlivňuje svým devizovými operacemi. Bylo tomu i v letech 2013 až 2017. Tehdy intervenovala pro slabší korunu, tzv. kurzovým závazkem měla být podpořena inflace. Ve výsledku rostla zaměstnanost, ke slovu se dostal hospodářský růst. Přehřál se trh práce i realitní trh. Rostla domácí spotřeba i exporty.
3. Bilance a dluh ČNB, devizové rezervy. Vize Fondu bohatství
Když ČNB v letech 2013–2017 používala umělé oslabení kurzu koruny jako nekonvenčního nástroje měnové politiky, hromadila ve své bilanci cizoměnová aktiva. Emitovala přes dva biliony korun, které směnila za finanční aktiva v cizích měnách. Fandilo se 2% inflaci, měnový kurz koruny byl a zůstal slabší.
Nastoupila slova o Fondu bohatství, o tom, jak ústřední banka státu bude investovat do akcií a jiných finančních aktiv. S příchodem šoků a dob, kdy se hovoří o nutnosti čekat nečekané, se vize Fondu bohatství, hedge fondu v portfoliu ústřední banky, rozplynula. Už i titulky novin hovoří o tom, že třísetmiliardová ztráta v hospodaření ČNB znamená konec pohádky o nekonečném investičním horizontu.
Otevřené devizové pozice ústřední banky státu v gigantické výši a ztráty hospodaření v řádu několika stovek miliard stěží budou ztrátou účetní, na které nesejde. Ano, nadbytečné dříve emitované koruny musí ČNB stále svými operacemi sterilizovat a vyplácet za to nepřehlédnutelný až 7% roční úrok. Devizové rezervy jsou gigantické a giganticky velké jsou i s tím spojené náklady.
4. Tuzemská inflace. Ne(s)plněný 2% inflační cíl
Riziky pro tuzemskou inflaci jsou dnes zakořeňující inflační očekávání i mzdově inflační spirála. Inflace nejprve přijít neměla, pak tu s námi měla být jen krátce. Nakonec se utrhla z řetězu a na její (z)krocení si máme počkat. Nastupuje otázka, nakolik je v realitě v Česku uplatňován režim inflačního cílení, když několik let není 2% inflační cíl plněn.
Všechno zlé je ale pro něco dobré. Inflace je porucha, způsob řešení nerovnováh. Tuzemská inflace paradoxně napomáhá konkurenceschopnosti českých exportérů – kupříkladu tím, že mzdy se vyplácejí v inflací znehodnocených korunách. Jsou nominálně stejné, ale v reálném vyjádření byly inflací zlehčeny.
Nominální měnový kurz koruny je zapotřebí v související úvaze o konkurenceschopnosti českých vývozů upravit o tuzemskou inflaci. Ano, reálný efektivní měnový kurz (REER) určující konkurenceschopnost českých producentů se díky inflaci zlepšuje.
5. Úroková politika ČNB. Vyšší úrokové sazby (ne)chceme
Jak inflace zaklepala na dveře, centrální banky dříve či později začaly zvyšovat úrokové sazby. Koruna byla v tomto ohledu podpořena Rusnokovou bankovní radou. Po počátečním váhání došlo k poměrně razantnímu a vlastně nečekanému zvyšování domácích úrokových sazeb až k 7% úrovni.
To Michlova bankovní rada ČNB setrvale hlasuje pro tzv. stabilitu úrokových sazeb. ČNB už ponechává úrokové sazby beze změny – hlavní sazba setrvává na 7 %. Souvisejícím fundamentem ovlivňujícím měnový kurz koruny může být úrokový diferenciál na koruně.
Ano, rozdíly mezi úrokovými sazbami dvou měn jsou jedním z pohledů na to, jak moc je nominální úroková sazba relativně vysoká. Jde třebas o rozdíl krátkodobých sazeb na koruně a v eurozóně. Je-li hlavní sazba tuzemské centrální banky vyšší než u ECB, může to být pro obchodníky důvod držet koruny namísto eur.
Tento stimul však tím, jak významné centrální banky (na rozdíl od ČNB) úroky zvyšují, ztrácí na významu.
6. Sentiment a kurzová spekulace. Příliv a odliv hot money
Rozdíl mezi úrokovou mírou v tuzemsku a zahraničí souvisí s otázkou, kde bude (za)parkován přelétavý a těkavý spekulativní finanční kapitál. Jak se mění sentiment, mění se v tomto ohledu i vyhlídky na koruně.
Ano, měnící se nálady globálních investorů či spekulantů hrají svou nepřehlédnutelnou roli. Když třebas přišel pandemický šok 2020, koruna oslabovala – investoři opouštěli vše, co se zdálo být riskantní. O kurzu měny stále rozhoduje devizový trh. A nyní v lednu 2023 nastupuje spekulace na vzestup kurzu koruny.
Zatímco pohledem sychravého podzimu se zdálo, že nedostatek plynu a ceny energií jsou pro korunu rizikem, dnes se leccos jeví jinak. Varování před hlubokým deficitem státního rozpočtu je zapomenuto, hospodaření eráru je přece špatné i jinde.
Vnímání problémů se mění, příliv a odliv horkých a přelétavých peněz (hot money) hraje svou roli. A tak se koruna tak trochu svezla na vlně posilování rizikových aktiv.
7. Ekonomická a (geo)politická situace. (Ne)bezpečné přístavy
Budoucnost, jak politická, tak ekonomická, je nevyzpytatelná. Jde také o to, jak svoji politiku budou upravovat hlavní centrální banky. Jaká bude politická a ekonomická situace. Svou roli hraje i to, jak Evropa dokáže překonat energetickou krizi, jak dokáže udržet svou konkurenceschopnost. A stranou ani nestojí to, jak se bude vyvíjet válka na Ukrajině. Může to být jak příležitost, tak hrozba.
Tak jako tak si silná měna žádá dobré vyhlídky na poli hospodaření eráru. Pokud si politici v době levných a dostupných peněz zvykli sekat dluhy a jejich počínání podporovala peněžní a úvěrová politika finanční represe, nastoupila setrvačnost. V utrácení, v úvahách, že z krize se lze proinvestovat a lidi lze před drahotou ochránit valorizovanými dávkami. Držení úrokových sazeb hluboko pod úrovní inflace v realitě fandí dlužníkům a tlak na zlepšení hospodaření eráru nevytváří.
Rezignace na konsolidaci veřejných financí následovaná snížením ratingu České republiky může vést nakonec k rozčarování. Nezbude než zvyšovat úrokové sazby. Kouzlo života na dluh tak může končit škrty a reformami, o kterých se nikomu ani nezdálo.
Povídání o měnovém kurzu by mohlo pokračovat. O tom, jak kurz koruny souvisí s vnitřní a vnější rovnováhou, stavem platební bilance. A třebas i o tom, jak s tím souvisí odliv dividend a výnosů do zahraničí, třebas i výnosy a náklady zmíněného Fondu bohatství. Zaznít by mohlo i to, jak se české firmy s rostoucí oblibou financují v eurech. Vše souvisí se vším.
ČLÁNKY DO MAILU