Kolektivní smlouva slouží k hájení práv zaměstnanců. Není ale nadřazena zákoníku práce

Co je kolektivní smlouva

Pojmem kolektivní smlouva označujeme smlouvu upravující práva zaměstnanců v pracovněprávních vztazích. Kolektivní smlouva je dvoustranné pracovněprávní jednání, uzavírá se mezi odborovou organizací a zaměstnavatelem. Odbory zde vystupují jako zástupci z řad zaměstnanců. Právo uzavřít kolektivní smlouvu mají totiž výhradně odborové organizace, a to i za ty zaměstnance, kteří nejsou odborově organizováni.

Obsah kolektivní smlouvy se nejčastěji týká platových podmínek a delší dovolené. Řeší se v ní ale i další záležitosti, například:

• lepší pracovní podmínky zaměstnanců (hygiena a bezpečnost v pracovním prostředí),
• pracovní doba a úprava přesčasových hodin,
• možnosti ukončení pracovních poměrů (práva a nároky zaměstnanců),
• odpovídající mzdové ohodnocení,
• způsob vyplácení odměny,
• ubytování pracovníků,
• překážky v práci.

Přestože v kolektivní smlouvě nevystupují jako jedna ze smluvních stran zaměstnanci, kterých se týká, musí být s jejím obsahem seznámeni (a to nejpozději do 15 dnů od jejího uzavření). Zaměstnavatel má povinnost zpřístupnit tuto smlouvu všem svým zaměstnancům.

Kolektivní smlouva: zákoník práce

Ačkoliv může kolektivní smlouva upravit některá práva a povinnosti odlišně od zákoníku práce, musí ho za všech okolností respektovat. V praxi si to lze představit tak, že co není zákonem zakázáno, je dovoleno. Do kolektivní smlouvy nesmí být zanesena:

• ujednání, která zaměstnancům ukládají nové povinnosti,
• ujednání, která zkracují práva zaměstnanců stanovená zákoníkem práce.

O náležitostech, podmínkách a pravidlech kolektivních smluv lze dohledat podrobné informace v zákonu č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se kolektivní smlouvy vždy uzavírají.

Druhy kolektivních smluv

Zákoník práce rozlišuje dva druhy kolektivních smluv:

• podnikové kolektivní smlouvy – uzavírají se mezi zaměstnavatelem/zaměstnavateli a odborovou organizací u něj / u nich působící,
• kolektivní smlouvy vyššího stupně (resortní) – uzavírají se mezi organizací zaměstnavatelů / organizacemi zaměstnavatelů a odborovou organizací.

V případě podnikové kolektivní smlouvy nelze upravit práva a povinnosti zaměstnanců v nižším rozsahu, než jak je vše upraveno v kolektivní smlouvě vyššího stupně.

Pokud u zaměstnavatele vystupuje více odborových organizací, musí uzavřít kolektivní smlouvu s každou z nich zvlášť. Dále platí, že odborové organizace vystupují a jednají s právními důsledky pro všechny zaměstnance společně a ve vzájemné shodě, nedohodnou-li se mezi sebou a se zaměstnavatelem jinak.

Kolektivní smlouva vyššího stupně má často dopad na celé dané pracovní odvětví. Běžně se s tím lze setkat například v zemědělství, školství či zdravotnictví.

Odbory a kolektivní vyjednávání

Odbory představují právnické osoby ve formě sdružení. Jsou tvořeny zaměstnanci z daného pracovního odvětví, kteří zastupují ostatní zaměstnance. Komunikují se zaměstnavateli a jejich úkolem je sjednávání lepších pracovních podmínek. Jednou z hlavních výsad odborových organizací je právě kolektivní vyjednávání, které vede k uzavření kolektivní smlouvy.

Než dojde k uzavření kolektivní smlouvy, musí jedna ze smluvních stran (zaměstnavatel nebo odbory) podat druhé smluvní straně návrh. Druhá strana má poté 7 pracovních dní na to, aby se k návrhu písemně vyjádřila. Pokud s ním nesouhlasí, musí uvést konkrétní důvody odmítnutých bodů.

Přečtěte si také:

Minimální mzda je pro všechny zaměstnance stejná. Jak se vyvíjela a kde si stojíme oproti jiným státům EU?

Poté může proběhnout osobní jednání, na kterém se domlouvá obsah kolektivní smlouvy. Z jednotlivých jednání se doporučuje pořizovat zápisy. Díky tomu budou mít smluvní strany lepší přehled o tom, na jakých bodech se shodly a u kterých ještě trvá otevřená diskuse. Postupně pak mohou docházet ke vzájemné shodě u jednotlivých bodů. Výsledkem úspěšného vyjednávání je kolektivní smlouva.

Kolektivní vyjednávání podléhá v České republice zákonu o kolektivním vyjednávání (zákon č. 2/1991 Sb.). Dále mají odbory právo na:

• informace,
• projednání,
• kontrolu,
• spolurozhodování.

Odborové organizace jsou zcela nezávislé na státu a jejich počet není nijak omezen. Všechny nově vznikající odbory musí být vždy nahlášeny Ministerstvu vnitra. Jsou součástí Veřejných rejstříků, lze je tudíž hledat například na or.justice.cz.

Kolektivní smlouva: vzor

Aby byla kolektivní smlouva platná, musí být vyhotovena v písemné podobě a obsahovat podpisy obou smluvních stran na téže listině. V opačném případě je považována za neplatnou. Součástí každé kolektivní smlouvy jsou pochopitelně práva zaměstnanců a povinnosti zaměstnavatelů i odborů. Veškeré tyto informace musí být přímo ve smlouvě podloženy platnými zákony. Pokud je některá z částí kolektivní smlouvy v rozporu se zákonem, je taktéž považována za neplatnou.

Kolektivní smlouvu je možné uzavřít na dobu určitou i neurčitou. Navíc se dá uzavřít i zpětně a jako většina jiných smluv se dá také vypovědět. K vypovězení kolektivní smlouvy může dojít nejpozději 6 měsíců po jejím uzavření. Výpovědní doba činí minimálně 6 měsíců a začíná běžet prvním dnem následujícím po měsíci, kdy byla výpověď doručena druhé smluvní straně.

Vzor kolektivní smlouvy si můžete stáhnout na webových stránkách smlouvy.gov.cz. Jedná se o Informační systém registru smluv, který spravuje Digitální a informační agentura (DIA).