Hlavní navigace

Když nejste plně invalidní, můžete si vydělávat. O kolik vám ale mohou snížit rentu?

 Autor: Shutterstock
Jaký fiktivní výdělek vám mohou počítat, i když po úrazu ve skutečnosti nevyděláváte? Na jakou rentu mají nárok lidé ve služebním poměru, třeba vojáci nebo lidé zranění mimo výkon zaměstnání?
Tomáš Zilvar 4. 2. 2020
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

V případu, který si tentokrát přiblížíme, nešlo o spor na zdraví poškozeného zaměstnance a jeho zaměstnavatele, ale o spor zaměstnavatele s pojišťovnou. Zaměstnavatel poskytl zraněnému zaměstnanci, resp. příslušníkovi ozbrojeného sboru – vojákovi, více, než byla ochotna platit pojišťovna, a tak došlo ke sporu právě mezi zaměstnavatelem a pojišťovnou.

Podstatou sporu bylo co, jaký příjem, kolik peněz poškozenému odčítat od renty, jaký výdělek mu zohledňovat jako příjem dosahovaný po poškození zdraví. Zaměstnavatel chtěl, aby mu pojišťovna refundovala více, protože chtěl platit zraněnému zaměstnanci více, ale pojišťovna byla skoupá. Zaměstnavatel počítal rentu pro zraněného zaměstnance výhodněji než pojišťovna.

Spor zaměstnavatele s pojišťovnou, která vyplácela méně

Nejvyšší soud ČR tak (pod spis. zn. 23 Cdo 1827/2019) posuzoval nárok žalobkyně, České republiky – Ministerstva obrany proti žalované, jakožto pojišťovně, u níž byl z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou motorovými vozidly pojištěn osobní automobil, kterým byla dne 1. července 2010 způsobena škoda při dopravní nehodě, v důsledku níž utrpěl úraz voják z povolání.

Uplatněný žalobní nárok představoval rozdíl mezi refundací náhrady poskytnuté ministerstvem a výší náhrady, jež pojišťovna přiznala tomuto vojáku za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby následkem úrazu při výkonu služby.

Pojišťovna vycházela ze znaleckého posudku a toho, jak může poškozený pracovat, i když byl na úřadu práce

Odvolací soud sdílel názor soudu prvního stupně, že pokud pojišťovna přistoupila k refundaci náhrady za ztrátu na platu po skončení výkonu služby u poškozeného vojáka tak, že od průměrného příjmu (výdělku) poškozeného před poškozením zdraví odečetla průměrný fiktivní hrubý výdělek dosahovaný na pozici vrátný, resp. recepční, tj. pozice, kterou je poškozený podle znaleckých posudků schopen po úrazu vykonávat, postupovala žalovaná pojišťovna správně.

Podle skutkového zjištění soudu prvního stupně v daném sporu totiž může poškozený voják vykonávat podle znaleckých posudků i celou řadu kvalifikovanějších prací, než je práce vrátného (recepčního) či sadového dělníka (práci, kterou poškozený jako sezónní pracovník vykonával), jako například práci provozního v jídelně či restauraci, pro kterou má kvalifikaci a jeho zdravotní stav by mu to po úraze umožňoval, pokud by práce nebyla spojena s vysokou intelektuální náročností, stresem a povinností řídit auto, i když je jeho pracovní schopnost, kterou měl před úrazem, snížena o 20 %.

Poškozený, zdravotně poškozený voják, se však o kvalifikovanější zaměstnání neucházel a byl evidován na úřadu práce. Odvolací soud neshledal důvod pro to, aby při výpočtu jeho renty byl od původního průměrného příjmu (výdělku) poškozeného před poškozením zdraví odečten fiktivní výdělek jen ve výši minimální mzdy. Podle odvolacího soudu i soudu prvního stupně nelze přičítat k tíži škůdce, resp. pojišťovny, že částečnou ztrátu na výdělku poškozeného způsobuje nedostatek vhodných pracovních příležitostí v bydlišti poškozeného.

Odečítá se jen minimální mzda

Nejvyšší soud ČR však v rozsudku (spis. zn. 23 Cdo 1827/2019, ze dne 11. září 2019) konstatoval, že ministerstvo správně vyšlo při určení výše náhrady za ztrátu platu z úvahy, že od průměrného příjmu (výdělku) poškozeného vojáka před poškozením zdraví je třeba za dobu, kdy poškozený nepracuje a je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce, odečíst průměrný fiktivní výdělek (jen) ve výši minimální mzdy, a nikoliv fiktivní výdělek, kterého by mohl poškozený dosáhnout na pracovní pozici, kterou by mohl s ohledem na jeho zdravotní omezení vykonávat.

Při určení náhrady za ztrátu platu po skončení neschopnosti výkonu služby poškozeného vojáka založené služebněprávním vztahem je třeba postupovat podle stejných pravidel určení náhrady jako při stanovení náhrady za ztrátu platu po skončení pracovní neschopnosti v pracovněprávním poměru a je možno použít závěry dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, v níž byly řešeny otázky určení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti po pracovním úrazu a zjištění nemoci z povolání, vyložil Nejvyšší soud (v rozsudku spis. zn. 23 Cdo 1827/2019, ze dne 11. září 2019)

Uvedený způsob určení náhrady za ztrátu na výdělku pak platí i pro odškodnění v občanskoprávním vztahu mezi pojišťovnou a právnickou osobou, která uplatňuje u pojišťovny nárok na refundaci vyplacené náhrady za ztrátu na služebním platu po skončení výkonu služby poškozeného.

Analogicky podle zákoníku práce

Nejvyšší soud připomněl, že ve své rozhodovací praxi již řešil otázku, jak postupovat v podobných případech, jakou částku (vedle průměrného výdělku před vznikem škody a invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu) je třeba uvažovat (zohledňovat) při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zaměstnance, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, jestliže je jeho pracovní způsobilost zachována jen zčásti.

Při určení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je namístě uvažovat s výdělkem ve výši minimální mzdy, je-li zaměstnanec veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, neboť tato osoba nedosahuje žádný výdělek (a to nikoliv z důvodu následků nemoci z povolání nebo následků po pracovním úrazu, ale v důsledku nedostatku vhodných pracovních příležitostí).

Nejvyšší soud svůj závěr odůvodnil tím, že žádný zaměstnanec, který by byl, kdyby to umožňoval stav trhu práce, zaměstnán v pracovním poměru nebo v právním vztahu založeném některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, nemůže dostávat nižší mzdu, plat nebo odměnu z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, než kolik činí minimální mzda.

Zvýšení minimální mzdy nesnižuje rentu

Za výdělek po zjištění nemoci z povolání nebo po pracovním úrazu se považuje (ve smyslu ust. § 371 odst. 3 části první věty za středníkem zákoníku práce, platného do 30. 9. 2015) výdělek ve výši minimální mzdy určený podle sazby, kterou se řídí minimální mzda poškozeného zaměstnance (podle § 111 odst. 2 zákoníku práce a podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb).

Od 1. 10. 2015 jde o ust. § 271b odst. 3 části věty první za středníkem zákoníku práce (ve znění zákona č. 205/2015 Sb.), přičemž za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy (od 1. 10. 2018 na základě novelizace zákonem č. 181/2018 Sb.) platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání (tedy nikoliv v částce aktuální výše minimální mzdy).

O poslední aktuální valorizaci rent jsme vás informovali v článku: Úrazové renty: Nezaměstnaným se už nebudou snižovat. A kdo dostane přidáno?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).