Hlavní navigace

Když koruny létaly v bombardérech. Střípky z historie československých peněz

Autor: Karel Choc
Zbyněk Kalabis

Historie československých korun nebyla příliš dlouhá, nicméně i v ní se můžeme setkat se zásadními, nebo alespoň se zajímavými okamžiky. Projděte si některé z nich.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Názory veřejnosti na československé papírové peníze mezi oběma světovými válkami

Československá měna vznikla již začátkem roku 1919, a to díky tzv. měnové odluce, kterou prosadil a provedl ministr financí Alois Rašín.

Stokoruna navržená Alfonsem Muchou

Naše nejstarší papírové peníze se ocitly pod palbou kritiky novin „Právo lidu“. Novinář tohoto listu ostře kritizoval uměleckou úroveň stokoruny, kterou navrhl Alfons Mucha, kupodivu také z třídního hlediska. V porovnání s ní byla totiž vyzdvižena úroveň korunových a pětikorunových státovek, které zpracoval „prostý litograf“ (neboli „obyčejný dělník“, a nikoli světoznámý umělec).

Naproti tomu „Národní listy“ našly pro naše nejstarší papírové peníze jenom slova chvály.

Časopis „Veleslavín“, který vyšel dne 16. července 1919, nekritizoval ani Alfonse Muchu, ani naše nové papírové peníze, ale tiskárnu („závod Politika“), ve které byly vytištěny. Uvedená kritika byla ovšem naprosto oprávněná. Nízká technická kvalita výsledků její práce ve svém důsledku vedla ke zřízení specializované „Tiskárny bankovek Národní banky československé“, která se již na začátku třicátých let minulého století začala prosazovat velmi kvalitní prací.

Bankovky vytvořené Maxem Švabinským

Začátkem třicátých let 20. století s Tiskárnou bankovek Národní banky československé úzce spolupracoval Max Švabinský, podle jehož návrhů byly emitovány nová stokoruna i nová tisícikoruna (což již samozřejmě nebyly státovky, ale bankovky). K tisku připravované pětitisícikoruny podle Švabinského návrhu již nedošlo. 

Tyto bankovky jsou mnoha sběrateli považovány za to nejlepší, co naše tiskárna cenin kdy vytvořila. Na podporu tohoto tvrzení mohu uvést, že tato tisícikoruna obdržela v roce 1937 na výstavě umění a techniky v Paříži čestnou cenu.

Originální návrh přední strany 1000Kčs bankovky od Maxe Švabinského z roku 1934.
Autor: Karel Choc

Originální návrh přední strany 1000Kčs bankovky od Maxe Švabinského z roku 1934.

Ovšem v Československu to neměly tyto bankovky (zejména ovšem stokoruna) vůbec jednoduché. Jako ukázku z řady kritických novinových titulků z této doby uvádím nadpis článku „Pražského večerníku“ ze dne 27. října 1932 „Nové stokoruny – Nevkus a nestydatost na našich bankovkách“. Jiné noviny dokonce v nadpisu svého článku naprosto nesmyslně vyzývaly „Odstraňte zednářské symboly z našich bankovek“.

V negativních názorech na nové bankovky se do jisté míry odrážela i pochopitelná nostalgie po penězích, na které byli obyvatelé již zvyklí. Užité umění vždy bylo a pravděpodobně vždy bude předmětem určité kritiky. Žádná nová bankovka tudíž nikdy nebude přijata kladně a bez jakýchkoli výhrad.

Obnova československé měny po druhé světové válce

První kroky k obnově československé měny po druhé světové válce byly objednávky tisku našich nových bankovek v Anglii z jara 1942. Vlastní poválečná obnova československé měny proběhla v období od konce války 8. května 1945 do 1. listopadu 1945, od něhož začala platit první poválečná měnová reforma.

Peníze obíhající u nás v době války

Oběživo v Čechách a na Moravě vzrostlo z 25 miliard na 110 miliard korun a vklady z 90 na 130 miliard korun. Vliv německého hospodaření na Slovensku nebyl tak intenzivní jako v českých zemích, ale válečné události od léta 1944 způsobily, že situace Slovenska po konci války byla obdobná jako situace v českých zemích.

Pokud opomeneme malou část, připojenou po 15. březnu 1939 k Polsku, patřily za války části území Československa ke čtyřem různým státním útvarům se samostatným hospodářským vývojem a samostatnou měnou.

Dekretem ze dne 16. března 1939 bylo stanoveno, že na území Protektorátu Čechy a Morava jsou zákonným platidlem říšské marky (RM). Vedle nich zde obíhaly také protektorátní peníze-koruny (K), které vydávala Národní banka pro Čechy a Moravu – jejich vzájemný poměr byl stanoven na 10 K za jednu RM.

Protektorátní bankovka 50 Kč s využitím portrétu Republiky.
Autor: Karel Choc

Protektorátní bankovka 50 Kč s využitím portrétu Republiky.

Na území Slovenského štátu obíhaly peníze, které emitovala Slovenská národná banka. V pohraničních územích, připojených „po Mnichovu“ k Německu, obíhaly říšskoněmecké marky a na územích, které byly připojeny k Maďarsku, obíhaly pengö.

Kromě toho obíhaly na Rudou armádou osvobozeném území od února 1945 korunové poukázky, které vydával Československý měnový úřad, zřízený při ministerstvu financí dekretem prezidenta republiky z listopadu 1944.

Pro úplnost musím uvést také markové poukázky, vydávané „západními“ armádami na jimi osvobozeném území.

Po konci války zůstalo Slovensko měnově odděleno a funkci centrální banky zde vykonávala Slovenská národná banka.

Kroky k nápravě československé měny

Nejstarší návrh na peněžní reformu nese datum 24. května 1945. Předpokládal následující úkoly:

  • provést odluku korunové měny od měn sousedních států,
  • redukovat množství oběživa a
  • vytvořit měnovou unii českých zemí a Slovenska.

Dalším důležitým úkolem bylo stanovení poměru československé koruny k zahraničí. Velmi vážným byl také problém inflačního kapitálu a nalezení protihodnoty několika set miliard korun, z nichž cca 150–200 miliard tvořily nedobytné pohledávky za „Německou říší“.

Prvním krokem k nastolení pořádku v měnové oblasti bylo vládní nařízení č. 7/1945 Sb., o platidlech v zemích České a Moravskoslezské, podle něhož přestaly být zákonnými platidly na území bývalého protektorátu říšské marky. V pohraničním území přestaly říšské marky platit ode dne 1. srpna 1945 a vyměňovaly se za koruny.

Z důvodu nedostatku drobných peněz obnovilo svojí vyhláškou ministerstvo financí platnost předválečných stokorun, padesátikorun a dvacetikorun, což se výslovně týkalo pouze Čech a Moravy.

Bankovka z roku 1926 s portrétem Milana Rastislava Štefánika.
Autor: Karel Choc

Bankovka z roku 1926 s portrétem Milana Rastislava Štefánika.

Obdobná opatření byla prováděna také na Slovensku. Na základě vyhlášky pověřence pro finance č. 61/1945 slov. Sb. byly pengö na Maďarskem obsazeném území vyměněny v poměru 1 pengö ku 2 slovenským korunám. Nedostatek platidel byl vyřešen vydáním poukázek v hodnotě 2000 korun, formálně prohlášených za bankovky (a které platily pouhých 69 dnů). 

Slovenskou zvláštností bylo kolkování bankovek podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 3.července 1945. Tímto opatřením měl být především získán přehled o stavu oběživa, který byl narušený určitou živelností emise poukázek z roku 1944. Současně se jím mělo zabránit zneužití bankovek, které s sebou odvezli představitelé luďáckého režimu při svém útěku do Rakouska.

Dne 20. října 1945 byl vydán dekret prezidenta republiky o obnovení československé měny. Na jeho základě se ode dne 1. listopadu 1945 stala měnovou jednotkou na celém našem území československá koruna (Kčs), která v poměru 1:1 nahradila dosavadní „korunové jednotky“.

Po předložení výplatních listů byla prováděna výměna 500 Kč na každou fyzickou osobu. Ostatní finanční částky byly uloženy na vázaných vkladech, z nichž se mohlo čerpat pouze na základě povolení.

Letecká přeprava československých korun, tištěných (od září 1942) ve třech anglických tiskárnách, začala 20. září, kdy první zásilku přepravilo patnáct bombardérů. Bankovky československých korun byly po válce také tištěny v tiskárně bankovek v Praze.