Koncem dubna 2020 došlo v souvislosti s pandemií koronaviru k přijetí zbrusu nového zákona č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu (dále jen zákon CoV-2
), jehož cílem je, jak už samotný název napovídá, zmírnění dopadů epidemie koronaviru na cestovní kanceláře a na oblast cestovního ruchu jako takovou.
Předmětný zákon nově umožnil cestovním kancelářím namísto vracení peněz za zrušené zájezdy vystavovat poukazy na jinou dovolenou, za což Česká republika sklidila kritiku i od Evropské komise, která považuje zákon v tomto směru za protiprávní. Pojďme se podívat na tuto problematiku zblízka.
Na co máte v současné době nárok?
Podle zákona (§ 2535 OZ) máte právo odstoupit od smlouvy o zájezdu před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, pokud v místě destinace nebo v jejím bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti
, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení.
Lze se důvodně domnívat, že pandemie koronaviru v mnohých destinacích podmínku pro odstoupení od smlouvy o zájezdu specifikovanou v předchozím odstavci naplňuje. V takovém případě by v souladu s občanským zákoníkem vzniklo zákazníkovi právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd a cestovní kancelář by neměla právo účtovat si jakékoliv storno poplatky.
V současné době je nicméně otázkou, zda bude tato podmínka naplněna například za dva nebo tři měsíce, vzhledem k tomu, že pandemie koronaviru má přeci jen tendenci relativně rychle ustupovat. Při odstoupení od smlouvy o zájezdu, který by se měl uskutečnit až za několik měsíců, by se tak o naplnění shora uvedeného důvodu k odstoupení s nárokem na vrácení 100 % ceny zájezdu dalo již spekulovat.
U nyní už zrušených zájezdů nicméně máte právo na vrácení peněz v plné výši za předpokladu, že nedojde ke vzniku ochrany pořadatelů zájezdu (respektive cestovních kanceláří) dle nového zákona CoV-2, který jim při splnění určitých podmínek v zásadě umožňuje peníze zákazníkům nevyplácet.
Ochranná doba pro pořadatele zájezdů a nárok na voucher
Je pravdou, že podmínky vracení peněz
za zájezdy, které byly zrušeny buď přímo cestovní kanceláří, nebo jejími klienty (třeba ze shora uvedeného důvodu dle § 2535 OZ), značně modifikoval zákon CoV-2. Tento zákon totiž zavedl tzv. ochrannou dobu
pro pořadatele zájezdů, zpravidla tedy cestovní kanceláře, o kterou se povinnost vracet platby za zájezdy uhrazené zákazníkem odkládá.
Nárok na takovýto odklad plateb příslušnému pořadateli zájezdu vzniká za předpokladu, že své rozhodnutí o využití ochranné doby zákazníkovi písemně oznámí a vystaví mu současně poukaz (voucher) na zájezd, a to minimálně v hodnotě plateb uhrazených zákazníkem za zrušený zájezd. Ochranná doba v takovém případě počíná běžet dnem doručení poukazu na zájezd zákazníkovi a končí dnem 31. srpna 2020, není-li v zákoně CoV-2 stanoveno jinak (zejména u výjimek z ochranné doby, které zákon výslovně specifikuje). Poukaz na zájezd je pak platný po celou dobu trvání ochranné doby.
Zákon CoV-2 se vztahuje na veškeré zájezdy, které měly nebo mají proběhnout v termínu od 20. února 2020 do 31. srpna 2020. Je-li ovšem zákazníkem osoba, která je ke dni doručení oznámení pořadatele zájezdu o využití ochranné doby například těhotná, čerpající mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, starší 65 let, pečující o nezaopatřené dítě nebo je zdravotně postižena, vedena v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, je v takovém případě tato osoba oprávněna ochrannou dobu předčasně ukončit, a to svým vlastním (aktivním) oznámením o odmítnutí poukazu na zájezd, čímž jí vzniká právo na vrácení peněz.
Ochranná doba muže být takovýmto způsobem předčasně ukončena rovněž například v případě škol a školských zařízení.
Co Evropská komise vlastně kritizuje
S ohledem na zavedení ochranné doby pro pořadatele zájezdů, která jim umožňuje namísto vrácení peněz zákazníkům pouze vystavit poukaz (voucher), schytala Česká republika od Evropské komise kritiku s tím, že zákon CoV-2 porušuje práva občanů, a to tím, že umožňuje zákazníkům peníze neproplatit, ale místo toho jim dát poukazy na náhradní dovolenou.
Česká republika ale není zdaleka jedinou zemí, která podobná opatření ve prospěch pořadatelů zájezdů zavedla. Vůči této kritice se přirozeně ohradila i Asociace českých cestovních kanceláří a agentur s tím, že zákon CoV-2 obsahuje řadu výjimek zejména pro sociálně slabší skupiny občanů, které umožňují ochrannou dobu jednoduše ukončit a získat tak namísto poukazu na další zájezd peníze na účet.
Což je sice pravda, avšak ze zcela praktického hlediska se pravděpodobně najde jen dost málo jedinců právě z těchto sociálně slabších skupin občanů, které budou mít o svém právu poukaz odmítnout patřičné povědomí a aktivně své cestovní kanceláři oznámí, že v souladu se zákonem CoV-2 vystavený poukaz odmítají.
Závěr: peníze nebo poukaz
V současné době je situace velmi proměnlivá a rychle se vyvíjí. Proto je těžké nyní předpovídat, zda bude možné odstoupit a požadovat vrácení peněz i u zájezdů, které se mají uskutečnit v horizontu několika následujících týdnů až měsíců. U těch zájezdů, které už byly zrušeny z důvodu pandemie koronaviru, však toto právo zákazníkům v souladu s občanským zákoníkem bezesporu náleží, pokud samozřejmě jejich pořadatel nevyužil ochranné doby dle zákona CoV-2.
V takovém případě pak mají bohužel nárok jen na vystavení příslušného poukazu na jiný zájezd, pokud nespadají pod některou z výjimek, které umožňují ochrannou dobu pořadateli zájezdu předčasně ukončit.
