Kdy vzniká nárok na zrušení zájezdu a vrácení peněz kvůli koronaviru?

Koncem dubna 2020 došlo v souvislosti s pandemií koronaviru k přijetí zbrusu nového zákona č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu (dále jen zákon CoV-2), jehož cílem je, jak už samotný název napovídá, zmírnění dopadů epidemie koronaviru na cestovní kanceláře a na oblast cestovního ruchu jako takovou.

Předmětný zákon nově umožnil cestovním kancelářím namísto vracení peněz za zrušené zájezdy vystavovat poukazy na jinou dovolenou, za což Česká republika sklidila kritiku i od Evropské komise, která považuje zákon v tomto směru za protiprávní. Pojďme se podívat na tuto problematiku zblízka.

Na co máte v současné době nárok?

Podle zákona (§ 2535 OZ) máte právo odstoupit od smlouvy o zájezdu před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, pokud v místě destinace nebo v jejím bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení.

Lze se důvodně domnívat, že pandemie koronaviru v mnohých destinacích podmínku pro odstoupení od smlouvy o zájezdu specifikovanou v předchozím odstavci naplňuje. V takovém případě by v souladu s občanským zákoníkem vzniklo zákazníkovi právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd a cestovní kancelář by neměla právo účtovat si jakékoliv storno poplatky.

V současné době je nicméně otázkou, zda bude tato podmínka naplněna například za dva nebo tři měsíce, vzhledem k tomu, že pandemie koronaviru má přeci jen tendenci relativně rychle ustupovat. Při odstoupení od smlouvy o zájezdu, který by se měl uskutečnit až za několik měsíců, by se tak o naplnění shora uvedeného důvodu k odstoupení s nárokem na vrácení 100 % ceny zájezdu dalo již spekulovat.

U nyní už zrušených zájezdů nicméně máte právo na vrácení peněz v plné výši za předpokladu, že nedojde ke vzniku ochrany pořadatelů zájezdu (respektive cestovních kanceláří) dle nového zákona CoV-2, který jim při splnění určitých podmínek v zásadě umožňuje peníze zákazníkům nevyplácet.

Ochranná doba pro pořadatele zájezdů a nárok na voucher

Je pravdou, že podmínky vracení peněz za zájezdy, které byly zrušeny buď přímo cestovní kanceláří, nebo jejími klienty (třeba ze shora uvedeného důvodu dle § 2535 OZ), značně modifikoval zákon CoV-2. Tento zákon totiž zavedl tzv. ochrannou dobu pro pořadatele zájezdů, zpravidla tedy cestovní kanceláře, o kterou se povinnost vracet platby za zájezdy uhrazené zákazníkem odkládá.

Nárok na takovýto odklad plateb příslušnému pořadateli zájezdu vzniká za předpokladu, že své rozhodnutí o využití ochranné doby zákazníkovi písemně oznámí a vystaví mu současně poukaz (voucher) na zájezd, a to minimálně v hodnotě plateb uhrazených zákazníkem za zrušený zájezd. Ochranná doba v takovém případě počíná běžet dnem doručení poukazu na zájezd zákazníkovi a končí dnem 31. srpna 2020, není-li v zákoně CoV-2 stanoveno jinak (zejména u výjimek z ochranné doby, které zákon výslovně specifikuje). Poukaz na zájezd je pak platný po celou dobu trvání ochranné doby.

Zákon CoV-2 se vztahuje na veškeré zájezdy, které měly nebo mají proběhnout v termínu od 20. února 2020 do 31. srpna 2020. Je-li ovšem zákazníkem osoba, která je ke dni doručení oznámení pořadatele zájezdu o využití ochranné doby například těhotná, čerpající mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, starší 65 let, pečující o nezaopatřené dítě nebo je zdravotně postižena, vedena v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, je v takovém případě tato osoba oprávněna ochrannou dobu předčasně ukončit, a to svým vlastním (aktivním) oznámením o odmítnutí poukazu na zájezd, čímž jí vzniká právo na vrácení peněz.

Ochranná doba muže být takovýmto způsobem předčasně ukončena rovněž například v případě škol a školských zařízení.