Hlavní navigace

Ústní závěť platí jen v mimořádných situacích. Kdy podle ní můžete dědit?

Autor: Depositphotos
Richard W. Fetter

Mimořádná ústní závěť je určena pro náhlé situace, když je zůstavitel ve zjevně bezprostředním ohrožení života. Nic podle závěti však nedostanete, když byl čas ji sepsat. Kdy je tedy ústní závěť v pořádku?

Doba čtení: 4 minuty

Kdo je pro nenadálou událost v patrném a bezprostředním ohrožení života, má právo pořídit závěť ústně před třemi současně přítomnými svědky. Totéž právo má i ten, kdo se nachází v místě, kde je běžný společenský styk ochromen následkem mimořádné události a nelze po něm rozumně požadovat, aby pořídil závěť v jiné formě, říká § 1542 odst. 1 občanského zákoníku (o. z.).

Jde o takzvanou privilegovanou závěť, resp. privilegovanou formu závěti. Novinku, kterou přinesl s účinností od 1. 1. 2014 o. z., jsme si přiblížili v textu Nezapomeňte závěť na konci podepsat, jinak váš favorit nedědí.  

Od roku 2014 novinka

Zrušený občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 ústní závěť vůbec neznal. Ústní závěť, pokud pro ni byly splněny podmínky, bylo tedy možno podle práva ČR sepsat od 1. 1. 2014. 

Ustanovení § 1542 je v novém o. z. zařazeno v závěrečné části pododdílu 2 (forma závěti) nadepsané „Úlevy při pořizování závěti“. Již z tohoto nadpisu je zřejmé, že se jedná o zvláštní formu závěti oproti závětím upraveným v § 1532 až § 1541 o. z. (jimiž jsou písemná závěť napsaná vlastní rukou zůstavitele, písemná závěť napsaná osobou odlišnou od zůstavitele, ale zůstavitelem podepsaná za přítomnosti svědků, popř. svědky potvrzená, že před nimi zůstavitel svoji poslední vůli projevil, a závěť pořízená veřejnou listinou).

Jde o zvláštní formu závěti, umožněnou jen ve výjimečných případech, kdy zůstavitel nemá možnost pořídit závěť některou z běžných forem. Podle důvodové zprávy navrhovatelů nového o. z. je určena pro situace, kdy se události z vnějších příčin vyvinou nečekaným způsobem a kdy člověk, ač má třeba i osud svého majetku po své smrti důkladně promyšlen, nemůže pořídit s obřadnostmi, které zákon vyžaduje pro běžné situace.

Samotný § 1542 o. z. neobsahuje taxativní (rozumějte úplný, přesný a konečný) ani příkladný výčet (nebo seznam) událostí (situací), které jsou událostmi nenadálými, posouzení „nenadálosti“ tak závisí na zjištěných okolnostech v každé konkrétní věci. Je však zcela logické, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku z července roku 2018 (spis. zn. 21 Cdo 4333/2017), když se již zabýval otázkou platnosti takto pořízené závěti, že základním kriteriem pro toto posouzení musí být zodpovězení otázky, zda událost, v jejímž důsledku se zůstavitel dostal do patrného a bezprostředního ohrožení života, byla událostí v daném čase a místě neočekávanou a jen stěží předvídatelnou.

Podle okolností konkrétního případu je třeba posoudit i souvislost mezi případně nastalou nenadálou událostí a „patrným a bezprostředním ohrožením života“ zůstavitele.

Podívejme se tedy na dědický spor, jehož podstatou byla právě otázka platnosti ústní závěti.

Podle soudu čas byl

Dne 13. 7. 2015 se v domě zůstavitele sešli jeho příbuzní za účelem projednání opravy štítu domu zůstavitele, po prohlídce štítu se uvnitř domu všichni setkali se zůstavitelem, který po sdělení, kolik bude oprava stát, řekl, že je mu to jedno, že to stejně všechno bude jednoho z nich, jehož jmenoval, resp. že mu všechno dává. To ostatně zůstavitel tvrdil již v minulosti – opakovaně říkal, že všechno dá tomuto člověku. 

Podle zprávy ošetřující lékařky zaregistrovala zůstavitele do své ordinace dne 14. 4. 2014 z důvodu zhoršení jeho zdravotního stavu a neschopnosti nadále navštěvovat ordinaci původního praktického lékaře, protože zůstavitel trpěl chronickými víceorgánovými nemocemi, které svým charakterem splňovaly předpoklad, že nedojde k jejich vyléčení, v terminálním stadiu se jedná o život ohrožující choroby, přičemž 15. 7. 2014 došlo k náhlému psychickému i fyzickému zhoršení zdravotního stavu zůstavitele a tento stav se vzhledem k jeho polymorbiditě dal předpokládat.

Popsaný skutkový stav podle názoru Nejvyššího soudu ČR neumožňuje závěr, že by k pořizování závěti dne 13. 7. 2014 došlo za situace, kdy se zůstavitel ocitl v patrném a bezprostředním ohrožení života v důsledku nenadálé události. Za takovou událost ve výše uvedeném smyslu nelze považovat náhlé zhoršení zdravotního stavu zůstavitele, byť byl o dva dny později přijat do nemocničního ošetřování a dne 21. 7. 2014 zemřel.

Zjištěný skutkový stav naopak svědčí o tom, že minimálně od dubna 2014, kdy změnil praktického lékaře, si zůstavitel byl vědom vážnosti svého onemocnění, jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval, v posledním období byl závislý na pomoci jiných osob z rodiny. Zhoršení zdravotního stavu, k němuž došlo před převozem do nemocnice dne 15. 7. 2014, tak nemohlo být neočekávaným, překvapivým.

diners2018

Pokud aktuální zdravotní stav dne 13. 7. 2014 nebránil zůstaviteli být přítomen projednání opravy štítové zdi jeho domu a měl se vyjadřovat i k ceně za opravu, není na místě úvaha, že by nemohl pořídit závěť bez úlev; nežil totiž v místě, kam by se nemohl během krátké doby dostavit notář nebo advokát za účelem sepsání závěti, a nic nebránilo ani tomu, aby závěť sepsala některá z osob, které se dne 13. 7. 2014 nacházely v domě zůstavitele, a zůstavitel ji před svědky podepsal, resp. prohlásil, že je to jeho poslední vůle.

(Za této situace je nadbytečné zabývat se tím, jaký byl obsah „ústní závěti“, popř. otázkou výběru a způsobilosti přítomných osob být svědky takového „právního jednání“, stejně jako tím, zda tyto osoby byly současně přítomny tvrzenému projevu vůle zůstavitele.)

Našli jste v článku chybu?