Soud prvního stupně zastavil po 10 letech exekuci vůči dluhy nesplácejícímu dlužníkovi. Za celou dobu vedení exekuce totiž nebylo nic vymoženo, protože povinný dlužník byl toho času ve výkonu trestu odnětí svobody, kde nepracuje a nemá žádný majetek. (Kolik si vydělají ve vězení ti, kdož pracují, jsme psali v článku Pracující vězni dostali přidáno. Co musejí zaplatit a co jim z výdělku zůstane?)
Dlužník nemá a neměl ani majetek tak malý, aby postačoval alespoň k úhradě nákladů účelně vynaložených soudní exekutorem v průběhu exekučního řízení k vymáhání nároku oprávněného věřitele (o podobných případech jsme psali v článku Dlužník neměl majetek. Exekutor chtěl náklady zaplatit po věřiteli). Dlužník nevlastní nemovité věci ani motorová vozidla a u žádné banky nemá zřízený účet.
Jiní věřitelé to vzdali, tenhle se chce svých peněz dočkat třeba i za mnoho let
Zájmů věřitele se na základě jeho odvolání zastal odvolací soud, který změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se exekuce nezastavuje. I po 10 letech tak bude pokračovat, i když není zdaleka jasné, zda tím věřitel něco získá. Odvolací soud konstatoval, že vůči dlužníkovi je nebo byla vedena celá řada exekucí pro částky v řádu statisíců korun, které zastaveny byly, avšak k jejich zastavení pro nemajetnost došlo doposud výhradně za souhlasu věřitelů. Ovšem v dané projednávané věci věřitel s návrhem na zastavení předmětné exekuce vyslovil naopak nesouhlas.
Od 44 let věku už se nemusí pracovat a splácet dluhy?
Fakt, že dlužník není momentálně ve výkonu trestu odnětí svobody pracovně zařazen, neznamená, zhodnotil soud, že se opět nezařadí do pracovního procesu, když ukončení výkonu trestu odnětí svobody je plánováno až na rok 2023.
Rovněž lze vzhledem k věku dlužníka a datu očekávaného ukončení výkonu trestu odnětí svobody předpokládat jeho zařazení do ekonomického života (v roce 2023 mu bude 44 let), a tedy i dosažení exekučně postižitelného příjmu. Soud připojil úvahu, že institut zastavení exekuce nepředstavuje svým účelem obranu povinného proti na něj vedené exekuci a ani nemůže suplovat institut oddlužení podle insolvenčního zákona. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, samozřejmě že ne on, ale jeho právník, který mu byl, a to zajisté zdarma, přidělen, protože z čeho by jej platil? A tak se věcí zabýval Nejvyšší soud ČR.
Nadělat dluhy, ukrýt se ve vězení, nepracovat a po letech znovu začít bez závazků?
Ten ve svém usnesení (spis. zn. 20 Cdo 338/2018, ze dne 2. 5. 2018) konstatoval, že odvolací soud své rozhodnutí postavil především na tom, že dlužník je zcela bez majetku a zároveň se dlouhodobě nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, z něhož má být propuštěn až po uplynutí několika let. Avšak s ohledem na jeho věk (nyní 38 let) a věku odpovídající zdravotní stav lze očekávat, že bude po propuštění z výkonu trestu výdělečně činný. Není tedy na místě exekuci zastavit ani tehdy, když jsou vůči dlužníkovi vedeny i další exekuce ve výši řádově statisíců korun, na které rovněž dosud nebylo ničeho vymoženo.
Lze vést exekuci donekonečna?
Exekuci lze zastavit pro tzv. bezúčelnost (pro nemajetnost dlužníka), ale mělo by se tak dít výjimečně. To však samozřejmě na druhou stranu neznamená, že by exekuce měla být vedena donekonečna, jestliže aktuální majetková situace dlužníka neumožňuje pokrýt ani náklady exekuce a neexistuje-li ani reálná perspektiva, že dlužník v dosažitelné budoucnosti nabude majetku, z něhož by bylo možné náklady exekuce a alespoň zčásti i plnění, které je vymáháno, uspokojit. Fakt, že exekuce bezúspěšně probíhá již po delší dobu, však není sám o sobě důvodem pro zastavení exekuce. Zvláště lze-li v budoucnosti očekávat změnu v majetkových poměrech dlužníka. Samozřejmě za předpokladu, že tato změna je reálně očekávatelná v dostupné době, a nikoliv jen hypotetická.
Nikdo by neměl těžit ze své nepoctivosti
Odvolací soud tedy postupoval podle názoru NS správně, jestliže majetkové poměry povinného vyhodnotil nikoliv jen v aktuálním stavu, ale i v perspektivě. Uzavřel-li odvolací soud, že okolnost, že se dlužník dlouhodobě nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a že lze očekávat jeho propuštění až v horizontu několika let, nemůže být bez dalšího důvodem pro zastavení exekuce. Jestliže aktuálně nemajetný dlužník je zdráv a i po propuštění z výkonu trestu se ještě delší čas bude nacházet v produktivním věku, není tato jeho úvaha zjevně nepřiměřená.
Opačný závěr by dlužníka nespravedlivě zbavoval jeho břemene k plnění závazků přiznaných exekučním titulem, přestože to je právě on, kdo tím, že se dopustil závažného protiprávního jednání, se stal po přechodnou dobu neschopným plnit svým věřitelům. Tím by se dlužník reálně dovolával své vlastní nepoctivosti a těžil by ze svého protiprávního činu.
Dosahují-li jeho dluhy řádově statisíce korun, je na místě u člověka, který je schopen výdělečné pracovní činnosti, očekávat, že poté, co bude propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, bude schopen kromě nákladů exekuce alespoň zčásti splnit i svoji povinnost z exekučního titulu. (O podobném případu jsme psali v článku Dlužník ani po 29 letech nezaplatil. Jak dlouho lze vymáhat peníze? Tento případ se vlekl dokonce 29 let.)
Zhodnocení případu
Proto NS přitakal hodnocení soudu odvolacího (a dovolání proti jeho rozhodnutí o nezastavení exekuce zamítl), že i když je dlužník zcela bez majetku a zároveň se dlouhodobě nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, z něhož má být propuštěn až po uplynutí několika let, tak s ohledem na jeho věk (nyní 38 let) a věku odpovídající zdravotní stav lze očekávat, že bude po propuštění výdělečně činný. A proto není na místě exekuci zastavit, i když vůči dlužníkovi jsou dlouhodobě vedeny i další exekuce ve výši řádově statisíců korun, na které rovněž dosud nebylo ničeho vymoženo.
Dostane věřitel své peníze?
Představa soudů (odvolacího a NS ČR) o tom, že dlužník bude pracovat, vydělávat a splácet své dluhy, je hodně optimistická. Pesimista by spíše očekával, že v tom lepším případě bude žít po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ze sociálních dávek a práci se vyhýbat. V tom horším případě, že se pro další trestnou činnost vrátí do vězení.
Jejich rozhodnutí je však správné a konečný verdikt ze strany NS ČR řádně odůvodněn z pohledu práva i spravedlnosti. Nelze připustit, aby podobní lidé-dlužníci těžili ze své protiprávní-trestné činnosti – aby pobyt ve vězení, vyhýbání se práci bylo důvodem pro osvobození od placení dluhů, které si nadělali.
ČLÁNKY DO MAILU