Bývalý zaměstnavatel se žalobou domáhal, aby byla bývalé zaměstnankyni uložena povinnost zaplatit 420 000 Kč s úroky z prodlení. Žalovaná zaměstnankyně pracovala pro zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy obsahující konkurenční doložku, v níž se zavázala, což je ostatně podstatou dohody o konkurenční doložce, zdržet se po dobu jednoho roku po ukončení pracovního poměru výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu.
Zaměstnavatel se recipročně zavázal poskytnout přiměřené peněžité vyrovnání ve výši průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění tohoto závazku. Pro případ nesplnění závazku ze strany zaměstnance byla sjednána smluvní pokuta ve výši průměrného ročního příjmu, tedy (při základní měsíční mzdě zaměstnankyně ve výši 35 000 Kč) celkem 420 000 Kč.
Zaměstnankyně však, jak bylo prokázáno, porušila svůj závazek zdržet se konkurenčního jednání, neboť se nechala na čtyři dny zaměstnat u společnosti, která vykonává činnost, jež má soutěžní povahu k předmětu činnosti zaměstnavatele. Navzdory krátké době nového zaměstnání původní zaměstnavatel uplatnil svůj nárok plynoucí ze zmíněné konkurenční doložky a s ní související smluvní pokuty.
Soud prvního stupně žalované zaměstnankyni uložil, aby zaměstnavateli zaplatila částku 35 000 Kč s příslušenstvím (čili částku odpovídající toliko jedné měsíční mzdě, resp. jednomu měsíčnímu plnění) a současně rozhodl, že zaměstnavatel je povinen zaplatit zaměstnankyni na náhradě nákladů řízení částku 114 032 Kč. (Čili řízení před soudem prvního stupně, i když skončilo částečným úspěchem zaměstnavatele, mu přineslo povinnost zaplatit zaměstnankyni 79 032 Kč, a to nesmíme přehlédnout vlastní náklady zaměstnavatele na vedení sporu.)
Soud totiž v rámci úvah o přiměřenosti smluvní pokuty zohlednil krátkou dobu zaměstnání u konkurence.
Odvolací soud však rozhodl, že smluvní pokutu sjednanou pro případ porušení závazku plynoucího z konkurenční doložky není možné moderovat (měnit její výši), uložil zaměstnankyni povinnost zaplatit částku 385 000 Kč s úrokem z prodlení a dále rozhodl, že je povinna zaplatit na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 227 741,55 Kč. Smluvní pokuta totiž nebyla v rozporu s dobrými mravy a ani nepřiměřená, neboť pokud by se žalovaná zdržela zapovězené činnosti, měla by po dobu 12 měsíců právo na peněžité vyrovnání ve výši své průměrné měsíční mzdy.
Překvapivé, a proto ústavní stížností napadené, rozhodnutí Nejvyššího soudu
Jenže Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací rozhodl tak, že žaloba zaměstnavatele byla v celém rozsahu zamítnuta. NS ČR sice v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 1922/2018, ze dne 27. 6. 2018, (o kterém jsme vás informovali) označil úvahu odvolacího soudu o tom, že sjednaná smluvní pokuta není nepřiměřená okolnostem případu, za „úplnou a správnou“, současně však uvedl, že výkon práva zaměstnavatele spočívající v požadavku na zaplacení smluvní pokuty žalovanou v daném případě byl v rozporu s dobrými mravy.
NS vyšel z toho, že v daném případě pracovní poměr žalované (zaměstnankyně) u nového zaměstnavatele trval jen tři, resp. čtyři dny, než skončil z iniciativy žalované zrušením ve zkušební době. Tato skutečnost prý znamená, že žalovaná zaměstnankyně porušila svou smluvní povinnost (závazek) vyplývající z konkurenční doložky pouze v zanedbatelném rozsahu.
Za této situace nelze po zaměstnankyni spravedlivě požadovat zaplacení smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti vyplývající z konkurenční doložky, a proto výkon práva žalobkyní spočívající v tomto požadavku je třeba hodnotit jako rozporný s dobrými mravy.
Zaměstnavateli NS uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení zaměstnankyni 109 868 Kč, pokud jde o řízení před soudem prvního stupně, 83 788 Kč na nákladech odvolacího řízení a 41 204 Kč za dovolací řízení před NS ČR.
Snad to moc nepřeženu, když řeknu, že zaměstnavatel dopadl jak sedláci u Chlumce, z jeho pohledu naprosto tristní katastrofální výsledek soudní sporu. Není divu, že si podal ústavní stížnost.
Ústavní soud nálezem spis. zn. II. ÚS 3101/18, ze dne 2. 5. 2019, ústavní stížnosti vyhověl a zrušil zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ČR, neboť jím bylo porušeno vlastnické právo a právo na podnikání zaměstnavatele zaručené čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Vzhledem ke smluvní povaze konkurenčních doložek (naposledy jsme si podrobně probrali zákaz konkurence zaměstnavateli jak za trvání zaměstnání, tak po jeho skončení v článku Jak nesmíte konkurovat zaměstnavateli, aby vás nevyhodil nebo jste neplatili pokutu? a pokračovali článkem Čím nesmíte konkurovat zaměstnavateli, když máte konkurenční doložku?) je nezbytné vykládat § 310 zákoníku práce rovněž v souladu s ústavní zásadou pacta sunt servanda (smlouvy je třeba dodržovat), dodal.
Nelze tak uvažovat o „nezávazné smlouvě“ a samo toto slovní spojení je protimluv. Výklad Nejvyššího soudu učiněný v napadeném rozhodnutí však závaznou povahu konkurenční doložky nerespektuje.
Rozhoduje fakt porušení dohody, ne doba-délka jejího porušování
Pro vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty sjednané v konkurenční doložce je určující toliko a pouze porušení povinnosti bývalého zaměstnance zdržet se výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti bývalého zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, nikoliv však doba trvání nového zaměstnání či okolnost, zda zaměstnanec chráněné informace skutečně použije (zneužije) ve prospěch nového zaměstnavatele, případně ve prospěch vlastního podnikání.
Co se týká krátké doby zaměstnání u konkurenčního podnikatele, Ústavní soud zohlednil, že k případnému předání citlivých informací a know-how může dojít i v horizontu pár hodin, či dokonce jen minut – např. zkopírováním dat na pevný disk.
Ústavní soud zhodnotil projednávaný případ správně tak, že pokud by zaměstnankyně dostála svým smluvním povinnostem, náleželo by jí peněžité vyrovnání ve výši průměrného ročního příjmu, tedy (při základní měsíční mzdě vedlejší účastnice ve výši 35 000 Kč) celkem 420 000 Kč. Pokud tedy bylo mezi účastníky dohody o konkurenční doložce smluveno, že v případě porušení závazku zdržet se konkurenčního jednání je zaměstnankyně povinna zaplatit zaměstnavateli smluvní pokutu ve stejné výši, není na takové dohodě cokoliv nemorálního, co by odůvodnilo následnou moderaci (rozumějte úpravu výše, tedy snížení) smluvní pokuty.
Takže na podobnou benevolenci, jaké se dostalo zaměstnankyni porušující zákaz konkurence, vy už rozhodně nespoléhejte.
Autorský text prošel redakční (editorskou) úpravou, a proto jeho případné nepřesnosti a chyby mohou být způsobeny redakcí. Titulek a perex redakční.
ČLÁNKY DO MAILU