Hlavní navigace

Je důvodem k vydědění neposkytnutí pomoci nemohoucímu, nebo nezájem o předka?

29. 3. 2022
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Jaký je rozdíl mezi vyděděním z důvodu neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi a neprojevováním zájmu o předka? Kdy může předek, který nemá rád potomka, k vydědění přistoupit? A co když potomek vůbec starému člověku nepomáhá a spoléhá na to, že pomáhá někdo jiný z rodiny? Je to na vydědění, nebo ne?

Starý, nemohoucí senior se rozzlobil na svého vnuka. Ačkoli jeho vlastní syn se o otce pečlivě staral, vnuk žil daleko v zahraničí a pořádně ani netušil, že je na tom dědeček už zle. Před lety se totiž pohádali a oba spolu nemluvili. Na sklonku života si starý pán vzal do hlavy, že vnuka vydědí, protože mu neposkytl pomoc v nouzi.

Kdy je však naplněn důvod pro vydědění pro neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi? (§ 1646 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku) Jinak řečeno, kdy vyděděný potomek při použití takovéhoto důvodu vydědění předkem majetkově ostrouhá, nezíská nic z majetku zemřelého? A kdy se naopak může použitému důvodu k vydědění s úspěchem bránit? 

Pokud se potomek nebude vydědění bránit, dědit nebude. Ale může se mu bránit soudně, dosáhnout zpochybnění důvodu vydědění, a pak dědit může, pokud prokáže, že důvod vydědění naplněn nebyl. Nejvyšší soud ČR podal výklad toho, co je „neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi“, což je jeden z důvodů vydědění. 

Jeden z důvodů vydědění – neposkytnutí pomoci v nouzi

Zůstavitel (člověk, po kterém má být děděno) může vydědit nepominutelného dědice (čili potomka), který buď mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, anebo který o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl. (§ 1646 odst. 1 písm. a) o. z.)

O dalších důvodech vydědění jsme psali v článku Koho a z jakých důvodů můžete vydědit? A musíte přepsat starší vydědění?

Jistý senior po sobě zanechal listinu o vydědění, kterou vydědil vnuky i jejich potomky, neboť „více než pět let jej nenavštěvují, nepíší, netelefonují, neposílají dárky k svátkům, narozeninám a k jiným obdobným příležitostem, a to přesto, že jim svým chováním k takovému jednání nezavdal příčiny“. 

Jenže když přišlo na dědické řízení po smrti starého pána, vnuci s vyděděním i s důvody jejich vydědění nesouhlasili. A tak došlo k soudnímu sporu o dědictví, který se vleče již od roku 2015. A máme rok 2022, ale stále se neví, zda vydědění bylo právoplatné, nebo ne.

I v našem případě, který v tomto článku popisujeme, soudy zjistily, že starý pán byl dlouhodobě nemocný. Trpěl souběhem několika onemocnění pohybového ústrojí, které významně omezovaly jeho schopnost chůze a výrazně snižovaly schopnost samostatně pečovat o svou domácnost. Kontakty se zdravotnickým zařízením v době, kdy se pacient nebyl schopen osobně dostavit, zprostředkovával syn nemocného. A právě mezi tímto synem a vnukem došlo ke sporu o dědictví, resp. o to, zda byly důvody vydědění dány, nebo ne.

Pomáhal syn a vnuk ne – je to důvod k vydědění vnuka?

Syn pomáhal starém pánovi s péčí o domácnost. Zdravotní stav seniora vyžadoval občasnou asistenci další osoby při zvládání některých běžných denních situací – celková hygiena, péče o domácnost, nákupy, příprava jídel, vyřizování úředních věcí. Pacient například nebyl opakovaně schopen sám navštěvovat zdravotnická zařízení za účelem kontroly a předpisu léků. Kontakty se zdravotnickým zařízením v době, kdy se pacient nebyl schopen osobně dostavit, zprostředkovával právě syn.

Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 24 Cdo 2440/2021, ze dne 24. 11. 2021) zhodnotil, že smysl a důvod vydědění potomka, který neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc, se oproti starému občanskému zákoníku nijak nezměnil. Pouze jej oproti předchozí právní úpravě (§ 469a odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů) formuloval abstraktněji a méně kazuisticky.

Jinak řečeno, byl rozšířen prostor pro úvahy, co spadá a co nespadá pod tento důvod vydědění, tedy jednak pro větší tzv. testamentární volnost zůstavitele, ale současně i pro úvahu a hodnocení soudu, pokud dojde ke sporu, zda je vydědění platné, nebo ne.

Dosavadní případy, příklady a závěry stále platí

I nadále tedy bude použitelná dosavadní judikatura (čili vzory a návody a výklady, které podaly soudy ve své rozhodovací praxi dříve), podle níž pro platnost vydědění z důvodu neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi je nezbytné:

  • aby se zůstavitel ocitl v situaci, kdy pro zdravotní či jiné potíže nastalé v důsledku onemocnění či věku, případně pro potíže způsobené jinými okolnostmi (například přírodní katastrofou, požárem, povodní) potřebuje pomoc,
  • nebo kdy není schopen sám si, bez cizí pomoci, obstarat své základní životní potřeby (zdravotní, hygienické aj.),
  • současně musí jít o situaci, kdy o uvedené potřeby zůstavitele není postaráno jinak, kdy potomek má reálnou možnost zůstaviteli potřebnou pomoc poskytnout a kdy zůstavitel potomkem nabídnutou pomoc neodmítne.

Těžko tedy vyčítat osobní neposkytnutí pomoci někomu, kdo žije v zahraničí, zvláště v období opatření proti covidu-19.

Definujme, co je nouze

Pod pojmem „nouze“ přitom nelze rozumět jen nuzotu, chudobu, strádání nebo bídu v materiálním slova smyslu. Zůstavitel (čili ten, kdo chce potomka vydědit) se může ocitnout v nouzi i tehdy, kdy pro zdravotní či jiné obtíže nastalé v důsledku nemoci (dlouhodobé hospitalizace či rekonvalescence), psychického stavu (např. po úmrtí někoho velmi blízkého, na kterého byl zůstavitel citově vázán) či svého věku, eventuálně pro nesnáze (těžkosti) způsobené jinými situacemi (např. přírodní katastrofou, povodní, požárem, zemětřesením) potřebuje pomoc, neboť není s to si sám, bez cizí pomoci obstarat své základní životní potřeby vlastními silami.

Například invalidní potomek bude těžko pomáhat nemocnému předkovi.

Podmínkou je, že potomek je jednak informován (má povědomost) o tom, že zůstavitel je v nouzi a potřebuje pomoc, jednak je objektivně schopen poskytnout či zajistit svému předku adekvátní pomoc. 

Těžko lze vyžadovat např. po potomku, který bydlí a pracuje několik tisíc kilometrů daleko od svého předka, aby s ním pravidelně jezdil za lékařem, na nákupy apod. Takový potomek ale může tyto potřeby zajistit jiným způsobem a jde právě o posouzení toho, zda potomek měl objektivně možnost poskytnout či zajistit potřebnou pomoc svému předku, a přesto tak neučinil, byť jeho předek takovou pomoc (objektivně) potřeboval. 

Stejně tak po potomku, který je sám např. vážně nemocný a potřebuje nezbytnou pomoc, nelze vyžadovat, aby takovou pomoc poskytl ještě svému předku.

Starý pán o pomoc sousedy nikdy nežádal

V projednávané věci z provedeného dokazování vyplynulo, že zůstavitel byl dlouhodobě nemocný, že jeho stav vyžadoval občasnou asistenci další osoby při zvládání některých běžných denních situací – celková hygiena, péče o domácnost, nákupy, příprava jídel, vyřizování úředních věcí. Nicméně sousedé, lidé žijící v bytech bezprostředně sousedících s bytem zůstavitele, nikdy nebyli zůstavitelem požádáni o poskytnutí pomoci, a to ani např. s obstaráním stravy. 

Kontakty se zdravotnickým zařízením, pokud se nebyl schopen osobně dostavit senior sám, zprostředkovával syn. Starý pán tak nebyl schopen obstarat své základní životní potřeby vlastními silami. 

Zhodnocení případu

Zůstavitel tedy nepochybně byl v tíživé životní situaci odpovídající pojmu „nouze“ (ve smyslu ust. § 1646 odst. 1 písm. a) o.z.) a potřeboval pomoc. 

Nejvyšší soud ČR však měl za to, že další podmínky naplnění důvodu vydědění pro neposkytnutí pomoci zůstaviteli nebyly splněny, zejména již proto, že se nejednalo o situaci, kdy o základní životní potřeby zůstavitele nebylo postaráno jinak. Zůstavitel zjevně nebyl v životní situaci, kdy by se ocitl bez potřebné pomoci, neboť o něj pečoval jeho syn. 

Nejvyšší soud ČR dále ve svém rozsudku dodává, že těžko lze vyžadovat po potomku (v daném případě vnukovi, který se domáhá svého podílu na dědictví), který bydlí a pracuje daleko od svého předka, aby s ním pravidelně jezdil za lékařem, na nákupy apod. 

Plán pomstít se vnukovi nevyšel

I když takový potomek může tyto potřeby zajistit i jiným způsobem, nelze mu to přičítat k tíži, neboť zůstavitel pomoc nepotřeboval, bylo-li o něj postaráno někým jiným (synem), takže nevyhledával jeho pomoc.

Rozdíl mezi neposkytnutím pomoci a neprojevováním zájmu: Nejvyšší soud dále přihlédl k tomu, že zatímco „pomoc v nouzi“ řeší zejména oblast materiální či fyzickou, tak „opravdový zájem“ se dotýká především sféry duševní. 

Proto nelze odhlédnout při řešení popisovaného případu ani od toho, že zůstavitel vnuka o pomoc nikdy nežádal, že ho nekontaktoval, přestože jeho telefonní číslo a adresu měl, ani nikoho dalšího nepožádal, aby případný kontakt zprostředkovali. Navíc vztahy mezi vnukem a zůstavitelem byly dlouhodobě narušeny již od r. 2007 (s výjimkou jediného setkání v roce 2009, kdy došlo mezi nimi stejně ke konfliktu).

O takové situaci, i když nešlo o dědu a vnuka, ale přímo o rodiče a dítě, jsme psali v článku Mohou vás rodiče vydědit, když vám nedali lásku a přispěli k vašim problémům?

Chování vyděděného vnuka k zůstaviteli (jenž ho vydědil) proto nelze přičítat pouze k tíži vnuka, bylo-li prokázáno, že zůstavitel sám k této situaci významně přispěl.

Nejvyšší soud ČR tak svým výše uvedeným rozsudkem zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, který zamítl žalobu na určení toho, že vyděděný vnuk je i přes vydědění dědicem, tedy že má nárok na podíl na dědictví. Nejvyšší soud se tak postavil za žalujícího vnuka, který se domáhá svého podílu na dědictví.

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).