Nedávno jsme vás seznámili s tím, jak by měla být počítána náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou při skončení pracovního poměru. V článku jsme vám přiblížili autoritativní výklad Nejvyššího soudu.
Ovšem přístup Nejvyššího soudu, který aplikuje i na výpočet odstupného a který se nezamlouvá některým odborníkům na pracovní právo a překvapuje v praxi některé mzdové účetní (ostatně pozastavila se nad ním i jedna z našich čtenářek), má být brzy změněn novelizací zákoníku práce (tzv. flexi-novelou).
Na odstupné vzniká nárok již dnem skončení pracovního poměru
Na rozdílné názory na to, jak zjistit průměrný měsíční výdělek pro účely odstupného, zejména pak v případě, kdy pracovní poměr končí k poslednímu dni kalendářního čtvrtletí, reagovalo Kolegium Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání (v němž zasedají přední odborníci na pracovní právo) již v r. 2014.
Dospělo k jednoznačnému závěru, že pro uvedený účel je datem, ze kterého je třeba vycházet pro správné určení rozhodného období a zjištění průměrného výdělku, datum skončení pracovního poměru, a nikoliv až den následující. Svůj názor opřelo Kolegium m.j. o to, že odstupné je plnění, které přísluší zaměstnanci „při“ skončení pracovního poměru a se skončením pracovního poměru tedy úzce souvisí.
Kolegium potvrdilo své stanovisko znovu v r. 2022 a aktuálně na něm jeho zástupci trvají. Mezi další argumenty patří např. to, že odstupné je splatné v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu.
Zákoník práce ale dává ve svém § 67 odst. 4 zaměstnavateli a zaměstnanci možnost, aby se písemně dohodli na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru. Již k tomuto dni tak vzniká právo na odstupné a jeho výše musí být již známa a odvozena z příslušného průměrného měsíčního výdělku.
Pojďme si připomenout, jak se průměrný měsíční výdělek stanovuje. A pak se podíváme na jiné názory a nakonec na řešení, které přinese změna zákoníku práce.
Průměrný výdělek se zjišťuje k začátku nového čtvrtletí dle výdělkových poměrů v předchozím čtvrtletí
Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel podle § 353 odst. 1 zákoníku práce z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.
Průměrný výdělek se podle § 354 odst. 2 zákoníku práce zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.
Průměrný výdělek se proto stanovuje čtyřikrát do roka k 1. lednu, 1. dubnu, 1. červenci a 1. říjnu kalendářního roku. (Pro průměrný výdělek zjištěný k 1. lednu kalendářního roku a používaný v I. čtvrtletí jsou rozhodující výdělkové poměry zaměstnance ze IV. čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Výdělkové poměry za I. čtvrtletí kalendářního roku ovlivňují průměrný výdělek stanovený k 1. dubnu a používaný ve II. čtvrtletí kalendářního roku. Výdělkové poměry za II. čtvrtletí ovlivňují průměrný výdělek stanovený k 1. červenci a používaný ve III. čtvrtletí kalendářního roku. Výdělkové poměry za III. čtvrtletí ovlivňují průměrný výdělek stanovený k 1. říjnu a používaný ve IV. čtvrtletí kalendářního roku.)
Rozhoduje den skončení pracovního poměru nebo až den po dni, kdy skončil?
Rozhodným obdobím je zásadně předchozí kalendářní čtvrtletí, tj. kalendářní čtvrtletí předcházející skutečnosti, pro kterou se zjišťuje průměrný výdělek. Až potud se názory mezi odborníky na to, jak postupovat podle pravidel zákoníku práce, neliší.
Podle některých však rozhoduje den skončení pracovního poměru a podle některých až den následující po skončení pracovního poměru. I přes rozdílné názory nevzniká problém, pokud pracovní poměr končí kdykoliv jindy, než poslední den kalendářního čtvrtletí, tedy když pracovní poměr končí 31. března, 30. června, 30. září nebo 31. prosince.
Nejvyšší soud ČR ohledně počítání náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou autoritativně vyložil ve svém rozsudku ze dne 23. 1. 2024: „Protože přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou pouze v případě skončení pracovního poměru, vzniká zaměstnanci právo na tuto náhradu dnem následujícím poté, co pracovní poměr mezi ním a zaměstnavatelem skončí. Rozhodným obdobím pro zjištění průměrného výdělku pro účely náhrady mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část je proto kalendářní čtvrtletí, které tomuto dni předchází.“ (spis. zn. 21 Cdo 1220/2023)
Příklady
Jestliže tedy pracovní poměr skončí např. 31. ledna, jako tomu bylo právě v (Nejvyšším soudem ČR) řešeném případě, potom je rozhodným obdobím (za které se zohledňují příjmy) IV. čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Když pracovní poměr skončí 31. ledna, bude výše náhrady mzdy odvozena z průměrného výdělku dosaženého ve IV. kalendářním čtvrtletí předchozího roku.
Podobně, když skončí třeba 15. ledna, 28. února apod. Vždy půjde o kalendářní čtvrtletí předcházející dni, kdy nárok na peněžité plnění vzniká, a to o IV. kalendářní čtvrtletí předchozího roku.
Když skončí pracovní poměr třeba 15. nebo 30. dubna nebo 31. května (ve II. kalendářním čtvrtletí), použije se pro výpočet náhrady mzdy průměrný výdělek zjištěný za I. kalendářní čtvrtletí. Tady nevzniká problém.
Jestliže však pracovní poměr skončí např. 31. prosince, potom podle Nejvyššího soudu rozhodným obdobím je rovněž IV. kalendářní čtvrtletí (roku, v němž skončil pracovní poměr), protože zaměstnanci vzniká právo na náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou dnem následujícím po dni, kdy pracovní poměr skončil, což je 1. leden následujícího kalendářního roku a jemu předcházejícím kalendářním čtvrtletím je IV. čtvrtletí předchozího kalendářního roku. (Rozhodné období je tak podle NS ČR stejné jako, když pracovní poměr skončí 31. prosince, stejně jako když skončí pracovní poměr 31. ledna, 28. února následujícího roku atp.)
A právě toto by mělo být změněno, protože takový postup zjišťování průměrného výdělku nedává příliš smysl. Průměrný výdělek je pak určován ke dni – v daném případě – 1. lednu následujícího roku, kdy už ovšem pracovní poměr neexistuje.
To samé platí, když pracovní poměr skončí 31. března, pak by měl být průměrný výdělek stanovován k 1. dubnu, kdy už pracovní poměr neexistuje. Když skončí pracovní poměr k 30. červnu, měl by být průměrný výdělek určován k 1. červenci, když skončí k 30. září, měl by být určován k 1. říjnu. Ale v těchto dnech, kdy by měl být počítán průměrný výdělek, už pracovní poměr neexistuje.
V praxi je tomu dosud většinou jinak, než určuje Nejvyšší soud
Výklad Nejvyššího soudu ohledně výpočtu náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou při skončení pracovního poměru se bez bližšího vysvětlení (argumentačně je poměrně strohý) liší v určitém ohledu od zavedeného a převažujícího přístupu v praxi.
Zaměstnavatelská a účetní praxe má povětšinou za určující datum, ze kterého je třeba vycházet pro správné určení rozhodného období a zjištění průměrného výdělku, datum skončení pracovního poměru, a nikoliv až den následující (po skončení pracovního poměru).
Obdobně se liší přístup Nejvyššího soudu i ve věci určení rozhodného období pro stanovení průměrného výdělku pro účely odstupného.
V praxi dochází k různým postupům resp. dvojímu postupu v obdobných skutkových situacích. Nejvyšší soud se zjevně přiklání k tomu v praxi minoritnímu.
Flexi novela do věci vnese jistotu
Na výkladový rozpor reaguje i tzv. „flexi“-novela zákoníku práce. Navržená právní úprava stanoví najisto, že se průměrný výdělek zjišťuje vždy pouze v průběhu trvání základního pracovněprávního vztahu, nikoliv po jeho skončení.
Nové znění § 360 zákoníku práce má být: "Má-li být průměrný výdělek použit po skončení pracovněprávního vztahu, použije se průměrný výdělek zjištěný naposledy v průběhu trvání pracovněprávního vztahu.“
Navrhuje se tedy zavést výslovnou úpravu použití průměrného výdělku v období po skončení základního pracovněprávního vztahu, a to např. při výpočtu výše odstupného nebo náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou.
Pokud např. posledním dnem trvání pracovního poměru bude 31. prosinec kalendářního roku a zaměstnanci vznikne nárok na odstupné (nebo poskytnutí náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou), budou tato plnění vypočtena z průměrného výdělku zjištěného k 1. říjnu kalendářního roku, přičemž rozhodným obdobím pro jeho zjištění je III. kalendářní čtvrtletí.
Zaměstnavatel tedy nebude 1. ledna následujícího kalendářního roku, tedy v době, kdy pracovní poměr již neexistuje, „zjišťovat“ průměrný výdělek z hrubé mzdy zúčtované k výplatě ve IV. čtvrtletí a z odpracované doby ve IV. čtvrtletí roku předchozího.
Podobně, když skončí pracovní poměr 31. března, bude průměrný výdělek stanoven k 1. lednu a vyjde se z příjmových poměrů zaměstnance za IV. čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Pokud skončí pracovní poměr 30. června, bude průměrný výdělek spočítán k 1. dubnu a vyjde se přitom z příjmových poměrů zaměstnance za I. čtvrtletí daného kalendářního roku. Když skončí pracovní poměr 30. září, bude průměrný výdělek stanoven k 1. červenci podle příjmů za II. kalendářní čtvrtletí.
ČLÁNKY DO MAILU