Hlavní navigace

Sepsáním poslední vůle můžete předejít sporům mezi dědici. Co by závěť měla obsahovat?

5. 12. 2020
Doba čtení: 12 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Zájem o vytvoření závěti, která bude chránit vůli zůstavitele, se v poslední době neustále zvyšuje. A není se čemu divit, tento nástroj totiž umožňuje lidem svobodně nakládat s vlastním majetkem pro případ smrti. Pokud nechcete, aby byla vaše pozůstalost rozdělena ze zákona, poradíme vám, jak sepsat závěť, co v tomto dokumentu nesmí chybět a kdy je závěť neplatná.

Co je závěť?

Sepsání závěti, kterou můžete znát také pod názvem poslední vůle, testament nebo třeba kšaft, umožňuje lidem zajistit před smrtí své majetkové záležitosti. Závěť tedy představuje odvolatelný jednostranný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně ustanoví jednu nebo více osob za své dědice, čímž jim zůstaví celou pozůstalost, nebo podíl na ní, a případně i odkaz.

Spolu s dědickou smlouvou a dovětkem se závěť řadí mezi pořízení pro případ smrti. Jedná se tedy o stěžejní institut dědického práva, jehož právní úpravu můžete najít v § 1475–1720 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Poukáže-li navíc zůstavitel ve své poslední vůli na obsah jiné listiny, má i tento dokument stejné právní účinky, jestliže také splňuje náležitosti závěti. Pokud ne, je možné ho využít alespoň k vysvětlení zůstavitelovi poslední vůle.

Důvody k sepsání závěti mohou být různé. Někomu nevyhovuje zákonem stanovená posloupnost dědických tříd, jiný naopak touží zabránit případným sporům, které by mezi příbuznými po jeho smrti mohly nastat. A existují také případy, kdy člověk zkrátka nechce přenechat svůj majetek osobě, která o něj v průběhu života neprojevovala sebemenší zájem.

Závěť vždy musí být vykládána tak, aby bylo v co největší možné míře vyhověno vůli zůstavitele. Ten ji ovšem musí projevit tak určitě, jak to jenom jde, a nestačí, aby pouze přisvědčil návrhu, který mu byl učiněn. Musí tedy jednat svobodně bez jakéhokoliv donucení a zároveň musí být svéprávný a způsobilý k právnímu jednání.

Forma závěti

Podle zákona vyžaduje závěť písemnou formu, ledaže by se jednalo o poslední vůli, která byla pořízena s úlevami. Občanský zákoník pak rozlišuje několik různých typů závěti, kam patří:

  • závěť pořízená soukromou listinou,
  • závěť pořízená ve formě notářského zápisu,
  • závěť pořízená s úlevami.

Zůstavitel, který se rozhodne pro závěť pořízenou soukromou listinou, může vybírat ze dvou možností. První z nich je holografická závěť, která je vytvořená v písemné formě vlastní rukou a obsahuje vlastní podpis zůstavitele. Druhým způsobem je vytvoření alografické závěti, kterou zůstavitel sice nesepsal vlastní rukou, ale obsahuje jeho vlastnoruční podpis, k němuž došlo za přítomnosti dvou svědků.

Závěť je možné pořídit také ve formě veřejné listiny, tedy notářským zápisem. Notář je v tomto případě povinen přesvědčit se, že zůstavitel činí svou poslední vůli s rozvahou, vážně a bez toho, aby ho k tomuto kroku někdo nutil. Závěť s úlevami označovaná také jako privilegovaná závěť je pak určená těm osobám, které postihly mimořádné okolnosti.

Jak napsat závěť?

Ve spojitosti s pořizováním závěti si lidé kladou celou řadu otázek. Jak správně sepsat závěť, aby byla platná? Existuje pro závěť vzor, kterým se lidé musí při jejím pořizování řídit? Kolik svědků je k tomu potřeba? A proč se doporučuje pořídit závěť u notáře, když můžete poslední vůli vytvořit doma na počítači nebo sepsat vlastní rukou?

Závěť pořízená soukromou listinou

V první řadě je nutné zmínit, že neexistuje žádný vzor závěti, který by bylo nutné při jejím pořizování dodržet. Poslední vůle tedy může mít formu dopisu, ale pokud se nechcete příliš rozepisovat, úplně postačí, když se bude jednat o výčet majetku doplněný o příslušné dědice. Důležité je pouze to, aby při sepisování byly splněny všechny zákonem dané podmínky.

Chcete-li pořídit závěť v písemné formě beze svědků, musíte celou listinu sepsat vlastní rukou a vlastnoručně ji také podepsat. Pokud ji naopak připravíte třeba na počítači, budete ji muset opatřit vlastnoručním podpisem přede dvěma svědky. Nezapomeňte před nimi také výslovně prohlásit, že daná listina obsahuje vaši poslední vůli.

U osob se smyslovým postižením jsou pravidla, podle nichž je možné pořídit závěť bez notáře, ještě o něco přísnější. Jedná-li se o nevidomého, poslední vůli musí projevit před třemi současně přítomnými svědky, přičemž jeden z nich listinu následně nahlas přečte a zůstavitel potvrdí, že opravdu obsahuje jeho poslední vůli.

Jestliže daná osoba nemůže číst nebo psát, opět je nutná přítomnost tří svědků. Obsah vytvořené listiny pak musí být tlumočen svědkem, jenž závěť nepsal, a to způsobem dorozumívání, který si zůstavitel zvolí a který všichni přítomní ovládají. Sám zůstavitel je povinen před svědky potvrdit, že listina skutečně obsahuje jeho poslední vůli. Závěť by přitom měla obsahovat informace o tom, s jakým postižením se zůstavitel potýká, kdo listinu sepsal a přečetl nebo tlumočil a jak zůstavitel potvrdil, že jde o jeho poslední vůli.

Závěť pořízená veřejnou listinou

Na rozdíl od jiných forem pořízení poslední vůle dává závěť sepsaná notářem zůstaviteli jistotu, že pozůstalost bude skutečně projednána tak, jak to zamýšlel. Originál závěti navíc v tomto případě zůstane uložen u notáře a údaj o tom, že byla poslední vůle vyhotovena, se zapíše do elektronické Evidence právních jednání pro případ smrti vedené Notářskou komorou České republiky. Tím je vyloučena jakákoliv neoprávněná manipulace se závětí.

V některých případech je ovšem pořízení závěti u notáře nutné, aby byla zajištěna platnost zůstavitelovy poslední vůle. Jedná se například o tyto situace:

  • zůstavitel je omezen ve svéprávnosti, ale je schopný projevit vlastní vůli,
  • zůstavitel dosud nenabyl svéprávnosti, ale dovršil patnácti let věku,
  • zůstavitel chce založit nadaci nebo nadační fond,
  • zůstavitel pořizuje závěť ve prospěch osoby, která o něj pečuje v sociálním či zdravotnickém zařízení.

Závěť pořízená s úlevami

Za mimořádných okolností umožňuje občanský zákoník pořídit platnou závěť i ve chvíli, kdy nejsou naplněny standardní podmínky pro její běžné pořízení. Pokud je tedy zůstavitel bezprostředně ohrožen na životě, nebo se nachází na místě, kde je ochromen standardní společenský styk, je možné poslední vůli nadiktovat ústně třem přítomným svědkům. Přítomní svědci by měli o celé události pořídit písemný záznam. Jestliže k tomu nedojde, následuje soudní protokol o výslechu svědků.

Existuje-li důvodná obava, že by zůstavitel zemřel dříve, než stihne pořídit platnou závěť, může ji zaznamenat starosta obce (nebo osoba oprávněná vykonávat pravomoci starosty), na jejímž území se zůstavitel právě nachází, a to za přítomnosti dvou svědků. Při účasti v ozbrojeném konfliktu nebo ve vojenské operaci je člověkem způsobilým zaznamenat poslední vůli vojáka či jiné osoby náležející k ozbrojeným silám velitel vojenské jednotky České republiky, ale i jiný voják v hodnosti důstojníka a vyšší, opět za přítomnosti dvou svědků.

Další možností je pořízení závěti na palubě námořního plavidla plujícího pod státní vlajkou České republiky či letadla zapsaného v našem leteckém rejstříku. V takovém případě může za přítomnosti dvou svědků poslední vůli zaznamenat velitel námořního plavidla nebo letadla či jeho zástupce. Důležitou podmínkou však je, že zároveň nesmí zanedbat péči o bezpečnost plavby nebo letu.

Závěť pořízenou na palubě námořního plavidla je nutné zaznamenat do lodního deníku. Velitel ji následně předá zastupitelskému úřadu ČR, který se nachází nejblíže přístavu, kde loď zakotvila, nebo orgánu veřejné moci, v jehož námořním rejstříku je plavidlo zapsáno. Pokud zůstavitel nadiktoval poslední vůli na palubě letadla, velitel je povinen zaznamenat ji do palubního deníku a předat zastupitelskému úřadu ČR, který je nejblíže místu přistání, nebo orgánu veřejné moci, v jehož leteckém rejstříku je letadlo uvedeno.

A co se stane, když mimořádné okolnosti pominou? Pokud je zůstavitel naživu, závěť pořízená při bezprostředním ohrožení života nebo na místě, kde je ochromen běžný společenský styk, pozbývá platnosti uplynutím dvou týdnů. V případě poslední vůle zaznamenané starostou, vojenským velitelem nebo na palubě letadla či lodi činí tato doba tři měsíce ode dne pořízení. Dokud ovšem zůstavitel nemůže pořídit závěť ve formě veřejné listiny, tato doba neběží.

Koho je možné přizvat jako svědka?

Jak již bylo zmíněno výše, přítomnost svědků je nutnou součástí celého procesu. Pokud totiž dojde ke zpochybnění závěti, tyto osoby budou moci dosvědčit pravost dokumentu a zároveň potvrdí, že zůstavitel byl také pořizovatelem dané závěti. Z toho důvodu by měla vytvořená listina obsahovat jejich podpisy, ale také informace, podle nichž je bude možné dohledat.

Co se týče podmínek, které pro výběr svědků platí, až na výjimky se vždy musí jednat o člověka staršího 18 let. Ten musí být nejen způsobilý k právním úkonům, ale nutností je zde i znalost jazyka, v němž je závěť sepsána, či způsobu dorozumívání, jenž byl při vzniku poslední vůle použit. Mezi osoby způsobilé dosvědčit pravost závěti pak nepatří dědic, odkazovník ani osoby jim blízké či jejich zaměstnanci.

Kdy je závěť neplatná?

Předchozí úpravy občanského zákoníku striktně vyžadovaly, aby v závěti byl uveden rok, měsíc a den, kdy byla poslední vůle podepsána. V současné době však zákon uvedení data nevyžaduje a závěť bez konkrétního časového údaje tak může být stále platná.

O neplatné závěti hovoříme v případě, že vedle sebe existuje více závětí téhož zůstavitele, které si vzájemně odporují, a není u nich možné přesně určit, jaká z nich byla pořízená dříve a jaká později. Prohlásí-li však zůstavitel, že neplatná budou veškerá jeho příští pořízení pro případ smrti, nebo že pořízení, která nebudou mít specifickou formu, budou neplatná, nepřihlíží se k tomu.

Závěť versus dědický zákon

Závěť má přednost před děděním ze zákona a jejím sepsáním tak zůstavitel může předejít budoucím majetkovým sporům mezi dědici, k nimž by mohlo po jeho smrti dojít. Jestliže tedy zůstavitel před smrtí sepíše platnou závěť a pořídí v ní o celé své pozůstalosti, k dědění ze zákona nedojde.

Kdo patří mezi nepominutelné dědice?

Zůstavitelovým dědicem může být osoba, která ho přežila, je dědicky způsobilá a dědictví neodmítla.Označení dědice však musí být natolik určité, aby tohoto člověka nebylo možné s nikým zaměnit. Poslední závěť je možné pořídit o celé pozůstalosti, ale stejně tak může pojednávat pouze o její části. V takovém případě nejmenovaná část připadne zákonným dědicům.

Pro případ, že by určený dědic nemohl odkázanou část dědictví nabýt, může zůstavitel ustanovit náhradníka. Na toho se pak vztahují veškerá omezení uložená dědici, ledaže by zůstavitel projevil vůli opačnou. Zvláštním případem je pak svěřenské nástupnictví, které zůstaviteli umožňuje povolat za dědice konkrétní osobu (přední dědic), ale současně určit, komu pozůstalost připadne po její smrti (následný dědic).

Při pořizování závěti je ovšem nutné mít na paměti také práva nepominutelných dědiců, kterými jsou děti zůstavitele, a pokud nedědí, jejich potomci. Takové osoby mají nárok domáhat se i přes závěť svého zákonného dědického podílu nebo jeho části. Nezletilému dítěti se musí dostat tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu, pokud je však nepominutelný dědic osoba zletilá, má nárok na tolik, kolik činí jedna čtvrtina jejího zákonného dědického podílu.

Koho je možné vydědit?

Nepominutelného dědice není možné vydědit z pouhého rozmaru, kdykoliv budete mít pocit, že se nechová podle toho, jak byste si přáli. Vyloučit takovou osobu z jejího práva na povinný podíl, nebo ji v jejím právu zkrátit, je samozřejmě možné, ale pouze ve chvíli, kdy byly naplněny zákonné důvody. K vydědění tedy může dojít třeba v případě, že:

  • daný člověk vede trvale nezřízený život,
  • daný člověk neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi,
  • daný člověk o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
  • daný člověk byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností, které svědčí o jeho zvrhlé povaze.

Kromě toho je možné vydědit nepominutelného dědice také za předpokladu, že je nezpůsobilý dědit, a proto je z dědického práva vyloučen. Dalším důvodem pak může být situace, kdy je daná osoba zadlužená, nebo si počíná natolik marnotratně, že existuje reálná hrozba, že by se pro její potomky nezachoval jejich povinný podíl. Pak ovšem zůstavitel musí povinný díl tohoto nepominutelného dědice zůstavit potomkům takové osoby, nebo případně jejich dětem.

Závěť s podmínkou

Zůstavitel může ve své závěti dědicům společně s nabytým jměním uložit také podmínku, doložení času, nebo dokonce příkaz, což se označuje jako vedlejší doložky. Podmínkou pro dědění ze závěti tak může být třeba to, že daná osoba musí řádně dokončit své studium. Všechny uvedené podmínky však musí být srozumitelné a reálně splnitelné.

Práva zůstavitele jsou v tomto ohledu omezená a vedlejší doložky se posuzují se znalostí konkrétní situace ve vztahu k jeho osobě, ale i k dědicům či odkazovníkům. Směřuje-li navíc vedlejší doložka v závěti pouze ke zřejmému obtěžování dědice či odkazovníka, nepřihlíží se k ní. To samé platí ve chvíli, kdy je vedlejší doložka v závěti nesrozumitelná nebo odporuje veřejnému pořádku.

Neúčinná pak bude vedlejší doložka i v případě nepřípustných zásahů do osobních práv v oblasti manželství. Podmínkou tudíž nesmí být, aby dědic či odkazovník uzavřel nebo neuzavřel sňatek, aby v manželství nadále setrval či aby své manželství ukončil. Zůstavitel ovšem může zřídit někomu právo na dobu, než uzavře manželství.

skoleni_4_3

Jak je to se zrušením závěti?

Zůstavitel samozřejmě není vytvořením závěti vázán a může svou poslední vůli nebo její jednotlivá ustanovení kdykoliv zrušit. K výslovnému odvolání závěti se vyžaduje projev vůle učiněný ve formě předepsané pro pořízení závěti. Pokud byla sepsána vlastnoručně, stačí, když zůstavitel danou listinu zničí. Další možností je pak sepsání zcela nové závěti. Zde ovšem platí, že by měla být opatřena datem, aby nebylo možné pochybovat o tom, která listina vznikla dříve a která později.

Jestliže zůstavitel pořídil závěť u notáře ve formě veřejné listiny, má právo kdykoliv o její vydání zažádat. Jakmile pak svou poslední vůli osobně převezme, považuje se závěť za odvolanou, o čemž zůstavitele poučí osoba, která mu daný dokument vydá. Toto poučení je následně uvedeno na vydávané listině i ve spisu.

Proč sepsat závěť?
Sepsání závěti umožňuje lidem zajistit před smrtí své majetkové záležitosti a ustanovit jednu nebo více osob jako své dědice. Zároveň se tak dá předejít rozdělení pozůstalosti podle zákonem stanovené posloupnosti dědických tříd a zabránit případným sporům, které by mezi příbuznými mohly po smrti zůstavitele nastat.
Jaké formy závěti existují?
Závěť podle zákona vyžaduje až na výjimky písemnou formu. Dá se však pořídit hned několika způsoby. Prvním z nich je závěť pořízená soukromou listinou, kam patří holografická závěť (vytvořená a podepsaná vlastní rukou) a závěť alografická (podepsaná za přítomnosti dvou svědků). Dále je možné vytvořit poslední vůli notářským zápisem ve formě veřejné listiny, ale existuje také závěť pořízená s úlevami za mimořádných okolností.
Kdo může být svědkem při pořizování závěti?
Jedním z předpokladů vytvoření platné závěti je až na výjimky přítomnost dvou nebo tří svědků, kteří budou moci dosvědčit pravost dokumentu a potvrdit, že zůstavitel byl zároveň pořizovatelem závěti. Svědkem pak může být osoba, která dovršila 18 let věku, je způsobilá k právním úkonům a zároveň ovládá jazyk či způsob dorozumívání, pomocí kterého byla poslední vůle vytvořená. Nesmí se ovšem jednat o dědice, odkazovníka ani osoby jim blízké nebo jejich zaměstnance.
Jak je možné závěť zrušit?
K výslovnému odvolání závěti se vyžaduje projev vůle učiněný ve formě předepsané pro pořízení závěti. Vlastnoručně sepsané listiny stačí zničit. Další možností, jak závěť odvolat, je pak sepsání nové poslední vůle. Pokud jde o závěť pořízenou u notáře, zůstavitel má právo kdykoliv požádat o její vydání. Ve chvíli, kdy listinu převezme, se pak závěť považuje za odvolanou. 
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).