Na jaké doklady, resp. podklady ke kontrole, kde a do kdy máte nárok? Co když si je musíte vynutit soudní cestou? Jak přezkoumává vyúčtování soud, když nejsou vaše námitky vypořádány poskytovatelem služeb a uživatel musí podat žalobu proti nedoplatku či na vymožení přeplatku?
V článku Očekáváte vyúčtování služeb za užívání bytu? Jak má vypadat a co dělat, pokud jsou v něm chyby jsme si připomenuli, že do 30. dubna 2024 musejí uživatelé bytů – příjemci služeb spojených s užíváním bytu dostat vyúčtování služeb a záloh za loňský rok 2023.
Nahlížení do podkladů k vyúčtování, vznášení námitek proti vyúčtování i podkladům a vypořádání námitek
Do 30 dnů od doručení vyúčtování může (§ 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.) příjemce služeb písemně požádat poskytovatele služeb, aby mu (příjemci služeb) doložil náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle zákona a aby umožnil příjemci služeb pořízení kopie podkladů.
Této žádosti je poskytovatel služeb povinen vyhovět do 30 dnů od jejího doručení. Příjemce služeb může dále vznášet i námitky i k již doloženým dokladům, zase ve lhůtě 30 dnů od jejich předložení, resp. zpřístupnění.
Důvěřuj, ale prověřuj. Jak na to?
Příjemce služeb a plátce záloh má právo seznámit se s doklady, o něž se vyúčtování opírá; jinak by totiž neměl žádný právní prostředek k tomu, aby mohl řádnost vyúčtování případně zpochybnit; nelze mu proto upřít právo žádat předložení dokladů, z nichž vycházelo příslušné vyúčtování služeb, a nevyhoví-li poskytovatel služeb jeho žádosti, může toto právo uplatnit u soudu. Vždy je třeba postupovat tak, aby byla umožněna účinná kontrola správnosti vyúčtování.
Právo seznámit se s doklady nelze chápat formálně jako právo na předložení dokladů za jakýchkoliv okolností. Poskytovatel splní povinnost předložit příjemci doklady, z nichž vycházel při vyúčtování služeb (např. faktury dodavatelů), tehdy, jestliže je předloží za podmínek umožňujících je řádně prostudovat, resp. pořídit si opisy či kopie.
Co vlastně jsou podklady pro vyúčtování – na jaké dokumenty má příjemce služeb nárok?
Doklady, podle nichž bylo provedeno vyúčtování služeb, musíte dostat, žádáte-li o ně, i když vlastně nevíte, protože to ani nemůžete vědět, jaké dokumenty vlastně chcete. Chce-li příjemce služeb zkontrolovat vyúčtování služeb, musí mu poskytovatel služeb předložit komplexní soubor veškerých (kompletních) listin týkajících se všech vyúčtovaných služeb a pokrývajících celé zúčtovací období.
Požadované doklady nemusejí být označeny jednotlivě, postačuje vymezení identifikující soubor uvedených dokladů „jako celek“. Poskytovatel služeb tak nemůže příjemce odbýt, poskytnout mu tzv. „jen něco“ a argumentovat, že ten a ten konkrétní dokument příjemce služeb předložit nežádal.
Má-li být příjemci služeb umožněna „účinná“ kontrola správnosti vyúčtování služeb, lze mít za splněnou povinnost poskytovatele seznámit ho s doklady, o které se vyúčtování opírá, pouze tehdy, předložil-li mu komplexní soubor veškerých (kompletních) listin týkajících se všech vyúčtovaných služeb a pokrývajících celé zúčtovací období.
Účinnou kontrolu správnosti vyúčtování totiž může zmařit nepřítomnost byť jen jedné z těchto listin (či její části), neboť v takovém případě není zřejmé, jak se údaje v ní obsažené projevily (měly projevit) ve vyúčtování, vyložil dále Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 26 Cdo 1261/2015, ze dne 24. 5. 2016).
Stačí, aby chyběl jeden jediný dokument z mnoha, a nejde o řádné předložení podkladů k vyúčtování
Objektem práva na předložení dokladů, o které se opírá příslušné vyúčtování služeb, je tedy soubor daných dokladů „jako celek“, a nikoli jednotlivé listiny, jimiž je tvořen.
Okolnost, že objektem nároku na předložení dokladů, z nichž vychází příslušné vyúčtování služeb, je celý soubor těchto dokladů, a nikoli skladebné části, jimiž je tvořen (jednotlivé listiny), pak nutně musí nalézt odpovídající výraz též při soudním uplatnění dotčeného nároku.
Vzhledem k popsanému charakteru uplatněného nároku tudíž nezbývá než připustit, že v žalobě, jíž se příjemce služeb (uživatel bytu) domáhá předložení dokladů, ze kterých vycházel poskytovatel při vyúčtování záloh na plnění poskytovaná s užíváním bytu, nemusí být tyto doklady označeny jednotlivě, nýbrž postačí, jsou-li vymezeny úhrnně údaji, jež umožňují identifikovat soubor uvedených dokladů „jako celek“.
A nejde přitom o špatně formulovanou žalobu, resp. její tzv. petit (požadovaný výrok soudu). Takhle poskytovatel služeb, který není ochoten nebo schopen předložit řádné vyúčtování nebo podklady pro něj, obstruovat nemůže.
Podklady se nezasílají, nepředávají, jen je umožněno do nich nahlížet
Z ust. § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. nevyplývá poskytovateli služeb automatická povinnost příjemci služeb poskytnout nebo mu doručit podklady pro vyúčtování záloh za poskytnuté služby, musí tak učinit, jen když ho o to příjemce služeb písemně požádá.
V takovém případě mu musí umožnit, aby se seznámil se všemi podklady, z nichž při vyúčtování služeb vycházel. Není povinen mu tyto podklady zasílat; postačí, když mu umožní do nich nahlédnout a pořídit si z nich kopie (na náklady příjemce služeb).
Ale to není jen tak. Soudy již řešily spory o to, kde mají být podklady zpřístupněny.
Právo seznámit se s podklady pro vyúčtování, rozúčtování a stanovení výše záloh (upravené v ust. § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.) nelze chápat formálně. Poskytovatel služeb povinnost, která mu vyplývá z tohoto ustanovení, splní jen v případě, že příjemci služeb umožní nahlédnout do všech relevantních dokladů bez omezujících podmínek tak, aby měl vskutku reálnou možnost se s nimi seznámit; jeho možnost prostudování podkladů tedy nemůže být omezena či ztížena, nemusí vynakládat nepřiměřené náklady, může realizovat právo seznámit se s podklady pro vyúčtování a stanovení výše záloh na služby a kontrolovat tak správnost postupu poskytovatele služeb. Tomu musí odpovídat i místo, kde poskytovatel služeb splní svou povinnost.
Kde mají být zpřístupněny podklady pro vyúčtování?
Konkrétní místo, kde by měl poskytovatel služeb předložit podklady pro vyúčtování záloh na služby, zákon č. 67/2013 Sb. nestanoví, proto je třeba vyjít z obecné úpravy plnění závazků (v ust. § 1954–1957 občanského zákoníku, ust. § 1723 odst. 2 OZ).
Na místě, kde poskytovatel služeb splní svou povinnost (stanovenou v ust. § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.) a umožní příjemci služeb na jeho žádost seznámit se podklady pro vyúčtování, rozúčtování a stanovení výše záloh za dané zúčtovací období, by se tedy (podle § ust. § 1954 OZ) měly strany předně dohodnout.
Dohodnout se mohou nejen ohledně konkrétní (každé jednotlivé) žádosti příjemce služeb, ale dohoda ohledně tohoto místa (na delší období) může být také obsahem např. smlouvy o nájmu nebo stanov; dohoda vždy musí respektovat základní smysl a účel tohoto práva a neměla by příjemci služeb fakticky znemožnit realizovat toto zákonem přiznané právo.
Za takovou dohodu o místu plnění bude také možné zpravidla považovat místo, kde podle zažité praxe strany obvykle plní své povinnosti vyplývající z jejich vztahu – např. jednají o závadách v bytě, sepisují smlouvy a jejich dodatky, hradí pohledávky apod. (sídlo vlastníka bytu, sídlo společenství vlastníků, kancelář správce, pronajímatele atd.), a kde lze proto důvodně očekávat, že bude splněna i tato povinnost.
Nedohodnou-li se, pak (podle ust. § 1955 odst. 1 OZ) bude místem plnění sídlo či bydliště dlužníka, tedy poskytovatele služby, neboť místo plnění nelze určit jen podle povahy závazku, nebo účelu plnění.
I to však může představovat v praxi problém, pokud je vlastníkem bytového domu a pronajímatelem bytů cizinec. Každý případ by proto měl být posuzován individuálně a mělo by být dbáno účelu příslušných ustanovení zákona – ochrana příjemce služeb a jeho právo na kontrolu vyúčtování.
Při obstrukcích platí, že místem pro kontrolu podkladů je sídlo poskytovatele služeb
Je-li (jako tomu bylo v citovaném rozhodnutí NS) poskytovatelem služeb společenství vlastníků a na místě, kde vlastníkovi jednotky jako příjemci služeb předloží k nahlédnutí podklady pro vyúčtování a stanovení výše záloh na služby, se nedohodne, bude tedy (podle ust. § 1955 odst. 1 OZ) tímto místem jeho sídlo.
To by mělo být (podle ust. § 1200 odst. 2 písm. b) OZ) v domě, pro který vzniklo – jsou-li v domě vhodné prostory, jež by umístění sídla umožnily, a není-li to možné, na jiném vhodném místě.
To máme podle judikatury (soudního výkladu) vyřešeno zhruba místo ve smyslu lokality, kde mají být zpřístupněny podklady.
Ale co je vhodné místo v rámci toho – v rámci sídla? Třeba chodba? Sušárna? Kočárkárna? Co když v domě žádné podobné prostory, až na ty chodby, nejsou?
Co tedy je, či bude v praxi takovým vhodným místem pro předložení podkladů ke kontrole? V domě nemusí být žádné vhodné prostory pro schůze pléna SVJ ani vedení – výboru SVJ. Nadto členové výboru SVJ nemusí nutně bydlet v daném domě. Spousta lidí dnes byty pronajímá. A ani vedení SVJ (členové výboru) nemusí po výtce v domě bydlet.
Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku (spis. zn. 26 Cdo 3141/2021, ze dne 26. 4. 2022) vyložil, že ani ze zákona č. 67/2013 Sb. (který nestanoví místo, kde by měl poskytovatel služeb splnit svou povinnost předložit podklady pro vyúčtování a stanovení výše záloh na služby), ani z občanského zákoníku (který je třeba přiměřeně použít při absenci úpravy v zákoně č. 67/2013 Sb.) nevyplývá, že by takovým místem mělo být sídlo (bydliště) statutárního orgánu (který může být i vícečlenný).
Koneckonců povinnost umožnit vlastníkovi jednotky nahlížet do dokladů souvisejících s vyúčtováním služeb a stanovení výše záloh svědčí společenství vlastníků, a nikoliv jeho statutárním orgánům, dodává výslovně NS ČR.
Proto dodáváme, že poskytovatel služeb nemůže vnutit příjemci služeb, aby si kontrolu provedl např. v působišti účetní firmy, pokud takové místo příjemci služeb nevyhovuje. A přitom zpravidla poskytovatel služeb spoléhá ohledně správnosti vyúčtování na účetního nebo účetní firmu.
Máte opakované právo kontrolovat podklady
Příjemce služeb nemůže být a priori omezen ani co do četnosti seznámení se s podklady pro vyúčtování. Do podkladů pro vyúčtování může nahlížet i opakovaně, a to i po uplynutí event. lhůty 5 měsíců (4 měsíce na předložení vyúčtování + 30 dnů na žádost o podklady) stanovené v § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.
Příjemce služeb má nepochybně právo zkontrolovat správnost i opožděně provedeného vyúčtování nákladů a záloh za služby, ke kontrole podkladů se také může i vrátit (zopakovat ji).
Poskytovateli služeb jistě nic nebrání, aby – i bez žádosti příjemce služeb – sám, z vlastní iniciativy po skončení zúčtovacího období a po provedení vyúčtování záloh na služby doložil příjemcům služeb náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování (podle zákona č. 67/2013 Sb.) a umožnil jim pořídit si kopie podkladů, a to na místě a v čase, které sám určí. Není však povinen podklady předkládat, jak už jsme si řekli. Podklady zpřístupňuje jen na žádost.
Nezbavuje ho (poskytovatele) to však povinnosti umožnit jim (příjemcům) toto nahlížení znovu, kdykoliv ho o to požádají, a to bez ohledu na to, zda využili příležitosti k seznámení se s podklady, kterou jim nabídl z vlastního popudu.
Soudci nejsou účetní – co bude přezkoumávat soud v případě sporu o správnost vyúčtování
Je-li předmětem sporu nedoplatek (přeplatek) plynoucí z vyúčtování služeb nebo splnění povinnosti poskytovatele služeb provést vyúčtování, musí se soud zabývat tím, zda vyúčtování, které poskytovatel služeb provedl, je řádné (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími), neboť pouze v případě, že vyúčtování služeb obsahuje všechny předepsané náležitosti a je v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši, může vyúčtování přivodit splatnost nedoplatku (přeplatku) plynoucího z tohoto vyúčtování a poskytovatel služeb splnil svou povinnost vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby za každé zúčtovací období.
Nejvyšší soud shrnul, že náležitosti (řádného) vyúčtování služeb obecně upravuje ust. § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., podle něhož musí vyúčtování služeb obsahovat celkovou výši přijatých měsíčních záloh za služby, skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi.
Výčet náležitostí (řádného) vyúčtování služeb (uvedený v ust. § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.) není úplný (uzavřený) a další „potřebné“ náležitosti jsou stanoveny také v jiných právních předpisech, které musí vyúčtování služeb obsahovat, aby jej bylo možné pokládat za řádně provedené.
Vyhláška č. 269/2015 Sb. v ust. § 6 vymezuje náležitosti vyúčtování nákladů na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody příjemcům služeb, které musí poskytovatel služeb uvést ve vyúčtování; u ostatních poskytovaných služeb musí jejich vyúčtování obsahovat minimálně také údaj o ceně za tu kterou službu a současně též údaj o množství dodané služby (ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví).
Příjemce služeb tedy musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda poskytovatelem služeb požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem.
Soudce není detektiv, bude se řídit právními předpisy k vyúčtování a námitkami žalobce
Má-li soud učinit závěr, jestli je nedoplatek či přeplatek z vyúčtování služeb splatný nebo zda poskytovatel služeb splnil svou povinnost provést vyúčtování, musí posoudit, zda je vyúčtování řádné.
Z úřední povinnosti však zkoumá zejména to, zda poskytovatel služeb uvedl ve vyúčtování všechny právními předpisy předepsané náležitosti a zda je dostatečně srozumitelné, tedy zda příjemce služeb byl schopen podle něj zkontrolovat správnost údajů o své spotřebě a o způsobu rozúčtování, zjišťuje tedy jen takové údaje, které jsou bez dalšího z vyúčtování patrné.
Jinak správnost vyúčtování zkoumá (může zkoumat) jen na základě konkrétních tvrzení příjemce služeb. Nesouhlasí-li příjemce služeb s vyúčtováním služeb, musí své námitky (výhrady) vůči vyúčtování specifikovat (např. nesouhlas s použitým koeficientem použitým pro přepočet započitatelné podlahové plochy, údaje o podlahové ploše atd.), soud pak přezkoumá vyúčtování služeb i z pohledu těchto jeho konkrétních námitek.
Lze tak shrnout rozsudek Nejvyššího soudu ČR (spis. zn. 26 Cdo 731/2023, ze dne 17. 1. 2024) co do jeho významu tak, že soud z úřední povinnosti zejména zkoumá, zda poskytovatel služeb uvedl ve vyúčtování všechny právními předpisy předepsané náležitosti; jinak je zkoumá jen na základě konkrétních námitek příjemce služeb.
Ovšem nesprávnost vyúčtování služeb nezpůsobuje bez dalšího samotná skutečnost, že poskytovatel služeb neumožnil příjemci služeb seznámit se s podklady pro vyúčtování.
