Běžnému občanovi je vcelku jedno, jakou měnou bude platit, napsala čtenářka Měšce v reakci na článek komentující Hitparádu (euro)bizáru. Je prý šumák, čím se bude v tuzemsku platit, ať se to jmenuje třebas Evropský fifík (myšleno zřejmě euro), nebo Sluneční kruh (tedy měna alternativní).
Čtenářka Kousavka šla ve svých úvahách dál, poukazujíc na směnnou hodnotu a kupní sílu měny – občanovi jde o to, kolik fifíků dostane a co si za ně může koupit
.
Pravda, hraje se o inflaci a inflační riziko. Jde o to, kolik si za své fifíky koupíme. Kupní sílu soudobých měn má garantovat závazek nezávislých centrálních bank spočívající ve vyhlášeném inflačním cíli. Růst cen se má plížit, nikoliv znatelně růst, anebo dokonce pádit.
Graf níže dokládá, že od roku 2017 se před nástupem pádící postpandemické inflace každoroční česká inflace pohybovala v rozmezí dvou až čtyř procent. Racionální tak bylo do budoucna počítat s 3% roční inflací.
V Česku se roční inflace a růst spotřebitelských cen od roku 2017 až do pádící postpandemické a válečné inflace pohyboval nad inflačním cílem. (02/2024)
V učebnicích se píše o tom, že peníze slouží jako všeobecný prostředek směny, zúčtovací jednotka a dlouhodobý uchovatel hodnoty. Každá z těchto charakteristik má svůj význam.
To, že koruny jsou všeobecným prostředkem směny, nám dává jistotu, že svou tisícovku směníme třebas za pro nás nepotřebný televizor prodaný na inzerát. Díky cenové nestabilitě a neplnění inflačního cíle je kupní síla peněz destruována. Za své koruny koupíme stálé méně a platí to i v jiných měnových zónách.
Měnová zóna ruského rublu
V Česku se platí korunami a jejich tříznakový kód podle mezinárodního standardu ISO 4217 je CZK. Bude-li přijato euro, kód naší měny bude EUR. Česká centrální banka již nebude cílit inflaci a vyhlašovat kurzové závazky nebo intervenovat ve prospěch koruny. Dění v české ekonomice bude z hlediska peněz a úvěrů ovlivněno měnovou politikou Evropské centrální banky.
Nejde ale jen o název měny, jiné bankovky a mince anebo jednotky, ve kterých se vedou účty. Jde o hospodářskou politiku a z pohledu investorů a střadatelů i o inflační daň působící vzhledem k vnitřním a vnějším nerovnováhám v dané měnové zóně.
Jako extrémní příklady vezměme pro ilustraci ruský rubl.
Kdo dnes vycestuje do Ruska, s platební kartou fungující podle západních standardů zde nezaplatí. Bude muset dovézt valuty v tvrdé měně, takové, která je v Rusku žádaná a akceptovaná. Papírové eurobankovky otevřou cestu získat do peněženky rubly a koupit si třebas pirožky a do poslední kopějky dostat zpět. I v ruských obchodech jde o to, co je za kolik k mání. Coca-cola je kdesi v ruském obchodě navzdory embargu k mání, sic s íránskými nápisy a za patřičnou cenu pokrývající zvýšené náklady.
Kdo zavítal do Ruska v roce 2015, mohl vidět, jak se u směnáren tvoří fronty. Rubl tehdy znatelně oslaboval a na poli inflačního znehodnocení rublů zkušení Rusové od své inflační měny utíkali k měnám tvrdým. Třebas k euru nebo dolaru. Oslabující měnový kurz znamenal nástup pádící inflace, což byl v roce 2015 i případ Ruska, jak dokládá graf níže.
Ruská inflace a růst hladiny spotřebitelských cen v Rusku byl příznačně nad 4% inflačním cílem. Závazek ruské centrální banky, že cenová hladina vyjádřená spotřebitelskou inflací bude růst jen mírným, v průměru 4% ročním tempem, se plnit nedaří. (02/2024)
Dokud bude roční inflace mírná a nebude pádit, může být běžnému občanovi vcelku šumák, jakou měnu má ve svém měšci a na svém účtu v bance.
Vlny dvouciferné inflace za posledních deset let proběhly v Rusku dvě. I v době druhé vlny pádící inflace v Rusku se v běžném platebním styku používají rubly. Co se týká peněžních rezerv a uložení úspor, v Rusku jsou po dlouholetých zkušenostech s inflací spíše poptávány zlato nebo tvrdá měna.
Tvrdé a měkké měny a inflační turecká lira
Zlato je aktivum udržující svou hodnotu, kterému chyby měnové politiky centrální banky nebo špatné hospodaření eráru a úděsná hospodářská politika jeho kupní sílu neznehodnotí. Běžnému občanovi je asi vcelku jedno, jakou měnou bude platit. Není ovšem jedno, v jaké měně bude spořit a kam nebo do čeho odkládat své rezervy. Pokud bude občan opakovaně díky inflačním vlnám a vlnkám přicházet o značnou část kupní síly svých úspor, najde alternativy a moudře upraví svá inflační očekávání.
U tvrdé měny je předpokládáno, že její hodnota a kupní síla zůstane stabilní. Měkká měna naopak často a příznačně oslabuje, nastupuje její devalvace, či spíše depreciace.
Měnová politika se týká rozhodnutí přijatých s cílem ovlivnit dostupnost a cenu peněz za účelem dosažení cílů, jako jsou hospodářský růst, růst zaměstnanosti a cenová stabilita,
píše se na webu turecké centrální banky. Zákon jako primární cíl v měnové zóně turecké liry stanovuje dosáhnout a udržet cenovou stabilitu. To se ovšem vůbec nedaří. Pětiprocentní inflace, která je v Turecku cílem, zůstává nenaplněnou vizí.
Pro Turecko bývala typická asi 10% roční inflace, jakkoli se turecká centrální banka hlásila a hlásí k politice cílení inflace. (02/2024)
Jednou z učebnicových charakteristik peněz je schopnost být dlouhodobým uchovatelem hodnoty. V tomto ohledu je turecká lira odstrašujícím příkladem. Cenová hladina zde v posledních letech roste v tempu dvouciferné inflace. Pro drobného tureckého investora je zřejmě lepší pro své investice volit jinou referenční měnu než měnu tuzemskou. Liry je lepší rychle utratit, koupit cosi, co uchová hodnotu. Opakované vlny pádící inflace nutně (z)mění chování a nákupní zvyky.
Liry, rubly, koruny, eura a různé měny
Kdosi koupil televizor nový a starší chce poslat do světa. Někdo jiný takový televizor potřebuje. Obchod proběhne v penězích, v Turecku bude prodán za liry, v Rusku za rubly, v Česku za koruny. Jak uvedla čtenářka Měšce Kousalka, člověku je zdánlivě šumák, v jak moc tvrdé či inflační měně platí – konečnou cenu je nutné upravit mimo jiné o inflaci.
Inflační riziko nikdy nezmizelo a existuje stále. Stejně tak naši peněženku tíží kurzové riziko a hospodářská politika určuje, jaká je a bude v různých měnových zónách počítána inflační daň. I samotná inflace, kurzová a úroková politika má své vítěze a poražené.
Slovensko se stalo členem eurozóny, používá euro. Výsledky pohledem inflace spotřebitelských cen na sousedním Slovensku zachycuje následující graf. Jsou lepší než v sousedním Česku, kde národní banka prostřednictvím kurzového závazku fandila inflaci více. Přijetím jednotné měny se země vzdává své měnové politiky, kurzové riziko z pohledu občana mizí.
Slovenská inflace se před současnou inflační epizodou v posledních letech pohybovala na úrovni do tří procent. (02/2024)
Graf následující pak ukazuje, že i na poli inflace platí starý známý efekt průměrování. V průměru se před nástupem postpandemické inflace a energetické krize dařilo v eurozóně udržet růst hladiny spotřebitelských cen pod dvěma procenty. V realitě různé ekonomiky v jedné měnové oblasti zažívaly různou inflaci danou vnitřními a vnějšími nerovnováhami.
Inflace v eurozóně, ve které různé země EU používají jednotnou měnu euro. I když třebas na Slovensku postpandemická inflace vrcholila na 15 %, efekt průměrování inflaci vykazovanou za eurozónu jako celek snižuje. (02/2024)
Euro v Česku
Česko se k přijetí eura zavázalo. V článku Smutné výročí 20 let od nepřijetí eura v Česku. Koruna nás může ještě hodně potrápit byl diskutován dlouholetý odklad přijetí jednotné měny. O přijetí eura v Česku lze uvažovat různými pohledy. Přijetí eura je v nedohlednu, zaznělo na Měšci před mnoha lety. Zde šlo o úvahy nad schopností a ochotou plnit konvergenční kritéria.
Jiný pohled je o tom, že otázka zvažované měnové reformy je komplexní a zahrnuje různé perspektivy a zájmy. A právě o tom byl nedávno publikovaný komentář Hitparáda (euro)bizáru: Až přijmeme euro, bude líp.
Informační hodnota fakt skoro nula,
komentoval pod článkem jakýsi čtenář. Článek je prý k ničemu, celý by se dal shrnout jednou větou. Shrnout pohledy zastánců či odpůrců jednotné měny na jednom místě by si ovšem žádalo delší text.
Shrňme na závěr strukturovaně to, co v sáhodlouhé Hitparádě (euro)bizáru vlastně zaznělo.
Argumenty pro euro
Začněme tím, čím lze argumentovat na straně rychlého přijetí jednotné měny v Česku.
Usnadnění cestování a nákupů v zahraničí
- Přijetí eura zjednoduší transakce, odbourá konverzní poplatky a usnadní cestování nejen v zemích eurozóny.
Hospodářská provázanost
- Česká ekonomika je stále více provázána s ekonomikami zemí eurozóny, což podporuje argument pro přijetí společné měny.
Euroizace ekonomiky i bez přijetí eura
- Česká ekonomika je již euroizována, tuzemské firmy již mají více úvěrů v eurech než v korunách. Platby v eurech mezi firmami jsou stále běžnější.
Výhody pro financování
- Přijetí eura může snížit náklady na dluhovou službu, obsluhu státního dluhu a umožnit levnější půjčky.
Levnější hypotéky a dlužnické výhody
- Přijetí eura by mohlo vést k levnějším eurovým hypotékám a jiným úvěrům bez kurzového rizika a snížení nákladů na dluhovou službu.
Argumenty proti euru
Česko se k přijetí eura zavázalo, nicméně existují i argumenty proti jeho přijetí.
Ztráta měnové suverenity
- Přijetím eura by Česko ztratilo kontrolu nad vlastní měnovou politikou a schopností měnit úrokové sazby v souladu s vývojem v domácí ekonomice.
Riziko závazků
- Přijetím eura by Česko vstoupilo do systému s určitými závazky, což může být vnímáno jako omezení suverenity.
Ztráta flexibility v měnové politice
- Argumentuje se, že přijetím eura by Česko ztratilo schopnost reagovat na vysokou inflaci anebo reagovat na vnější šok oslabením měny.
Fiskální morální hazard
- Členství v eurozóně nemusí nutně vést k větší fiskální zodpovědnosti, politici by mohli mít tendenci hospodařit s většími deficity.
Ovlivnění dluhopisových trhů
- ECB vykupující dluhopisy může ovlivnit dluhopisové trhy a vytvářet určitá rizika morálního hazardu.
Nepřímé vlivy na zaměstnanost a export
- Když se zafixuje nevhodný měnový kurz, přijetí eura bude mít nepřímé důsledky na zaměstnanost, tuzemskou inflaci a export.
Původní text Hitparády (euro)bizáru byl v diskusi pod článkem zkritizován jako snaha zaplňovat redakční systém Měšce dalšími texty. Nešlo o to informovat, kdo co řekl nebo neřekl, za koho vystupuje a kope anebo zda má více či méně pravdu. Článek prostě zkoumal bizár kolem otázky přijetí eura v Česku s ohledem na směs názorů a pohledů. Měl být připomínkou toho, že každý hráč a komentátor se snaží chránit své zájmy a chce dosáhnout výhod pro obhajobu své pozice. Realita není černá ani bílá, ale plná odstínů pohledů a názorů.
