Hlavní navigace

Důchodová reforma a finanční poradenství v krizi

9. 1. 2008
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Finanční poradenství nemá v zemích českých velkou společenskou prestiž. Obrázek „poradce“ trápícího zvonek u dveří bytu, kde bydlí další „kořist“, které lze beztrestně udat další a další pojistky, je veřejnosti bezpochyby znám.

Černé ovce jsou ve všech oborech

Investigativní žurnalisté rádi upozorňují na různé firmy v oboru, které prodávají „pochybné“ finanční produkty. Nemám opravdu žádný důvod se jich nějak zastávat, ale…

Stejně tak jsou známy desítky případů nepoctivých realitních makléřů či prodejců aut, nikoho by ale zřejmě nenapadlo kvůli tomu rezignovat na pořízení bytu či žíznivého miláčka do domácnosti. Proč se však kauzám nevýhodných finančních produktů nevěnují více některé z organizací na ochranu spotřebitele? Odpověď je možná jednoduchá a odkrývá celý zásadní problém současného oboru, který není úplně bezvýznamný, neboť obraty předních firem za oblast zprostředkování finančních produktů dosahují stovek milionů korun ročně.

Řidičáky? Ano, ale dejte nám i jízdní řád pro jízdu do důchodu

Občanská sdružení chránící spotřebitele se nemají pomalu o co opřít. Bojují-li za špatné boty či auto, mají v zádech soudní znalce, státní zkušebny i armádu mnoha podobnými případy ostřílených právníků. Ale v oblasti finančních produktů vstupují na tenký led většinou etických provinění. Prezident Asociace penzijních fondů pan Jiří Rusnok přišel již před časem s myšlenkou „řidičáku“ pro finanční poradce. Tím by se prokazoval u klienta a stejně jako nemůže řidič s „B“ uhánět po silnici s kamiónem, nemohl by takto „vybavený“ poradce třeba poskytovat rady ohledně investic, nebude-li mít ve svém průkazu doklad o této odborné způsobilosti. To je všechno v pořádku, v zemi jsou stovky lidí s vizitkou finančních poradců, makléřů či konzultantů bez elementárních znalostí finanční matematiky a jakákoli vzdělávací povinnost jim jen prospěje. Ostatně většina významnějších firem v oboru nečeká na podmínky státu a má svůj vlastní interní vzdělávací systém.

Nejsou špatné produkty, jen špatně sjednané

Vzpomínám si ale na jeden rozhovor na toto téma s Tomášem Síkorou, současným výkonným ředitelem České asociace pojišťoven. Použil pěkné přirovnání právě s prodejci aut: Ano, my můžeme mít opravdu přesně popsané produkty včetně všech nákladů, podrobně vyčíslených poplatků apod., stejně jako na autosalonu budou mít pěkně popsána data u traktoru i luxusní limuzíny. Přijde-li tam sedlák a bude chtít nový stroj do polí, bezpochyby zvolí traktor – i když většinu čísel bude mít limuzína bezpochyby lepší. Stejně tak přijde-li někdo za finančním poradcem s cílem zajistit si stáří, měl by mít alespoň základní znalosti, co má vlastně chtít. Měl by vědět, že pro zhodnocení prostředků na dva roky není třeba investiční životní pojištění ten správný nástroj, i když popsané parametry jsou ve srovnání s konkurencí velice slušné.

Jenže ví to on a ví to vůbec jeho poradce? To co chybí oběma nejvíce, je celospolečensky uznávaný jízdní řád pro jízdu do důchodu. Ne takový s roční platností, kterým se řídí či snaží řídit České dráhy, ale co nejstabilnější a s co nejdelší platností. Tímto jízdním řádem je jednoznačně v ideálním případě penzijní reforma. Penzijní reforma, která bude mít vysoký kredit a bude uzavřena na kompromisech všech demokratických parlamentních stran, nikoli na několika přeběhlících. Její základní parametry totiž musí platit desítky let a nikoli jedno volební období. Pak je opravdu k ničemu.

Penzijní reforma s velkou neznámou

Jen na základě jasně definované penzijní reformy se totiž může obor finančního poradenství posunout významným krokem dále. Namítnete, že právě neexistence penzijní reformy je tou nejsprávnější motivací pro činnost v oblasti finančního poradenství. Pro oblast prodeje a rychlého inkasování provize asi bezpochyby. Ale dokážete pak klientovi poradit správné řešení pro zajištění jeho stáří, když je mu nyní třeba čtyřicet let a požádá o to? Investiční životní pojištění, říkáte? Ale co když stát zruší příštím rokem daňové úlevy, budete ho rušit také? Tak penzijní připojištění? Ale jděte, vždyť je to tak konzervativní produkt, který ochrání peníze snad před inflací, ale rozhodně neochrání před finanční nouzí v důchodovém věku. Že má být změna legislativy a oddělení majetku účastníků od správce? No sláva, ale kdo to zaplatí? Nevyplatí se raději počkat? A co ty podílové fondy? Snad, ale nechce ona ta pravicová vláda zavést pro odpovědné daň z kapitálových výnosů i z podílových fondů? Teď už ne? Promiňte, byl jsem tři týdny mimo republiku a neznám současný stav.

A tak se pod vlajkou finančního poradenství raději někde doporučuje ukládat prostředky do sice drahých, ale státem podporovaných produktů. Vždyť slova „zadarmo“, „sleva“ či „bonus“ zní českému uchu tak krásně. Ale vybírat produkty jen podle aktuální výše státních podpor a daňových úlev, je to opravdu ta správná cesta? Co za dva roky, co za pět let? Odpověď nechť si hledá každý sám. Ona totiž není tak jednoznačná, jak se může na první pohled zdát.

Vždyť komu by se líbilo, kdyby jeden rok vláda rozhodla, že se současný systém zdravotního pojištění ruší a zdravotnictví bude pro lidi v produktivním věku za hotové, ale každý dostane příspěvek třeba 1 500 Kč měsíčně, další vláda by pak další rok rozhodla o tom, že budou zase zdravotní pojišťovny jako dříve atd.

Jak si primárně spoříte na penzi?

Tichá past nazvaná „penze“

Současný stav připomíná všechno jiné než stabilní jízdní řád pro jízdu do důchodu. Vláda tlačí na pilu s reformou daní, popsaly se tuny papíru s vyčíslením, komu a jak reforma pomůže, ohání se procenty daně z příjmu u našich sousedů… V té matematické válce se však trochu pozapomíná na jedno: i naši východní sousedé spojili reformu financí s reformou penzí a individuální zděditelné účty na důchod jsou tím prvotním motivem pro individuální finanční odpovědnost lidí před svým stářím. Našim politikům je snad dobře znám stav finanční (ne)gramotnosti obyvatelstva, a proto nemohou přeci spoléhat na uvědomění občanských mas ve vztahu ke svému důchodu. Nebo jinak, kolik dobře placených čtyřicátníků si dnes uvědomuje, že důchod, ve kterém mohou žít pomalu stejně tak dlouho jako ve zbytku produktivního věku, může být největším finančním průšvihem jejich života? Pád životní úrovně může být dosti drastický, zvláště ve spojitosti se splácenými hypotékami. Vždyť splatnost hypotéky si nyní můžete zvolit až do 70 let svého věku a splácet hypotéku ze sociální dávky zvané důchod je hrozná představa. Proti tomu je roční úspora na dani z příjmu v řádu tisíců korun, nezlobte se, úsměvná prkotina.

Moderní hypotéky a staromódní důchod

Je zároveň obrovská škoda, že se tato zásadní rozhodnutí penzijní reformy zatím nerealizovala, protože v posledních několika letech k tomu byl opravdu pádný důvod – tisíce domácností se musely nad svou finanční situací zamýšlet právě z důvodů hypotékového boomu. Pro poradce nádherná situace svléknout klienta „finančně“ do naha a nějaký ten produkt na důchod mu doporučit.

Mnozí si řeknou: Á, už je to tady, finanční poradci začínají lobbovat za nějaké povinné důchodové fondy, číhají na blížící se příležitost a provize. Není a nebylo zájmem autora tohoto článku nabádat k nějakému konkrétnímu řešení, o tom musí opravdu rozhodnout politická jednání. Cílem je upozornit na současný stav, který dává poradcům přílišnou nejistotu pro finanční plánování u svých klientů, zároveň poskytuje prostor pro nezdravě velkou „lidovou tvořivost“ a nedovoluje sestavit dlouhodobé stabilní řešení, pod které by se mohli s čistým svědomím podepsat.

Splácíte v současné době hypotéku?

Daňová reforma bez penzijní reformy nedává smysl

Proto prosazovat reformu daní (je-li to vůbec reforma, pozastavení prezidenta Klause nad tímto termínem v souvislosti s vládním návrhem je na místě) bez připravené reformy penzí (a reformy zdravotnictví) je možná politicky líbivé, ale se službou občanovi to věru nemá nic společného. Jednak nás čeká každý rok u sestavování rozpočtu hrozba nekoncepčních kroků při látání větších a větších děr (viz naposled přestřelka se zdaňováním kapitálových výnosů nebo požadavek na snížení podpory stavebního spoření), ale hlavně, neustále se odkládá státem řízená změna v myšlení lidí směrem k individuální zodpovědnosti.

Pokud se politici dohodnout nemíní, možná by od nich bylo fér alespoň slyšet: Občané, penzijní reformu od nás nečekejte, nebo není potřeba, ke kompromisům nelze bohužel dojít, ponecháváme vše na vaší individuální odpovědnosti a slibujeme, že nalezneme neměnný systém státních podpor a daňových úlev pro produkty, kterými si chcete finančně zajistit své stáří. I to je scénář jízdního řádu, se kterým se dá pracovat.

dan_z_prijmu

Unie společností finančního zprostředkování a poradenství (USF ČR) si uvědomuje svou odpovědnost na tomto poli a chce se na řešení těchto problémů dále aktivně podílet. Souhlasí s procesem větší profesionalizace a prokazování odborné způsobilosti zkouškami i za cenu prokazatelně vyšších nákladů. Je v zájmu členských firem Unie, které se stanovami zavázaly nést odpovědnost i za své poradce, aby mohly pracovat podle jednotného jízdního řádu, pracovat s produkty, které budou pro klienta průhledné a pochopitelné. Stojíme o transparentní prostředí, kde poroste nejen prestiž naší profese, ale také finanční gramotnost našich klientů. A to je úkol, u kterého musí spojit síly nejen „ti u těch zvonků“, ale také stát a profesní organizace.

Autor je členem rady USF ČR a text je oficiálním stanoviskem USF. Nadpisy a ankety v textu jsou redakční.

Obáváte se poklesu své životní úrovně po odchodu do penze?

  • Ano.
    87 %
  • Ne.
    13 %

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).