Chtějme slabou korunu. ČNB spustila fond bohatství

Nakonec se v Česku spořit opravdu nevyplatilo. Finanční represe daná nízkým úročením a svižnou inflací odrazovala od termínových vkladů i dluhopisů. Zakořeněnou mírnou inflaci snad ještě porazilo stavební spoření. Kdo měl hlavu a chápal, co se děje a co fandění inflaci znamená, s termínovanými úložkami skončil a začal hledat výnosy jinde.

Kdo spoří, má za dva

Hitem se v době finanční represe nakonec staly domy a byty. Jako investice podpořená levným úvěrem a úrokovou sazbou pod úrovní inflace to byla jasná volba. Dlužit se vyplatilo, kdo nedluží, okrádá rodinu. Celé kouzlo fandění 2% inflaci, nakopnutí zaměstnanosti oslabením kurzu koruny, ovšem nepočítalo s šoky. Pandemie a nově válka zamíchala kartami.

Drahota, česká inflace, která v Evropě trhá rekordy. I to je důsledkem minulé politiky ČNB. Měnový kurz koruny je dodnes ovlivněn politikou oslabování koruny. Balík cizoměnových pozic v objemu 60 % HDP, které ústřední banka státu dodnes ve své bilanci drží, korunu tíží. Říkalo se tomu devizové rezervy, ale také „investiční tranše devizových rezerv“, fond bohatství.

Předlužení a zadlužení šoky a nárazy v krizových dobách snášejí nejhůře. Úspory, o které by se dalo opřít, neexistují a ti, kdo úspory mají, těm je daní neočekávaná inflace. A gigantickým dlužníkem je vlastně i samotná ČNB, ústřední banka státu.

Zadlužená národní banka

ČNB v poslední dekádě zainvestovala do toho, co nový guvernér ČNB označuje jako „fond bohatství“. Hospodaření této instituce právě kvůli provozování tohoto fondu opakovaně končí a bude končit v červených číslech.

Stačí, aby posílila koruna, a cizoměnové pozice ve fondu bohatství po přepočtu kurzem vykáží ztráty. Čím silnější koruna, tím větší ztráty propisující se do hospodaření ústřední banky státu.

Prý to ale nevadí, ztráty hospodaření jsou prý účetní, virtuální. ČNB mající monopol na „tištění“ korun může fungovat i se záporným kapitálem. V případě potřeby si chybějící koruny prostě „vytiskne“.

Rozpočtové omezení v této instituci zdánlivě neexistuje. Ztráta úřadu ČNB je jen účetní položkou, stojí mimo státní rozpočet a deficitní hospodaření zdánlivě nikoho netíží. Co se týká fondu bohatství, „investiční tranše devizových rezerv“, jde o fond dluhově financovaný. Související závazky ČNB, zatížené úrokovým rizikem, jsou vskutku gigantické. ČNB si na provozování fondu, financování svých cizoměnových pozic, půjčila a půjčuje od obchodních bank.

Ano, ČNB půjčila a do zástavy dala přes dva biliony korun, které emitovala. A banky nyní všechny ty koruny, které jsou přebytečné, na slušný úrok ukládají u ČNB.

Dluhy a financování fondu bohatství

Peníze na útěku, web provozovaný ČNB, dává čtenářům otázku: „Víte, kolik peněz jste utratili minulý měsíc?“ Otázka na tělo, kolik že ČNB minulý měsíc utratila na financování svého fondu bohatství? Jde o financování více než 2 tisíc miliard korun. Když se ten dluh rozpočítá, v desetimilionové zemi jde o 200 tisíc korun závazku na hlavu.

Pokud úrok činí 5 %, pak ČNB na úrocích za tyto dva biliony koruny svých závazků ročně zaplatí 110 mld. Kč (110 000 000 000) Kč. Není to ale prý problém, státní rozpočet to nezatěžuje. V parlamentu se o tom nehlasuje, ČNB jako emisní banka tyto koruny prostě emituje.

Počítejme dál, kolik je to měsíčně. Pokud by někdo chtěl vědět, kolik peněz ČNB minulý měsíc vynaložila na financování svého fondu bohatství, měsíční náklady se pohybují kolem 10 miliard. Jde tedy asi tisíc nově emitovaných korun na obyvatele.

Otázka, kam tyto nově „tištěné“ koruny tečou, jak s tím souvisí jistý výdělek pro banky a spekulantské derivátové struktury stojící v pozadí, to už je na jiné povídání. Jisté je, že fond bohatství za oponou ČNB není provozován zdarma, náklady se hromadí a výnosy jsou více než nejisté.

Právě kvůli existenci svého fondu bohatství musí ČNB rolovat obchody přesahující 2000 miliard korun. Spadá to pod repo operace, obchody centrální banky. A náklady na obchody centrální banky jsou nákladovou položkou stojící proti výnosům fondu bohatství.

Údajné zázraky investičního bankovnictví

Z ústřední banky zaznívá, že značná část „investiční tranše devizových rezerv“ je investována „na věčné časy“. Úvahy o provozování fondu bohatství pod záštitou ČNB zazněly i od radního ČNB Aleše Michla, který byl nově jmenován guvernérem ČNB. Své vize Michl vyslovil v roce 2020: Chci rezervy, majetek zhodnocovat dlouhodobě. A ne se ho teď rychle zbavit. Byť se ziskem. Pochopte mou filosofii. Přišel jsem z prostředí investičního bankovnictví a fondů, vyslovil tehdy Michl. Vyzdvihl také své kompetence: … umím budovat majetek a naučil jsem se, že rozdělovat je třeba až dividendy, vydělané úroky.

Zaznělo i cosi o tom, že ČNB může posílat „dividendy do rozpočtu“. Stát prý tak nebude nucen vydat více dluhopisů a nebude se muset více zadlužovat. Co na tom, že dluhy tíží samotnou ústřední banku státu a její hospodaření opakovaně končí v červených číslech.

Hedge fond národní banky

Může se zdát, že z ČNB se prostě stává obří hedge fond, provozovaný pod rouškou tajemství a taktovkou většiny čtyř hlasů členů bankovní rady ČNB. Slova o tom, že takový fond může vygenerovat vcelku nemalé ztráty, ovšem nezaznívají.

V realitě dluhopisové a jiné investice ČNB nemusí být tak jisté, jak by se zdálo. S každým výnosem se pojí riziko a vzdání se likvidity. Solidní dluhopisy v době finanční represe téměř nic nenesou a v inflačních dobách mají potenciál znatelně prodělat. A i bezrizikové dluhopisy cizích vlád nesou své riziko. S ohledem na geopolitická rizika je obzvláště poutavá skutečnost, že fond bohatství ČNB půjčuje i čínské vládě.

Pokud ČNB ve svém investičním fondu v gigantických objemech drží dluhopisy cizích vlád, nutně se to bude propisovat do hospodaření této instituce. Postupně zaznívá, že bezrizikovým investováním kasírovat výnosy nepůjde a do fondu bohatství se nakupují i akcie. Prý na nich nejde prodělat. A když už na akciových trzích nastoupí pokles cen, půjde jen o ztrátu účetní. Vše bude skryto za oponou hospodaření ústřední banky státu.

Rozpočtové omezení v ČNB neexistuje, virtuální ztrátu vykryje virtuálními korunami. Je to přece bilance suveréna, emisní banky, je to jen účetní položka. A protože to stojí mimo státní rozpočet, nikoho to zajímat nemusí, jakkoli jde o konsolidované finance Česka.

Chtějme slabou korunu a nízké sazby

K přecenění cizoměnových pozic fondu bohatství ČNB dochází i v závislosti na měnovém kurzu koruny. Když koruna oslabuje, účetně tyto devizové pozice nabývají na ceně. Naplnění proklamované vize výdělečného fondu bohatství ČNB tak lze umnou proinflační měnovou politikou podpořit. Stačí oslabit korunu anebo prosadit nižší úrokové sazby.

Právě v případě slabé koruny a nízkých úrokových sazeb může fond bohatství vykázat třeba i zisk, jakkoliv bylo zainvestováno špatně a nastoupily ztráty. Právě v době pandemie, když oslabil kurz koruny, bylo zřejmé, že ČNB díky přecenění devizových pozic svého fondu bohatství vykázala zisk.

Podle tehdejších slov radního ČNB Aleše Michla mělo jít o prostředky, které by se (navzdory nahromaděným ztrátám!) daly použít v boji s pandemií. V březnu 2020 byl v celostátním tisku publikován článek s nadpisem Ať ČNB pošle polovinu svého zisku do státního rozpočtu, vyzývá Michl.

Byl to rozhovor, ve kterém Michl obhajoval, že účetní zisk z přecenění kurzu koruny je výsledkem kompetencí na poli „řízení rezerv“: Chci použít peníze, které jsme vydělali díky skvělému týmu řízení rezerv, vyslovoval radní Michl.

Co se týká případného zisku ČNB, Michlovy úvahy se nejnověji posunuly. Už ne dříve slibované odvádění státu v případě, když bude zrovna hospodaření ČNB ziskové. ČNB nejprve musí uhradit své ztráty a doplnit rezervní fond. Tak jako tak ústřední banka státu v realitě provozuje fond bohatství, což je vlastně v konfliktu s Ústavou požadovanou péčí o cenovou stabilitu.

Má ČNB provozovat fond bohatství?

Ano, i jiné státy cosi jako „fondy bohatství“ provozují. Kvůli transparentnosti, kontrolovatelnosti a vyvarování se střetu zájmů, jde ale o samostatně hospodařící státní suverénní fond (SWF). Institucionálně je jasně určeno, do čeho takový státní fond může investovat, jak je financován, kdo za to zodpovídá a jak fond hospodaří.

Komunikace toho, že by devizové rezervy, gigantická cizoměnová aktiva v držení ČNB, nechtěné dítě oslabování koruny v letech 2013–2017, měla být spravována jako státní investiční fond, proběhla v roce 2017.

Právě v roce 2017 guvernér ČNB Jiří Rusnok vyslovil, že velké devizové rezervy nejsou tragédií. V květnu bylo veřejně komunikováno, že by si vláda měla část cizoměnových aktiv od ČNB odkoupit, aby vznikl nezávislý fond.

Tímto by byl vyřešen konflikt zájmů, tedy to, aby fond bohatství nebyl měnově financován a netransparentně provozován pod rouškou bankovního tajemství ústřední banky státu. Vyvést investiční fond z bilance ČNB ovšem naráží na nutnost tento fond zafinancovat ze státního rozpočtu.

O dva měsíce už bylo všechno jinak, v ČNB se rozhodli pro svůj fond bohatství. V červenci guvernér ČNB Rusnok komunikoval, že nastupuje nová strategie. Ústřední banka státu má „část devizových rezerv investovat“.

Světlo světa spatřil eufemistický pojem „investiční tranše devizových rezerv“. V ČNB začal být provozován fond bohatství. Když se loni podařilo prosadit novelu zákona o ČNB, ústřední banka státu rozvolněním pravomocí dostala pravomoc takový fond bohatství provozovat.

Koruna jako Popelka

Ústava hovoří o tom, že ČNB jako ústřední banka státu má pečovat o cenovou stabilitu. Fond bohatství je nechtěným dítětem snahy oslabovat korunu a fandit inflaci v letech 2013–2017. Ve výsledku zde ovšem vystává dilema. Když bude v Česku o fous nebo dva vyšší inflace a slabší kurz koruny, výsledky hospodaření fondu bohatství budou po přepočtu kurzem lepší.

Pokud nový guvernér ČNB komunikoval, že koruna od roku 2008 trendově neposiluje a že se úrokové sazby od léta již nemusí zvyšovat, vyvstává otázka, zda neuvažuje právě s ohledem na investiční výsledky fondu bohatství ČNB.

Pokud se úrokové sazby nebudou zvyšovat, neporostou náklady na financování tohoto fondu. Stejně tak výsledkům investic fondu bohatství prospěje slabší kurz koruny. V realitě tak v ústřední bance státu vzniká konflikt zájmů či cílů. Pro nadlepšení hospodaření fondu bohatství stačí oslabit kurz koruny a stlačit úrokové sazby, nicméně to navyšuje inflaci.

Pokud bude v Česku tolerována vyšší inflace a podporován slabší kurz koruny, jde to proti cenové stabilitě. Když nebude pečováno o cenovou stabilitu, kterou žádá i Ústava, bude to mít své následky. Nastoupí útěk od koruny, držba korunových aktiv bude minimalizována.
Čeští investoři začnou více uvažovat, nakolik má v případě dlouhodobých pozic vůbec smysl se zajišťovat do koruny.

Každý začne hledat způsoby a cesty, jak korunové pozice nedržet. Koruna naplní pověst Popelky, měny rozvíjející se země, ve které není adekvátně institucionalizováno fungování centrální banky. Fond bohatství provozovaný pod rouškou bankovního tajemství ČNB není šťastný nápad.