Hlavní navigace

Aleš Michl, Raiffeisenbank: Stát tu není od toho, aby vám vyplácel velký důchod

15. 8. 2011
Doba čtení: 13 minut

Sdílet

Povedla se důchodová reforma? A jak se zajistit na důchod vlastní cestou? O investování a penzijní reformě jsme si povídali s analytikem Alešem Michlem.

Aleš Michl

Absolvent VŠE v Praze. Dále krátce LSE v Londýně a Wharton ve Philadelphii.

V minulosti aktivní v týmech místopředsedů vlád pro ekonomiku Martina Jahna a Jiřího Havla. Během studií psal pět let pro Hospodářské noviny.

Od června 2006 v týmu Raiffeisenbank. Aleš Michl je zodpovědný za ekonomickou analýzu, investiční ideje, strategii, kam investovat.

To co říkám/doporučuji, přeměňuji v modelovou pozici na trhu. Na webu Raiffeisenbank vidíte výnosnosti mých doporučení. Každý analytik by měl mít takové hodnocení online na webu.

Založil think tank www.verejnydluh.cz a projekt www.rozklikava­cirozpocet.cz. Není členem žádné politické strany.

Se ctí vypomáhá jako pomocná síla NERVu.

Má rád ragby a líbí se mu nova deska Tata bojs.

Jaký máte  názor na to, že bude reforma dobrovolná? To jí jistě ubere na efektu, na druhou stranu by asi nebylo správné lidi nutit spořit do fondů, jejichž výnos je nejistý.

Důležité jsou tři věci. Za prvé aby zlepšila veřejné finance. Dále aby tomu, kdo se ji zúčastní, vydělala peníze nad nějaký benchmark, třeba index S&P říznutý na půl s dluhopisovým EFFAS. A za třetí, aby ji nějaký politik – břídil za pár let nemohl obrátit naruby a znárodnit úspory, jako se to stalo v Maďarsku. Navržená reforma tak, jak je na stole, mi do toho nezapadá, pardon vládo.

Jeden z investičních profilů, který budou muset fondy nabídnout, je konzervativní s výhradní úložkou peněz do státních dluhopisů. Myslíte si, že je stále bezpečné investovat do státních dluhopisů, když můžeme pozorovat, co se v Evropě děje s Řeckem a v budoucnu možná i s Portugalskem, Španělskem nebo Itálií?

My jsme generace, která dovolila politikům se zadlužovat, jako kdyby bylo po hrůzné válce. My jsme generace, která by si měla konečně přiznat, že státní dluhopis není bezrizikový. Třeba podnikové, soukromé dluhopisy mají daleko větší tradici a historii – už od druhého tisíciletí před Kristem. Dejme na to bacha a nevěřme tolik státům. Pár jich ty velké dluhy odnese…

Je to tady prostě dravý svět, kde je vše o penězích. Když vzpomenu zemětřesení v Japonsku, tak nejvíce posilující akcie na světě patřily tehdy společnosti Fukuda, která dělá instalatérské práce a zavolat jí můžete, když vám spadne strop nebo se vám zřítí dům. Tyto akcie vydělaly 120 % ihned po zemětřesení. Takže je vidět, že svět je o penězích, nikoli o nějakých citech.

Co říkáte na zvýšení DPH, které nakonec nebude 20 %, ale od příštího roku bude 14 a 17,5% sazba a v roce 2013 se pak sjednotí na zmíněných 17,5 %? Nemyslíte si, že fakt, že účastník reformy bude muset spořit něco ze svého a ještě se mu sníží kvůli DPH disponibilní příjem, bude chuť účastnit se reformy spíš snižovat?

Tohle řešení je hodně nešťastné. Vláda říká: lidi, spořte si, my snížíme trošku sociální pojištění. Na druhou stranu vám to ale sebereme na vyšší DPH. Proč takové přerozdělování?

Jsem pro jednotnou sazbu DPH, ale ve výši maximálně 16 %. Kdyby se stanovila na této úrovni, tak stát nevydělá nic navíc. O něco přijde peněženka na potravinách, ale vykompenzuje to zase úspora ze snížené horní sazby daně.

Na mě návrh penzijní reformy stejně dělá dojem záchrany státního rozpočtu a ne mého důchodu..

To jste řekla dobře, ale mně by tohle ani nevadilo. Já si totiž nemyslím, že stát je tu od toho, že ti má vyplatit z daní tvých dětí nějaký velký důchod. To je čistě každého věc, aby se nějak zabezpečil na důchod. Takže dříve to byly děti, kdo se staral, dnes je to sociální stát.

Fér by bylo, kdyby stát řekl: já stabilizuji důchodový pilíř, ale zato ti garantuji jen malý důchod. Snížím ti pojištění a ty si s ním dělej, co chceš. To je podle mě lepší řešení. Tvrdší, ale lepší. Vždycky tu ovšem budou lidi, kteří zneužijí situace a spolehnou se stejně na stát. Jde spíš o to tuhle situaci minimalizovat a upozornit lidi na to, že garantovaný důchod jim stačit nebude. Pak budou motivováni se zabezpečit i sami.

Pokud se tedy vrátím ještě k důchodové reformě, myslíte si tedy, že je dobrý nápad se zúčastnit?

Podle mého názoru je naše společnost jako cibule. Na jedné straně je nižší třída a na druhé straně bohatství ve formě výhonků. A uprostřed střední třídu, to největší tělo. Bude důležité, aby se reformy zúčastnila střední třída, protože když do ní půjdou jen bohatí, tak přijde státní pilíř o hodně sociálních odvodů a my nikdy nevyřešíme veřejné finance. Naopak nízkopříjmové skupiny obyvatel se do reformy podle mě příliš nepohrnou a spolehnou se na státní důchod.

Takže nejdůležitější je podle mě atraktivita reformy pro střední třídu, a na to zrovna jdeme špatně. Já sám uvažuji, že se reformy nezúčastním. Snížené odvody jsou sice lákavé, ale celkově mi to řešení nepřijde moc přitažlivé, nemá to jasnou filosofii.

Já bych spíš volil cestu říci lidem bez obalu, že budou mít všichni jen minimální státem garantovaný důchod například ve výši 25 – 30 % průměrné mzdy. Pak bych ale také lidem snížil daně a řekl jim: je to na vás. Jediné restriktivní opatření, které bych udělal, by byla povinná maturita z finanční gramotnosti a základů matematiky, aby ještě děti stihly vyškolit své rodiče.

Máte pravdu, že s finanční gramotností je Česká republika docela na štíru.

Nechci, aby se stávalo běžnou praxí, že si nějaká nebankovní společnost zaváže nové klienty díky odstavci psaným malým písmem, kterému nikdo nevěnuje pozornost. A nechci také, abychom skákali politikům na lep, chci abychom si uměli spočítat, co na nás šijí.

Dělal jste si nějaké propočty, jaké příjmové skupině se reforma vyplatí a jaké nikoliv?

Všechny tyhle propočty hodí do koše jeden Orbán, který to pak znárodní. Když od toho jakoby odmyslím, pak má odpověď zní, že trh nemá paměť. Jak můžete vědět, kolik investice vydělá za deset, dvacet let? Žádný výpočet nebude správný, protože každý propočet se musí opřít o to, jak se trhy vyvíjely v minulosti a musí počítat s předpokládaným výnosem. A ten se stanovuje většinou právě podle minulého vývoje.

Božští investoři jsou Benjamin Graham, Warren Buffett a Peter Lynch. Graham byl otec inteligentního investování. Z praxe znám Buffetta a Lynche. Buffett držel celý život osobně asi desítku akcií. Lynch vlastnil tisícovky různých akcií. Kdybych porovnal výnosnost jejich fondů, pak zjistím, jaká strategie byla lepší, ale nikoliv jaká bude lepší. Pamatujte si jen: Trh nemá paměť!

Poslední dobou ale fondy nijak zvlášť nevydělávají. Proč si myslíte, že by to teď mělo být jinak?

No počkat, není fond jako fond. Když máte nakoupené konzervy, tak přece nemůžete čekat super večeři.

Tady je má filosofie: Je možné, že nás v příštích letech čeká o trošku vyšší inflace, než jsme byli zvyklí, a zároveň větší regulace. Bude to období finanční represe. Tak velké zadlužení vlád vyspělých ekonomik bylo naposledy po druhé světové válce.

Když se kouknete do historie, tak polovinu času mezi 1945–1980 byly výnosy ve vyspělých ekonomikách reálně, tedy po odečtení inflace, kolem nuly anebo v minusu. Aby se umazávaly státní dluhy. Proto doporučuji zamyslet se nad tím, co si přidat do portfolia  – aby to nebylo jen a jen o dluhopisech, které mají třeba shůry nařízeny penzijní fondy, a proto to jsou ty konzervy…

Když se podíváme na to, kam vůbec investovat kromě dětí a hypotéky, který instrument vynese víc, tak to podle mě nebudou dluhopisy. Na trhu je podle mého názoru velká dluhopisová bublina, výnosy jsou rekordně nízké. Takže ty fondy, které budou v příštích deseti letech držet majetek převážně v dluhopisech, mohou být klidně i ztrátové. Pak z hlavních investičních instrumentů zbývají akcie nebo komodity.

Komodity jsou pro mě neřízená střela. Zlato je sice super sexy, ale když byste čekala zhroucení světa, na co vám bude zlato – to už jsou lepší ty pravé konzervy, munice a srub někde v horách.

Takže vylučovací metodou pro mě jsou vhodným zajištěním na stáří, kromě dětí a hypotéky, dividendové akcie.

Takže váš recept jsou děti, hypotéka a nějaký podíl majetku v akciích?

Ano, buď akciový fond nebo fond životního cyklu tak, aby podíl majetku byl zhruba deset až patnáct procent. Když se podíváme na Čechy, tak pokud investujeme do fondů, máme většinu majetku v peněžních fondech. To jsou krátkodobé peníze na rok na dva. Když se podíváme na Němce, tak větší část majetku mají v akciích a  vůči disponibilnímu důchodu mají míru úspor kolem 11 %. My  máme míru úspor kolem jednoho procenta z důchodu. Moc na to stáří nemyslíme, spoléháme na strýčka stát. V Česku 94 % příjmů důchodce pochází od státu, což je první ohromná závislost na něm a žádná diverzifikace.

Pokud se zastavím ještě u té hypotéky. Je to velká půjčka na hodně dlouho. Pro někoho už může být tenhle dluh destabilizující. I přes to radíte hypotéku pořídit?

Tato úvaha určitě napadne každého. Když se podívám na podíl nesplácených hypoték na českém trhu, tak se pohybuje mezi třemi až čtyřmi procenty. České domácnosti jsou docela ukázněné. Teď podle mě můžeme být někde kolem maxima v míře nesplácených hypoték – je na tom vidět, jaká zpoždění v ekonomice jsou.

Třeba zpoždění mezi minimem v průmyslové výrobě a maximem v nesplácených úvěrech firem je u nás zhruba 18–20 měsíců. Nebo mezi maximem v nezaměstnanosti a možným maximem v nesplácených úvěrech domácností mi to vychází obdobně, 18–20 měsíců.

Jaký byl měl být rozdíl ve strategii, pokud je mi dvacet a pokud padesát let?

Já bych to vzal opět na příkladu té cibule. Těm bohatým do toho mluvit nebudu. Ti si nejspíš najmou svého privátního bankéře. Nebudu do toho mluvit ani lovkyním milionářů a lovcům milionářek. Člověk z úplně té nejvíce nízkopříjmové skupiny si podle mého názoru ode mě stejně nenechá poradit. Nad tímto rozhovorem se ušklíbne a místo toho, aby pětistovku pravidelně posílal do fondů a spořil na stáří, tak si raději zaplatí kabelovku.

Jeho volba, mně do toho samozřejmě nic není, říkám to se vší úctou. Takže v úvahu přichází středněpříjmová skupina – mé úvahy jsou pro ni.

Já jsem si udělal přehled většiny našich akciových fondů a kdyby někdo před ekonomickou recesí v roce 2007 začal spořit pětistovku nebo tisícovku měsíčně, tak by ve většině fondů díky pravidelné investici překonal trh. Podle mě se nebude situace v budoucnu vyvíjet podle pravítka, ale opět přijdou nějaké turbulence. A proto doporučuji pravidelně investovat do fondu, kterému věříte. Výhodou je i to, že na trh politik zas tak nemůže. Když spoříte ve státem organizovaném, nějakém uměle vytvořeném systému, tak tam se mohou udát převraty, úlety, znárodnění….


Foto: Ondřej Hošt

A co má tedy dělat obyčejný člověk, který není analytik a příliš trhům nerozumí, ale líbí se mu právě akcie? Spekulovat je podle mého názoru nesmysl.

Sám neumím vydělávat spekulacemi, takže nebudu nikoho poučovat.  Nejlepší je investovat pravidelně. Klidně si vezměte 500 nebo 1000  korun a investujte každý měsíc, pravidelně.

Osobně bych si zašel do nějaké banky, které věřím a zaměřil by se na zdejší poradce. Zda mi jsou schopni poradit. Klidně bych si s nimi promluvil, sjednal schůzku a pěkně si je prozkoušel, jestli se mnou jednají fér, nebo od nich slyším jen klišé. A pak bych také řešil otázku, akcie jakého regionu zvolit. Já bych se zaměřil na nějaký český akciový fond nebo fond životního cyklu.

A co zahraniční fondy? Není jejich vyšší výnos vykoupen vyšším rizikem? A může se k nim český investor běžně dostat?

V tom případě se musíte rozhodnout, jestli chcete investovat v korunách nebo v zahraniční měně. Pak vás samozřejmě každé posílení koruny bolí. Pokud to nepokazíme, tak podle mého názoru bude koruna v příštích pěti, deseti letech s nějakými výkyvy posilovat. Proto obecně moc nedoporučuji investovat v jiné měně – pokud věříte, že se tu něco nepokazí a český stát jednou nezbankrotuje.

Fondy v jiným měnách jsou dobré k diverzifikaci právě tohoto rizika. Jiná je situace je, pokud má gentleman partnerku v Americe a má výdaje v dolarech – třeba za vuittonky. Pak má smysl mít třeba dolarový fond, protože bude mít příjmy i výdaje v dolarech.

No osobně si myslím, že spousta českých rodin tu plánuje žít, ale státu vůbec nevěří… Máte například přehled o tom, jestli existují destinace, kde jsou výnosy z investic kontinuálně vyšší než u nás?

Fantasticky například vynášela Čína. Ne přímo čínské fondy, ale ty, které investovaly do Číny. Nemyslím si, že výnos je odvozen od domicilu, kde má fond sídlo, ale vždycky to je spíš o fond manažerovi.

Čína doteď vynášela fantasticky, ale co v dalších deseti letech? Trh nemá paměť. Co když se to v Číně také zadrhne a ta recese tam jednou také dorazí, což předpokládám. Takže bych příliš nehleděl na domicil, ale spíš na to, jestli tomu fondu rozumím. Jestli má jasnou strategii, jestli to chápu. Nevyberu si fond se složitým názvem, jehož obsáhlý prospekt mi stejně nic neřekne.

A vůbec – znáte třeba svého portfolio manažera? Četli jste od něj report? Udělejte to třeba místo sledování telenovely nebo fotbalu, není to ztráta času. Jsou to vaše peníze, vy pak lépe porozumíte filosofii investování.

Takže jste pro transparentnost?

A jednoduchost. V jednoduchosti je přece síla. Vyberte si, do čeho chcete investovat: akcie, dluhopisy, hypoteční zástavní listy, termínovaný vklad… Nebránil bych se totiž ani tomu, když si někdo chce spořit na důchod přes termíňák. Stát by měl prostě snížit pojistné a nechat to na trhu. Ten se o klienty popere. A pokud někdo nevěří fondům, klidně ať si spoří přes termínovaný nebo spořicí účet – nebo ať si to prostě nakombinuje, jen ať mu do toho nekecá stát. 

Na trhu je spousta poradenských firem, které ale ne vždy mohou poradit správně a vždy si něco vezmou. Má cenu se na ně obracet nebo raději zkusit něco na vlastní pěst?

To je něco jako byste se zeptala, jak si vybrat chlapa. Jestli vám do toho mohu kecat, pak nedejte na první dojem. Podobně, dobrá banka se podle mého názoru nepozná podle úročení na běžném účtu. Pozná se podle toho, že když tam klient přijde, lidi se na něho nevykašlou a poradí mu. Dobrého chlapa také nepoznáte podle šťouchnutí na Facebooku s fantastickou nabídkou první noci.

A jak byste se koukal na samotné firmy, do kterých fond investuje? Myslíte si, že jsou vhodnější osvědčené velké značky nebo naopak menší společnosti, které ale mohou být o to dynamičtější? Zvolit rozvojové trhy nebo se například zaměřit na inovace?

Je strašně důležité se o strategii fondu informovat a nekupovat ho jen podle názvu. Takže bych určitě doporučit si sednout s bankéřem a nechat si strategii vysvětlit a zvolit tu, se kterou se identifikuji.

A pokud se ptáte na osvědčené firmy, takže když se podíváme na žebříček firem, které za posledních dvacet let nejvíce uškodily svým akcionářům, respektive poklesla cena akcií nebo nevyplácely skoro žádné dividendy, tak zde figurují na předních místech samé velké značky třeba General Electric nebo Pfizer.


Shareholder value destroyers 1993 – 2010 (bilion dollars)

http://www.ie­se.edu/resear­ch/pdfs/DI-0909-E.pdf

Když se podíváme na žebříček firem, do kterých bylo za posledních dvacet let výhodné investovat z hlediska přínosu pro akcionáře, opět zde najdeme samé velké značky – třeba Apple nebo Exxon.


Shareholder value creators 1993 – 2010 (bilion dollars)

http://www.ie­se.edu/resear­ch/pdfs/DI-0909-E.pdf

Ale pokud bych se opravdu rozhodoval čí akcie koupit, investoval bych do firmy, která má velkou sílu hýbat s cenou produktu, ovlivňovat ji a která má potenciál na velkou marži. To je lepší než mít ve vedení firmy manažera s třemi MBA.

Asi nejobdivovanější firma současnosti Apple má na trhu mobilů malý podíl, jen 4 %. Ale ze zisku trhu, respektive ze zisku osmi největších firem vyrábějících mobily, bere 50 %. Takové akcie chci mít.

Všímáte si nějaké chyby, kterou lidi často dělají, když se snaží zajistit na důchod?

Warren Buffett říká, že: když jde o akcie nebo o ponožky, tak vždy nakupuje ve slevě, ale kvalitu. Jsem také vlastně taková blondýnka, také mám rád slevy. A pravidla? Něco jako nebýt mistr světa amoleta, nelistovat si katalogem Porsche, ale spíše investovat pravidelně, klidně s filosofií, kterou fakt chápete a souhlasíte s ní.

Věřte na jednoduchost. Tomu co znáte, co pochopíte. Produktu, který má má jasnou strukturu, prostě hlavu a patu, tradici. Musíte vidět do kuchyně. Musíte znát manažera fondu a kam přesně investuje – nebo to prostě probrat s bankéřem. Vy rozhodujete. Je to váš mozek, kdo vede investici.

skoleni_15_4

A co přímo vy? Čemu věříte, co vy považujete za dobré?

Myslíte kromě piva? Neptejte se analytika na doporučení, ale na to, kam on investuje vlastní peníze: Mám dítě, hypotéku, akcie a fond životního cyklu.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).