5 nepříjemných otázek pro šéfa stavební spořitelny Wüstenrot

Kdyby neexistovaly stavební spořitelny, banky, které jsou stejně vlastníky či spoluvlastníky stavebních spořitelen, by přišly s podobnými nebo alternativními produkty. Stavební spoření v současnosti drží při životě pouze státní podpora. Jak vy vnímáte tento argument?

Je to zajímavá hypotéza, ale nemyslím si, že je správná. Myslím si, že i bez státní podpory by byly stavební spořitelny na základě svého obchodního modelu dlouhodobě schopny nabídnout u spořicích a úvěrových produktů lepší podmínky a úrokové sazby, než nabízejí univerzální banky.

To, co je zajímavé na stavebním spoření, je propojení spořicí fáze a fáze úvěrové. A to nenabízí žádná banka. Díky možnosti zajistit si prostřednictvím spořicí fáze úvěr za výhodných podmínek mohu již dnes uzavřít smlouvu, a přitom vím, jaké bude úročení. A toto úročení platí dlouhodobě. Jinými slovy je to obchod s opcemi. Nicméně, kdo tuto opci využívá? Klient. On rozhodne o tom, jestli chce využít pouze fázi spoření, s níž dostane úrok, který se pohybuje nad úrovní trhu, anebo zda bude spořit a posléze si vezme úrokově výhodný úvěr, který bude významně pod nabídkou klasických univerzálních bank.

Takže kdybych měl odpovědět na vaši otázku, řekl bych, že kdyby stavební spoření dnes neexistovalo, přišel by někdo a vymyslel by jej. Myslím si, že centrálním tématem je nezávislost na kapitálovém trhu a plánovatelnost budoucího zatížení.

Stavební spořitelny zaspaly dobu. Úrokové sazby překlenovacích úvěrů jsou vysoké, navíc se platí i z naspořených peněz. Poplatková politika neodpovídá 21. století, kdy jsou trendem běžné služby bez poplatků, ale už máme i hypotéky bez poplatků.

Co se týče překlenovacích úvěrů, musím konstatovat, že překlenovací úvěr neslouží k hlavnímu financování bytu či domu. Hlavním účelem je pokrytí potřeby modernizovat či rekonstruovat. A to znamená, že stupeň zajištění je u překlenovacího úvěru odlišný než u hypotéky. Velká část našich překlenovacích úvěrů je vlastně bianko, tedy bez zajištění.

Když se podíváte na trh, na úrokové sazby za nezajištěné spotřebitelské úvěry ve výši 10 či 12 procent, zatímco u nás je to 4 či 5 procent, tak to je extrémní rozdíl. Profitujeme z toho, že tyto úvěry na bytovou potřebu jsou samozřejmě méně rizikové než čisté spotřebitelské úvěry. A tuto výhodu předáváme dál klientovi pro jeho potřebu modernizace či rekonstrukce. Podle mého názoru banky nemohou nabídnout klientům žádnou odpovídající alternativu.

Proč stavební spořitelny zvyšují poplatky na starých smlouvách a vypovídají nevýhodné smlouvy?

Situace je taková, že v minulosti jsme samozřejmě uzavírali smlouvy v době, kdy byly úroky mnohem vyšší než dnes. Teď se musíme rozhodnout, kterou část klientů a v jaké formě obsloužíme. Při aktuální tržní sazbě ve výši téměř nula procent nemůžeme platit úrok z vkladu ve výši dvou či tří procent. Účel stavebního spoření není pouze dosáhnout vysokého úročení, ale také moci si vzít úrokově výhodný úvěr. A proto musíme v kolektivu těchto klientů vytvořit určitou rovnováhu mezi zájmy klientů, kteří spoří, a těmi, kteří si berou úvěr.

Jestliže někdo dlouhodobě dostává úrok ve výši 3 či 4 procent ročně, to znamená úrok značně nad úrovní trhu, aniž by si ve výsledku vůbec vzal jakýkoliv úvěr, tak si myslím, že toto chování neodpovídá původní myšlence stavebního spoření. A proto takové smlouvy na základě platných smluvních podmínek ukončujeme. Nicméně všichni tito klienti celé roky profitovali z úroků, které se pohybovaly významně nad úrovní trhu.

Stavební spořitelny znemožňují předčasné vyvázání se z překlenovacího úvěru, tedy jeho předčasné splacení. Proč to spořitelny dělají?

Předně si myslíme, že smlouva je pro obě strany závazná. Přesně tak, jako se my držíme podmínek dané smlouvy, vycházíme z toho, že se jich drží také klienti. Pokud však klient trvá na předčasném ukončení smlouvy, požadujeme na základě aktuální zákonné situace odškodnění. Jinak by to vedlo k tomu, že kdybychom každému klientovi kdykoli umožnili smlouvu předčasně ukončit, klienti by se podle aktuální výše úrokových sazeb mohli každý rok nově rozhodovat. A to není idea stavebního spoření – tou je snaha o dlouhodobou stabilitu na straně spoření i úvěru.

OSVČ často nemají šanci dosáhnout na úvěr u stavební spořitelny, protože banky nevycházejí z obratu, ale z čistého zisku. Z něho se ještě odečtou platby na sociální a zdravotní pojištění. Jak vy vnímáte OSVČ jako klienty?

Ano, chápu problém, který popisujete. Nicméně si nemyslím, že by to byl problém pouze stavebních spořitelen, jde o problém celé bankovní branže a souvisí s tím, že čím automatizovanější systémy jsou používány k posouzení bonity klienta, tím větší je pravděpodobnost, že takovýto klient vypadne z normální, klasické tabulky. Pokud jde o malé či průměrné úvěry, tak tlak na náklady je dnes tak velký, že můžeme rozhodovat pouze na automatizované technické bázi, zatímco vyšší úvěry jsou řešeny individuálně.

Děkuji vám za rozhovor.