Někteří pronajímatelé bytů nutí své nájemce sjednat pojištění domácnosti kvůli krytí případných škod na vybavení. Podmínku si někdy dávají i do nájemních smluv.
Podle spotřebitelské organizace dTest na to mají právo. Domníváme se, že taková povinnost může být nájemci uložena. Nejedná se totiž o nepřiměřenou povinnost, jelikož sjednání takového pojištění je i v zájmu nájemce,
uvedla Eduarda Hekšová, ředitelka dTestu s tím, že pronajímatel ale nemusí být ve výsledku s pojištěním sjednaným nájemcem spokojen, jelikož pojišťovny nabízí různé druhy a rozsah pojistné ochrany.Je tedy otázkou, jestli podle Hekšové není výhodnější, když pojistnou smlouvu uzavře přímo pronajímatel a zohlední pojistné ve výši nájemného. Pojištění je možné sjednat i tak, že v pojistné smlouvě nebude uveden konkrétní nájemce, a pojistka tak bude krýt všechny případné budoucí nájemce bytu.
V případě pojištění nájemního bytu, připadají podle Hekšové v úvahu tři druhy pojištění – domácnosti, nemovitosti a odpovědnosti. Pojištění domácnosti kryje škody na zařízení bytu. Pojištění nemovitosti kryje věci s bytem pevně spojené (dřevěná podlaha, radiátory, dveřní zárubně). Někdy je sporné, které položky spadají do pojištění domácnosti a které do pojištění nemovitosti, je tedy třeba pečlivě prostudovat pojistnou smlouvu a připojené pojistné podmínky. Problematická bývá například kuchyňská linka či vestavěné spotřebiče,
informovala Hekšová.
Pojištění odpovědnosti, kterému se lidově říká pojištění na blbost, kryje občanskou odpovědnost konkrétní osoby, kdy ta někomu nechtěně způsobí škodu na majetku nebo újmu na zdraví. Pro účely nájmu je ale před sjednáním zjistit, zda se pojistka vztahuje i na škody vzniklé v nájemním bytě.
ČLÁNKY DO MAILU