Příspěvek na živobytí 2026: kalkulačka

Příspěvek na živobytí bylo možné čerpat do konce září roku 2025. Od října 2025 jej však nahradila takzvaná superdávka. Ta kromě něj sjednotila ještě další tři dávky, a to přídavek na dítě, příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení. Pokud vás ale přesto zajímá, na jak vysoký příspěvek na živobytí byste dříve dosáhli, můžete to zjistit prostřednictvím naší kalkulačky.

Co byl příspěvek na živobytí

Příspěvek na živobytí představoval jednu ze státních dávek hmotné nouze, která byla vyplácena občanům, jimž po zaplacení nákladů na bydlení nezbýval dostatek financí na pokrytí základních životních potřeb. Za člověka v hmotné nouzi lze tedy považovat každého, komu jeho majetkové a sociální poměry neumožňují tyto potřeby uspokojovat.

Jak vypočítat výši příspěvku pomocí kalkulačky? 

Použití kalkulačky je velice jednoduché. Jediné, co musíte udělat, je do prázdných políček vyplnit potřebné informace, konkrétně:

• počet dětí, které s vámi žijí ve společné domácnosti, přičemž je nutné rozlišovat jejich věk podle tří skupin (do 6, do 15 a do 26 let),
• počet dospělých v jedné domácnosti,
• celkové čisté příjmy, které má domácnost ze zaměstnání.

Do příjmů domácnosti se započítávají také některé sociální dávky či náhrady mzdy vyplácené zaměstnavatelem. Pokud se vás tedy týkají některé z následujících příjmů, nezapomeňte do kalkulačky uvést i je. Jedná se o tyto:

• náhrada mzdy od zaměstnavatele,
• podpora v nezaměstnanosti nebo rekvalifikace (od úřadu práce),
• mateřská nebo rodičovský příspěvek,
• přídavky na děti,
• sociální příplatek (od úřadu práce),
• důchody.

Zapomenout pak nesmíte ještě na ostatní příjmy, jakými je třeba renta, úroky anebo příjmy z kapitálových trhů. Nakonec je třeba zaškrtnou, jestli bydlíte v Praze, kde jsou životní nároky o něco vyšší, při výpočtu se proto automaticky počítá i s vyššími výdaji za bydlení.

Pak už stačí pouze kliknout na tlačítko „Spočítat“. Výsledek se vám následně zobrazí dole pod kalkulačkou.

Kdo měl nárok na příspěvek na živobytí?

O tom, zda vám byl uznán nárok na příspěvek na živobytí, rozhodovaly nejen příjmy, ale také náklady spojené s bydlením. Příspěvek byl totiž určen každému, komu po uhrazení nákladů spojenými s bydlením nezbýval dostatek prostředků k pokrytí výdajů za základní potřeby, přičemž náklady na bydlení představovaly maximálně 30 % příjmů osoby či celé rodiny. V Praze se počítalo s částkou 35 %.

Ačkoli byl nedostatečný příjem základním předpokladem pro získání příspěvku na živobytí, ani zdaleka nestačil. Existuje totiž hned několik situací, kdy ani přes špatné sociální a majetkové poměry hmotnou nouzi uznat nelze. Tato skutečnost se vás týká v momentě, kdy:

• Prokazatelně neprojevujete snahu o zvýšení svých příjmů vlastními silami,
• nejste v pracovním vztahu (alespoň v rozsahu 20 hodin týdně), nevykonáváte samostatně výdělečnou činnost ani nejste vedeni v evidenci uchazečů o zaměstnání,
• jste v evidenci uchazečů o zaměstnání a bez vážných důvodů odmítáte vykonávat krátkodobé zaměstnání anebo se účastnit cíleného programu k řešení zaměstnání,
• vám nevznikl nárok na nemocenskou anebo ji vlastní vinou pobíráte ve snížené výši,
• jste OSVČ, ale nepřihlásili jste se k nemocenskému pojištění,
• jste zákonný zástupce dítěte a byla vám uložena sankce za neplnění povinností (například plnění povinné školní docházky…),
• nastoupili jste k výkonu zabezpečovací detence, trestu odnětí svobody anebo jste byli vzati do vazby.

Vedle příjmů rozhodoval o získání příspěvku také majetek. Takže pokud vlastníte například nemovitost, automobil či cenné starožitnosti, na příspěvek jste nemuseli dosáhnout – tedy za předpokladu, že tento majetek nepotřebujete kvůli práci.

Výpočet výše příspěvku

Výše příspěvku na živobytí byla pro každého stanovena zcela individuálně. Obecně se ale určovala jako rozdíl mezi živobytím jedince či rodiny a jejich příjmem. Od něj se následně odečítaly náklady na bydlení. Úředníci se přitom zajímali o příjem všech společně posuzovaných osob, což v praxi znamenalo, že se do vašich příjmů započítávaly i příjmy všech, kteří s vámi bydlí a hradí náklady na živobytí (nebo se o to alespoň snaží).

Co se týče čistého příjmu, úředníci počítali vždy jen jeho část. A stejně tak i část důchodového a nemocenského pojištění, a to konkrétně:

• 70 % z příjmů ze zaměstnání, podnikání či jiné závislé činnosti,
• 80 % příjmů z nemocenských dávek, náhrady mzdy, podpory v nezaměstnanosti,
• 100 % z pronájmu, rodičovského příspěvku, přídavku na dítě a alimentů.

S čím se naopak vůbec nepracovalo, byl příspěvek na bydlení a mimořádné jednorázové dávky.

Výše příspěvku na živobytí

Ačkoli se výše příspěvku u každého individuálního případu lišila v závislosti na více faktorech, které posoudili úředníci, platilo základní pravidlo, že minimální poskytnutá částka nesměla být nižší než existenční minimum. To představuje částku, která je nezbytná pro zajištění potřeb umožňujících přežití. 

Pozor na záměnu s životním minimem, které představuje společensky uznanou hranici měsíčního příjmu, jenž má pokrýt základní potřeby za jídlo, oblečení a hygienu. Jeho výše se mění v závislosti na věku a počtu lidí v jedné domácnosti. Pokud si přejete vědět, jaké je životní minimum vaší rodiny, můžete si ho vypočítat na naší kalkulačce.

A jak to s vyplácením dávek chodilo v praxi? Pokud jste se svou nelehkou finanční situaci snažili řešit vlastními silami, například tím, že jste se přihlásili na úřad práce, dostávali jste během prvního roku pravděpodobně příspěvek ve výši životního minima. Platily ale samozřejmě i výjimky. U některých lidí se totiž snaha o získání zaměstnání nezkoumá. To se týká:

• starobních důchodců,
• osob starších 68 let,
• rodičů pečujících o dítě do 10 let, které je závislé na péči,
• osob pobírajících příspěvek na péči a
• invalidů třetího stupně a
• nezaopatřených dětí.

V některých případech mohl být příspěvek navýšen kvůli nutnosti dietního stravování. Po uplynutí doby šesti měsíců částka živobytí klesla na úroveň existenčního minima. Pokud jste ale i nadále splňovali podmínku, že jste prokazatelně hledali příjem vlastní prací, mohla se částka udržovat na životním minimu. Evidence na úřadu práce už k tomu ale nestačila. 

Příspěvek se rovněž zvyšoval v momentě, kdy jste neměli žádný majetek, který byste mohli prodat. Stále ale platilo, že jste museli splnit podmínku zvyšování příjmu pomocí vlastní práce, o které jsme se zmiňovali výše. Dalšího navýšení jste se pak dočkali i v případě, že jste vykonávali veřejnou službu v rozsahu alespoň 30 hodin měsíčně.

Na zvýšení přídavků jste naopak neměli jako osoba v hmotné nouzi právo v momentě, kdy:

• jste dlužili alimenty na nezletilé dítě v trojnásobné výši, než činí měsíční splátka,
• jste byli vedeni v evidenci uchazečů o zaměstnání a v posledních šesti měsících před žádostí o dávku jste dostali výpověď v důsledku hrubého porušení povinností,
• celý měsíc jste čerpali péči ve zdravotnickém zařízení.

Po půl roce čerpání se pak měnil také způsob vyplácení příspěvku. Část dávky bylo možné od této chvíle vyplácet pomocí poukázek, které se vzhledově podobali stravenkám. A podobně jako ony sloužili k nákupu potravin a hygienických potřeb. Pořídit za ně se ale také dalo dětské a lékárenské zboží, školní potřeby, obuv a oblečení. Od částečné výplaty formou poukázek byli pak osvobozeni:

• osoby v pobytových sociálních službách,
• nesvéprávné osoby,
• osoby starší 70 let,
• osoby pobírající příspěvek na péči (III. a IV. stupeň závislosti),
• invalidé III. Stupně,
• osoby pečující o jedince, kteří pobírají příspěvek na péči (II. až IV. stupeň závislosti),
• ti, jimž je celoměsíčně poskytována péče v některém ze zdravotnických zařízení.

Žádost o příspěvek na živobytí

Zažádat o příspěvek na živobytí jste mohli na okresních pracovištích úřadu práce. bylo přitom potřeba vyplnit Doklad o výši měsíčních příjmů, a to jak vámi, tak všemi společně posuzovanými osobami. Úředníci chtěli znát vaše příjmy a výdaje za poslední tři měsíce před podáním žádosti. Něco jiného pak bylo, když jste se do hmotné nouze dostali znenadání. Pak byl pro posouzení důležitý příjem pouze za ten měsíc, ve kterém k poklesu příjmů došlo.

Doložit bylo třeba také informace týkající se užívání bytu, a to například doklady o podlahové ploše či výši a úhradě nájemného. U nezaopatřených dětí se pak dodávalo ještě potvrzení o studiu.