Zajisté (samozřejmě s přihlédnutím k tomu, jak se v našem právním systému mají používat - aplikovat - judikáty - odlište od precedentů v jiných systémech práva, jakkoliv NOZ judikaturu tak trochu postavil na roveň precedentům, ale o tom jindy, krátce se k tomu vyjadřuji v chystaném článku), takže - ano, přiměřeně. Expartnerka by měla platit za sebe (přiměřený nájem a úhrady s tím spojené) a přiměřeným dílem (to už je na dohodě nebo úvaze soudu) by patrně měla (třeba 1/2 - 1/4) přispívat i na náklady (tím nemyslím nájem, ale dodávky služeb, energií atp.) i za společné potomky, vyživovací povinnost (a to není jen výživa ve smyslu potravin a tekutin) mají oba rodiče.
Tak to je jeho problém. Nicméně než jsem až tak moc přesvědčený, že jde o zdanitelný příjem. Jde o společné hospodaření rozvedených manželů a příspěvky na něj. Se zajišťovacím příkazem jste zcela mimo. Víte vůbec, kdy se používá? S tím jděte někam (jinam - někam do politického bulváru), myslím, že tohle je seriózní informace.
Ty zajišťováky, to byla hyperbola.
Nicméně píšete, že nejvyšší soud rozhodl, že je věc třeba posuzovat stejně, jako by šlo o právní vztah pronajímatele a osoby – bývalého nájemce.... A příjem z takového právního vztahu asi je předmětem berně z příjmu. A protože tento právní vztah vznikl před dvěma lety, je onen exmanžel v prodlení s platbou berně z příjmu za minulý rok. Že od exmanželky nic nedostal, nehraje roli, berně se platí už z nároku na příjem, ne ze skutečného příjmu.
Tady je třeba se zabývat vazbou soukromého práva (nájem, užívání nemovitosti) na právo veřejné (daně), a to velmi detailně, je třeba zkoumat výši platby, její charakter atp. Nechci dávat žádný výsledný (absolutní) názor, ani obecný, vydalo by to na docela slušný článek (který nebude nikdo číst, natož aby to četl tady v diskusi), stejně by nebyl autoritativní. Každý případ je třeba posoudit ad hoc. Vše bude odviset od dohody uživatelů nemovitosti, výše platby, míry nákladů, charakteru spotřebního společenství, jež uživatelé mají atp. Svůj názor nikomu nevnucuji, netvrdím tak ani tak, ale ne vždy by příslušná platba měla být podrobena daňovému odvodu, na tom si trvám. Každopádně zajišťovací příkaz je pitomost nejvyššího řádu, to jen svědčí o pisatelově neznalosti, který od boku střílí cosi, co kdesi pochytil, a to ještě zkratkovitě se zkratkovitého zpravodajství.
Články většinou bývají určeny čtenářům. Pro koho asi tedy myslíte, že je tento? Uvítám tvůrčí rady, jak jinak přizpůsobit, přepracovat, zpřístupnit judikát a informovat o něm laickou veřejnost. Myslím, že jde o hodně zajímavou problematiku, která by veřejnosti, která nečte právnickou literaturu neměla uniknout. Snažím se o to tvůrčím a didaktickým způsobem, nedělám to jako jiní právníci, že judikát jen zkopírují a opatří právní větou, maximálně text judikátu zkrátí. Pokud mi neporadíte, což očekávám, pokud nedáte návrhy, jak byste si to představoval atraktivnější, čtivější, tak jste jenom další kritik, který kritizuje jenom, aby kritizoval, nejde po obsahu, ale účelem je dehonestace autora. Pak se ptám: A komu je určen váš kritický diskusní příspěvek?