Hlavní navigace

Záplava malých firem prý inovace nezajistí

5. 2. 2014
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Podpora drobnému podnikání je verbálně vyjadřována víceméně napříč politickým spektrem. Malí podnikatelé však nejsou „too big to fail“, takže se podpory dovolávají jen těžce.

Pozitiv drobného podnikání lze najít nepřeberně. Malé firmy neohrožují své okolí vydíráním ve stylu „too big to fail“, neplatí si politiky ani lobisty, nevytvářejí (tolik) nesvatou alianci korupce. Tento segment leží mnohdy politickým silám v žaludku právě proto, že na jejich rozmary či potřebu konání všeobecného dobra vesměs reaguje pasivní rezistencí a požadavkem „dejte nám pokoj“. Vhodným příkladem je takový hostinský Palivec z Dobrého vojáka Švejka.

Rezistenci však zvládá leckdo, od živnostníků či drobných podnikatelů se očekává ještě něco jiného. Množství malých firem působících v určitém odvětví nebo zemi je dáváno do souvislosti s vyspělostí podnikatelského prostředí jako celku. I to dává smysl – malé, eventuálně nově vznikající firmy a živnostníci ukazují, nakolik v daném oboru funguje konkurence, či jak je dynamický, umožňuje vstup dalším hráčům atd. Tak se traduje.

Magnus Henrekson a Tino Sanandaji ze švédského Research Institute of Industrial Economics nyní v Proceedings of the National Academy of Sciences ale uvádějí, že samotný počet podnikatelů o prostředí moc nevypovídá. Navrhují spíše přístup hodnocení podnikatelského prostředí podle počtu miliardářů působících v oboru. Oba ukazatele spolu mohou korelovat dokonce negativně (byť se to třeba člověku, který se pohybuje v prostředí IT, intuitivně moc nezdá).

Nová studie vychází ze statistiky, podle které většina malých firem (respektive živnostníků, osob samostatně výdělečně činných, „svobodných povolání“ etc. – přesná definice by stejně byla asi spíše matoucí) nemá jako svůj hlavní cíl růst a inovace, alespoň ne v tom smyslu, jak je chápou teoretici vycházející z rakouského ekonoma Schumpetera. Tady by pan hostinský Palivec mohl fungovat jako příklad přístupu ne inovativního, ale zcela konzervativního. Obrat živnostníků a malých firem obvykle neroste, snad vlastníci ani nemají tuto potřebu, nezvyšuje se ani počet zaměstnanců (je-li jaký). Jen asi 10 až 20 % těchto subjektů prý přináší něco skutečně inovativního, většinou se jedná o poskytování služeb, které nabízí celá řada dalších subjektů – dejme tomu opravu automobilů, kadeřnictví nebo hospodu.

Zde by se jistě dalo dodat, že posouzení „inovativnosti“ je docela problém. Skoro cokoliv lze brát jako inovativní (ostrý kečup místo normálního kečupu k párku v rohlíku), naopak cokoliv lze takto shodit (Windows x jsou „stejné“ jako Windows 1, o proměnách pěstních klínů nemluvě). Henrekson a Sanandaji se ale každopádně jako vhodné kritérium dynamiky různých oborů rozhodli raději vzít počet miliardářů, tedy těch, kteří majetek získali založením vlastní firmy. Ve své studii vyšli z čísel, které publikoval časopis Forbes.

K výsledkům lze mít určité výhrady, uvažovat třeba o kurzech měn, paritě kupní síly apod. Nicméně samotná čísla jsou rozhodně zajímavá. Miliardářů na 1000 obyvatel je dle žebříčku PNAS nejvíce v Hongkongu (skoro 3), Izraeli, USA, Švýcarsku a Singapuru. ČR s hodnotou asi 0,3 cca odpovídá průměru Evropské unie. Pořadí by jistě mohlo korelovat s různými indexy ekonomické svobody, ale nicméně zatímco Norsko a Švédsko jsou na začátku žebříčku, Finsko a Holandsko na chvostu, takže v tomto ohledu by byla potřebná rozsáhlejší analýza.

Zajímavé ale prý je, že ve studovaných zemích počet miliardářů na počet obyvatel koreluje s počtem malých firem naopak negativně. Nejvíce miliardářů sídlilo v Honkongu a USA, kde bylo relativně málo živnostníků. Navíc taková korelace fungovala prý i v rámci USA. Boston a Silicon Valley, nacpané miliardáři i firmami, ve skutečnosti nejsou prostředím plným osob samostatně výdělečně činných. V těchto explozivních podnikatelských rájích nepůsobí příliš firem s méně než 20 zaměstnanci – sice rychle vznikají, ale také zanikají. Dynamice podnikatelského prostředí zřejmě tedy přispívá nejen snadnost založení nové firmy, ale i jednoduchost její likvidace včetně bankrotu.

Autoři studie uvádějí, že inovace často snižují počet malých firem, protože rozvrátí celé odvětví (Amazon versus maloobchod; jistě i supermarkety vs. malé obchody). Obdobně významný je ale i skrytější vliv. Firmy jako Google a Microsoft těm malým nekonkurují přímo, nicméně nabízejí dobře placená místa. Potenciální drobní podnikatelé se proto raději stávají zaměstnanci, než aby zakládali vlastní projekty.

Z uvedených korelací ovšem nevyplývá, že existuje nějaký ideální poměr mezi počtem velkých a malých firem nebo ideální míra novátorství. Nakonec samotný Josef Alois Schumpeter jako hlavní „teoretik inovace“ své názory v tomto ohledu měnil. Zpočátku se domníval, že hlavním zdrojem inovací a technologických změn jsou samotní podnikatelé-individua, později tuto roli naopak přiřkl velkým podnikům, které mají dostatečné náklady na výzkum a vývoj (viz Wikipedia).

Rok  Podnikatelů na 1000 obyvatel, ČR
1996 142
1998 154
2000 173
2002 187
2004 194
2006 197
2008 202
2010 212
31.12.2011 217
31.12.2012 221
31.12.2013 223

Odkaz: Statistiky za jednotlivé kraje: (V Praze 364 podnikatelů na 1 000 obyvatel)

dan_z_prijmu

Celkový počet zaměstnanců malých a středních podniků se v roce 2011 zvýšil oproti roku 2010 o 20 000 (o 1,09 %) na celkových 1 856 000 zaměstnanců. Podíl zaměstnanců malých a středních podniků na celkovém počtu zaměstnanců podnikatelské sféry v ČR v roce 2011 činil 60,85 %.

Zdroj: Český statistický úřad, Zpráva o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře v roce 2011 – Ministerstvo průmyslu a obchodu, www.psp.cz

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).