Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele jako řidič. V období od září 2009 do ledna 2010 se svěřeným vozidlem zaměstnavatele jezdil v Rakousku, kde si nevšiml, že ve vozidle řádně nefunguje tzv. GO-BOX sloužící k úhradě elektronického mýtného, takže projel 40 mýtnými branami bez úhrady mýtného.
Nejprve zaměstnavatel zaplatil rakouským institucím a pak mu musel peníze splácet zaměstnanec
Proto rakouská silniční kontrola v souvislosti s tímto pochybením dne 3. 2. 2010 učinila výzvu k úhradě náhradního mýtného 8800 eur, které zaměstnavatel (poté, co se na něj zaměstnanec obrátil) na příslušné účty uhradil.
O dva týdny později, 17. 2. 2010, předložil zaměstnavatel zaměstnanci smlouvu o půjčce, podle které zaměstnavatel půjčil zaměstnanci vkladem na účty (na které bylo náhradní mýto do Rakouska zaplaceno) 8800 eur (což je v přepočtu 229 020 Kč) úročených 6,5 % ročně.
Zaměstnanec byl povinen půjčku vrátit ve splátkách po 2000 Kč měsíčně, a to od února 2010. Zaměstnanec tak učinil a skutečně tyto peníze zaměstnavateli v hotovosti hradil.
Nakonec chtěl zaměstnanec peníze od zaměstnavatele zpět
Zaměstnanec posléze zaměstnavatele zažaloval, aby mu zaplatil (vrátil) 78 000 Kč s úrokem z prodlení sestávajících z celkem 36 částek po 2000 Kč postupně nabíhajících od 20. dne v měsíci od 20. 3. 2012 do 20. 2. 2015 až do zaplacení.
Soudní spor byl opakovaně projednáván soudem prvního stupně i soudem odvolacím. V řízení bylo zjištěno, že z titulu pojištění odpovědnosti zaměstnanců za škodu způsobenou zaměstnavateli bylo pojišťovnou zaměstnavateli poskytnuto pojistné plnění ve výši 43 650 Kč a ve zbývajícím rozsahu do čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance před vznikem škody (ust. § 257 odst. 2 zákoníku práce), tj. v částce 18 707 Kč s příslušenstvím, již byla žaloba pravomocně zamítnuta.
Co fingovaná smlouva o půjčce, kterou se zaměstnavatel obohatil, předstírala?
Za předmět půjčky, kterou musel zaměstnanec splácet, byla tedy ve smlouvě označena peněžitá částka, kterou před uzavřením smlouvy o půjčce zaměstnavatel poukázal na bankovní účty určené k zaplacení náhradního mýtného.
Byla-li smlouva o půjčce uzavřena „z důvodu úhrady náhradního mýtného“, jehož úhradou zaměstnavatel před uzavřením smlouvy hradil „svůj vlastní závazek, nikoli závazek zaměstnance, a proto nebyl dán žádný důvod, aby zaměstnanci půjčoval finanční prostředky na uhrazení tohoto svého závazku“, uzavřel odvolací soud, že se „jedná … o smlouvu neplatnou … a zaměstnavatel se na úkor zaměstnance bezdůvodně obohatil“.
S ohledem na takto dovozený důvod neplatnosti smlouvy o půjčce bylo pro vyřešení sporu významné autoritativně vyřešit otázku, zda žalovaný zaměstnavatel zaplacením náhradního mýtného (uloženého příslušnými orgány Rakouské republiky v souvislosti s porušením tamních právních předpisů o vybírání mýtného žalobcem) plnil svůj závazek, nebo závazek žalobce-zaměstnance. To činí Nejvyšší soud ČR, k němuž se spor dostal, v rozsudku (spis. zn. 21 Cdo 1181/2023 ze dne 12. 4. 2024).
Jak je to s mýtným a náhradním mýtným v Rakousku
Vybírání mýtného na rakouských silnicích upravuje spolkový zákon o vybírání mýtného na federálních silnicích (Bundesstraßen-Mautgesetz 2002 – BStMG), který se na projednávaný případ aplikuje ve znění účinném ke dni učinění posuzované výzvy k zaplacení náhradního mýtného, tj. k 3. 2. 2010 (dále jen „BStMG“).
Náhradní mýtné je vyšší než mýtné, ale pořád to není pokuta
Za používání označených rakouských silnic se platí buď mýto závislé na ujetých kilometrech, nebo mýto závislé na čase. Dlužníkem mýtného jsou jak řidič motorového vozidla, tak i (nejedná-li se o jednu a tutéž osobu) držitel registrace, tedy provozovatel vozidla (dopravce), kteří za jeho úhradu odpovídají společně a nerozdílně.
Pro případy nesprávně zaplaceného mýtného mýtný řád stanoví náhradní mýtné, k jehož zaplacení jsou orgány dozoru nad mýtným, resp. orgány silničního dozoru oprávněny (nikoliv povinny) řidiče vyzvat při užití zpoplatněné trasy bez zaplacení mýtného.
Náhradní mýtné, jak také vyplývá z jeho označení, má stále povahu mýtného, není tedy sankcí za spáchaný správní delikt, kterou představuje až pokuta uložená podle ust. § 20 odst. 1 a 2 BStMG. Lze ho naopak označit za jakési beneficium, na které řidič ani držitel registrace nemá právo (ust. § 19 odst. 6 BStMG), neboť jeho zaplacením se lze vlastnímu potrestání za správní delikt v podobě uložení pokuty vyhnout.
Výzvu k zaplacení náhradního mýtného orgány dozoru sice činí ve vztahu k řidiči motorového vozidla (držitel registrace, jedná-li se o odlišnou osobu od řidiče, v takovém případě zpravidla není členem osádky vozidla), avšak směřuje i k držiteli registrace, jestliže ten je (vedle řidiče) – jako dlužník mýtného – oprávněn výzvě vyhovět (ust. § 20 odst. 3 BStMG).
Mýtné je nákladem zaměstnavatele
V projednávané věci musí být též bráno v úvahu, že mezi účastníky řízení (zaměstnancem a zaměstnavatelem) v době výzvy k zaplacení náhradního mýtného a jeho zaplacení zaměstnavatelem existoval pracovní poměr, tedy základní pracovněprávní vztah, v němž se vykonává závislá práce.
Jednou ze základních podmínek výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu je, že ji zaměstnanec vykonává na náklady zaměstnavatele, které nemohou být (přímo nebo nepřímo) na zaměstnance přenášeny.
Zaměstnavatel hradí náklady závislé práce, zaměstnanec jen jejich zaviněné zvýšení
Způsobil-li však zaměstnanec zaviněným porušením pracovních povinností, že náklady zaměstnavatele vynakládané v souvislosti s výkonem závislé práce vzrostly, představuje navýšení těchto nákladů v poměrech zaměstnavatele škodu, za kterou zaměstnanec odpovídá (podle ustanovení ust. § 250 zákoníku práce).
Mýtné za užívání silnic a dálnic (tuzemských či zahraničních) nepochybně představuje náklad, který je spojen s výkonem práce řidiče, kterou zaměstnanec pro zaměstnavatele v základním pracovněprávním vztahu vykonává, a jako takový jej proto v plném rozsahu nese zaměstnavatel.
Tímto nákladem je (jak z jeho výše uvedené povahy vyplývá) i náhradní mýtné. Rozdíl mezi výší náhradního mýtného a výší běžného mýtného však může představovat škodu, za kterou zaměstnanec (řidič) zaměstnavateli odpovídá.
Zaměstnanec může odpovídat je za škodu ve výši rozdílu mezi mýtným a náhradním mýtným čili za jakýsi doplatek
Nejvyšší soud ČR proto ve svém rozsudku uzavírá, že zaměstnavatel zaplacením náhradního mýtného, k jehož zaplacení byl jeho zaměstnanec při výkonu práce řidiče vyzván příslušným orgánem dozoru, hradil náklady závislé práce, a tudíž svůj závazek, nikoliv závazek zaměstnance.
Jen rozdíl mezi výší náhradního mýtného a výší běžného mýtného pak může představovat škodu, za kterou zaměstnanec zaměstnavateli odpovídá.
