Žalobu na neplatný vyhazov podejte do 2 měsíců, jinak právo na odškodnění zaniká. Kdy se lhůta prodlužuje?

Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou můžete jak vy, tak zaměstnavatel uplatnit u soudu (podáním žaloby na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru) nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (§ 72 zákoníku práce – ZP).

Podrobnosti o tom, jak se lhůta počítá (je třeba dát pozor na to, že kalendářní měsíce mají různý počet dnů) a co dělat, když nezvládáte doručení žaloby soudu včas, vysvětlujeme v článku Do kdy musíte zažalovat zaměstnavatele, když chcete zneplatnit vyhazov z práce a dostat odškodnění?

Nemusíte chtít odškodnění, jen uznání neplatnosti – rozhoduje, zda žádáte další zaměstnávání

Podání takové žaloby a následný úspěch ve sporu o posouzení neplatnosti rozvázání pracovního poměru soudem je základním předpokladem pro to, abyste si mohli vybojovat peněžité odškodnění za neplatný vyhazov z práce. 

I když není podmínkou, abyste odškodnění v podobě náhrady mzdy – zjednodušeně řečeno: za dobu trvání sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru, kdy vám zaměstnavatel neumožní vykonávat práci – požadovali. 

Zaměstnanec se totiž může domáhat jen určení neplatnosti, aniž by žádal odškodnění. Srovnejte § 69 odst. 1 a § 69 odst. 3 ZP.

Rozhodující je, zda zaměstnanec požaduje, aby byl dále zaměstnáván (pak, shledá-li soud rozvázání pracovního poměru neplatným, má nárok i na odškodnění), nebo to zaměstnanec nepožaduje a neoznámí to zaměstnavateli.

Důsledky nedodržení lhůty – zánik práva

Nebyla-li ovšem neplatnost rozvázání pracovního poměru uplatněna ve stanovené lhůtě (žalobou), právo zanikne. Soud v tomto případě přihlédne k zániku práva (z úřední povinnosti) z důvodu opožděného podání žaloby, i když to druhý účastník  řízení nenamítne (§ 330 ZP). 

Lhůta k podání žaloby o neplatnost rozvázání pracovního poměru zakotvená v § 72 ZP je tedy lhůtou prekluzivní (propadnou). Bylo-li právo na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru podle § 72 ZP uplatněno po uplynutí stanovené lhůty, přihlédne soud k zániku práva, i když to účastník (soudního) řízení (sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru) nenamítne.

V poslední den dvouměsíční lhůty musí být žaloba u soudu

Z § 72 ZP tak vyplývá, že chce-li zaměstnanec (nebo i zaměstnavatel, podívejte se do § 70 ZP – i ten může žalovat), aby nenastaly právní účinky vyplývající z rozvázání pracovního poměru (aby pracovní poměr neskončil), musí ve lhůtě dvou měsíců podat u soudu žalobu o určení, že právní úkon směřující k rozvázání pracovního poměru je neplatný.

Dvouměsíční lhůta podle § 72 ZP je lhůtou (tzv.) hmotněprávní, a proto účastník, který se domáhá neplatnosti rozvázání pracovního poměru, musí uplatnit svůj nárok žalobou u soudu tak, aby žaloba došla na soud nejpozději v poslední den lhůty. 

(Na rozdíl od lhůt procesních tedy nepostačuje, aby žaloba byla v poslední den lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost ji soudu doručit, např. držiteli poštovní licence – třeba České poště). 

Není-li (žalobní) nárok uplatněn včas, právo na určení neplatnosti právního jednání směřujícího k rozvázání pracovního poměru zaniká. Rozvázání pracovního poměru, i kdyby bylo postiženo vadami, je považováno za platné a účinné.

Pokud žaloba není do 2 měsíců u soudu, ten už nic řešit nebude

Po marném uplynutí dvouměsíční lhůty se tedy soud již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního jednání směřujícího k – podle zaměstnance neplatnému – rozvázání pracovního poměru.

Jak se počítá běh propadné lhůty

Běh promlčecí lhůty je obecně upraven v § 645–652 občanského zákoníku (o. z.), které platí obdobně i pro prekluzivní lhůtu (§ 654 odst. 2 o. z.) a které se na základě principu subsidiarity – podpůrnosti (§ 4 ZP) použijí (s výjimkou § 652 o. z.) i na pracovněprávní vztahy. 

V § 645 – § 651 o. z. jsou uvedeny překážky běhu promlčecí (prekluzivní) lhůty. O rozdílech mezi promlčení a prekluzí – zániku práva podle zákoníku práce – jsme psali už dříve v článku Do kdy musíte uplatnit svá práva v zaměstnání? A kdy lze prošvihnutí lhůty prominout?

Zákoník práce má kratší prodloužení lhůty než občanský zákoník

Nastane-li některá překážka, pro kterou lhůta stanovená zákoníkem práce neběží, nemá to vliv na její původní délku; zbývá-li po odpadnutí překážky méně než 5 dnů do uplynutí lhůty, neskončí tato lhůta dříve než za 10 dnů ode dne, kdy začala znovu běžet (§ 332 ZP). 

Pravidlo, že pokračuje-li běh promlčecí lhůty po odpadnutí některé z překážek uvedených v § 646 až § 651 o. z., neskončí lhůta dříve než za šest měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet (srov. § 652 o. z.), se v pracovněprávních vztazích neuplatní.

Po dobu mimosoudního jednání o řešení sporu lhůta neběží

Podle § 647 o. z. v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.

Citované ustanovení upravuje jednak odsunutí počátku promlčecí lhůty, který by jinak spadal do doby mezi uzavřením dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která je zakládá, a odmítnutím dalšího jednání některou ze stran. A jednak upravuje stavení promlčecí lhůty, jejíž běh započal již před uzavřením dohody o mimosoudním jednání.

Abyste nenaletěli na fintu druhé strany

Účelem je bránit tomu, aby dlužník nepoctivě vedeným vyjednáváním oddaloval uplatnění práva věřitelem až do okamžiku, kdy se toto právo promlčí, resp. propadne čili zanikne, jakož i podporovat smírné řešení sporů tím, že zbavuje věřitele obavy, že se jeho právo v průběhu mimosoudního jednání s dlužníkem promlčí.

V případě sporu o neplatné rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem ze strany zaměstnavatele jde tedy o to, aby zaměstnavatel slibem vyřešení problému a odškodnění zaměstnance nevodil za nos a jen čekal, až zaměstnanci lhůta skončí a propadne.

Nemusí jít přímo o pokus o mimosoudní řešení sporu podle speciálního zákona o mediaci

Mimosoudním jednáním v daném smyslu může být např. mediace podle zákona o mediaci. Takové mediační jednání se může týkat i pracovněprávního sporu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Mimosoudním jednáním je však i jednání obou stran sporu bez asistence třetí strany.

Kdy jde o mimosoudní jednání, aby byla propadná lhůta opravdu stopnuta, a kdy ne

Zákon nestanoví, jaké náležitosti má obsahovat dohoda o mimosoudním jednání podle § 647 o. z. ani v jaké formě má být uzavřena; výjimkou je smlouva o provedení mediace, která musí být uzavřena písemně [§ 2 písm. e) zákona o mediaci] a splňovat náležitosti uvedené v § 4 odst. 2 zákona o mediaci. 

Za dohodu ve smyslu § 647 o. z. je třeba považovat právní jednání, z něhož vyplývá shodná vůle stran (věřitele a dlužníka) vést jednání o určitém právu nebo o okolnostech jej zakládajících, jehož cílem je vyřešit situaci jinak než podáním žaloby k soudu. 

Taková dohoda může být uzavřena nejen výslovně, ale i jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoby chtěly projevit (tzv. konkludentně – § 546 o. z.). 

Nejvyšší soud ČR však v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 565/2024, ze dne 10. 12. 2024, varuje: Dohodou o mimosoudním jednání podle § 647 o. z. však není (pouze) neopětovaná snaha věřitele či dlužníka navázat s druhou stranou komunikaci o určitém právu nebo o okolnostech, které jej zakládají, ani oboustranná výměna stanovisek týkajících se předmětného práva mezi věřitelem a dlužníkem, jejímž obsahem je pouze informování druhé strany o konečném (další jednání a jakékoli smírné řešení nepřipouštějícím) odmítnutí jejího práva (námitek proti tomuto právu).

Dohoda o mimosoudním jednání podle § 647 o. z. může být uzavřena i mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem poté, co zaměstnavatel přistoupil k jednostrannému rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době. 

Dojde-li k uzavření této dohody, nemá to vliv na původní délku dvouměsíční prekluzivní lhůty k podání žaloby o neplatnost rozvázání pracovního poměru uvedené v § 72 ZP, která v době této překážky neběží (nebo nezačne běžet) a jejíž běh pokračuje až po odpadnutí překážky tím, že zaměstnavatel nebo zaměstnanec výslovně odmítne v mimosoudním jednání pokračovat. 

Zbývá-li ovšem po odpadnutí překážky méně než 5 dnů do uplynutí lhůty, neskončí tato lhůta – jak vyplývá z § 332 ZP – dříve než za 10 dnů ode dne, kdy začala znovu běžet.