Ačkoli si lyžař způsobil zranění kvůli špatné úpravě sjezdovky, soudy přihlížely i k tomu, jaký byl styl jeho jízdy. Protože riskoval, mohl si podle nich za zranění částečně sám.
Žaloba na provozovatele sjezdovky
Žalobce se domáhal náhrady škody v celkové výši 131 609 EUR, která sestává z náhrady za bolest (47 500 EUR), za ztížení společenského uplatnění (47 500 EUR), účelně vynaložených nákladů spojených s léčením (5500 EUR), z náhrady škody na lyžích a na oblečení (500 EUR) a z náhrady ztráty na výdělku (30 609 EUR). Škoda žalobci vznikla při pádu na sjezdovce provozované žalovanou společností.
Soud prvního stupně zjistil, že dne 2. 4. 2002 žalobce lyžoval na sjezdovce Javor II v Peci pod Sněžkou, v jejíž spodní části se za cca 1 m vysokou hromadou sněhu (mulda), která byla dobře viditelná a nepřekážela v lyžování, nacházela trychtýřovitá díra s kameny, zbytky betonu a vodou.
Žalobce se v těchto místech pohyboval vyšší rychlostí, ve snaze vyhnout se srážce s jiným lyžařem muldu přeskočil a dopadl do vpusti za ní. Utrpěl těžká zranění hrudníku a dutiny břišní, která si vyžádala opakované operace a dlouhodobé léčení. Soud prvního stupně dovodil odpovědnost žalované za porušení povinnosti předcházet škodám, neboť jako provozovatel sjezdovky měla povinnost na nebezpečí odpovídajícím způsobem upozornit a místo zabezpečit tak, aby lyžaře neohrozilo.
Soud prvního stupně nároky poškozeného víceméně uznal. Dokonce mu i zvýšil bolestné na dvojnásobek a náhradu za ztížení společenského uplatnění na čtyřnásobek. Žalobce byl totiž ve věku 50 let mimořádně aktivní v oblasti sportovních aktivit, úraz mu tyto aktivity velice ztížil.
Žalobce ovšem nepřizpůsobil rychlost a styl jízdy terénu a v místě dojezdu sjezdové tratě, kde musel předpokládat větší hustotu provozu, se pohyboval rychlostí, která mu neumožnila bezpečně reagovat na pohyb ostatních lyžařů, a byl-li nucen reagovat na jízdu jiného lyžaře tím, že přeskočil vysokou sněhovou muldu, přispěl ke vzniku škody výraznou měrou neodpovědným chováním na sjezdovce. Soud proto stanovil jeho spoluzavinění v rozsahu 80 %. Nároky na odškodnění tak byly úměrně zkráceny.
Čtěte také: Jízda s podnapilým řidičem nebo bez přilby na kole vás připraví o peníze
Krácení nároku uznal i odvolací soud
K odpovědnosti žalované provozovatelky lyžařského areálu a míře spoluzavinění žalobce na vzniklé škodě odvolací soud, k němuž se žalobce odvolal, zdůraznil, že zabezpečení nebezpečného místa na sjezdovce pouhým nahrnutím sněhové překážky bez barevného či mechanického vyznačení bylo nedostatečné. Žalobce však jako aktivní lyžař musel být srozuměn s tím, že na dojezdu lze očekávat větší hustotu lyžařů, pohyb osob bez lyží apod..
Pokud by odpovídala rychlost jeho jízdy těmto okolnostem, pak by při vyhýbání jinému lyžaři neskákal do míst, kam nevidí a kde je hromada navršeného sněhu, nýbrž by jako zkušený lyžař dokázal bezpečně zastavit kdekoli jinde na místě přehledném. Proto škoda vzniklá na straně žalobce je výsledkem zejména jeho neodpovědného jednání na sjezdovce.
Žalobcovo dovolání pak Nejvyšší soud ČR zamítl svým rozsudkem (spis. sp. zn. 25 Cdo 4286/2011,) ze dne 31. 7. 2013.
Spolupodíl na škodě
Škoda nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným. V takovém případě poškozený buď poměrně (nebo zcela) nese škodu vzniklou okolnostmi na jeho straně.
V případě poměrného zavinění poškozeného nese poškozený škodu v tom poměru, v jakém jeho jednání či opomenutí přispělo ke vzniku škody, o jejíž náhradu se jedná.
Jde tedy o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce, přičemž se vychází z míry zavinění každého z nich a zvažují se veškeré příčiny, které vedly ke škodě, a jak u škůdce, tak i u poškozeného lze brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku škody.
Zvažují se přitom veškeré příčiny, poškozený dokonce nese i následky náhody, která jej postihla. V rozsahu, v jakém se tedy na vzniku škody podílelo jednání poškozeného, popř. náhoda, která se mu přihodila, je vyloučena odpovědnost škůdce.
Konečná úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného.
Zhodnocení případu
Soudy obou stupňů v dané věci dovodily, že žalobce si podstatnou měrou úraz přivodil sám tím, že jel nepřiměřenou rychlostí, ač si byl při svých zkušenostech vědom, že v posledním dojezdovém úseku lyžařské sjezdovky se dá předpokládat větší kumulace jiných lyžařů či osob.
Jestliže žalobce utrpěl zranění při tomto stylu jízdy, kdy nebyl schopen bezpečně zvládnout situaci při hrozící srážce a kdy musel na náhlé vjetí jiného lyžaře do dráhy reagovat riskantním manévrem vjezdu do sněhové hromady, je správná úvaha o převažující míře spoluzpůsobení škody na jeho straně.
Není přitom natolik rozhodující přesné určení, zda jeho rychlost byla přiměřená, neboť okolnost, že žalobce byl k tomuto jízdnímu manévru přinucen pohybem jiného lyžaře, je okolností na jeho straně, tj. jde o náhodu, která jej stíhá jako toho, komu se přihodila.
Jestliže tedy jediným důvodem, proč vůbec žalobce projížděl sněhovou muldu, za níž se nacházel nebezpečný prostor, byla jeho (byť vynucená) reakce na pohyb jiného lyžaře, pak byl převažující příčinou pádu způsob jeho jízdy a okolnosti, které ji ovlivnily, nikoliv to, že nebezpečné místo nebylo označeno či ohrazeno. Ani splnění povinnosti provozovatele vleku totiž v tomto směru by zřejmě nemohlo zabránit tomu, aby žalobce ve snaze vyhnout se srážce do tohoto místa vjel. Za této situace nelze považovat míru účasti v rozsahu 80 % za nesprávně stanovenou.
Přečtěte si také: Dávejte si velký pozor, s kým sedáte do auta
