Zkazí-li vám cestovní kancelář vlastní vinou dovolenou, můžete chtít slevu. A to i za to, že jste z pobytu neměli takovou radost. To, jak velkou slevu byste měli navrhnout, vám může poradit tzv. frankfurtská tabulka.
Místo moře rušná ulice
Zákazník cestovní kanceláře uzavřel s cestovní kanceláří smlouvu na pobytový zájezd v hotelu, která sjednávala i příplatek za každou ubytovanou osobu za pokoj s výhledem na moře ve výši 490 Kč. Na místě ale dostali pokoji nikoliv s výhledem na moře, nýbrž orientovaný na rušnou ulici. Proto zákazník, mimochodem právník, když neuspěl s reklamací zájezdu, zažaloval cestovní kancelář o částku 26 788 Kč s úrokem z prodlení. Žalovaná částka představuje 4× příplatek za pokoj s výhledem na moře (1960 Kč) a „minimální odškodnění“ ve výši 30 % z původní ceny zájezdu.
U nižších soudů zákazník neuspěl
Soud prvního stupně se seznámil se skutkovým stavem, prostudoval cestovní smlouvu, obchodní podmínky cestovní kanceláře a uzavřel, že došlo sice k porušení cestovní smlouvy, jelikož žalovaná nezajistila pokoje s výhledem na moře, avšak zájezd mohl pokračovat, protože v tomtéž hotelu mu (a členům jeho rodiny) zajistila jiné pokoje odpovídající kvality (s výjimkou chybějícího výhledu na moře). Proto má povinnost vrátit žalobci pouze rozdíl v ceně zájezdu při ubytování v pokoji s výhledem na moře a bez něj. Jestliže bylo prokázáno, že tomu odpovídající částku (1960 Kč) žalovaná žalobci již vrátila, žaloba nemůže být důvodná, neboť zbývající služby mu poskytla řádně a žalobce se zbývajícími členy své rodiny ostatní „služby přijal a spotřeboval.“ Soud prvního stupně tedy žalobu zamítl.
Odvolací soud pak rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Ve vztahu k porušení cestovní smlouvy nezajištěním ubytování na pokojích s výhledem na moře považoval za dostačující vrácení ceny (příplatku) za tuto „službu“. Domáhal-li se žalobce náhrady za nepřiměřený hluk, pak odvolací soud uzavřel, že byl i s rodinou ubytován v rekreačním komplexu poskytujícím služby velkému počtu osob, na což byl ve všeobecných smluvních podmínkách upozorněn. Hledal-li pro svou dovolenou tiché místo, pak s přihlédnutím k poloze hotelu, jeho rozloze a obsazení v sezóně, nemohl kýžený klid od uvedeného hotelu očekávat. Odvolací soud přihlédl k tomu, že žalobce a příslušníci jeho rodiny všechny ostatní služby vyčerpali, a proto nemohlo dojít k zásahu do klidné dovolené, kterou očekávali.
Jak zákazník argumentoval
Žalobce se se zatímním neúspěchem nesmířil a podal si dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Argumentoval především tím, že kdyby ze strany cestovní kanceláře nebyl ujištěn, že bude mít zajištěny pokoje s výhledem na moře, cestovní smlouvu by neuzavřel. Náhrada vzniklé újmy nemůže být uspokojena pouze vrácením částky (příplatku) za rezervaci pokojů s výhledem na moře, neboť je třeba poskytnout nejen náhradu materiální, ale též nemateriální újmy zahrnující rovněž právo na náhradu ztráty požitku z dovolené. Dovolatel zdůraznil, že náhradní pokoje byly nevyhovující, jelikož byly situovány na rušnou ulici.
Názor Nejvyššího soudu
Případ byl posouzen ještě podle úpravy starého, zrušeného, občanského zákoníku, avšak závěry z něho vzešlé platí i pro novou úpravu a aktuální praxi.
V rozsudku ze dne 11. 12. 2013, spis. zn. 33 Cdo 3661/2013, Nejvyšší soud s přihlédnutím k rozhodnutí Evropského soudního dvora v případu ESD, C-168/00, ve věci Simone Leitner proti TUI Deutschland GmbH & Co. KG, k závěrům odborné literatury, jakož i k judikatuře členských států Evropské unie, přijal a odůvodnil závěr, podle něhož pokud v důsledku porušení povinností ze strany cestovní kanceláře vznikla zákazníkovi škoda, svědčí mu vedle práva na vrácení rozdílu v ceně také právo na náhradu škody podle ust. § 852i občanského zákoníku. (…) ust. § 852i občanského zákoníku by mělo být vykládáno nejen v kontextu odpovědnosti za škodu, ale vzhledem k judikatuře Evropského soudního dvora i odpovědnosti za imateriální újmu, která byla způsobena osobnosti vzhledem k jejímu právu na klidnou dovolenou…
V poměrech souzené věci shora to znamená, že žalovaná, která proti ujednání v cestovní smlouvě nezajistila pro klienta a členy jeho rodiny požadovanou kvalitu ubytování (pokoje s výhledem na moře), má, kromě povinnosti vrátit příplatek za takové pokoje, povinnost nahradit mu újmu (poskytnout slevu) spočívající v narušení klidného průběhu dovolené, neboť přes jeho očekávání mu nebylo zajištěno požadované ubytování. Otázka hluku při „náhradním“ ubytování se pak jeví jako sekundární ve vztahu k primárnímu porušení cestovní smlouvy.
Nejvyšší soud ČR proto svým rozsudkem spis. zn. 33 Cdo 747/2015, ze dne 28. 4. 2016 rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Jak postupovat v praxi?
Právo na náhradu za ztrátu radosti z dovolené, právo na náhradu škody za pokaženou dovolenou, právo z titulu narušení dovolené, ať toto právo nazveme jakkoliv, nevzniká jako důsledek jakékoliv nepříjemnosti, která se stane v průběhu dovolené. Porušení povinnosti cestovní kanceláře musí dosáhnout takové intenzity, že je způsobilé objektivně znepříjemnit pobyt.
Při posuzování důvodnosti nároku, eventuálně jeho výše, může být vodítkem tzv. frankfurtská tabulka slev, kterou již v roce 1985 vydala 24. komora Zemského soudu ve Frankfurtu. Označuje nejčastější nedostatky při plnění závazků vyplývajících z cestovní smlouvy a má pouze orientační charakter při přiznávání slev ze zájezdu.
Je použitelná zejména v situaci, kdy se cestovní kancelář se zákazníkem, který uplatnil nároky vyplývající z porušení cestovní smlouvy, vyrovnává mimosoudně. Frankfurtskou tabulku najdete na webu Evropského spotřebitelského centra při České obchodní inspekci.
