Hlavní navigace

Všechno, co potřebujete vědět o dvojím zdanění

Autor: Aspekt
Michal Hájek

Dvojí zdanění. Dvě slova, která už pěknou řádku let budí ze spaní podnikatele a zaměstnance pracující mimo Česko. Naštěstí s většinou zemí máme uzavřenou smlouvu, která dvojímu zdanění zabraňuje.

Zatímco firemní příjmy v ČR bohužel dvojímu zdanění stále podléhají, při podnikání nebo zaměstnání v zahraničí už je to mnohem lepší.

Ekonomické dvojí zdanění = reálná sazba 31,15 %

Pod pojmem dvojí zdanění si veřejnost nejčastěji představí tzv. ekonomické dvojí zdanění. K tomu dochází, když firma zdaní svůj zisk 19% sazbou daně z příjmů právnických osob a následně jej rozdělí mezi akcionáře nebo společníky, kteří jsou fyzickými osobami. Dividendy či podíly na zisku podléhají dalšímu zdanění – dani z příjmů fyzických osob – se sazbou 15 %.

Jedná se o tzv. srážkovou daň, kterou platí vyplácející společnost, pokud má sídlo v České republice. Poplatník získává podíl na zisku již zdaněný. Pokud dividendy či podíly na zisku vyplácí zahraniční společnost, je tuzemský příjemce (fyzická osoba) povinen podat daňové přiznání k dani z příjmu a své příjmy zdanit sám. V obou případech však peníze podléhají dvojímu zdanění (celkem jsou zdaněny sazbou 31,15 %).

Vláda v roce 2011 slibovala, že s tímto problémem zatočí. A i když to v jednu chvíli vypadalo, že dividendy ze zisku akciových společností i podíly na zisku s. r. o. a družstev vyplácené fyzickým osobám budou od daně osvobozeny, nakonec vše padlo. V novele zákona o daních z příjmů vláda Bohuslava Sobotky navrhované změny pohřbila a dvojí zdanění zisku firem zůstává.

Současná legislativa každopádně ekonomické dvojí zdanění nevnímá jako problém, protože ke zdanění dochází u dvou různých poplatníků – nejprve u firmy a následně u akcionáře nebo společníka.

Ekonomické dvojí zdanění navíc nepostihuje vyplácení zisku právnické osobě, pokud tato má své sídlo v České republice nebo jiném státu Evropské unie a zároveň drží alespoň 10% podíl dceřiné společnosti po dobu minimálně 12 měsíců. Dividendy nebo podíly na zisku vyplacené takové mateřské společnosti jsou od srážkové daně osvobozeny.

Právní dvojí zdanění = platíte doma i v zahraničí

Z pohledu práva je mnohem závažnější tzv. právní dvojí zdanění, kdy dvojí zdanění postihuje stejného poplatníka – podnikatele nebo firmu. K tomu dochází při podnikání v zahraničí, protože poplatník musí svůj zisk danit jak v místě svého sídla či bydliště, tak i v místě svého podnikání v zahraničí, kde mu obvykle vznikne stálá provozovna.

Ono je to logické. Představte si firmu se sídlem v České republice (tzv. český daňový rezident), která má pobočku – nově odštěpný závod v USA. Tato firma platí daň z příjmů v místě svého sídla, tedy v České republice, ale daň po ní požadují také USA. Česká firma přece využívá zdejší infrastrukturu, znečišťuje ovzduší, spoléhá na místní bezpečnostní složky atp. A protože USA nechtějí všechno platit ze svého rozpočtu, vyžadují od zahraničních firem placení daní.

Jestliže tedy český daňový rezident, např. firma CZECHIA, s. r. o., podniká v Argentině, musí z příjmu dosaženého prostřednictvím argentinské stálé provozovny zaplatit daň z příjmu jak v Argentině, tak i v České republice.

Problém řeší smlouvy o zamezení dvojímu zdanění

Argentinu jsme do příkladu vybrali záměrně. Je totiž jednou ze zemí, se kterou Česká republika nemá uzavřenou smlouvu o zamezení dvojího zdanění. Pokud tedy hodláte podnikat v Argentině, budete platit plné daňové sazby v Česku i v Jižní Americe.

Jedinou „náplastí“ je pro vás možnost uplatnit daň zaplacenou v Argentině jako daňový náklad v českém daňovém přiznání pro následující zdaňovací období.

S drtivou většinou zemí však Česká republika smlouvu o zamezení dvojího zdanění uzavřenou má. Kompletní seznam těchto zemí a všechny smlouvy ke stažení najdete na stránkách Ministerstva financí.

V každé mezinárodní smlouvě máme zakotvenou jednu ze čtyř metod, která zamezení dvojího zdanění garantuje: Jsou to metody:

  1. Vynětí příjmů plynoucích ze zahraničí ze zdanitelných příjmů – úplné,
  2. vynětí příjmů plynoucích ze zahraničí ze zdanitelných příjmů – s výhradou progrese,
  3. zápočet daně zaplacené v cizině na celkovou daňovou povinnost v tuzemsku – plný,
  4. zápočet daně zaplacené v cizině na celkovou daňovou povinnost v tuzemsku – prostý.

Vynětí příjmů

Jak už název metody napovídá, vynětí příjmů spočívá v rozdělení příjmů na „české“ a „zahraniční“. V Česku zaplatíte daň pouze z toho, co jste vydělali na území ČR, a v zahraničí (např. v Rakousku) daň z toho, co jste vydělali v Rakousku. Vždy dle místní daňové sazby. Tento postup se nazývá úplné vynětí příjmů a je ze všech nejjednodušší. V praxi se ale moc nepoužívá – jediná země, se kterou máme takovou dohodu uzavřenou, je Brazílie.

O něco složitější je výpočet daní při vynětí příjmů s výhradou progrese. Pro určení procentní sazby daně v ČR se totiž berou všechny příjmy – a následně se daná procentní sazba uplatní jen na příjmy z ČR. Jestliže byste tedy v Německu vydělali 500 000 Kč a v Česku 500 000 Kč, zaplatíte v Česku daň z 500 000 Kč, avšak sazbou, která odpovídá zisku jednoho milionu Kč.

Sazba daně z příjmů právnických osob je však pro všechny běžné české obchodní korporace 19 %. Progresivní zdanění se jich proto netýká.

Také pro fyzické osoby bylo v roce 1999 progresivní zdanění zrušeno, takže metody úplného vynětí příjmů a vynětí příjmů s výhradou progrese u nás splývají v jednu jedinou – vždy budete platit 15 % z celkového zisku.

Pozor však na situace, kdy váš celkový zisk převýší limitní částku pro uplatnění solidární daně. Solidární daň je totiž jistou formou progresivního zdanění, které se nevyhnete ani v případě, že vaše příjmy pocházejí ze zahraničí.

U příjmů ze závislé činnosti (zaměstnání) je dále třeba navýšit mzdy od zahraničního zaměstnavatele na úroveň tzv. superhrubé mzdy dle českých daňových předpisů. Pokud tedy v Německu vyděláváte jeden milion Kč hrubého, v Česku bude daňovým základem 1 340 000 Kč (+ 34 %).

Podotýkáme, že čeští daňoví rezidenti zaměstnaní v zahraničí si sami můžou vybrat, jak chtějí svůj zisk danit. Na výběr mají vynětí s výhradou progrese nebo prostý zápočet daně (viz níže).

Zápočet daně

Zápočet daně se od vynětí příjmů hodně liší. V případě plného zápočtu daně slouží jako daňový základ celý zisk poplatníka (zisk v ČR + zisk v zahraničí) s tím, že zaplacenou daň v zahraničí si z vypočtené daně v České republice můžete odečíst.

Příklad:

Pokud jste fyzická osoba (podnikatel), v Česku vyděláte 500 000 Kč a v Německu 500 000 Kč, je váš daňový základ milion Kč.

V Česku byste měli zaplatit 15% daň, čili 150 000 Kč.

Jestliže jste už však v Německu zaplatili na dani 100 000 Kč, toto sumu si odečtete a v Česku zaplatíte jenom 50 000 Kč.

Celkem na dani zaplatíte 150 000 Kč.

Metoda plného zápočtu daně je pro Česko nevýhodná, protože pokud podnikáte v zemích s vysokou daňovou sazbou, odvedete v ČR na daních minimum. Teoreticky je dokonce možné, že zaplacená daň v zahraničí převýší vypočtenou daň v České republice a v tuzemsku už neodvedete vůbec nic.

V mezinárodních smlouvách se proto mnohem častěji setkáte s prostým zápočtem daně. U toho si daňový základ snížíte jen o částku, kterou byste ze zahraničního zisku odvedli po uplatnění české (15%) daňové sazby. Opět uvedeme na příkladu.

Příklad:

Pokud jste fyzická osoba (podnikatel), v Česku vyděláte 500 000 Kč a v Polsku 500 000 Kč, je váš daňový základ milion Kč.

V Česku byste měli zaplatit 150 000 Kč daň, v Polsku zaplatíte daň 100 000 Kč. Až dosud stejné jako u plného zápočtu.

Liší se tu ale výše zápočtu daně.

V tomto případě totiž zápočet činí jen 75 000 Kč (15 % z 500 000 Kč), takže v Česku zaplatíte na dani 75 000 Kč (150 000 – 75 000). Nikoliv 50 000 Kč jako v prvním případě.

Celkem na dani zaplatíte 175 000 Kč.

Tato metoda stírá rozdíly mezi různými daňovými sazbami v jednotlivých zemích. Laicky řečeno = mrzí nás, že jste ve Francii svůj zisk zdanili 50 %. U nás v ČR vám však úlevu z daňového základu spočítáme pouhými 15 %.

Našli jste v článku chybu?