Hlavní navigace

Váš digitální život se dá kompletně zmapovat. A může ovlivnit vaše chování

Autor: Depositphotos

Znáte pasivní listening? A víte, že počítače a mobilní telefony už dnes umí určit, jestli na počítači píšete vy, nebo váš manžel či vaše děti? Vše, co v kyberprostoru děláte, se ukládá, archivuje, prodává a využívá. Někdy i proti vám.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Váš digitální život je možné detailně zmapovat od kolébky až po smrt. Vaše profily na sociálních sítích a u jiných služeb, uveřejněné fotografie, inzeráty, styl psaní, vaše emoce. Postupným propojením informací je pak možné si o vás udělat poměrně detailní obrázek, ačkoli vás daná osoba či instituce nikdy neviděla. A to s sebou přináší i řadu rizik. Vyplynulo to z přednášky Vladimíra Lazeckého ze společnosti VIAVIS na konferenci Digitální identita, kterou pořádal Měšec.cz.

Internet není anonymní

Představu, že internet je anonymní, ve své hlavě nosí řada lidí. Není to ale pravda. Postupem času se totiž výrazná část našeho života začala odehrávat v digitálním světě. Řadu lidí dokonce ani nemusíme znát osobně a komunikujeme s nimi jen přes internet. Spolu s tím na sebe ale lidé prozradí tolik informací, že dohledat, kdo sedí za monitorem, už dnes nemusí být tak těžké. A to vše se pak může navzájem propojit a vytvořit váš profil či charakteristiku vašeho nákupního chování.

Všichni jsme věřící

Zní to zvláštně, ale co se internetu týče, jsme vlastně všichni věřící. Řada věcí totiž v kyberprostoru funguje na základě víry. Věříte přece, že aplikace, kterou si stahujete do mobilního telefonu, nemá žádný malware, že? A věříte, že i když tam malware není při stahování aplikace, nedostane se tam postupnou aktualizací aplikace, ne?

Vladimír Lazecký, zakladatel a předseda představenstva společnosti VIAVIS během své přednášky na konferenci Digitální identita
Autor: Karel Choc

Vladimír Lazecký, zakladatel a předseda představenstva společnosti VIAVIS, během své přednášky na konferenci Digitální identita

Realita je ale taková, že i tyto případy se stávají. V jedné z aktualit jsme vás informovali o tom, že aplikace dostupná v Google Play obsahovala škodlivý kód. Aplikaci si tehdy stáhlo 7500 lidí, než byla z obchodu stažena. Jiná aplikace v Google Play byla naopak neškodná a bezpečná až do jedné osudové aktualizace. Po ní bohužel obsahovala škodlivý malware. O tom jsme vás rovněž informovali v jedné z aktualit. A podle statistik společnosti Check Point se jeden škodlivý kód dostal do 60 herních aplikací a stáhnout si ho mohlo přes 7 000 000 uživatelů.

A stejně tak věříme i tomu, že kamera umístěná v mobilním telefonu nebo v notebooku nesnímá, co děláme, a neodesílá zvukové a obrazové nahrávky někomu dalšímu. Můžete to ale říci s jistotou? Nestalo se vám, že byste se v autě se spolujezdcem bavili například o tom, že zvažujete dovolenou v termálních lázních, a následně na vás vyskočila reklama na internetu nabízející pobyt v termálních lázních? Tak to je takzvaný pasivní listening.

Nejtěžší je vždy přijít na to, že vlastně někdo vaše data vykrádá. Ať už jde o aplikaci v mobilu či ukradené heslo do e-mailu. Pokud je útočník šikovný, může vám data krást roky a roky vás odposlouchávat a vy nic nezjistíte.

S čím dáváte souhlas při instalaci aplikací?

Vaše data ale řada firem získává i legálně. A to ve chvíli, kdy povolíte aplikaci přístup k vašim kontaktům a dalším informacím, když si ji instalujete. Leckdo by mohl namítat, že nežije nijak zajímavý život, má obyčejnou práci, průměrný plat, a není proto pro nějaké třetí strany nijak zajímavý. Opak je ale pravdou.

Podívejme se na konkrétní příklad z minulosti. Řada lidí si stáhla do mobilního telefonu s iOS aplikaci, která se tvářila jako svítilna. Tato aplikace chtěla přístup ke kontaktům a poloze daného telefonu. Každý, kdo si aplikaci nainstaloval a chtěl ji používat, musel tento souhlas dát.

Aplikace následně vytěžená data zasílala přímo společnosti Apple. Ta pak data prodávala dál. Mimo jiné šlo o informaci, kde se tito lidé pohybovali, co vyhledávali na internetu atd.

Využitelnost dat v praxi

K čemu tato data jsou? Z vytěžených dat, ať už skrze aplikace, či sociální sítě, se dá odvodit spousta věcí. Například rozdělit uživatele podle pohlaví. Následně sledovat, na jakých místech se pohybují například ženy. V jakých časových intervalech, kdy během dne. Jak dlouho na daném místě setrvaly. Nebo jaké informace vyhledávaly na internetu. Dokonce je možné zjistit i vaše „typing biometrics“. Jinými slovy to, jakým způsobem píšete na mobilu. To je poměrně unikátní, jelikož každý má originální styl psaní, co se biometrie týče. Aplikace si pak dokáže zařadit i to, že telefon aktuálně drží někdo jiný, a ne vy. A pak se dá podle těchto informací například cílit reklama.

U Facebooku dokonce platí, že ačkoli vy Facebook vůbec nemáte, Facebook vás zná a profiluje. A pokud jej máte, dokáže o vás aplikace zjistit mnoho informací. Měří vaše emoce, sleduje, jaké stránky navštěvujete, jak dlouho na nich jste, co ve vás emoce vyvolává atd. Na základě fotografie vaší tváře dokonce umí odvodit vaši sexuální orientaci a preference.

A s tím vším pak Facebook pracuje. S vašimi politickými názory, knihami, které čtete, výrobky, jaké kupujete. A následně jsou tato data dále prodávána.

Ovlivňování názorů

Důsledkem profilování, které jsme popsali výše, je pak například i to, že vy a kolega se budete dívat na totožný web, ale oba uvidíte jiné informace, jiné články. Po zadání dotazu do vyhledávače vám vyskočí jiné odkazy. Od toho je jen malý krůček k manipulaci. Sociální sítě mají velkou sílu a nemusí být teoreticky problém destabilizovat politický systém v nějaké zemi.

Před časem dokonce Facebook udělal experiment, v rámci kterého vybrané skupině uživatelů po dobu 6 měsíců zobrazoval spíše depresivní zprávy a sledoval, jaký efekt to bude mít na chování uživatelů. Řada z nich následně projevovala sklíčenost, smutek, depresi apod. Facebook tedy může s vašimi emocemi také manipulovat.

Data o vás ale sbírá například i stát. Pokud totiž hrajete Účtenkovku, dáváte státu informaci o řadě věcí. Kde nakupujete, za jaké částky, kolik měsíčně utratíte atd.

Jak můžete sběr dat ovlivnit?

Něco ovlivnit můžete, něco bohužel ne. Takzvaná metadata představují informace o tom, kde se přihlašujete, kde se pohybujete atd. Toho se bohužel nezbavíte nikdy, pokud chcete nějakým způsobem využívat digitální svět.

To, jakým aplikacím a k čemu dáváte přístup, už ale ovlivnit můžete. Stejně tak to, jaké informace o sobě zveřejňujete na internetu, jaké fotografie přidáváte atd.

Nejjednodušší je proto sdělovat o sobě digitálnímu světu co nejméně.

Na konferenci Digitální identita přednášel i kryptolog Tomáš Rosa. Poslechněte si podcast, ve kterém mluvil o rizicích prolomení bankovních kódů pomocí kvantových počítačů:

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).