Po pracovním úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání mnohdy dochází k ukončení pracovněprávního vztahu, při jehož výkonu zaměstnanci škoda na zdraví vznikla.
Zákonodárcům se přitom již delší dobu nedaří najít pro případy, kdy poškozený nevykonává jinou vhodnou práci a je jako nezaměstnaný vedený v evidenci Úřadu práce, uspokojivou a stabilní úpravu výpočtu úrazové renty. Pravidla (§ 271b odst. 3 zákoníku práce) výpočtu se v posledních 7 letech měnila hned 3×.
Naposledy došlo ke sjednocení pravidel pro výpočet úrazové renty během nezaměstnanosti na bázi zápočtu platné výše minimální mzdy jako dosahovaného, byť fiktivního výdělku.
Problém se netýká toho, kdo pobírá invalidní důchod ve III. stupni
Na úvod je nutné zdůraznit, že jde zásadně o zaměstnance poškozeného pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, kterému byl přiznán invalidní důchod prvního nebo druhého stupně nebo mu případně nebyl přiznaný vůbec.
Podle ust. § 25 odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti se totiž uchazečem o zaměstnání nemůže stát fyzická osoba v době, po kterou je invalidní ve třetím stupni. S výjimkou fyzické osoby, která je invalidní ve třetím stupni a je schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
Obecné pravidlo a speciální pravidla pro výpočet výše úrazové renty
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity – takzvaná úrazová renta, se zaměstnanci podle ust. § 271b odst. 1 zákoníku práce vypočte jako rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, ke kterému se ještě připočte případný invalidní důchod pobíraný ze stejného důvodu.
Přiznaný invalidní důchod tedy snižuje úrazovou rentu, která vyrovnává rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo zjištění nemoci z povolání.
Přiznání invalidního důchodu, ale ani pracovní neschopnost nejsou nezbytnou podmínkou pro nárok na úrazovou rentu, ale jde o obvyklé řešení sociální situace nastalé v důsledku závažného poškození zdraví zaměstnance pracovním úrazem nebo nemoci z povolání.
Výjimky, respektive modifikace při výpočtu úrazové renty, upravují především ust. § 271b odst. 3, 4, 5 zákoníku práce. My se nyní zabýváme právě ust. § 271b odst. 3 zákoníku práce, kdy jde o situaci, kdy je poškozený zaměstnanec v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání.
Poškozenému zaměstnanci náleží renta i v době nezaměstnanosti
Pokud jde o řešení situace dle ust. § 271b odst. 3 zákoníku práce, ke změně pravidel došlo s účinností od 1. ledna 2025. Nezměnila se zásada, že úrazová renta přísluší zaměstnanci i v případě, kdy nepracuje a je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadu práce České republiky.
Jsou však možné 2 rozdílné situace:
- Zaměstnanec pobíral úrazovou rentu (vypočtenou dle základního pravidla ve smyslu ust. § 271b odst. 1 zákoníku práce) ještě před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání.
- Zaměstnanec takto vypočtenou úrazovou rentu nepobíral.
A podle toho byly dva možné způsoby stanovení výše renty pro dobu jeho nezaměstnanosti. K pochopení nových aktuálních pravidel je ale vhodné si nejprve zopakovat ta dřívější.
Dříve záleželo, zda poškozený zaměstnanec před nezaměstnaností pracoval nebo nepracoval v novém náhradním zaměstnání
V případě, že poškozený zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku pobíral, příslušela mu v době nezaměstnanosti renta ve stejně výši, respektive se zohledněním každoroční valorizace. Jeho nezaměstnanost tak neměla sama o sobě na výši již přiznané úrazové renty vliv.
Pokud ale poškozený zaměstnanec před evidencí na ÚP náhradu za ztrátu výdělku nepobíral, za jeho poúrazový výdělek se považoval výdělek ve výši minimální mzdy. Konkrétně minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání.
Náhrada za ztrátu na výdělku tak v tomto případě činila rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a fiktivní částkou, vyjádřenou právě výší minimální mzdy (s připočtením případného invalidního důchodu).
Výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence ÚP se přitom započítával bez ohledu na případnou valorizaci, a zároveň i při případné další nezaměstnanosti a evidenci na Úřadu práce.
V praxi ale můžou být poškození bez zaměstnání opakovaně, protože jejich uplatnění na pracovním trhu může být vzhledem ke zdravotním omezením obtížné. Přitom se jim při každé – tedy jak první, tak další následné evidenci na úřadu práce počítá výše renty se zohledněním minimální mzdy v původní výši při první nezaměstnanosti a bez započítání její valorizace.
To, vzhledem k tomu, že v posledních letech roste minimální mzda poměrně rychle a proporcionálně vysoko, představuje pro tuto skupinu poškozených výhodu.
Pro oba případy přitom platilo a nadále platí, že je-li poškozený mezi jednotlivými obdobími bez práce znovu zaměstnán, odečítá se od průměrného výdělku před vznikem škody skutečně dosahovaný poúrazový výdělek v novém zaměstnání, dle základního pravidla pro výpočet renty vyplývajícího z ust. § 271b odst. 1 zákoníku práce.
Dosavadní nevýhoda pro určité zaměstnance
Pokud ale poškozený zaměstnanec v době před svou nezaměstnaností nebo v době mezi jednotlivými nezaměstnanostmi dosahoval vyššího výdělku, než je minimální mzda, byl oproti poškozenému zaměstnanci, který pracovní uplatnění po škodné události a skončení dosavadního zaměstnání nenašel, v nevýhodě.
Zápočet skutečně dosahovaného výdělku vyššího než minimální mzda zavdával snížení úrovně úrazové renty. Stanovený způsob výpočtu renty byl pro poškozené, kteří dosahovali vyšších poúrazových výdělků, než je výše minimální mzdy, nevýhodný oproti zaměstnancům, kteří pracovní uplatnění nenalezli.
Nicméně pro skupinu těch, kteří pracovní uplatnění nenalezli, je zase přísné a znevýhodňující nové pravidlo započítávání platné (případně valorizované) minimální mzdy, neboť ta v poslední době značně roste. Avšak přechodné opatření toto znevýhodnění eliminuje, jak si vysvětlíme dále.
Sjednocení výše započítávaného výdělku na úrovni aktuálně platné minimální mzdy
Nově je výpočet náhrady sjednocen pro oba případy – tedy ať již zaměstnanec dosáhl nějakého poúrazového výdělku před svou nezaměstnaností, nebo nedosáhl.
Jako fiktivní výdělek pro výpočet úrazové renty se bude po dobu nezaměstnanosti poškozeného vždy započítávat minimální mzda, a to v aktuální platné výši.
Jestliže poškozený začne znovu pracovat, náhrada bude činit rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem skutečně dosahovaným v novém zaměstnání (s připočtením invalidního důchodu).
Pokud následně bude poškozený znovu veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, za poúrazový výdělek bude považován výdělek ve výši aktuální minimální mzdy. A takový výdělek snižuje rentu. Avšak toto snížení v důsledku navýšení minimální mzdy by mělo být kompenzováno průběžnými valorizacemi rozhodného výdělku před vznikem škody ve smyslu ust. § 271u odst. 2 zákoníku práce.
Znamená to tedy, že jestliže se v průběhu vedení poškozeného zaměstnance v evidenci uchazečů o zaměstnání zvýší minimální mzda, dojde ke snížení poskytované náhrady. Avšak toto snížení renty by mělo být kompenzováno valorizací průměrného rozhodného výdělku dosahovaného před vznikem škody ve smyslu ust. § 271u odst. 2 zákoníku práce, který je určující pro výpočet výše renty.
O poslední – nyní aktuální valorizaci – informujeme v článku: Úrazové a pozůstalostní renty čeká v roce 2026 valorizace. Příklady a přehled situací z praxe
Dosavadní poživatele úrazové renty: nová pravidla, platí jen pokud jsou výhodnější než pravidla původní
Nová právní úprava výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku v době nezaměstnanosti poškozeného zaměstnance, se týká zaměstnanců, kteří již rentu před 1. lednem 2025 pobírali, pouze tehdy, pokud to pro ně bude výhodnější.
Takže pokud bude zaměstnanec v době, kdy pracuje, dosahovat nižšího výdělku, než ve výši minimální mzdy (například z důvodu kratší pracovní doby sjednané v důsledku jeho nepříznivého zdravotního stavu), bude se mu v době nezaměstnanosti zohledňovat tento nižší výdělek. Protože zohledňování výše minimální mzdy by pro něho bylo nevýhodné a tím spíše zohledňování minimální mzdy následně valorizované.
Závěrečné shrnutí pravidel počítání minimální mzdy jako výdělku
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity náleží poškozenému zaměstnanci i během doby, kdy je veden úřadem práce v evidenci uchazečů o zaměstnání.
Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání, který se pro účely výpočtu renty odečítá (a to spolu s invalidním důchodem přiznaným pro invaliditu právě v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání) od původního výdělku dosahovaného před vznikem škody (případně valorizovaného) se považuje výdělek ve výši platné minimální mzdy.
Po skončení zařazení v evidenci uchazečů o zaměstnání se při výpočtu úrazové renty postupuje tak, že renta je standardně ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem (respektive valorizovaným rozhodným výdělkem) před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.
Pravidlo o zápočtu minimální mzdy jako výdělku (snižujícího výši renty) však vždy platí jen pro poškozené, kterým nárok na úrazovou rentu vznikl od 1. ledna 2025 a později. Pokud jim vznikl dříve (do 31. prosince 2024), tak se jim platná (a tedy i valorizovaná) výše minimální mzdy nepočítá, pokud to pro ně není výhodné.
Naopak se jim, když to pro ně není výhodné, počítá minimální mzda případně i ve výši z minulosti, a to z doby ke dni prvního zařazení poškozeného do evidence uchazečů o zaměstnání – to pro případ, že poškozený nenalezl po pracovním úrazu či onemocnění nemocí z povolání náhradní zaměstnání.
Pokud poškozený dosahoval reálného skutečného výdělku, protože našel po škodné události náhradní zaměstnání, tak se počítá výdělek z tohoto zaměstnání. Proto když je nižší, než minimální mzda, není poškozený znevýhodněn zápočtem minimální mzdy (natož valorizované minimální mzdy) jako výdělku snižujícího rentu.
ČLÁNKY DO MAILU