Soudy někdy musejí kvůli lidské malichernosti řešit bizarní případy. Někdy se divíme, co všechno najdeme v přehledu soudních rozhodnutí.
Jedním z takových případů je třeba řešení sporu o nízkou peněžitou pokutu ve výši 1000 Kč. Nevíme, zda za ním stála nelibost namířená ke zvířatům, nebo šlo o projev dlouhodobě narušených sousedských vztahů.
Za co a proč padla symbolická pokuta
Ať už tak, či tak, jednalo se o sousedský spor, který vznikl ve chvíli, kdy vodič vedl tři koně. V určitou chvíli zkřížil na silnici cestu osobnímu vozidlu. Řidič reagoval dvojím zatroubením v blízkosti koní, takže hrozilo jejich splašení.
Právnickou řečí správních a soudních rozhodnutí můžeme říci, že: „Jistý občan byl uznán vinným z přestupku podle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil tím, že přibližně v 17 hodin dne 28. 6. 2018 v obci Chmelištná na komunikaci mezi domem P. Š. a návesní kapličkou použil jako řidič osobního automobilu zvukové výstražné znamení na koně vedené po komunikaci před ním panem V. S. a tím ve smyslu § 4 odst. 1 písm. j) zákona na ochranu zvířat vyvolával bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy.“
Protože se pokutovaný pokutě bránil, zabývaly se jí správní orgány i soudy. Nešlo tedy o dopravní přestupek, jehož spáchání byly přítomny nebo jej odhalily policejní orgány. O potrestání viníka – pachatele – se musel někdo postarat svým podnětem (udáním). Nicméně symbolického potrestání (pokuta ve výši 1000 Kč) se dostalo pachateli po zásluze – zvířata by neměla odnášet nevraživost mezi lidmi.
Řidič mohl podle svědků počkat, než koně přejdou
V případu vypovídala řada svědků, kteří se víceméně shodli na vylíčení situace. Z jejich výpovědí vyplynulo, že vodič koní (zřejmě i jejich vlastník) vedl koně po silnici, zatímco řidič chtěl odjet v automobilu. Poté, co mu vodič s koňmi vozu zkřížil cestu, řidič na ně zatroubil.
Nejvyšší správní soud, před nějž se jako vrcholnou instanci případ dostal, ve svém rozsudku spis. zn. 4 As 118/2023, ze dne 30. 1. 2024, zhodnotil, že tří koní s vodičem si na pozemní komunikaci s ohledem na velikost těchto zvířat nelze nevšimnout.
Ostatně rychlost, jakou se pohybuje vodič s koňmi (jedná se o chůzi), je mnohem nižší než rychlost jedoucího automobilu. Nemohlo proto dojít k řidičem tvrzenému nenadálému zkřížení dráhy koní s vodičem s automobilem.
Řidič tedy zavčasu viděl koně vedené vodičem a mohl před nimi včas a bezpečně zastavit. Jejich vstup na pozemní komunikaci nebyl pro řidiče náhlý a nečekaný, vodič a koně netvořili nečekanou překážku provozu na pozemní komunikaci.
Troubení nebylo v souladu s dopravními předpisy a koně stresovalo
Svědecké výpovědi se shodly v tom, že vodič koně spořádaně vedl. Koně tudíž nepředstavovali žádné hrozící nebezpečí pro řidiče ani pro kohokoli jiného.
Jestliže tedy řidič na koně a jejich vodiče troubil, tak nepoužil výstražné znamení v souladu s § 31 odst. 1 zákona o silničním provozu, podle kterého, je-li to nutné k odvrácení hrozícího nebezpečí, dává řidič zvukové výstražné znamení.
Mimo obec může řidič dávat zvukové výstražné znamení i tehdy, je-li to nutné k upozornění řidiče předjížděného vozidla. Naopak zatroubením řidič mohl koně vystresovat a poplašit, čímž mohlo vzniknout nebezpečí vzniku škody na zdraví i majetku.
Zatroubení řidiče v blízkosti vedených koní bylo bezdůvodné, jelikož řidič neodvracel náhlé či neočekávané nebezpečí na pozemní komunikaci.
Námitky pokutovaného nasvědčují, že šlo spíše o sousedský spor
Soud odmítl jako nepodstatné námitky řidiče, že troubil na pozemní komunikaci, kde troubení není zakázáno.
Rovněž soud odmítl námitku, že se vodič pohyboval po komunikaci s koňmi jako naschvál řidiči. (Jakoby vodič koní věděl, kdy zrovna pojede po stejné komunikaci i auto pokutovaného řidiče.)
Jako nepodstatnou vyhodnotil i námitku, že podle zákona o silničním provozu nemůže vodič vést najednou tři koně. Soud odmítl i argument, že nebyla dostatečně řešena konkurence zákona na ochranu zvířat a zákona o silničním provozu.
Správní orgány a soudy se musely vypořádat se spoustou argumentů. Kolik lidí se věcí zabývalo, a to šlo jen o 1000 Kč (i když uznáváme, že šlo o jakýsi princip).
Význam případu a soudního rozhodnutí
Právní závěr z daného případu je, že bezdůvodné použití klaksonu řidičem automobilu v bezprostřední blízkosti koní může představovat týrání zvířat podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona na ochranu zvířat proti týrání.
Nejvyšší správní soud tak shledal trestnost využití zvukového výstražného znamení osobního motorového vozidla v bezprostřední blízkosti koní, přičemž toto přestupkové jednání posoudil jako týrání zvířat.
Zatroubení na koně s ohledem na relativní plachost těchto zvířat lze považovat za nepřiměřené působení stresových vlivů.
Užití zvukového výstražného znamení motorového vozidla v blízkosti koně představuje nenadálý hlasitý zvuk, který typicky u koní může vyvolat stres působením fyzikálních faktorů.
Rušivým faktorem přitom nemusí být nutně jen akustické signály, ale může jím být i kinetická energie projíždějícího tělesa, kdy potenciál rozrušení koně nese i třeba projetí vozidla nebo i cyklisty v jeho bezprostřední blízkosti.
Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu tedy plyne, že řidiči by měli vnímat potenciální trestnost použití zvukového výstražného znamení motorového vozidla v blízkosti zvířat.
Jenomže to je jen zobecněné právní minimum. Každý soudný člověk by neměl být jen zastrašen hrozbou možné pokuty za týrání zvířat, ale měl by si být vědom nebezpečnosti situace, pokud by se rozrušené zvíře splašilo.
Mohlo by dojít ke škodám na zdraví a životě lidí v blízkosti i samotného zvířete, jakož i ke značným materiálním škodám, když by splašené zvíře poškodilo majetek.
O odpovědnosti za škodu způsobenou zvířetem, konkrétně právě koněm, jsme psali v samostatném článku.
Zvíře není jen věc jako předmět vlastnického práva
Nehledě na to, že i zvířata bychom měli vnímat a respektovat jako živé, cítící a vnímající tvory. I občanský zákoník s účinností od 1. ledna 2014 zvířata přestal vnímat jako pouhý předmět vlastnického práva lidí, jako pouhou věc.
Podle § 494 občanského zákoníku má živé zvíře zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.
ČLÁNKY DO MAILU