Vlákno názorů k článku Tajemství bankovního světa od Patrik Chrz - Myslím, že zde dochází k "znovuobjevení" tzv. peněžního...

Myslím, že zde dochází k "znovuobjevení" tzv. peněžního multiplikátoru - není to nic tajného ani záhadného, hovoří se o něm v každé učebnici ekonomie.

Také není pravda, že komerční banka není v úvěrování nijak omezena - minimálně je zde požadavek na kapitálovou přiměřenost (aktuálně 8 %), mimochodem nedostatečná kapitálová přiměřenost byla důvodem k odnětí licence záložny Unibon.

Také komerční banka si nemůže dovolit jen tak připsat na účet peníze z ničeho, to by jí auditor hnal, kdyby se jí v účetnictví objevily peníze "z ničeho".

V ideální ekonomice (jedna banka) funguje peněžní multiplikátor takto:
Pan Novák uloží 1000 Kč v bance. Ta část uloží jako povinné minimální rezervy u ČNB, případně si část nechá v hotovosti na přepážkách. Pro zjednodušení počítejme 10 % celkem (v praxi to může být i méně). Má tak 900 Kč, které může půjčit. Peníze půjčí panu Dvořákovi, který za ně nakoupí u firmy X. Firma X si peníze uloží v bance. Ta z nich opět odloží 10 % a 810 Kč půjčí panu Vonáskovi, který nakoupí u firmy Y, která peníze opět uloží na účet.
V tuto chvíli má banka závazky z vkladů ve výši 1000 (Novák) + 900 (firma X) + 810 (firma Y) = 2710
Zároveň má ale pohledávky z úvěrů ve výši: 900 (Dvořák) + 810 (Vonásek) = 1710 Kč
To, kolikrát se takto peníze "naředí" se nazývá peněžní multiplikátor, v ekonomických modelech se obvykle používá faktor 10 (tedy, že z 1000 Kč "vznikne" 10 000 Kč). Jeho skutečná výše závisí na výši povinných minimálních rezerv, dobrovolných rezerv držených v trezorech banky a rychlosti oběhu peněz. Ovšem stejným způsobem se peněžní zásoba snižuje v momentě kdy jsou půjčky spláceny.

V praxi to je složitější, protože komerčních bank je více a půjčené peníze nemusí skončit ve stejné bance, ve které byly půjčeny, ovšem z hlediska celé ekonomiky je to jedno.